Ukončený osobní blog české šperkařky, jíž učarovaly korálky.

Milá Sabri,

23. června 2014 v 18:23 | Monica Otmili |  Ze života O(c)t(o)milky
byla by to obrovská náhoda, nebo přímo osud, kdyby se k Tobě tento dopis dostal. Já bych si neskutečně přála, aby to tak bylo. Na naše první setkání si pamatuju, i když Ty možná nevíš, že jsem to tehdy byla já. Přišla jsi se Sárou (která byla tehdy opravdu malá) ke mně a zeptala ses, zda bych Ti mohla půjčit mobil. Myslím, že jsem Ti jej půjčila, ale nejsem si jistá. Pak jsi mi vyprávěla o koních, které miluješ a jezdíš na nich. Čas našeho odchodu z hřiště se blížil a poté uběhly snad dva roky, než jsme se setkaly podruhé. Pamatuju si, že to byl tak květen roku 2009, chodila jsem do šesté třídy, to samé hřiště. Mezitím se toho hodně změnilo, obzvlášť u Vás, jak se dalo po těch dvou letech vyzkoumat na Vašich poměrech, v nichž jste žily. Na jezdecký kroužek nebyly peníze a Ty jsi byla ve svých jedenácti (nebo deseti?) letech pro svojí sestru jako náhradní mamka a Tvůj táta se musel otáčet, aby Vás jakž takž uživil.



Vzpomínáš si, jak jsme si hrály s panenkami u mě doma i venku na hřišti?
Jak jsme na vrbě stavěly stříšku z klacků a sena a jak na nás následně ta stříška spadla?
Jak jsme si kupovaly zmrzlinu za osm korun?
Jak nám Sára utekla a Tobě za to táta vynadal?
Jak jsi měla ráda hračky littlest pet shop a chtěla si je se mnou vyměnit?
Jak jsme si koupily u Vietnamců umělé nehty a pak jsme je nemohly sundat?
Jak jsem Ti jednou přinesla něco k večeři, když u Vás už nebylo nic k jídlu?
Jak jsme u nás doma vařily?
Jak jste hlídaly moje myši, zatímco jsem byla s rodiči na Slovensku?
Vzpomínáš si vůbec na mě?

Byly to bezpochyby pro Tebe krušné časy. Ovšem jaké časy prožíváš teď, to nemám tušení. Přišlo léto a s nimi různé odjezdy. Já byla pořád někde mimo Prahu a Vy jste měli v plánu jet v půlce prázdnin tak na měsíc za rodinou do Libye, odkud pocházíte. Návštěva se Vám evidentně protáhla na pět let. Ještě než jste odjely, ukradli Tvému tátovi mobil, a tak jste jej nechali zablokovat. Číslo mám dosud uložené, nedávno jsem volala a je stále blokované. Tak zanikla důležitá možnost kontaktu. Když jste se nevraceli, chodila jsem Vám pravidelně zvonit na byt v azylovém domě, kde pořád ještě byla cedulka s Vaším jménem. Zvonila jsem měsíc, dva, možná i tři intenzivně, poté jednou za čas. až A nebyla jsem jediná, i nějaké další děti z hřiště zvonily neúspěšně a všichni se ptali mě, zda už vím, kdy se konečně vrátíte. "Nevím," řekla jsem tehdy, " snad do Vánoc." Měla jsem pro Vás koupené dárky, pro Tebe i pro Sáru. Avšak Vánoce přišly, ale vy ne. Co se s těmi dárky stalo, si za bohy nemohu vzpomenout. Myslím, že ten pro Sáru skončil ve školní družině, kde dosud pracuje moje máma. Začala jsem tušit, jak to s Vaším návratem bude. Přešel Silvestr a já přišla znovu zazvonit. Cedulka na zvonku však už byla vyměněná. Tím pádem byl náš kontakt ukončen a už jsme se nikdy neviděly.

S rokem 2011 přišla v Libyi krize a revoluce, svržění vlády a tak dál a já měla o Vás strach. Hrabala jsem se internetem pro Vaše jména a nikoho jsem neobjevila. ani tehdy, ani dnes. Nemám žádné zpráv y a občas dojde na chvilku, jako teď, kdy zavzpomínám a přemýším, jak se asi máte. Třeba bychom si teď po těch letech nerozumněly, ale přesto mě ztráta Tebe jako kamarádky dodnes mrzí, tím spíš, když nemám jakékoliv informace o Vaší existenci. Kdo ví? Třeba se máte v Libyi fajn, nebo jste opět v Čechách, pod jiným jménem, v jiném městě, nebo třeba v Německu? Bohové vědí kde, jen doufám, že zdravé a v pořádku. A pokud možno tak ne pod čádorem...

Nu což, ať už jsi kdekoliv, doufám, že se máš dobře.
S pozravem a přání všeho dobrého
Monika

Co napsat na závěr?
Snad slůvko

nostalgie?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Zmizel někdo náhle z vašeho života a vy už o něm nikdy nedostali zprávu?

Ano 88.2% (15)
Ne 11.8% (2)

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 24. června 2014 v 7:14 | Reagovat

Též chci zmrzlinku zadarmo skoro,.. a umělé nehty od Vietnamců. :)

Hezké, že nostalguješ, pročistíš se a budeš zas ve správném nalazení. :P

2 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 3. července 2014 v 17:13 | Reagovat

Takové vzpomínání člověku mnohdy uleví... Článek mě potěšil, hezky se četl :)

3 Mia Mia | Web | 5. července 2014 v 14:46 | Reagovat

Dopis jsem četla 2x. Je strašně krásný a dojemný. Obzvláště pro tak nostalgického člověka jako jsem já. Znám ten pocit, když se ti ze života ztratí někdo, koho máš ráda. Jednou k nám do školky přišla nová holka. Ihned jsme se zpřátelily a staly se z nás velké kamarádky. Avšak školka skončila a já už ji nikdy neviděla. Zbyla mi po ní jen fotka. A jak píšeš ty - ani nevím, jestli si na mě vůbec pamatuje. Ráda bych ji teď viděla. Jenže ani nemám šanci ji zkontaktovat, protože znám pouze její křestní jméno. Na druhou stranu si však říkám, že je to možná dobře. Třeba je z ní dnes namyšlená pipina. Takhle na ni mám aspoň hezké vzpomínky. Jednoduše řečeno ,,People change but memories don't" =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Zanechte komentář, neboť zpětná vazba je motorem pokroku. :-)


Kopírování jakýchkoliv článků, fotek, obrázků a vytváření kopií mých šperků bez svolení je zakázáno! Umístěním reklamy souhlasíte s jejich okamžitou likvidací a označením vaší osoby vulgárním výrazem pro ženské (příp. mužské) přirození. Za reklamu pro hlasování hlasuju pro soupeře!

Design by Violett - pieklo.blog.cz
Autor obrázku v záhlaví: annick