Ukončený osobní blog české šperkařky, jíž učarovaly korálky.

Dítě jako oběť reklamy

24. března 2014 v 20:46 | Monica Otmili |  Názorově-úvahové okénko
Má smysl se v dnešní době, kdy vím i o čtyřletých dětech vlastnících iPad, vůbec zamýšlet na toto téma? No, kdyby nemělo, tak tento článek ani nevznikne. Navíc je to sotva deset let, co byly pro mé rodiče reklamy třeba právě na panenky Baby Born noční můrou, jelikož malá Mon při nich samozřejmě nedělala nic jiného, než slintala před obrazovkou a pomalu psala dopis Ježíškovi už v srpnu. Nikdy jsem ji nedostala, byť jsem po ní tehdá toužila jako blázen a shrabovala jsem všechny katalogy od Zapf Creation. Ježíšek nakonec přinesl levnější čůrací panenku Nenuco, ale to je teď jiná historie.

Už v době mého dětství to nebyly pouze reklamy na hračky, které cíleně promlouvaly k dětem. Sladkosti a džusíky tomu vévodily a v praxi, čili ve škole to probíhalo následovně.

Jak někdo přinesl ty nové sušenky Diskíto (které mimochodem už na pultech nenajdete, zato najdete tvarově i chuťově stejný ekvivalent od firmy Milka; těžko říct, co spatřilo světlo světa dřív) z reklamy a řekl, že je to dobré, ostatní děcka chtěla ochutnat a když šla s mamkou do krámu, tak šup s Diskítem do košíku a o měsíc později nosila sušenky jako přílohu ke svačině polovina třídy. K nesmrtelným sladkostem, nápojům a hračkám se nově přidaly i obchodní sítě samotné, takže v Albertu sbíráme Šmouly, pak zvířátka, v Bille zase plyšovou zeleninu a teď Angry Birds (tajemství mé paměti spočívá ve skutečnosti, že Billu máme kousek od baráku, dokonce i na starém bytě tomu bylo stejně). Na děti dnes mávají reklamy ze všech stran a to jak ty vyloženě cílené na ně, tak ty cílené na potencionální kupující aut, dovolených, zkrátka kohokoliv, a ať už se někteří rodiče snaží sebevíc své děti uchránit před reklamou, televizí a samotnou dobou, tak pokud je naprosto neizolují od světa ( a s tímto "řešením" absolutně nesouhlasím), je to marný boj, protože stále je tu škola, kroužky, děti na hřišti, děti na oslavě narozenin kamarádky... Jiné děti. (A izolovat dítě od svých vrstevníků je kravina největší.)

Totiž děti fungují jako taková síť. Ne, ještě lépe, řetězová reakce. Jakmile to má Kačka, Hanka to musí mít taky a poté to bude chtít i Klárka s Lukášem. Výrobci si tuto řetězovitost dětského myšlení moc dobře uvědomují, a proto je pro ně reklama zaměřená na děti téměř výhrou v kapse. Ať je to cokoliv, rodiče většinou rozum mají, avšak jak říká můj táta, ty děti si najdou cestu, jak to z nich vymámit.

Zda je takové jednání tvůrců reklam morální, toť otázka na správném místě. Z hlediska rodičů vidících ulétávající bankovky z peněženek i z hlediska dětí, které jsou v podstatě manipulovány a nemají šanci se tomu nijak bránit, to v pořádku určitě není. Přesto to nadále funguje stejně (jako spousta dalších skutečností, bohůmžel). Jenže všechno má svou druhou stránku a já se těm obchodníkům čistě z hlediska obchodu moc nedivím. Pokud prodáváte hračky, těžko vám pomůže reklama mířená na dospělé. "Zpívající lokomotiva Tomáš, ideální hračka pro Vaše dítě, umí tohle a tamto!" *názorná ukázka* Už vidím ty dospěláky kroutící hlavou se slovy "tak určitě..."
Pro obchodníka je dobrá reklama základ prodejního úspěchu. Můžete vyrábět sebelepší domácí limonádu, ale nebude-li o vás nikdo vědět, můžete to zabalit a rozdávat po příbuzných. A jak už jsem psala, zaujme-li reklama dítě, je zde dvojnásobná šance vyšších zisků, páč ty děti to z rodičů dostanou.

Ať si udělá každý názor sám, či je to dobře nebo špatně, jaká strana váhy převažuje, za mě je to víceméně vyrovnané, ovšem o trochu víc tíží ti podnikatelé, protože myslím, že toto tu bylo vždy od dob, kdy ve městě otevřeli první hračkářství, dětská hřiště a ve školách první družiny, kam si děti začaly brát své hračky. Dnes děti zatouží nejen po hračce či Brumíkovi kamarádově, ale i po tom, co vidí na plakátu či v televizi. V horším případě je to dětské menu s hračkou podávané ve fast foodech. Snažit se je ochránit před veškerým tlakem je nemožné, pokud jím tím zároveň nechceme ublížit. Dřív nebo později stejně dnešní svět objeví a s ním i jeho typické znaky, jako je reklama., která je bude provázet po celý život. Zbývá nám je usměrňovat a vychovat k určitému stupni skromnosti, ani to není však lehké jako peříčko.

Jaký je váš názor na reklamy cílené na děti? Máte zážitek s vlastními dětmi či z dětství, kdy vaše potomky či rovnou vás ovlivnila reklama natolik, aby/abyste se začali snažit z vás/rodičů onou věc dostat?

 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 necroparanoia necroparanoia | E-mail | Web | 24. března 2014 v 21:04 | Reagovat

Jako dítě jsem myslím nebyla zase tak velkou obětí reklam, protože jsem měla potřebu se pořád s něčím chlubit a ono se nechlubí dobře s něčím, co má každý, takže jsem spíš vyhledávala věci, co nikdo neměl. Největší radost jsem měla z krásný starý panenky po babičce. Když vidím tyhle "trendy" mezi dětmi, je mi blbě. To už vážně vyrůstají bez svého názoru na věc a přijímají, že když to má  Katka, Šárka, Lucka... musí to mít taky? Je to smutné.

2 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 24. března 2014 v 21:21 | Reagovat

Baby born dostala sestřenice...její dvojčecí sestra dostala jinou ale podobnou...hrály si s tím chvíli a žádný zázrak to nebyl.
Ale co se týče reklam, tak kdybych já měla děti, praktikovala bych svou vlastní osvědčenou metodu - metodu nepořizování televize a metodu nepořizování elektronických hraček v jasně dětském věku. Že to mají vrstevníci? Nepovažuju to za vhodné a přes to nejede vlak. Ale ovšem říkám si, že to by jejich otec nesměl být kazivý element a tu jistotu člověk mít nemůže :D

3 David Pavel Bachmann David Pavel Bachmann | E-mail | Web | 24. března 2014 v 23:15 | Reagovat

Možná by bylo dobré položit si otázku, proč ty dětské reklamy tak dobře fungují?
Máš pravdu, že uchránit před nimi dítě je prakticky nemožné. Ale jedno řešení přecejen je. Když budeš mít dostatek lásky, pozornosti, komunikace, zábavy, činorodé tvůrčí práce a když i jako dítě budeš cítit, že jsi chtěná, milovaná a přijímaná, pak to možná oslabí onu magickou moc reklamy. Problém je, že se dnešním dětem nedostává tolik pozornosti od rodičů, nemají vědomí bezpodmínečné lásky. Proto hledají své "štěstí" v předmětech, které jim v reklamách slibují radost, úspěch, sounáležitost s vrstevníky a podobné "hodnoty".
Jsem Bohu vděčný, že jsem vyrůstal v době, která takto na dětské emoce neútočila. Měl jsem radost z každé jedné hračky, byť stála třeba jen 4 koruny. Ale moje maminka mi četla, vyprávěla, chodila se mnou na procházky a zajímalo jí, co si o čem myslím. Tohle ti žádná hračka nikdy dát nemůže. Bojím se, že nám tady vyrůstají celé generace lidí, kteří nejsou nijak hodnotově ukotvení, nevědí, co se životem, kromě toho, že budou dokola naplňovat své stále rostoucí potřeby. Lepší auto, větší dům, chytřejší telefon.... No, a za dva roky to samé znovu. Přitom nebudou umět tvořit zdravé mezilidské vztahy, manželství, rodiny, kamarádství. Jedinou ideou bude čím dál víc konzumovat a doufat, že s tím příštím, co si pořídím, už budu opravdu šťastný.

4 Monica Otmili Monica Otmili | 25. března 2014 v 7:20 | Reagovat

[1]: Znám případy, kdy si dítě v raném věku kolem šesti let utvoří opravdu vlastní a nutno taky podotknout, že rozumný názor. Ovšem děti v tomto věku stále svět především objevují a okolí je velmi ovlivňuje, a zprvu názory pouze přejímají, od maminky, tatínka či právě svých vrstevníků. Za zlé jim to mít nemůžeme, to pouze rodičům, kteří se nestarají o to, aby se jejich dítě i názorově vyvíjelo.

[2]: Telku bych taky nejradši hodila oknem, jenže to by moje matka ztratila smysl života... :D

[3]: Teď jsi to naprosto vystihl! Doba určila spoustě rodičům honbu za kariérou a jakési pozapomínání na vlastní dítě (a když slýchám příběhy kamarádů, na které rodiče zapomněli, kdy se vrátili ze školy v přírodě/lyžáku apod, tak si říkám, že tot už je vrchol).

5 Amia Amia | Web | 25. března 2014 v 9:24 | Reagovat

Panenku baby born jsem taky vídávala,ovšem znechucovala mě stejně jako rodiče. Aneb nikdy jsem netoužila po ,,miminkách" :D
Jednou jsem dostala kočárek (pořád ho mám), vozila jsem v něm ale akorát barbíny.

Děti sice na rodičích spoustu věcí vymámí (jo, správná manipulace je základ úspěchu :D ), ale ne zase úplně všechno. Rodič prostě musí vytrvat. Dát dětem podmínky, že třeba za dobrou známku nebo i jen být hodné hračku dostane.
Taky jsem toho spoustu nedostala a už si ani nepamatuju co všechno to bylo.

6 Destinaetus Destinaetus | E-mail | Web | 25. března 2014 v 13:57 | Reagovat

Tenhle článek mi připomněl jednu takovou scénku hodně let zpátky. Byli jsme u sestřenky na Moravě, kde zrovna byla pouť. Měla tři děti, dva kluci v mém věku a jednu malou holčičku a jak na potvoru zrovna v té době letěli Teletubies.

A to si tak jdeme na tu pouť kouknout na stánky a jeden z kluků říká té malé: "Hele, Moni, tady maj Lálá!" (její oblíbená). Monička už po tom automaticky chňapala, že to chce a nemůže bez toho žít, a sestřenka začala kluka málem fackovat jak smyslů zbavená: "Do prdele sem vám říkala at jí to neukazujete!!"

Reklama zaměřená na děti je hodně jednoduchá a zároveň i extrémně účinná. Není horší instrument na nervy než nespokojený dítě co něco nedostalo :)

7 Šárka Šárka | Web | 25. března 2014 v 21:45 | Reagovat

Morální, či ne, je to prostě reklama. Někdy je až s podivem, jak neuvěřitelně promyšlené některé bývají. A děti, ta v tomto ohledu bezbranná stvoření, nemají šanci. Každý jsme snad jako malý chtěli něco z reklamy nebo aspoň něco, co má kamarád/ka. Diskíto budiž dobrým příkladem. Ještě ale chci napsat jedno: když jsem ještě bývala hipík, skoro jsem si neholila nohy. Ne že bych se proenádovala někde chlupatá, ne. Nosila jsem dlouhé sukně a kalhoty. Ale kdo nás naučil, že mít chlupatý nohy je špatně? Reklamní průmysl holítek a holicích strojků. Dnes už jsem mu taky podlehla. Jen čekám, kdy budu považována za prasátko, až si nebudu holit ruce.

8 Vendy Vendy | Web | 30. března 2014 v 18:54 | Reagovat

Pamatuju si, že jako malá jsem listovala katalogem Magnetu, sekce hračky, a tiše slintala nad různýma Ruletama, společnskýma hrama, panenkama, šatičkama na panenky, bublifukama a dalšíma serepetičkama, co byly k mání. Reklama je pořád stejná, jen v této době vlezlejší, díky televizi, a rafinovanější, díky různým trikům a těžce nastudované psychologii. Všimni si, jak vybírají lidi pro reklamy, jiný typ pro rodinnou reklamu pro jogurty, jiný typ pro rodinnou reklamu s jarem, jiný typ pro auta a jiný pro mobily...
Reklamy na děcka jsou nejúčinější, protože děti je přijímají s otevřenou náručí, jsou mrkavé, blýskavé, skvěle natočené (díky trikům a efektům ta víla skutečně létá, kdežto hračku musíme držet ve vzduchu a létání imitovat, ale na to dítě přijde, až hračku dostane do ruk), jsou tolik krásné a jaký je výběr! Navíc dítě neřeší, jestli na to má či nemá prachy, rodiče to zaplatí.
Reklamám se neubráníme a nedopřát dítěti nic z těch nabízených šidítek se taky nedá. Jediné, co je možné, dopřát mu to, co v reklamě nenajde. Tedy pozornost, povídat si s ním, smát se  sním, hrát si s ním, učit ho postupně, co se má a co se nemá a chodit s ním na vycházky a poznávat s ním znovu svět.

9 Robka Robka | E-mail | Web | 30. března 2014 v 20:53 | Reagovat

Musím říct, že naši rodiče měli štěstí, že tehdy ještě neexistovaly reklamy takhle masově zaměřené na děti. Samozřejmě jsme taky chtěli to, co měly druhá děcka třeba ve školce, ale nebyli jsme naučení si to vyřvat.
Dneska mě kromě reklam na hračky děsí, že třeba u kas v každém obchodě jsou hromady sladkostí. Rodič tam stojí s dítkem ve vozíku a to se samozřejmě nudí a začne ječet. Není nic jednoduššího, než mu tu čokotyčinku nebo pytlík bonbónů koupit, ať je klid. A mimochodem, všimli jste si, že u pokladen najdete vždycky nejdražší zboží? Jak nanuky, čokolády, bonbony... prostě všechno. Normálně v pultu by si člověk vybral podle ceny (nejlevnější zboží je dole, aby si ho člověk nevšiml, v úrovni očí je vždycky to dražší), u pokladny už je v pasti a nemůže.  
A všechny ty Baby born a podobné mě jako rodiče minuly, v době, kdy to začlo, byl malý syn, dceru zasáhla spíš éra Bárbín. Pamatuji si, že jí jednou babička chtěla udělat radost a k svátku jí koupila takovou levnou Bárbínu-černošku. To čtyřleté smrádě se ale rozeřvalo jak na lesy, že ji nechce, že chtěla bílou! No, řešili jsme to tak, že jsme ji nechali o samotě vyřvat a pak jí nabídli, že když tedy panenku nechce, dáme ji někomu jinému. Na to ono hodňoučké dítě prohlásilo, že to ji radši vyhodí do popelnice.:-) Tož jsme řešili ještě navíc i rasový problém.
Co bych k tomu dodala - už to tu někteří zmínili - ona ta přemíra hraček vlastně dětem nahrazuje rodičovskou pozornost. Dítě si chce hrát, ale s rodiči, chce mít někoho, s kým si bude hrát. A to neřeší hromada drahých věcí, s nimiž dítě sedí samo uprostřed pokojíčku. Nebude si s tím vědět rady a stejně ho takové hračky omrzí. Dětem dnes chybí zájem rodičů, i když jsou zhýčkanější. Drahé věci ale výchovu nenahradí.

10 holkyhrajouhry holkyhrajouhry | Web | 1. dubna 2014 v 13:46 | Reagovat

Mám malého synka je to prvnáček, takže vím přesně o čem píšeš, řešíme pořád hračky, které pro mě jsou úplné kokotiny, když už to tak musím napsat .... máš to pěkně napsané. nemám co k tomu dodat.

11 Em Zet Em Zet | Web | 1. dubna 2014 v 14:57 | Reagovat

Na toto téma jsem měla seminární práci do školy. Já myslím, že děti reklamou rozhodně ovlivňované jsou a rok od roku se to zhoršuje.

12 Destiny a Infinity Destiny a Infinity | 1. dubna 2014 v 14:57 | Reagovat

Ja si myslím že reklamy strašne moc ovplyvňujú naše myslenie a decke samozrejme tiež!Lebo keď idem do obchodu a produkty čo neboli v reklame sa mne zdajú ako menej dobré !Čo je blbosť:)Preto automaticky siaham po tom čo poznám z reklamy...:(

13 Em Zet Em Zet | Web | 1. dubna 2014 v 14:58 | Reagovat

Určitě jsem ještě v dětství reklamou ovlivněná byla. Hlavně reklamou na hračky. To byl tehdy populární ten "beyblade", nevím, jak se to píše. :D Ale na mámě jsem ho vymámila. :D

14 Nosferatu Psiren, NEblahé paměti Nosferatu Psiren, NEblahé paměti | E-mail | Web | 1. dubna 2014 v 15:01 | Reagovat

Je to pravda. Děti v reklamách, reklamy pro děti, nepřeberné množství hraček, sladkostí a dalších produktů, které prostě musí mít, protože je to v telce a na obrázcích a ve školce a škole to děti mají a mami, já nemám nic, jsem trapná a oni se se mnou neba!
No, já neměla ani barbínu, teda ne od rodičů,  Tamagochi mi táta vždycky vyhodil, ale to Lego mám dodneška a bez reklam.

15 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 1. dubna 2014 v 16:00 | Reagovat

Ano, je to tak. Obchodníci chtěji jenom prachy takže ví, jak na děti a reklamy spolehlivě plní to svůj účel. Jaký rodič by přeci odmítnul radost svému rozmazlenému dět'átku, které chce mít vše, co mají ostatní děti, žeano.

16 Zdebra Zdebra | Web | 1. dubna 2014 v 16:35 | Reagovat

Když jsem byla malá, tak jsem si myslela, že v reklamách jsou samé kvalitní věci... Jak naivní. :D

17 piuPIU piuPIU | Web | 1. dubna 2014 v 17:29 | Reagovat

Já jsem takhle strašlivě toužila po Furbym. Nikdy jsem ho nedostala a jsem živá a zdravá. Je sice špatný, že jsou děti oběťma manipulace reklamních agentur, na druhou stranu stačí, když se rodiče naučej říkat svýmu dítku i přes úpěnlivý prosby slovíčko "Ne".

18 ANNihilation ANNihilation | Web | 1. dubna 2014 v 18:34 | Reagovat

Jupí, konečně zajímavé aktuální téma. Také nad tím dost přemýšlím (hlavně když se ve svých dvaadvaceti, přiznávám se) někdy dívám na kreslené pohádky a jede jedna reklama na hračky za druhou. I když "h" by se klidně dalo nahradit "s". Chudák děti, když mají takovou reklamní masáž. Jako malá jsem taky pořád něco chtěla, protože to bylo v televizi, někdo to měl nebo jsem to někde viděla. A s ohledem zpátky - šlo vždy o nějaké předražené a jinak než bez reklamy neprodejné produkty, tak jsem nakonec ráda, že rodiče (a Ježíšek) odolávali. Hraček jsem vždy měla dost, ale ne úplně debilních, jako jsou nějací Směťáci a kakající mimina. :) Teď je tahle mediální masáž docela problém, plus navíc ještě fakt, že spousta rodičů má jiné metody výchovy, než se uplatňovali na mou generaci. :D Já kdybych začala řvát na celej obchod, že chci tohle a tamto a válet se po zemi, tak dostanu facana a je klídek, né že mi maminka všechno koupí. :)) Každopádně se teda bojím, jak jednou svému prckovi budu vysvětlovat, že mu nemůžu koupit všechno, to bude nářez. Je to fakt dost nemorální, ale víš jak - prachy jsou prostě prachy.

19 Plačící anděl Plačící anděl | Web | 1. dubna 2014 v 19:10 | Reagovat

Já jsem nikdy moc reklamou ovlivňována nebyla. Celé dětství jsem si přála Baby Born, ale pak jsem se spokojila s dřevěnými panáčky s končetinami spojenými provázkem. A jsem za to ráda, bůhví, co by ze mne třeba vyrostlo, kdybych měla vždyky ty nejnovější trendy.
Hezky napsaný a pravdivý článek.

20 Pajik Pajik | Web | 1. dubna 2014 v 19:21 | Reagovat

S tím Diskítem a panenkou Baby born jsme na tom stejně, taky to bylo tak že co jsem viděla v reklamě jsem hrozně moc chtěla :-D Ale je pravda že děti jsou hodně dobře zmanipulovatelné, proto je většina reklam mířena na děti, protože je obchodníkům jasné že rodiče budou chtít ve spoustě případů udělat dětem radost a nějakou předraženou hračku z reklamy koupit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Zanechte komentář, neboť zpětná vazba je motorem pokroku. :-)


Kopírování jakýchkoliv článků, fotek, obrázků a vytváření kopií mých šperků bez svolení je zakázáno! Umístěním reklamy souhlasíte s jejich okamžitou likvidací a označením vaší osoby vulgárním výrazem pro ženské (příp. mužské) přirození. Za reklamu pro hlasování hlasuju pro soupeře!

Design by Violett - pieklo.blog.cz
Autor obrázku v záhlaví: annick