Ukončený osobní blog české šperkařky, jíž učarovaly korálky.

Při zvuku krétského folklóru

31. května 2016 v 16:44 | Monica Otmili |  Hudební okénko
Miluju bouřku, ostatně to není těžké uhádnout, když před sebou vidíte můj blogový avatar. A jednu takovou mám právě za okny, i s kroupami. Ty největší, o průměru dvou centimetrů, už spadly, liják k mému potěšení však ne a ne skončit. Z přehravače se linou melancholické tóny bouzoki, tak typické pro krégtský folklór. Poslední dobou jej poslouchám čím dál častěji. O svaťáku jsem si uvědomina, že se nedokážu učit u ničeho jiného. Jestli ono to ovšem nebude taky tím, že jsou to instrumentálky. Melancholické, ale přesko skočné instrumentální skladby. A teď se ony melodie výborně doplňují s četbou, jíž zbývá na příjmačky (které jsou pochopitelně za dveřma) ještě mraky. Anebo také s bouřkou, která řádí za okny. Když přicházela, pokaždé, když v právě přehrávané písni zaznělo arpeggio, ozval se z dálky tlumetý hrom. Kouzelné. Až mi to přišlo, že to vůbec nebyla náhoda.




Před dvěma týdny jsem dala tátově přítelkyni hádat, odkud myslí, že ta hudba je. Neuhádla. Krétské lidové písně jsou úplně jiné, než ty energií nabyté známé z pevninského Řecka. Mám ráda obojí, avšak tu Krétu snad přeci jen kapku více. Je v tom slyšet navíc cosi mystického a taková hudba mě vždy fascinovala.

Sedím v pyžamu a snažím se dojíst ovesnou kaši s chia semínky, která mi opravdu nechutná, ale jednou to táta koupil, sníst se to musí. Opravdu už si nedělám iluze, že veškeré zdravé jídlo je taky chuťově dobré, jak nám předkládají všechny ty "zelené" weby o zdravé výživě. Jsou věci, které do mě nedostanete ani omylem. Třeba jáhly na jakýkoliv jiný způsob, než ve sladkém jáhelníku. A i tam musím uznat, že není nad klasický dortík s pšeničnou moukou. Drahý pro změnu nesnese mou oblíbenou špaldovou, kterou vždy odhalí, když se jí tajně snažím přisypat do koláče. Máti si nedávno přečetla článek o ortorexii (posedlosti zdravou výživou) a od té doby mě i tátu touhle nálepkou s oblibou označuje. Patrně díky tomu, že s námi nežije, má zkreslenou představu o našich stravovacích navycích.

Nejsem příznivcem extrémismu v jakékoliv podobě, tudíž se ze snězení bílého rohlíku opravdu neposeru a v obchodech se zdravou výživou nejsem pečená vařená. Snažím se vše udržet na rozumné normě, neb zdraví fyzické je stejně důležité jako to psychické a za předpokladu, že někdo od rána do večera přemýšlí, co bude jíst tak, aby to bylo zdravé a bylo v tom minimum nebio/neGMO/atd složek, o stabilitě jeho psychiky značně pochybuju. A už vůbec nemám tendence svůj názor na stravu cpát všem okolo.

Po maturitě nejsem schopná znovu najet na systém učení. Přitom zdaleka není vyhráno a přijímačky se kvapem blíží. Na(ne)štěstí dost podstatnou část tvoří četba tematické literatury, která momentálně zabírá největší část mého dne.Ty se mi slévají do jakýchci smyček stejně jako ta krétská muzika. Jako když housenka bource morušového klade vlákno a tvoří jím kokon (profesní deformace od textilní technologie...). Smyčky jsou podmanivé. A tak je můj den jako ve smyčce. Nařizuju si budíka, byť zbytečně, ale znám se, že bych spala i dvanáct hodin, pak chodila do postele ve čtyři a přehodila si (opět) celý biorytmus. Čtu (rychlostí 50 stran v hodině), sedím hodiny u počítače, sem tam sáhnu na korálky a po dlouhé době něco vyrobím, mezi tím vařím/jím a pobrukuju si tóny spolu s hi-fi věží a večer čtu znovu. Ani se mi nikam nechce, přesto mě povinnosti vyženou. Do školy vyklidit skřínku jako včera a nakoupit nezbytné věci spolu s dárky. Dnes to má být pošta s objednávkou, ale když vidím ten chaos venku, pochybuji.

Asi je na čase přehodit CDéčko a nějak to rozproudit. Jenže mně tenhle stav vlastně vyhovuje. Ale je fakt, že je to monotónní. A rychle to uteče.
Do dneška nevím, či jsme extrovert či introvert, je možné, aby to měl člověk přesně napůl? Kamarád mě láká do čajovny, přičemž se mi vůbec nechce, byť jsme se dlouho neviděli. Možná je to tím, že jsem si za ty čtyři roky střední škol zvykla na to, že díky každodenní odpoledce, mnohdy do večerních hodin, zkrátka nemám tolik času an to stýkat se s lidmi. ale člověk z toho blbne, pokud sedí stále zavřený doma, v rodině máme ukázkový příklad. Tož musím jít. Večer už prštěn nebude a Kréťany si můžu poslechnout zase zítra.

Snažila jsem se na youtube najít to, co konkrétně poslouchám, avšak bez výsledku... Podařilo se mi však objevit něco velice podobného, tentokrát i se zpěvěm:


Napiště mi do komentářů, jaké máte z takové hudby pocit.

Užívejte každého počasí a bacha na kroupy, není to nic příjemného, schytat jimi po hlavě.
vaše Mon
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mary-Dionne Mary-Dionne | Web | 2. června 2016 v 18:37 | Reagovat

Na tenhle článek jsem narazila zrovna před učením se do matiky, a tak jsem to zkusila s touhle zvukovou kulisou... Jde mi to překvapivě líp :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Zanechte komentář, neboť zpětná vazba je motorem pokroku. :-)


Kopírování jakýchkoliv článků, fotek, obrázků a vytváření kopií mých šperků bez svolení je zakázáno! Umístěním reklamy souhlasíte s jejich okamžitou likvidací a označením vaší osoby vulgárním výrazem pro ženské (příp. mužské) přirození. Za reklamu pro hlasování hlasuju pro soupeře!

Design by Violett - pieklo.blog.cz
Autor obrázku v záhlaví: annick