Ukončený osobní blog české šperkařky, jíž učarovaly korálky.

Jak Otmilka letěla balónem

24. května 2015 v 23:17 | Monica Otmili |  Postřehy (nejen) odjinud
Je to přesně týden, co jsem se vznesla do oblak a už nikdy nechtěla prostor atmosféry opustit. Avšak všechno jednou začíná a také končí a i "můj" balón musel nakonec přistát. Stalo se tak kousíček od Lážovic na Berounsku, a jelikož na tento stále čerstvý zážitek vzpomínám s obrovským nadšením, se stejným nadšením se s vámi o něj v následujících řádcích podělím.


Začalo to v době, kdy se Mon jako desetiletá dívenka zamilovala do vzducholodí a ve své fantazii vytvořila Otmu, jakési alter ego, které mělo to štěstí jednu takovou vzdušnou kocábku vlastnit. Jak moc Mon rostla, příběh se vyvíjel a měnil, ale ta touha vznést se do oblak něčím jiným než letadlem zůstávala. Čím starší jsem byla, tím více jsem se zajímala, zda je můj sen splnitelný. Přišla jsem díky tomu na informace ohledně našeho jediného pilota, který má aprobaci na vzducholoď a jednu dokonce vlastní. Avšak takový let vzducholodí je velmi ojedinělá a tudíž i drahá záležitost, navíc se za tu cenu jednalo pouze o asi dvacet minut letu. Sen byl tedy odsunut někam do pozadí mé mysli. Čím dál častěji jsem tedy uvažovala o horkovzdušném balónu. A když jsem dostala otázku, co bych si přála ke svým osmnáctým narozeninám, bylo rozhodnuto. Vzhůru do oblak pomocí horkého vzduchu! Jelikož mám toho nejlepšího tátu na světě, tento sen se mi splnil. Na jeho úplné vyplnění jsem si musela sice půl roku počkat, ale rozhodně to stálo za to.

S pilotem jsme se domluvili na termínu 17. května a letět se mělo nad Karlštejnem. Onen víkend jsem měla nesmírně nabitý, večer předtím jsem absolvovala metalový koncert, takže jsem se trochu obávala o svou kondici, jelikož jsme si měli ještě v neděli ráno volat ohledně aktualit s počasím, a protože jsem nechtěla důležitý telefonát propásnout, bylo příhodné si přivstat. Mozek byl však na tuto chvíli pravděpodobně dobře připraven dlouhodobým sněním, že tentokrát pro mě brzké vstávání neznamenalo žádné obtíže. Start se sice posunul na jiné místo, ale pánové z Bohemia Balón s.r.o. byli ochotni mě spolu s tátou odvézt od Zličína až na místo startu. Jím se stala nenápadná podlouhlá louka kousek za Loděnicí.

Teprve v tu chvíli na mě dolehla mírná nervozita. Co když se mi tam nahoře bude chtít na záchod? A přeci, jde o horkovzdušný balón, ocitnu se několik set metrů nad pevninou v proutěném koši o ploše cca 1,5 metrů čtverečních spolu s dalšími pěti lidmi! Na nervozitě dodala také objevená díra na balónu při jeho nafukování. Pilot však vysvětlil, že se vůbec o nic nejedná. Je pravda, že ve výsledku se zdál být onen otvor opravdu nepatrný k poměru velikosti samotného balónu.


Pánové vynesli koš z auta a začali jej instalovat...
... posléze vynesli také dvacet kilo směsi polyamidu (který patří mimochodem ke škvařivým materiálům náchylným na teplotu) a začali balón nafukovat.


V některých momentech to byl zápas a asistovat museli i rodilí příslušníci budoucích vzduchoplavců.


Vše se však povedlo a najednou nás vyzvali k doslovnému naskákání do koše a člověk se ani nenadál a už jsme letěli!


Balón se odlepil od země natolik rychle, že jsem stihla sotva párkrát zamrkat. Přesně, jak jsem očekávala, prvních pět až deset minut panovala nejistota. Toto není zážitek, na který by se člověk mohl připravit. Navíc jsem na sobě vypozorovala, že mám strach z malých výšek. Takové rozhledny jsou pro mě noční můrou, zvláště mají-li točité železné schody. Ale strach byl rázem ta-tam a mou mysl opanovalo nehynoucí nadšení. Během několika málo minut jsem si uvědomila, že toto je něco naprosto úžasného a že chci ve vzduchu strávit další hodiny. Vůbec mi nevadilo, že jsem pro sebe měla tak malý prostor a nad hlavou horko v podobě hořáku.


V průběhu letu, kdy jsme nad hlavou měli 3400 kubíků horkého vzduchu v balónu o průměru 18 metrů, jsem se dozvěděla něco o ovládání horkovzdušného balónu - vše závisí na větru, který balón odnáší, a proto nahoře nefouká. Ovládat jej lze pouze nahoru a dolu, popř. pomocí provazů udělat něco jako otočení kolem vlastní osy. Naprosto vzrušující, když vám toto řekne někdo v šesti stech metrech nad zemí, kdy vás chrání jen proutěný koš s dřevěným dnem. Ptala jsem se také na informace ohledně výcviku pilotů. Vzducholoď asi řídit nikdy nebudu, ale takový balón, to by mě po tomto zážitku lákalo snad ještě víc!



Jako model z muzea!

Jak moc záleželo na foukání, to jsme se dozvěděli v zápětí, nakonec jsme nad oním Karlštejnem nepřeletěli, ale i tak na něj byl nádherný výhled. Stejně tak na okolní výsky a krásnou přírodu Středočeského kraje.



Přála jsem si, aby to nikdy neskončilo. Vše pod námi bylo tak malinké a starosti všedních dní byla pryč. Neexistovalo nic jiného, jenom ten okamžik.

Jako bych letěla na orlovi nad Zeleným hvozdem!

Vzala jsem si s sebou korálek pro štěstí a udělala takový zvláštní rituál, který mě nepadnul doma těsně před odjezdem - vypustit korálek nad nějakým místem a něco v souvislosti s ním si přát. Nebylo to nic jiného než více spokojených zákaznic, tak uvidíme. Občas jsme s koše zahlédli opravdu milé scény, jako například miniaturní fotbalové hřiště či kapličku, běžícího zajíce či srnku a chvíli před přistáním dokonce i kance!

Tady mě zaujala barevnost stromů. Nádhera.

Pokud máte rádi miniatury, tak šup na balón!

A přistání bylo tak jemné, čekali jsme to všichni horší, ale nebylo proč se bát. Život nahoře utekl jako voda, nedokážu určit, zda se jednalo o hodinu či více nebo méně. Jednoduše to bylo nádherné! A vím jistě, že se tam chci ještě někdy vrátit. Třeba jednou i jako ta pilotka.

Láska jednoho vzduchoplavce

Po přistání nás čekal křest všemi živly na vzduchoplavce - polili nás vínem, posypali trávou, foukli do vlasů a jeden koneček posléze zapálili. Pak nám popřáli a ze mě se stala vévodkyně Monika z Lážovic. Vzduchoplavec bývá přijat mezi šlechtu a ta je pojmenována dle místa přistání. Čekalo nás také malé občerstvení při západu slunce, rozhovor se spolucestujícími coby novými hraběnkami, kněžnami a hrabětem a nakonec musela přijít i ta cesta zpět. Celý večer jsem nedokázala přemýšlet už nad ničím jiným, než minutami strávenými v oblacích.


To, na čem sedíme, je balón ve futrálu! A já piju asi třetí kafe v životě.

Jeden sen byl splněn, jiný začíná?

Pokud máte i vy svůj vzduchoplavecký relaxační sen, pány z Bohemia Balón mohu jen doporučit, jsou ochotní, pokud nemáte vlastní dopravu - zavezou vás, vše dopodrobna vysvětlí a bezpečně vás dostanou nahoru i dolů. a pokud byste si chtěli prohlédnout, co vše jsme shora viděli, hromadu fotek naleznete u mě na Rajčeti zde.

Jak jsem psala, pevně věřím, že toto byl jeden z mých nejkrásnějších zážitků a zároveň doufám, že to rozhodně nebyl poslední let.

Mějte se a létejte ve snech i balónech
Vaše vévodkyně Monika z Lážovic
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 King Rucola King Rucola | Web | 25. května 2015 v 10:02 | Reagovat

Poprvé: Kafe je plne rehabilitované a treba ho veľa piť, počita sa do tekutin, ktoré máme denne vstrebať, plus má vyše tisíc elemnetov, ktoré naše mizerné telo potrebuje-vyžaduje. Ale to len na okraj.
Podruhé: Nebála si sa? Ja by som sa asi bál.
Potretie: Vzducholode sú aj svine. Práve sa dva-tri dni vznáša krásna veľká vzducholoď 2Edelweiss" (Plesnivec) nad Curychom, kde bývam. Drahé výhliadkové lety. Ukazujem ju cestujúcim za jazdy autom a nevidím, že sa rútim rovno do radarovej pasce, dva blesky do ksichtu a môžem čakať mastnú pokutu pre prekročenie rýchlosti. Kvoli lodi som nezbadal radar.
Poštvrté: pekné, hrôzu naháňajúce zábery. Ja mám strach z výšky...

2 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 25. května 2015 v 16:36 | Reagovat

Tenhle článek jsem sfoukla jedním dechem! :) O letu (nebo plavbě) vzducholodí jsem taky jeden čas snila, ale pak jsem možná trochu spadla na zem. Svět z balónu bych však chtěla vidět, nebo bych chtěla zkusit rogalo na Rané nebo někde jinde. :)
A netřásl se s vámi ten koš? Třeba když jste se chtěli všichni podívat na jednu stranu a tak... já bych se děsně bála, ale zároveň bych asi byla opravdu šťastná. :)

Mimochodem, vždycky ve spojitosti s balónem si vzpomenu na Vratné láhve. :D Vidělas? :)

3 Monica Otmili Monica Otmili | E-mail | Web | 25. května 2015 v 18:44 | Reagovat

[1]: Strach jsem cítila asi prvních pět minut, pak jho nadšení vytěsnilo. :-) Koukám, ty vaše švýcarské vzducholodě jsou opravdu drahé - když už se ani nemůžeš proletět, ještě by tě skásly v podobě pokuty i za to, že ses jen podíval. ;-)

[2]: netřásl se, jelikož je připevněn za pevné kovové tyče, vítr, který foukal nás odnášel, takže se koš nemohl vůbec rozhoupat. A podívat se všichni na jednu stranu? Na to tam opravdu není místo, na metru a půl čtverečním si prostě člověk našel to místo své a z něj se nehnul. :-) Co se  týče Vratných lahví, všichni jsem si na ně vzpomněli nad řekou. :D

4 Viollet Viollet | E-mail | Web | 26. května 2015 v 13:25 | Reagovat

Taky mě jako první napadla problematika s velkou potřebou :D Nebo malou, to je celkem fuk. Každopádně na podobný výlet bych asi neměla odvahu. :D

5 Taychi Taychi | E-mail | Web | 26. května 2015 v 22:40 | Reagovat

Jednou u nás za barákem startoval balón. Byli jsme se tam podívat s tátou. V jednu chvíli mě popadl, že mě prý berou s sebou. Myslela jsem si, že mě prodal. Ječela jsem a škrábala, nakonec mě z koše vytáhl. :-D A takto se Taychi seznámila s balóny. Myslím si, že pro mě to není ten nejlákavější zážitek, ale panejo, pro tebe to muselo být něco! Třeba časem bude i vzducholoď! :)

6 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 30. května 2015 v 12:40 | Reagovat

To musela být opravdu nádhera :) A ten výhled!
Já se výšek naštěstí nebojím, takže bych tohle chtěla rozhodně vyzkoušet na vlastní kůži :)

Jednou bych si taky chtěla vyzkoušet přelet nad savanou. V Keni jsem tu možnost měla, ale cena byla strašně vysoká :/

7 V. V. | Web | 31. května 2015 v 17:13 | Reagovat

Vypadá to velice lákavě, také bych si to někdy zkusila :)

8 Lyra Lyra | E-mail | Web | 31. května 2015 v 17:43 | Reagovat

Musel to být nezapomenutelný zážitek. :) Také bych se někdy ráda proletěla horkovzdušným balónem, sice výšky příliš nemusím, ale pro tento zážitek bych byla schopná svůj pocit nepohodlí přemoct. A kdo ví, třeba se staneš pilotkou a nakonec poletíme spolu. :) Krásné fotografie!

9 Luné Luné | Web | 5. června 2015 v 14:28 | Reagovat

Odletět a nikdy se nevrátit.. jak ses dokázala myšlenkami vrátit zpátky na zem, když jsi viděla všechno očima naprosté volnosti? :)

10 Tlapka Tlapka | E-mail | Web | 16. června 2015 v 11:15 | Reagovat

Moc zajímavý článek! Neletěla jsem ještě ani letadlem, ale balon by se mi asi líbil víc. Pohledy z výšky mám moc ráda a Tvoje fotky jsou fakt kouzelné... letěli jste nad krásnou krajinou! A moc se mi líbí i ta tradice po prvním přistání. :)
Gratuluji ke splněnému snu a přeju další! :)

11 punerank punerank | E-mail | Web | 25. června 2015 v 21:44 | Reagovat

Nezavřela jsi na chviličku oči? Jestli ucítíš vítr... pohyb? Hned bych se koukla na fotky, to si piš! Díky za článeček:) Já mám hodně letmou vzpomínku na balon z tábora, pamatuju nafukování a krátký let, takový hodně mírný to bylo. zase se divím, že by jim to předvádění kvůli chviličce stálo za to. no je to už moc dávno, tak se mi ty momenty rozmazaly!:)

12 rionka rionka | Web | 12. dubna 2016 v 19:11 | Reagovat

to je nádherný! kdysi jsem o tom snila a po přečtení to asi potřebuju zažít.  dík!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Zanechte komentář, neboť zpětná vazba je motorem pokroku. :-)


Kopírování jakýchkoliv článků, fotek, obrázků a vytváření kopií mých šperků bez svolení je zakázáno! Umístěním reklamy souhlasíte s jejich okamžitou likvidací a označením vaší osoby vulgárním výrazem pro ženské (příp. mužské) přirození. Za reklamu pro hlasování hlasuju pro soupeře!

Design by Violett - pieklo.blog.cz
Autor obrázku v záhlaví: annick