Ukončený osobní blog české šperkařky, jíž učarovaly korálky.

Vizovice v černé

23. července 2014 v 14:24 | Monica Otmili |  Hudební okénko
Stejně jako minulý rok jsem si i letos s Drahým udělala výlet na festival Masters Of Rock, který se konal již po dvanácté ve Vizovicích. Tentokrát se naše delegace oproti loňsku ještě rozšířila, kromě přítelovy rodiny včetně tříletého brášky se rozhodl absolvovat festival i můj táta (který strávil více jak polovinu času ve stánku s výčepem hanušovické Holby). Letos jsem se také po dlouhých pěti letech neúčastnila cimbálových kurzů na Soláni, které pravidelně zasahují do termínu konání festivalu, tudíž jsem si mohla užít tento svátek metalové hudby u nás od začátku až do konce, kdy i ta slza ukápla.



Čtvrtek 10.7.
Vyrazili jsme kolem sedmé ráno, kdy jsem se zoufale snažila v autě ještě na moment usnout, zatímco se přítel pořád vrtěl a tím shazoval mou hlavu. To vše za doprovodu zlobení mrňouse. I tak jsme dojeli do Zlína, kde jsme byli ubytovaní u jednoho pána, plni energie a očekávání. Ještě než začala hrát první kapela - Kreyson - už jsme stáli v kotli. Láďa Křížek překvapil jak svým zjevem v kostýmu nápadně se podobajícímu hlubině gay komunity, který hodnotím jako odpudivý, tak svým hlasem, který se nezměnil a podával úžasné výkony. Trsátko, které se mi na konci vystoupení podařilo chytit, je potěšující. Kapela navíc slavnostně obdržela Zlatou desku za své album Návrat krále a také Bibli od frontmana křesťanské metalové formace Stryper. Serenity, kteří zahráli hned po nich, jsme vynechali a šli si pohlédnout festivalové městečko a zároveň se něčím nadlábnout. To abychom byli připravení na nářez turbo polka metalu v podání multi-kulty skupiny Russkaja. A že to byla parádní pařba! V běhajícím pogo kruhu, který můžete shlédnout na níže uveřejněném videu, jsem se ocitla i já.


Na Axiss, jejichž koncert následoval hned poté, jsme vydýchávali vyčerpání a nabývali nových sil za pomocí Radegasta ve vratném kelímku. I z dálky však zněli skvěle a táta, který si jejich vystoupení nenechal ujít, je hodnotí jako jedno z nejlepších na festivalu. Pak už byla na řadě hlavní hvězda - Dream Theater - s jejich progresivným metalem. Musím říci, že jejich hudba je inspirativní, člověk si při poslechu představuje kde co, působilo to na mě až apaticky, avšak po nekončících změnách temp a ztrácení se v melodiích se nám vše porměnilo v jednolitost, tož jsme kotel opustili. A zamířili jsme rovnou do peřin pořádně se vyspat na další den, který sliboval nezapomenutelné zážitky.

Pátek 11.7.
Zážitky, na které nezapomněla ani moje pláštěnka. Jen co jsme vystrčily paty z domu, obloha začala vyhrožovat deštěm a to, že jsem si s sebou vzala svou neskladnou pláštěnku značky Viola, se ukázalo jako dobrý tah. Jakmile jsme nasedli do vlaku směr Vizovice, už lilo jako z konve a schopnost ovládat počasí přítelově rodině tentokrát nevyšla. Na Gloryhammer, kteří mě velmi příjemně překvapili, lilo stále. Ani to však nebránilo užít si koncert naplno. Následně proběhla okupace Holba stanu, kde můj otec strávil díky oblíbenému hanušovickému pivu snad víc jak polovinu festivalu. To už se počasí umoudřilo a my si mohli stoupnout do fronty na autogramiádu holandské Epicy. Naše šance dostat se ke kapele se snižovaly s počtem předbíhajících fanoušků, kteří ovšem čekali až na Sabaton, tudíž jsme je nakonec elegantně obcházeli. Pro Simone Simons (zpěvačku) jsme si s Drahým připravili dárek. Dva večery před odjezdem jsem pro ní vytvořila náramek, z něhož byla moc nadšená, krabičku si hned po obdržení otevřela. Škoda, že si jej poté nevzala i na pódium, ale tak svět se nezblázní. Upřímně, i kdyby se to dnes válelo někde v koutě, je mi to fuk, stálo mi to za to. Hned po autogramiádě jsme naběhli do kotle plni folkmetalového nadšení v podobě Korpiklaani, kteří byli kupodivu střízliví. Došlo na vtipnou situaci. Přítelův malý bráška se těšil na Korpiklaany jak blázen a jen co e došlo na jejich vystoupení a odehráli dvě písničky, ozvalo se: "Mamí, já chci kakat." Umíte si představit, co to bylo pro přítelovu nevlastní mamku, která navíc Korpiklaany nesnáší, za nervy. Naštěstí přišel asi jen o dvě písničky. My se z kotle nehli ještě další dvě kapely - své strhující koncerty předvedla Epica i Sabaton. Nikde slabý moment, hudební orgasmus, co víc si přát. Pátek stál zkrátka za to.

Náramek pro Simone Simons.
Sobota 12.7.
Poslechli jsme si nejen hymnu Masters Of Rock v podání Salamandry. Dále se naše zraky upínaly opět k Holba stanu, kde zatím můj tatík ovládal jukebox, až jsme se museli stydět, když pustil tu nejnepovedenější píseň od Odyssey a tu nejdelší od Helloween. Páteční déšť předešlo úmorné vedro, jemuž padla za oběť část koncertu řeckých Suicidal Angels. Ten jsme nahradili pořádným jídlem a prohlídkou zdejších krámků. Můžete hádat, kde jsme následně zakotvili až do koncertu Freedom Call a jejich happy metalu, který se příjemně nesl. Pak nastal snad nejrůžovější (=nejhorší) okamžik festivalu v podobě čtyřicetiminutové fronty na palačinku, která byla ještě ke všemu pěkně hnusná. Díky tomu padla příležitost dostat se na Arch Enemy do kotle a koncert jsme sledovali jak z tribuny, kde na nás imrvérm někdo šlapal (což opět odnesla má pláštěnka) tak z povzdálí u stromu, jež byl korunován frňákovníkem. Arch Enemy předvedli excelentní výkon a nutno uznat, že změna zpěvačky jim prospěla. Následovala legenda v podobě německých Helloween. V kotli nestál zvuk za moc a myslím, že by bylo lépe, kdyby některé písně z repertoáru raději vynechali a vyvarovali se díře, která vznikla díky špatnému rozložení písní. (A taky kdyby se kytarista Sasha neostříhal...) I tak jsem ráda, že jsem měla možnost je znovu vidět, nicméně trochu na mě působili, že mlátí prázdnou slámu.

Neděle 13.7.
Všechno to tak uběhlo, až to není možný, najednou tu byl poslední den! Pro nás odstartoval příjemným vystoupením české stálice Škwor, deathmetalové Kataklysm jsme si užili opět z povzdálí a proběhla také malá změna programu. Při vystoupení profláklého bubeníka Mika Terrany známého např. díky spolupráci s Tarjou nebo Axlem Rudi Pellem na mě padla nezadržitelná únava a já málem usnula. Tím nechci říct, že jeho vystoupení bylo nudné, ale můj organismus to jaksi nedával. Šla jsem čerpat síly z ovocného mixu, vody i redbullu. Vyplatilo se. Hned poté nastoupili oblíbenci Eluveitie a tentokrát konečně i s niněrou. Jak já miluju tu niněru! Úžasné!A taktéž místy srandovní, kdy celá kapela jela o rychlost a pouze Anna pomaličku točila kličkou toho epického nástroje. A to vše viděno rovnou z druhé řady. Potom hned nastoupili Unisonic v čele s Michaelem Kiskem, jejichž koncert hodnotím také velmi kladně. Vše už ale pomalu uhasínalo, když spustil Sebastian Bach se svou kapelou. Naposledy se najíst božích hamburgrů U supa, pár posledních Radků a uronit slzu, když festival oficiálně skončil. Tak zase příští rok, milé Vizovice!

Hodilo by se dát sem nějakou fotku, avšak na foťák jsem se vykašlala a už nikdy víc vás nebudu zahlcovat mobilní "kvalitou." Na stránkách RockMax rádia jsem ale objevila webcamerovou fotku, kterou jsme si s Drahým nechali pořídit v mírně podnapilém stavu, proto na mě moc nehleďte. Z našich výrazů neplyne nic jiného, než to, že jsme nadšení, šťastní a skvěle se bavíme. To, čím mávám a nevešlo se na fotku, je prosím roh na pití.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zdebra Zdebra | Web | 30. července 2014 v 11:22 | Reagovat

Taky jsem tam byla a nejradši bych tam zůstala napořád.
Dream Theater jsem nikdy nijak neposlouchala, ale jejich koncert mě nudil. Na to, jak na ně byli všichni natěšení, to bylo zklamání.
Na autogramiádě Epicy jsem taky byla. A koncert byl super. Možná je dobře, že tam loni nebyli. A po novým albu mě jaksi přestaly bavit ty předchozí. Snad je to jen dočasně.
Já jsem si jednou dala palačinku v tom stánku pod schodama, jak tam mají i zázvor, a byla moc dobrá. A srolovaná narozdíl od toho, co jsem viděla jinde.
Arch Enemy mě hodně překvapili. Sice je na mě Alissa moc uchrochtaná (nebo jak to nazvat), ale tam se to ztratí, že mi to tak nepřišlo a navíc jsem poprvé skákala v davu! A to už je co říct. Asi to bylo tím, že jsem měla pořádně utažený glády, tak to šlo samo.
Taky jsem na konci uronila slzu. Už aby byl další ročník.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Zanechte komentář, neboť zpětná vazba je motorem pokroku. :-)


Kopírování jakýchkoliv článků, fotek, obrázků a vytváření kopií mých šperků bez svolení je zakázáno! Umístěním reklamy souhlasíte s jejich okamžitou likvidací a označením vaší osoby vulgárním výrazem pro ženské (příp. mužské) přirození. Za reklamu pro hlasování hlasuju pro soupeře!

Design by Violett - pieklo.blog.cz
Autor obrázku v záhlaví: annick