Ukončený osobní blog české šperkařky, jíž učarovaly korálky.

Křivoklátská květena I.

17. září 2014 v 22:32 | Monica Otmili |  Přírodověda - foto
Strávila jsem pár dní na Křivoklátsku, konkrétně ve Zbečně, a tam se zrodil nápad. Vlastně ne, ten se zrodil o týden dříve u Kolovče. Tam byla spousta nádherných rostlin a já zasmutnila, že jsem si s sebou nevzala foťák. A jak jsem o tom stále přemýšlela, došlo mi, že se blížily blogové narozeniny a nebylo by špatné vyměnit neaktivní rubriku za novou. Že bych se pustila do něčeho zcela nového, do rubriky z jiného soudku. Ten soudek by se měl týkat přírodovědy, alespoň v oblasti flóry. Od té doby téměř všude kam jedu beru foťák, abych si mohla vycvaknout nějaké ty květinky.
Avšak kdo sleduje můj blog déle, ten ví, že žádné jiné fotografie, než ty, které dokumentují mé šperkařské počiny lze snad nelze nalézt. A z nové rubriky, která má za svým názvem pomlčku "foto," můžou ledajakému zkušenému fotografovi povstat vlasy hrůzou.
Ne, nejsem všeuměl a rozhodně si nyní nechci hrát na profíka.

Cílem rubriky není zahltit vás hromadou foteček deseti kytek z deseti úhlů, nýbrž dokumentovat, co kde roste.

Ne všem by však stačil pouze název "plicník lékařský" na to, aby si danou rostlinu ihned v hlavě vybavil. A k tomu mají sloužit mé fotografie. Veškerou kritiku na jejich adresu vítám. Navíc nová rubrika má i přínos pro mě - jak o nich hledám informace z oblasti bylinkářství, dozvídám se nové věci. Jako dítě jsem se naučila číst v učebnici Přírodopisu - zoologie, následoval Přírodopis - botanika. Jenomže záliba v rostlinkách mě časem přešla a mně to přišlo líto. Takže podruhé jsem stejnou chybu neudělala, vybavila se přístrojem a takhle to dopadlo:

Konopice zdobná - velkokvětá (Galeopsis speciosa)

Tato svými barvami fascinující květina z čeledi hluchavkovitých je rozšířená téměř po celé Evropě. Roste převážně ve smíšených a listnatých lesích a mýtinách či u cest nebo na poli. Klade nízké nároky na světlo, preferuje stín. Kvete od června do října, nejčastěji v prázdninových měsících a v září. Jedná se o tzv. zygomorfní, tedy souměrný květ, který je tvořen jednou korunou která se větví do laloků. Spodní nebo střední lalok jest fialový, zbytek květu ve světle žluté. Stonek - lodyhu pokrývá mírné ochlupení.
Využití v domácím léčitelství: Louh nebo samotná sušená rostlina v čajní směsi se podává při léčbě dýchacích a plicních onemocnění. Nať i vývary působí močopudně.

Černohlávek obecný (Prunella vulgaris)

Když jsem na něj narazila, mylně jsem jej považovala za mateřídoušku, s níž se velmi často plete, obzvlášť když rostou vedle sebe... Jedná se o nízkou rostlinku nepřesahující 25 cm výšky s válčitým, vejcovitým květenstvím. Na rozdíl od mateřídoušky má však pyskaté fialové květy s dvoupyským kalichem, zpodní pysk květu má drubné zoubky. Květ - koruna je dlouhý 8-13 mm a kochat se jimi můžeme od června do září. Obývá dobře zavlažované půdy, tudíž jej objevíme často na břehu řek, ale také v lese na cestách či na loukách a pastvinách.
Využití v domácím léčitelství: Pomáhá při zažívacích potížích, při bolestech žaludku - používá se jedna polévková lžíce rostliny na 300 ml vody. Při koupeli údajně utišuje bolesti svalů a kloubů. Některí zdroje uvádějí, že rozdrcený černohlávek lze použít při hojení a čištění ran, jelikož má prý protizánětlivé účinky.

Hadinec obecný (Echium vulgare) opylován včelou medonosnou (Apis mellifera) :-)

Tato rostlinka posetá tuhými štětinatými chlupy vyhledává slunné oblasti s písčitou půdou, proto ji nejčastěji nalezneme u cest nebo kamenolomů, nezřídka také u řek, kde jsou nivní půdy bohaté na písek. Takovéto prostředí nabízí celá Evropa i část Severní Ameriky, kde byla rostlina zavlečena. Kvete od června do konce září malými modrými květy velkými do 2 cm. Poupata bývají růžová či načervenalá. Své jméno získal dle rozeklané čnělky - vypadá totiž jako hadí jazyk. Tyčinky květů jsou nestejně dlouhé a co se týče délky celé rostliny, tak hadinec může vyrůst až do 80-ti cm a nalezneme ho i v polohách nad 1000 metrů nad mořem.
Využití v domácím léčitelství: Květová nať a koupel z ní se využívá na léčbu kožních a kloubních onemocnění. taktéž pro obklady na křečové žíly. Žádné jeho části se neužívají vnitřně, jelikož je jedovatý!

Mateřídouška vejčitá (Thymus pulegioides)

Voňavé, všem známé květenství mateřídoušky je součástí plazivé či vystoupavé rostliny. Pro tento poddruh mateřídoušky je typické kulovité nebo válcovité květenství na poměrně nízké lodyze, která může být u země dřevnatá. Květenství zahrnuje malé drobné kvítky (3-6 mm) růžové až fialkové barvy. Drobné jsou také lístky. Roste na chudých půdách, čili u cest, náspů, zkrátka v prostředí bohatém na písek. Je velmi rozšířená po celé Evropě a rozšířené jsou také znalosti o jejích lečívých účincích.
Využití v domácím léčitelství: Zpravidla nejvíce účinných látek - silic v jejich případě - obsahují rostliny, kterým se dostávalo hojně slunečního záření. Čaje a vývary se odjakživa používají pro léčbu onemocnění dýchacích cest jako jsou rýma, kašel apod. Zároveň podporuje trávení, ovšem nesmíme se jí předávkovat - při ředávkování může dojít až k omámení a otupění organismu, zároveň představuje velkou zátěž na ledviny, tudíž i mateřídouškou se lze přiotrávit.

Štírovník růžkatý (Lotus corniculatus)

Příhodný název, mě jako Štírku rozhodně potěšil. Ale teď už k rostlince.
Tato bobovitá bylina se zygomorfními květy se vyskytuje opět po celé Evropě. Jelikož však existuje více než 100 poddruhů štírovníku, můžeme jej nalézt i v Asii nebo třeba v Tichomoří. Štírovník růžkatý je však nejběžnější, zejména u nás a na Slovensku. Nalézt jej lze všude, od lesů až po okraje vesnických fotbalových hřišť. Kvete od května do srpna žlutými květy po třech až osmi, které jsou zasazeny v hlávkovém okolíku (okolík znamená, že květy s dlouhými stopkami vyrůstají z jednoho bodu). Štírovník vytváří motýlovité květy, kdy se spodní dva srostlé okvětní lístky nazývají člunkem, postranní dva křídly a ten nejvyšší pavézou. Zde se jedná pouze o člunek a pavézu. Ta může mít načervenalá vodivá pletiva jako je tomu na mé fotografii. Rostlina dosahuje výšky od 5-ti do 30-ti cm.
Využití v domácím léčitelství: Květy obsahují velmi málo léčivých látek, pouze trochu dikyanidových sloučenin a dříve se používaly při depresích a poruchách neurovegetativního systému. Mnohem častěji je užíván jako pícnina, jelikož prý nenadýmá a roste hojně.

Černýš luční (Melampyrum pratense)

Jde o hojně rozšířenou poloparazitní rostlinu - obývá celou Evropu a dokonce i část Sibiře - a nalézt ji můžeme v různých biotopech. Od lesů (kde ji najdeme mnohem častěji, než na loukách) přes rašeliniště, mokřady a louky po všesoviště. Co se týče polohy, v případě luk ji lze nalézt i ve vysokých nadmoských výškách. Preferuje kyselou půdu. Jak jsem uvedla, jde o poloparazita, což znamená, že si od hostitele bere jenom část látek. V případě černýše odebírá hostiteli, jímž jsou nejčastěji listnaté i jehličnaté stromy) pouze anorganické látky jako jsou voda a minerály. Kvete od května do konce září žlutými trubkovitými ploskými květy, které rostou v téměř vodorovné poloze. Rostlina má čtyřhrannou lodyhu z níž vyrůstají kropinaté listy o délce 3-7 cm.
Využití v domácím léčitelství: Nenalezla jsem žádné informace o využití, zato si na něm moc rády pochutnávají housenky. :-)

Černýš hajní - pravý (Melampyrum nemorosum var. nemorosum)

Zjišťování názvu této rostliny se ukázalo být velkým oříškem, ale nakonec se přece jen povedlo - náhodou.
Tato opět poloparazitující rostlina dorůstá výšky 10-50 cm a vyhledává slunné a teplé oblasti, převážně listnaté lesy, lesostepi a okolí. Vlastní čtyřhranný stonek stejně jako jeho rodový kolega. Ten jej však nemá na dvou stranách chlupatý. Kvete od června do září žlutými trubkovitými květy s červenohnědou trubkou, květ postupem času tmavne do oranžova. Mladé nezralé listy jsou zbarveny do fialova jako zde na fotografii. Plodem je tobolka nedosahující ani jednoho centimetru. Obývá celou Evropu, hojně i Pobaltí a Rusko, kde je považován za léčivou rostlinu.
Využtí v domácím léčitelství: Vývar z květové nati má mít blahodárné účinky na nervovou soustavu.

Třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum)

Tzv. svatojánská bylina roste v Evropě vyjma arktických oblastí na severu Ruska a Skandinávie, dále pak v Číně, v Turecku a v subtropické Africe. Potrpí si na slunce, proto ji najdeme na lukách, pastvinách, okrajích listnatých lesů a to od nížin po podhorské oblasti. Kvete v červenci a srpnu žlutými pětilistými květy se spoustou tyčinek o průměru cca 2 cm. Samotná rostlina je vysoká 30-60 cm. Svůj název získala díky podlouhlým zašpičatělým listům opatřeným tečkováním.
Využití v domácím léčitelství: Jedná se o léčivou bylinku, nejčastěji se léčí prostřednictvím usušené květové nati sbírané ráno (dle povídaček ideálně po svatojánské noci). Je prý účinným antidepresivem. Používá se nejčastěji pro léčbu zánětů a kožních onemocnění. Používá se vnitřne i zevně, má tlumit vnitřní krvácení, léčit vnitřní zranění jako jsou i zlomeniny. Podporuje hojbu ran. Necháme-li ji vyluhovat v olivovém nebo slunečnicovém oleji, tak nám tento vzniklý přípravek může dobře posloužit i při léčbě choulostivých onemocnění jako jsou hemoroidy a různé vředy. Některé zdroje uvádí i léčení popálenin a omrzlin.
Má ovšem i své nežádoucí účinky. Poživatel je prý více citlivý vůči ultrafialovému záření, může způsobovat nízký tlak a je velmi háklivá na poživatelem užívaná léčiva, jejichž účinky může anulovat či jinak rozhodit. Dámy a slečny používající hormonální antikonceci by se jí měly vyhnout - třezalka výrazně snižuje její účinnost.



Jaká z výše zaznamenaných rostlin vás svým vzhledem či vlastnostmi upoutala nejvíce? Za mě je to černýš hajní se svými fialově zbarvenými listy a třezalka svým multifunkčním použitím.
Využíváte bylinky a obecně přírodní produkty k léčení? Já osobně nyní řeším dlouholeté kožní problémy domácí konopnou a měsíčkovou mastí, které mi darovala kamarádka. A musím uznat, že to zabírá.



V závěru jeden pěkný tesařík. :-)

Článek s pokračováním očekávejte příští měsíc, později přibyde také dokumentače rostlin na slovenských Kysuciach. V komentářích očekávám nejen vaše názory na léčbu bylinkami či Křivoklátsko, ale i veškeré výtky vůči fotografiím.

Informace o rostlinách čerpám především z knižního atlasu "Svět rostlin" od Thomase Schauera a z přírodovědných a bylinkářských stránek na internetu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 18. září 2014 v 17:43 | Reagovat

Tvůj nový nápad se mi moc líbí a já vývoj rubriky budu určitě sledovat! :-) Taky je mi občas líto, že jsem se v sekundě na kytky dost vybodla a moc jsem se je neučila a dneska, když jdu domů a na stráni za domem rozeznám asi dvacet druhů květinek a umím určit s přesností tak tři, jsem trochu rozmrzelá! Tak třeba se tady něco přiučím nejen o názvech, ale i o vlastnostech květin. A fotky máš dobré, na dokumentaci úplně stačí! :-) (A navíc, když maluješ nebo fotíš, vždycky se musíš na věc umět dobře podívat, abys věděla, jak ji nejlépe objektivně zvěčnit. A to se ti daří. ;-))

2 Šárka Šárka | Web | 22. září 2014 v 20:48 | Reagovat

Hezkyy! Ráda vidím, když se mladí lidi zajímají o bylinky :) A také vzpomínám na terénní cvičení z botaniky, kde jsme se během pěti dní naučili asi tři stovky kytiček latinsky a od té doby je už pouze zapomínáme. Takže děkuju za aspoň maličkaté oživení latiny.

Bylinky jsou velice dobré věci, protože jsou zadarmo a je jich velká spousta, jen se je naučit využívat! Mě se skvěle osvědčil třeba řebříček + mochna husí + hluchavka + přeslička při PMS.

p.s. fotky sou tak akorát :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Zanechte komentář, neboť zpětná vazba je motorem pokroku. :-)


Kopírování jakýchkoliv článků, fotek, obrázků a vytváření kopií mých šperků bez svolení je zakázáno! Umístěním reklamy souhlasíte s jejich okamžitou likvidací a označením vaší osoby vulgárním výrazem pro ženské (příp. mužské) přirození. Za reklamu pro hlasování hlasuju pro soupeře!

Design by Violett - pieklo.blog.cz
Autor obrázku v záhlaví: annick