Ukončený osobní blog české šperkařky, jíž učarovaly korálky.

Bomba za zadkem aneb štěstí v neštěstí

7. května 2016 v 22:12 | Monica Otmili |  Ze života O(c)t(o)milky
Ačkoliv mě při státních maturitách neskolilo ani nejvýkonnější bojové vozidlo Ceramtu zvané epizeuxis, ani zakladatel žánru bajka, málem jsem doplatila na vlastní důvěřivost a nepozornost.

V pondělí přišla spolu s dobrým pocitem ze slohu z angličtiny také spousta pozitivních zpráv - například mě pozvali na můj vytoužený folklórní festival jakožto stánkařku, nebo se po dlouhé době prodal šperk i na Fleru. Bylo hezky, svítilo sluníčko, nakoupila jsem nové olejíčky na domácí kosmetiku, zkrátka jsem měla moc dobrou náladu. Ta mi vydržela až do úterního rána, kdy nás čekal didaktický test z češtiny a odpoledne slohovka, což je ovšem to nejmenší, co mě děsí z celé maturity (vedou dějiny umění).




Velice vítám, že jsme měli dovoleno přijít na písemné v civilu - aspoň si do ústních stihnu pořídit přijatelnou obuv. Jako by však mé podbvědomí tušilo, že se schyluje k nějaké bitvě, zvolila jsem ráno outfit charakterizovatelný jako viking-metalový s nátepníky na obě ruce a karetkovým páskem. S malým zpožděním jsem vyrazila z bytu a doběhla na didakťák s odřenýma ušima pět minut před startem. Samotný test byl na pohodu, u slovního spojení "sametový župan" jsem se jako studentka textilní školy nahlas zasmála, potěšilo mě zařazění mé nejoblíbenější básně (F.Halas, Zpěv úzkost), díky čemuž jsem úspěšně odrazila útok epizeuxu. Mé bajky napsal Ezop, nikoliv Homér a odpoledne jsem si zkontrolovala test na interentu, abych shledala celkem čtyři chyby.

K té bitvě však došlo poté, co jsem se po odevzdání didakťáku dozvěděla, že slohovku píšeme v jednu hodinu.
Znamenalo to tedy, že mám cca tři hodiny volného času.
Opustila jsem školu, sehnala si vložky do bot a navštívila největší prodejnu Swarovski krystalů, které odebírám pro své šperky. Žel bohům problém byl v tom, že se slohovka nepsala v jednu, ale o půl dvanácté... Že já husa si to nešla zkontrolovat sama! Sotva jsem přešla přechod na frekventované křižovatce u ulice Dlouhá, to mohly být tak tři minuty před půl dvanáctou, zazvoní mi telefon:
"Moniko, kde seš? Okamžitě se vrať do školy, ale rychle," vyjekla na mě spolužačka, která byla zároveň částečným původcem toho tragického omylu.
"No, kousek od Palladia. Kruciš, co se děje?"
"Píše se to teď, zrovna mě chytili u dveří, že mám jít do třídy. Fakt dělej, makej, honem, překecali jsme je, aby na tebe počkali!!!"

V ten moment by se ve mě krve nedořezal. Můj už tak bledý obličej jistě zbledl o další dva odstíny, já nadávala sama sobě a vyvinula tu největší rychlost, jaké jsem byla schopná, abych se dostala do školy co nejdříve. Za co to mám? Za ty dobré zprávy z pondělka? Do toho pípla zpráva, zda nechci jít následující den s Drahým a jeho rodinou na fotbal. V ten moment jsem proklela veškerá utkání světa, neb jsem si uvědomila, že teď mi jde o kejhák a vůbec není jisté, zdali mě komisařka pustí do třídy. Pomalu jsem se smiřovala s vidinou, že maturuju v září, rozrazila jsem dveře školy, která byla díky mně vzhůru nohama, a pálila to po schodech nahoru do učebny. Před ní už čekala rozčilená komisařka, na jejímž uvážení závisela má budoucnost; stačilo, abych se jí nelíbila. Tentokrát museli zasáhnout bohové, protože se "jen" zeptala, proč jdu pozdě a po vysvětlení problému, že mám špatné informace od spolužáků, mě přeci jen pustila dovnitř.

Ani sloh - úvaha na téma hranice mezi odvahou a šílenstvím - mi nedopadl špatně, což mi prozradil náš češtinář v pátek. Abych s neukázala jako věčný a navíd nevděčný potížista, po odevzdání jsem napjatě očekávala komisařku, abych se jí omluvila a poděkovala zároveň. To se mi však nepovedlo, velice rychle se uchýlila do ředitelny a rušit mi připadalo nevhodné. Zastavil mě přísedící profesor, že jsem měla štěstí, že jsem se nacházela u Palladia, že být třeba na Andělu, už na mě nečekají. A teď si představte, že přesně tam měla směřovat má následující cesta! Doslova z prdele štěstí.

Můj "battle" outfit...

...a po bitvě už byl čas i na srandičky.

A to nejlepší nakonec - večer jsem zjistila, že se mi celý den válela občanka na stole pod podacím lístkem z pošty, kde jsem byla v pondělí! Štěstí, že ju po mně nechtěli, to už by byla fakt sůla smůl a nanejvýš trapná situace. Dvojí štěstí přímo ze zadnice za jeden den.

Naneštěstí měla celá situace ještě dohru následující den - byť jsem na didakťák z akgličtiny naklusala s dvacetiminutovým předstihem, z pro mě samotnou naprosto nepochopitelného důvodu se mi podařilo si nevšimnout poslední dvoustrany, která byla i v záznamovém archu až na druhé straně listu. Já blbka to neotočila a ten prázdný prostor pod posledním cvičením mi připadal dost velký na to, aby to mělo pokračování. To bylo jistě za to, že mě vůbec vpustili o den dříve na slohovku. Nulu bych však mít neměla, jinak by mi to mělo dopadnout dobře, takže se to ve finále odrazí pouze na výsledné známce. Jsem trochu zklamaná, ale stále lepší než nic. Upřímně doufám, že ústní zkouška či obhajoba praktické práce už se obejde bez vypjatých situací jako byla tato.

Malé poodhalení části mé praktické maturity.
Toto je základní "kámen" - tělový šperk, s nímž se opět zúčastním mezinárodní korálkářské soutěže Battle of the Beadsmith.

Máte také nějakou vtipnou příhodu z maturit? Podělte se mi do komentářů. :-)

Užíbejte krásných dnů,
Vaše smolařka Mon
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Taychi Taychi | E-mail | Web | 7. května 2016 v 22:38 | Reagovat

Já z maturity žádný zážitek nemám, ale kamarádka z její umělecké:
ilustrátorům malba přepsala nápis ,,MATURUJEME! Nebo se o to aspoň pokoušíme..... Prosíme nerušit a klepat!" na "MASTURBUJEME! Nebo se o to aspoň pokoušíme...... Prosíme nerušit a klepat!" :-D

2 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 8. května 2016 v 8:59 | Reagovat

Už jsi mě tím pobavila na Facebooku. Jsem ráda, že se to nakonec vyvinulo ve tvůj prospěch. :-)

3 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 8. května 2016 v 10:53 | Reagovat

Matura mě čeká za dva roky, tak jsem zvědavá. I když mi všichni říkají, že jí zvládnu levou zadní, moc si nevěřím a už vidím, jak mě  budou pracovat nervy. Moc ti to na fotkách sluší! :)

4 Viollet Viollet | E-mail | Web | 9. května 2016 v 12:51 | Reagovat

Drzim ti palce u dejin, snad budes mit stesti jako ja a vytahnes si dobre otazky. O_O
Fesne fotky, mimochodem. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Zanechte komentář, neboť zpětná vazba je motorem pokroku. :-)


Kopírování jakýchkoliv článků, fotek, obrázků a vytváření kopií mých šperků bez svolení je zakázáno! Umístěním reklamy souhlasíte s jejich okamžitou likvidací a označením vaší osoby vulgárním výrazem pro ženské (příp. mužské) přirození. Za reklamu pro hlasování hlasuju pro soupeře!

Design by Violett - pieklo.blog.cz
Autor obrázku v záhlaví: annick