Ukončený osobní blog české šperkařky, jíž učarovaly korálky.

Větší a čistší Praha

5. dubna 2016 v 22:15 | Monica Otmili |  Postřehy (nejen) odjinud
Asi tak na mě zapůsobila na první dojem rakouská metropole, do níž mě osud zavál díky školnímu výletu. Z nepovinné akce se rázem stala akce pro všechny povinná, což vyvolalo značnou řadu otázek a nových názorů; z pražského hlavního nádraží jsme tudíž odjížděli se skepsí v krvi. Na plánu, který by se souhrnně dal nazvat "Putování za uměním," byly zejména návštěvy muzejí a galerií a dlooouhé procházky po městě. Zatímco spousta spolužaček (soudně dle jejich nadávání) si z toho odnesla puchýře na chodidlech, mezi mé hlavní postřehy krom uměleckých děl patří zejména toto:



* "Štefansdómská" střešní krytina mi připomíná "dortovou" výzdobu Moskvy.
* Rakouské pivo se dá pít.
* 100% džusy lisované se cenově příliš neliší od těch 100% z koncentrátu.
* Krkavci mají rádi shazování bramborových salátů z parapetu.
* Vídeň má svůj "Žižkov."
* Makronky z trhů stojí za to.
* Krámky s přírodní kosmetikou nestojí za to.
* Nové slovo, na než mám alergii, je bluma.
* Ne, opravdu mi nechutnají čokoládové dorty.
* S kamarádkami a spolužákem vypadáme údajně jako Irové.
* V Kunst-historickém muzeu mají niněru! (Z roku 1797; dokonce i to si pamatuju.)
* Hraniční kontroly opět fungují.

A teď na vysvětlenou k jednotlivým bodům:

Když náš autobus "projel branami" města, my všichni, kteří jsme rakouské hlavní město navštívili poprvé, jsme byli nadšení jeho čistotou. To nadšení opadlo poté, co jsme následujícího dne za světla odjížděli z ubykace a zmerčili, kudy že to vlastně projíždíme. V myšlenkách nám kolovaly názvy jako Žižkov či Holešovice, potažmo Síliště Řepy a jestli mi něco z této ošuntělé vídeňské čtvrti utkvělo v paměti, byl to zejména vzhledově velice odpudivý Erotik butik, jehož výloha by se nemusela stydět za označení post-apo.

Po celém odpoledni chození jsme večer zamířili opatřit pár nezbytností do krámu, kde jsme i přes původní nedůvěru nabrali pár plechovek piva a krabic stoprocentních džusů a smoothies, jejichž dostupnost byla pro mě příjemným překvapaním stejně jako chuťová kvalita místního piva (ty ceny už tak příjemné nebyly...). (o celou dobu zájezdu jsem nepila již nic jiného. Zbývalo dojet do hostelu a pustit se jako správní Češi do z domova nabalených zásob. Bramborový salát o objemu zhruba šest litrů, který na mou žádost vytvořil táta, se stal legendou ještě před odjezdem. Se spolužačkou jsme se domluvily, že ona přinese řízky a já salát, a poté se to vše rozdělí, abychom nemuseli moc utrácet za jídlo, neb zaplacen byly pouze snídaně. Ukázalo se, že většina nakonec nesní objem své původně předpokládané porce a po prvním večeru dobrá třetina salátu ještě zbyla. Nastala otázka, kam s ním, jelikož lednice nebyla k dispozici. Široký rovný parapet se jevil ideálně pro jeho přenocování. Jaké překvapení bylo, když spolubydlící shledaly ráno parapet prázdný a mísu i se salátem roztřískanou na stříšce před vchodem! Patrně za to mohli nenechaví krkavci, jichž bylo v okolí hostelu hojně. Zajímavé, že následující noc nám nespadla ani o dost lehčí krabice od džusu či kelímek Lučiny. A ještě než byl výlet u konce, kdosi ze zaměstnanců to stihl uklidit bez jediné zmínky o nepříjemnostech.

Druhý den nás čekala túra o dost delší, vyráželi jsme z ubykace v devět ráno a vraceli se po desáté večer. Mimo jiné jsme několikrát obešli kostel Svatého Štěpána, na němž mi ty vypalované střešní tašky absolutně nesedí a stále mi evokovaly Moskvu, po jejíž návštěvě nijak netoužím.

Stephansdom - co říkáte na novodobou stříšku na gotické dominantě Vídně?

O poledním rozchodu nešlo neminout ústřední tržiště. Kromě mixu všemožného zboží je to také místo, kde se mísí rozličné kultury, které trhu zcela dominují - své stánky a restaurace zde mají Indové, Vietnamci i Číňani i Italové a jakožto trojice mladých žen-turistek bez mužského doprovodu jsme byly ve středu zájmů všech stánkařů, zejména těch tureckého původu. Ti na nás neustále pokřikovali: "Bluma, bluma, bluma!" a jelikož jsme přecházely trhem sem a tam, staly se pro nás hlasité nabídky na ochutnávku blum po chvíli značně nepříjemné. Nakonec jsme zaplnily žaludek v místní italské restauraci, kde jsem po počáteční mýlce s přineseným druhem jídla vypila své druhé nejdražší pivo v životě (to první bylo ve Francii). A aby toho nebylo málo, jakožto milovnice macarons jsem zmerčila tyto neméně drahé sladké potvůrky a prostě si jich musela koupit celé balení. Poprvé jsem tak ochutnala makovou, perníkovou či koňakovou příchuť. Trochu zklamání bylo, když na mě o dvacet metrů vykouknul druhý stánek se stejnými dobrotami, ovšem o něco levnějšími... I tak ten chuťový požitek stál za to. Přítelův táta říká, že každý turista by se měl nechat "ojebat," koneckonců veřejným tajemstvím je, že my je Praze oškubáváme zejména na taxících.

Weiner Karlskirche - Kostel Sv. Karla Boromejského

Rozhodla jsem se nevracet se do Prahy bez originálního kousku Sachru jakožto dárku pro Drahého. Má další zastávka - již za tmy - proběhla tedy v Café Sacher. Z původního plánu zakoupit celý dort z finančních důvodů sešlo, ale byli moc ochotní a i ten kousek mi krásně zabalili. Bylo by blbé sedět tam s občerstvujícími se spolužačkami na suchu, obětovala jsem pět a půl eura své dosud nejdražší latté. Musím přiznat, že v útulném prostoru s příjemným tlumeným osvětlením to po devítihodinovém chození bodlo. Sama čokoládové dorty nemám ráda a za ty peníze jsem to nechtěla ani ochutnat. Spolužačky po malé kostičce byly syté a mně bylo jasné, že to nebude pro mě.


V secesním skleníku jsme zachraňovaly africké oblovky i relaxovaly ve vyhřátém trpickém pavilonu.



Přesvědčit jsem se nechala až následující den ve vintage Café Hawelka, kde nás nynější majitel, vnuk Leopolda Hawelky, tipoval na Iry. Ani jejich dortík můj názor na čokoládové dorty nezměnil. Pokud se někdy vydáte do Café Hawelka, připravte se, že menu nemají a fakt, že člověk (elf) nemá přehled o cenách může být pro někoho trochu nepříjemný (zejména jste-li studující).
Zbývalo pár hodin do odjezdu a my stále měly něco málo volného času, který jsme věnovaly ryze "ženským" záležitostem; no dobře, spolužák X. vzal obchody útokem ochotně s námi. Já chtěla navštívit zejména nějaký místní krámek s přírodní kosmetikou. Ty, co byly v kamenných částech tržiště se nabídkou nikterak nelišily od českých, snažila jsem se tedy vyhledat něco jiného, což se nakonec zadařilo. Název obchůdku Just Green Things Beauty Boutique působil slibně, avšak návštěva byla zklamáním. Obchůdek se jevil příliš nóbl a spíše než příroda na mě dýchnula atmosféra luxusní laboratoře, což zrovna nemusím, nehledně na to, že se to odrazilo i na cenách.
Po cestě zpět se mi však podařilo objevit bio/veganské bistro i splašit místní medovinu (dosud neotevřená v lednici, tož nemůžu recenzovat bude) i všudypřítomné Mozartovy kuličky jako dárek pro mamku.

Výlet byl završen návštěvou Umělecko-historického muzea, kde mi objev niněry udělal obrovskou radost a naprosto uspokojil jakoukoliv další touhu po zážitcích i umění, a tak jsem s blaženým úsměvem mohla odjet domů s kouskem Sacheru na vedlejší sedačce, který udělal Drahému radost.

To nejlepší se skrývalo v Kunsthistorisches Museum!

Na hranicích nás zastavila policie a ihned se do žadovala pasové kontroly všech cestujících. Poté, co ředitelka do mikrofonu ohlásila, zdali si každý poctivě schoval svého uprchlíka a uniformovaní venku zaslechli změt 30-ti českých hlasů, od jejich záměru sešlo.
Naneštěstí se mi podařilo v autobuse zapomenout jednu z příručních taček a zrovna tu, v níž se nacházela peněženka, doklady i klíče od bytu. Táta byl díky bohům už doma, takže bylo kam složit hlavu a druhý den jsem si po domluvě své věci vyzvedla.

Poněvadž se mi nechtělo s sebou tahat foťák, nedosahuje počet fotografií, ani kvalita hodnosti Instagramu, který stejně nemám, přesto však budou milými vzpomínkami. A já doufám, že Vídeň zažiji někdy, mimoškolně, znovu.

A co vy, jaké máte pocity z Vídně, pokud jste ji navštívili?

Užívejte jaro,
Vaše Mon


P.S.: A dokonce už umím korálkovat i v autobuse!
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 František František | Web | 5. dubna 2016 v 22:59 | Reagovat

Tak to je výstižné a dala sis záležet.Vídeň? Tak to jsem zašmátral do devadesátých let,když otevřeli hranice. Hurá na nákupy do kapitalistické ciziny. Kulturu jsme žádnou neviděli, jenom krámky Jugošů a Turků.Hadry a elektro.Koupil jsem si rifle,digitálky a kalkulačku a byl jsem IN.Dnes si říkám,jaké kraviny nám tehdy dělaly radost :-)

2 David Bachmann David Bachmann | E-mail | 5. dubna 2016 v 23:00 | Reagovat

Já mám Vídeň rád. U Sacherů jsem sice nebyl, ale káva je tam dobrá skoro všude. Na Kertner Straße jsem si opravdu připadal skoro jako v Praze. Jen ty ceny!
Když umíš německy aspoň tak, jak umím já, zjistíš, že většina Vídeňáků jsou docela fajn lidi. Rozhodně ochotnější a přátelštější než lidi v Mnichově. Ostatně těch 300 let společné historie zanechalo své stopy na nich i na nás.
Mozartovy koule mi nechutnají. Čokodorty zas celkem jo. Co si ale v Rakousku fakt nikdy nedávej, to je bramborovej salát. Oni ti dají kusy brambor zalitý něčím kyselým a celkově to ani nevypadá ani nechutná dobře. Toho vašeho, co skončil na stříšce, je mi líto.
Rakouské pivo se dá pít, ale v tom jsou Němci lepší. Zejména Bavorsko.
Není to daleko a tak věřím, že se tam ještě podíváš a já určitě taky. Dostal jsem právě chuť na grilovanou klobásu se sýrem, kterou prodávají v Prátru.

3 Veronika Veronika | Web | 6. dubna 2016 v 22:07 | Reagovat

Krásný článek, moc hezky se to četlo :) Já sama jsem ve Vídni byla pouze jednou, a to se školou na jeden den před Vánoci. Byli jsme v Štěpánovi i v Kunsthistorisches Museum a musím říct, že to jsou krásná místa. Jako celá Vídeň, jak říkáš, větší a čistší Praha. Výlet mi ale zkazil přibližně čtyřhodinový rozchod, který jsme měli na projití adventních trhů. Už po půl hodině jsem se klepala jako osika a s kamarádkou nakonec zalezla do nejbližšího McDonaldu. Ne zrovna originální volba, vím :D
Zrovna dnes jsem se dívala na stránky Student Agency, kolik by tak stála jízdenka do Vídně. Ráda bych se tam jela podívat znovu, tentokrát pořádně a hlavně v létě, až nebude mínus deset stupňů. Snad se mi do té doby podaří zlepšit němčinu na použitelnou úroveň :D

4 Ver. Ver. | Web | 7. dubna 2016 v 19:18 | Reagovat

Pěkně čtivý report :) Přes Vídeň jsem jen dvakrát projížděla, a to ještě v noci, takže jako bych tam nebyla. Dřív mě to město celkem lákalo, dneska už na tu městskou turistiku nějak nemám chuť :)

5 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 9. dubna 2016 v 18:16 | Reagovat

Vídeň je mým snem a jsem ráda za tvé dojmy. :)
A k těm hraničním kontrolám - spousta čekání je mimo EU, na hranicích Srbska s Maďarskem či Rumunskem jsem minulý týden pročekala několik hodin. :D

6 Věra Věra | E-mail | Web | 18. května 2016 v 9:43 | Reagovat

Přiznám se, že Rakousko mě podobně jako Německo nikdy moc nelákalo. Hlavní problém mám s němčinou, kterou se absolutně nedomluvím a není pro mě ani nijak libozvučná natolik, abych se ji chtěla učit. Po přečtení článku, ve mě ale hlodá červíček pokušení, někdy podobné město navštívit. Je to relativně blízko a na fotkách na internetu vypadá moc hezky. Jak je to tam teď s těma uprchlíkama? Vážně jich tam chodí velké davy volně po ulicích a žebrají peníze, nebo je to jen fáma?

7 Monica Otmili Monica Otmili | E-mail | Web | 18. května 2016 v 13:59 | Reagovat

[5]: Tak s tím Srbskem se vůbec nedivím v současné situaci. Chystám se na VŠ studovat srbštinu, takže pokud to vyjde, zastávka u jihoslovanských bratrů mě nemine. :-)

[6]: Také se německy nedomluvím, ale angličtinu tam ovládají a na rozdíl od Francouzů docela ochotně. Co se týče uprchlíků, nepotkali jsme jediného.

8 Smithe278 Smithe278 | E-mail | Web | 23. října 2016 v 18:31 | Reagovat

I am really impressed with your writing skills as well as with the layout on your weblog. Is this a paid theme or did you modify it yourself? Anyway keep up the excellent quality writing, its rare to see a great blog like this one nowadays gdededdkdgkafeab

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Zanechte komentář, neboť zpětná vazba je motorem pokroku. :-)


Kopírování jakýchkoliv článků, fotek, obrázků a vytváření kopií mých šperků bez svolení je zakázáno! Umístěním reklamy souhlasíte s jejich okamžitou likvidací a označením vaší osoby vulgárním výrazem pro ženské (příp. mužské) přirození. Za reklamu pro hlasování hlasuju pro soupeře!

Design by Violett - pieklo.blog.cz
Autor obrázku v záhlaví: annick