Ukončený osobní blog české šperkařky, jíž učarovaly korálky.

Místo čaje olomoucké tvarůžky

23. listopadu 2014 v 20:33 | Monica Otmili |  Ze života O(c)t(o)milky
Pro jednou při psaní neusrkávám čaj, jak to bývá mým zvykem, nýbrž uždibuju zápachem prosluslou olomouckou mlékářskou pochoutku. Musím to říct nahlas - miluju syrečky s bulharským kořením. Avšak pomalu začínám mít pocit, že už jsem se jich pro dnešek přejedla a stejně to skončí tak, že je tím čajem zapiju.
Dávám si oddych od mého proslulého workoholismu. Ano, i na dnešní večer bylo v plánu korálkování, plán se však posouvá na hodinu neurčitou. Začala mi chybět ta bezstarostná relaxace u psaní článků. Nebo u čtení, které se díky škole a ruční práci musí cítit jako páté kolo u vozu. Oproti minulým letům je to se mnou pro tento rok tragické. Ale dočetla jsem další povinnou četbu, zaplaťtebohové. Ale že to trvalo, snad měsíc, ne-li více, po tramvajích a metru. Zítra můžu zase, cestou na jeden z úřadů, kam díky vysoké míře byrokracie, která má vzájemně se lišící informace, pomažu zítra podruhé. Sotva člověk dospěl (dá-li se to tak vůbec říct), už pocítil, že byrokracie funguje na stejném princiou jako ekosystém. Obojí je všudypřítomné a obojí z něčeho vychází a zase na něco navazuje.



Připadám si jako na houpačce, vždy když se objeví něco senzačního, dobrého, tak se v zápětí taky něco zesere. Od konce jara drasticky kleslo mé sebevědomí a já začala řešit takové věci, o nichž jsem si myslela, že jsou výsadou jiného typu ženských. Zkráceně řečeno, začala jsem si připadat nehezká a díky časové indispozici způsobené převážně školou taky bez přátel. Bez těch opravdových přátel. Když přišly moje narozeniny, zažila jsem obrovský pozitivní šok. Přítel mi zorganizoval oslavu, na níž mí přátelé dorazili. Jelikož jsem nečekala vůbec nic, byla jsem překvapená a dojatá, kdo všechno si ten čas našel a přišel tam kvůli mě. V tu chvíli jsem si říkala, že jsem musela být slepá a v duchu si nadávala do blbců. Po dlouhé době si myslím, že jsem vyzrála nad špatnými myšlenkami, nízkým sebevědomím a mizernou sebeúctou. A ejhle, přijde něco, co mě zase skopne zpátky. Tak jsem se opět, podstatně rychleji, dostala nahoru a tentokrát už doufám, že tu chvíli zůstanu. Podařilo se mi správně identifikovat problém a snad nalézt i řešení. ten problém vězí v mých myšlenkách. Znáte ten pocit, kdy se vám zdá, že je mnohem jednodušší přemýšlet nad špatnými věcmi, špatnými vizemi a myšlenkami, než nad těmi pozitivními? Pocítila jsem na vlastní kůži skutečnost, že negativní myšlenka má několikanásobně větší vibraci než ta pozitivní a snadno se k ní sklouzne. Až se to lověku zdá někdy i příjemné. A těhlech kravin se už musím zbavit, definitivně. Žádný myšlenkový rozvíjení špatností, jinak to k sobě budu přitahovat a nikdy se z toho nevyhrabu. odhodlala jsem se a dotáhnu to tentokrát do konce, ať to stojí co to stojí. Přeju-li si nad něčím vyhrát, napíšu to na papírek už jako hotovou věc a nosím to v peněžence. Od minulého roku tam mám už tři věci. A nutno poznamenat, že to vážně funguje. Od nedávna je tam spolu s papírky i runa nautiz pro pomoc.
Ale jako by to protivné pravidlo platilo dál, když už jsem já v psychické pohodě, není někdo z mých blízkých. Aktuálně je to moje mamka, která se odřízla od světa, což jí patrně dost zžírá a neví jak z toho sama ven. Týden byla u nás, ale s nikým nechtěla mluvit. Zvláštní. Jediné, o co jsme se s Drahým mohli pokusit, bylo udělat jí krásné narozeniny. A tak jsem se vydala pro CD s Vivaldiho skladbami, drahou bomboniéru a květinu v květináči. A díky tomu jsme jí viděli včera po dlouhé době se smát a taky brečet od radosti. Až mě to rozbrečelo taky.

Víte, co je sranda? Už mi chybí poslední čtyři dárky k blížícím se Vánocům/Slunovratu. Z toho dva budu ručně vyrábět.A ani mě to všechno nezruinovalo. a taky mám fajná vykrajovátka na cukroví - housličky, letadlo, netopýry a Thorovo kladivo (které vznikne z letadla, když do něj párkrát bouchnu kladivem). Těším se na zimu. Musím přiznat, že je to přece jen moje nejoblíbenější roční období. Což se nepochybně promítne i v mé tvorbě. Dokončuji plody podzimu, další druhy přijdou až za rok a již vznikly první Rampouchy! A vytvořím ještě jednou ty samé - nechala jsem si zarůst tunel v pravém uchu a opět mohu nosit obě náušnice. A nebudu kovářova kobyla. Ty malé rampoušky opravdu zbožňuju, navíc mi půjdou krásně k přírodně tmavým vlasům, jimž jsem slíbila, že už je nebudu barvit (ono taky barvěte něco, co má na délku víc jak 60 centimetrů). Až napadne sníh, tak řísahám, že zapomenu úplně na všechno a půjdu se do něj pořádně vyválet!


Už vidím pouze jediné pozitivum na skutečnosti, že trčím ve škole čtyři dny v týdnu do podvečera. Vyplodím spoustu šperků (za předpokladu, že budu mít v předmětech, kde korálkuju, známklu lepší jak 3 a budu dávat pozor, což samozřejmě splňuji). Mám ráda, když mohu školu propojit se svou oblíbenou prací, což v praxi vypadá tak, že do řemeslných technik tvořím náhrdelník korálkovovu výšivkou a na navhování korálkuji plošné miniatury plédů z nádherného grónského kroje, který kmému údivu obsahuje tisíce korálků! Teď se těším, až mi dorazí Alcantara - nový podšívací materiál na vyšívané šperky, který začnu používat, abych tak mohla dokončit některé rozpracované projekty. Vzpomínáte si ještě na veledílo Zrod Afrodité? Účastnilo se české korálkářské soutěže Letní Tvoření Na Spirále. Bohům žel se nedostala mezi první tři, ale samotný materiálový balíček od Preciosy, který jsem obdržela jako účastník soutěže, mi udělal velkou radost. Kolikrát mi stačí na ty korálky jenom sahat a mám z nich radost.



Fotografii má na svědomí opět Alenka, s níž v létě poběhlo focení mých šperků v Litvínově a nyní v rámci spolupráce fotí další mé výtvory. (Jak pak se mé dědičky na fotografickém výletě asi mají?) V létě jsme také nafotily poněkud veselé fotky s náhrdelníkem Rodnověří. A že bylo veselo, to dokazuje třeba třeba tato koláž z mých oblíbených výrazů.


Kdybyste se mě zeptali, co plánuji, že chci stihnout v následujících pěti letech, ihned bych znala odpověď. A tu stejnou bych vám řekla před rokem a půl. Jsem v těchto ohledech dost stálá, až mě to samotnou překvapuje. Jedním milníkem , který chci dosáhnout už v roce 2015 je i akce jménem DyzájnMárket. Ráda bych se se svými šperky zúčastnila jako prodejce. Tak snad to vyjde. Oba výše uvedené šperky si v současné době stále hledají svou majitelku, a tak v sdrci doufám, že by to mohlo být právě na DyzájnMárketu.

Čím jsem staší, tím víc si uvědomuju, jak ten čas opravdu letí. Včera jsme s Drahým "oslavili" výročí; ty dva roky tak neskutečně utekly. Nikomu jinému jsem nikdy nevložila takovou důvěru jako jemu. A po těch dvou letech jsme stále zamilovaní jako na začátku a věříme, že nám to tak zůstane do konce života.

A že ničemu jinému víc nevěřím.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mental Princess Mental Princess | Web | 26. listopadu 2014 v 18:05 | Reagovat

Hrozně se mi líbí tvůj blog :)

2 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 4. prosince 2014 v 17:28 | Reagovat

Pěkné fotky :)

Taky si někdy připadám jako workoholik, ale na druhou stanu si říkám, že je to lepší, než vše odkládat :D

A ty super vykrajovátka závidím :D Taky chci housličky! :D

3 Amálka Amálka | Web | 23. prosince 2014 v 19:06 | Reagovat

Hezké fotky i Tvé výtvory, hlavně ten modrý... jinak také miluji tvarůžky, mám na nich přímo závislost:)

4 Alka Alka | E-mail | Web | 29. dubna 2015 v 10:41 | Reagovat

Černé čaje vysoké kvality a lahodné chuti:

http://liran.cz/cs/12-cerne-caje

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Zanechte komentář, neboť zpětná vazba je motorem pokroku. :-)


Kopírování jakýchkoliv článků, fotek, obrázků a vytváření kopií mých šperků bez svolení je zakázáno! Umístěním reklamy souhlasíte s jejich okamžitou likvidací a označením vaší osoby vulgárním výrazem pro ženské (příp. mužské) přirození. Za reklamu pro hlasování hlasuju pro soupeře!

Design by Violett - pieklo.blog.cz
Autor obrázku v záhlaví: annick