Ukončený osobní blog české šperkařky, jíž učarovaly korálky.

Bude boj, ale já sekeru nepozvednu

16. března 2014 v 18:31 | Monica Otmili |  Život kolem nás
Věta v nadpisu článku hovoří za vše a možná se tudíž ptáte, či má cenu se k tomu nějak víc vyjadřovat, psát něco dalšího. Nebyla by to totiž Mon/Otmilka/jak chcete, aby to nevysvětlila a stačila s s jednou větou. Patříte-li do aktivního blogerstva, ideálně z vod AK, možná jste to už zaregistrovali. Blíží se revoluce, jejímž centrem zájmu je opět Autorský klub. Děti revoluce sbírají každého blogera nespokojeného s fungováním/vedením/členstvem AK do svých řad coby bojovníka za starý ideál. Kdo se zajímá, ten ví, jak to s klubem bylo kdysi a jak je to teď. Že jsou tu nešvary s mazáním komentářů. Nebo třeba že je v klubu opět Lotty Biondy (né, odkaz na její blog tu vážně nedám). Přesný program revoluce lze najít zde, dál to už nebudu komentovat. Místo toho si rozebereme, proč já tu svojí sekeru nechám ležet v koutě a nebudu stát v první linii revolucionářů.

Ti založili i Facebookovou skupinu, v níž jsem se včera večer ocitla, a tak se vlastně o připravované akci dozvěděla. Na zdi této skupiny se začaly objevovat perly z minulosti jako screeny dávných komentářů na Srdci, Tiskařových článků (kdo si na to pamatuje ruku nahoru!) a taky mapování předloňské akce Kozy na titulce aneb protest proti zmíněné Lotty. Akce, která mi o vlásek unikla díky pobytu v zahraničí. Nezveřejněná moje "kozí" fotka mi pořád hnije v počítači (a ne že by měla v plánu svou složku opustit, mucheché), týden po akci už nemělo moc smysl ji zveřejňovat. Jak jsem ty výjevy po té době znovu uviděla, vytvořil se mi úsměv na tváři a já začala vzpomínat na blogové časy dávno minulé. Jak jsme svrhli Tiskaře, vznik Klubu Snílků, spoustu srazů, díky nimž jsem objevila nové přátele, s některými dodnes udržujeme kontakt... Že ani teď to není v AK ideální, to víme. Před nějakou dobou jej opustila jména jako m. i Metteorwa, obě sepsaly důvody proč.



Na konci všech těch koz na titulce Blog.cz byla dohoda o srazu se Standou. Účastnit se mělo cca 15 lidí + on. Ano, ne každý o tomto plánu věděl. Standa si vyloženě nepřál, aby na ten sraz dorazila jistá jména. Takže akce probíhala v tichosti. Omyl, ona vůbec neproběhla, zůstala navždy plánem. A musím říct, že to nebyl on, kdo nakonec řekl, že na to kašle. Lidi odpadávali jak vojáci na frontě. Proč? To byl snad strach ve všech? Nebo nechuť? Když jsem mu tehdy posílala ten mejl o tom, že nakonec setkání rušíme, cítila jsem se pěkně zahanbeně. Z toho obřího povyku to vypadalo, že na setkání s ním budeme maximálně čtyři, tož jsme to zabalili. Jestli jsme měli kdy možnost něco opravdu změnit, bylo to tehdy. My tuhle šanci velkou jak prase/niněra propásli.

Dalším faktem je, že Standu jsme si sice demokraticky zvolili, jenže to od začátku nebyl někdo jako Tiskař94, koho bychom si mohli, když by se nám znelíbil, zase demokraticky svrhnout. Standa je zaměstnanec, nikoliv bloger, který dělá vedení AK jako koníček, nýbrž je to součástí jeho práce. A nevěřím, že se za celou tu dobu někdy nepřemýšlel, jestli by se na to nevyprdnul. Zatím to něudělal, takže stejně jako zaměstnanec jakéhokoliv jiného podniku si bude svojí pozici hájit. I za cenu, že ho bude tisícovka lidí z lokality od východního Slovenska po Aš, kterou z devadesáti devíti procent ani nezná osobně, nenávidět. Jemu to může být, a taky že je, šumák.

Jedna z věcí, proč se nehodlám stát jedním z dětí revoluce je skutečnost, že Autorský klub prošel vývojem jako všechno, co se jednou stvoří. A to si část blogerstva odmítá přiznat a stále touží už po téměř mrtvém ideálu. Už to prostě není ten klub, kde jedinou podmínkou bylo mít články z vlastní ruky a cizí elementy správně ozdrojované. Já to chápu, ono to tehdy mělo dost do sebe, chápu, že nechtějí, aby se tento ideál stal opravdu mrtvým, proto bojují za jeho odkaz. Ale zároveňmám pocit, že je to volání po návratu parních automobilů, když už dávno existuje benzín a elektřina. (Porovnejte si sami, co je pro životní prostředí horší, ale neberte to jako jinotaj.) Pokrok nezastavíš a myslím, že u AK to platí dvojnásob. Vždyť kolik nás tu zbylo, kolik lidí od roku 2010 už jsou dávno někde jinde? Pravda, že mnohdy za jakých okolností se k tomu kroku rozhodli... Vzpomínám na ně, celkem často. Tehdy mi bylo třináct a já byla do blogování neskutečně zapálená. Chtěla jsem si tady najít svoje místo mezi tou elitou. Jenže život jde dál (AK taky) a já, stejně tak spousta dalších, kteří blogovat přestali nebo se odstěhovali na jiné adresy, už máme jiné životní priority, než je blog. A já už opravdu nebudu ve svém životě udělovat hádkám po internetu speciální místa v žebříčku priorit. Za tu dobu se tady vyměnili lidi a každý z těch, kdo odešel, se sebou vzal kus tehdejší atmosféry. Je to tak pořád v životě, věci se mění a lidé přicházejí a odcházejí. Věřte mi, že i mně se to nelíbí a fakt často vzpomínám na ty, s nimiž již neudržuju kontakt. Kdo a kde jsou teď? Takový je život a to i na internetu. Kde jsou hráči, s nimiž jste pařili RPG před pěti lety? Kde jsou ty maminky, které ještě před rokem horlivě krmily mimibazar fotkami svých dětiček? Kde je ta prodavačka, co jí před rokem vyhodili z krámu u vás za rohem? Co dělá vaše učitelka češtiny ze základky? A co dělá třeba Mystann? Kittanya, Lastovčika, Lily Of The Valley, Krutomluv, Divergent Girl? To je jen zlomek jmen, na která jsem si v okamžiku vzpomněla.

Já fakt už na další hádky po internetu a žabomyší války nemám, obzvlášť v situaci, kdy tu válku vyhrát nemůžeme. Opravdu už nechci investovat hromadu energie do něčeho, co s největší pravděpodobností nezměníme. Že jsem pesimistická? Asi ano. Ale co kdybychom se místo odboje spojili jinak a začali se třeba víc scházet? Já jsem díky blogu našla spoustu nových přátel, otevřel se mi nový svět a zrovna přemýšlím, že to je tak dávno, co jsem některé z vás neviděla. Odpoutejme se trochu od toho internetovýho života, kde vždycky najdeme někoho, kdo nám nebude sedět.

Život jde dál, já mám svůj blog stále ráda, ale už jsou tu jiný priority a životní cíle. Zároveň se jako člověk zapojující se do blogokomunity cítím zodpovědná vůči ostatním. Proto tento článek. Asi bych měla vyrazit do boje spolu s nimi, jenže momentálně mě fakt víc zajímá situace na Krymu, než handrkování se na netu. Autorský klub mi není zas tak lhostejný, jak to teď může působit, ale já už to prostě takhle intenzivně neporžívám, což je hlavní důvod mého distancování se od revoluce. Občas si říkám, že by se mi líbila i myšlenka, že by můj blog skoro nikdo neznal, protože vzhledem k tomu, kolik lidí z blogokomunity znám osobně a že ho čtou i moji známí včetně mého otce, už sem nemůžu napsat sto procent toho, co bych chtěla, byť se s tímhle snažím bojovat. Tohle si prosímvás nikdo neberte nějak špatně.


Zpátky k tématu. Autorský klub už tvoří jiní lidé, než před třemi a půl lety a to "aby to bylo ono," pro každého znamená něco trochu jiného. Připomíná mi to politickou situaci v našem státě. Každý by chtěl něco měnit, ale zatím je hlavní idea svrhnout vládu. Jenže každý má trochu jinou představu o tom, jak by to mělo v budoucnu vypadat, za předpokladu, že aktuálního cíle se dosáhne. Faktem je, že ohledě politiky existuje spousta lidí, kteří si stěžují, dokáží o tom hodiny ndbatovat, nebo doslova kafrat o změnách, ale málokdo zvedne svůj zadek ze židle a jde s tím něco dělat. Ta druhá věc je opět oná budoucnost, aneb co budeme dělat, až vidlema vyhážeme politiky z hradu oknem. V obou těchto bodech mají Děti revoluce ovšem jasno, za což mají moje sympatie, že když už kritizují, tak jsou za svůj cíl bojovat a vědí přesně za co bojují.
I kdyby se nám podařilo vrátit starou podobu AK, kdy to tu držel Krut, posléze Kittanya , ti lidé z dřívějška jsou prostě pryč a ta atmosféra bude jiná. (Situaci, že by se začali vracet, nechávám mírně stranou, protože spousta skončila s blogováním nadobro, další, jako třeba skupina Triumvirát - Sikar, Cirrat a Ekyelka, jsou zase naprosto spokojení s jejich aktuálním projektem.)

Jak už su psala, vím, že vedení AK není ideální, že to věčný mazání komentářů je nefér, o znovuvzetí "Biondýny" do našich řad ani nemluvně. Ale vždyť tohle všechno je jenom internet! A blog je primárně místo pro vyjadřování našich pocitů, názorů, publikace své tvorby, v cizích blozích zase nacházíme svoje čtení. A AK je, přiznejme si, především propagace. Když bude někomu natolik vadit přístup nějakého admina, tak se logicky přestěhuje jinam a hotovo, šmitec, vymalováno, a má klid, nemusí se rozčilovat. Čtenáři za ním z většiny půjdou a on zase nepřestane číst své oblíbené kolegy jen proto, že jsou na jiné doméně. To, že to nějaký správce básnického klubu (kde mají povolený vstup pouze ti blogeři, kteří nejsou členem AK) dělá, je jeho věc a svědčí to o jeho omezenosti. Hádky po internetu o internetu, vždyť to samotný působí směšně. Pojďme někam do čajovny, popovídejme si, jak se máme, pak si o tom napišme reportáže a mějme z toho radost. :-)
Vážně uvažuju, že po tomhle zkusím dát do hromady nějaký blogosraz, byť mé organizační schopnosti jsou fakt malé. Připadá mi to lepší, než se rozčilovat a plýtvat energií. Mám totiž strach, že když už mohla být Lotty přijatá v tichosti podruhé, tak bude stejným způsobem přijata po třetí a po osmnácté.

Tímto článkem vážně nechci hanit vznikající revoluci (moje mladší já by se hned připojilo) a její protagonisty a nerada bych se díky němu stala automaticky jejich nepřítelem. jestli su se vás nějak dotkla, omlouvám se, ale za svým názorem si stojím. Toť vše, jdu na záchod.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Viollet Viollet | E-mail | Web | 16. března 2014 v 19:15 | Reagovat

Na jednu stranu mě to hrozně sralo, tak tři měsíce zpátky, ale asi pomalu docházím ke stejnému závěru. Bylo by moc fajn, dyby se klub vrátil do starých kolejí, ale ruku na srdce, moc tomu nevěřím. Po tom všem, jak s námi vyjebali, už ani nemám takovou chuť blogovat, není to ono. Blog celkově prostě upadá...

On by takový sraz vůbec nebyl špatný nápad, pokud by se konal kdesi blízko... A též bych tě někdy chtěla potkat lajf (pokud možno dříve než ve Valhale, pokud se tam vůbec dostanu)!

2 Gabriel Decay Gabriel Decay | E-mail | Web | 16. března 2014 v 19:41 | Reagovat

Problém u toho srazu tehdy byl, že ti, co nejvíc křičeli a se kterými se mělo jednat taky, na ten sraz nesměli a proto ten zbytek odpadl.

Souhlasím s tím, že už to není jako tehdy v roce 2008 a že celý blog.cz prošel ohromnou změnou, ale tohle je prostě čistej podvrh na všechny. Na oko se dělají "pranýře", kde se vyhazují ti, kteří dostanou více 5 a pak se v tichosti berou zpět. Nemluvě o vyhazování členů bez důvodu...

3 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 16. března 2014 v 20:26 | Reagovat

Byla jsem na Světu knihy na Výstavišti, kde byl pan Rulc i někteří, kteří mají dlouhodobě na jeho adresu prsty plné sprostých slov...a tam najednou jakoby měli stažené půlky (zdravím třeba Matthiase :). Takže je škoda, že sraz neproběhl, docela by mě zajímal report :)

4 Šárka Šárka | Web | 16. března 2014 v 20:47 | Reagovat

Po pravdě se nestačím divit, co se kolem klubu poslední dva týdny děje. Jsem tu sotva pár dní a už bude revoluce? Jak jen to může dopadnout? A když už to nějak dopadne, nebude se za pár let situace zase opakovat? Článek je moc pěkně napsaný!

5 Monica Otmili Monica Otmili | 16. března 2014 v 20:48 | Reagovat

[1]: Holka já na tebe pořád myslím, že se musíme srazit, brzo ti písnu ať to domluvíme. :-)

[3]: Vidíš, já taky a když tam měla Temnářka, Edith a Renata Štulcová povídání, tak on se tam k nám Standa moc nehlásil. A to na jiných menších akcích jsme si s ním popovídali a měla jsem možnost utvořit si názor, že v reálu je to někdo úplně jiný než na netu. :)

6 Chloë Noir Chloë Noir | E-mail | Web | 17. března 2014 v 9:14 | Reagovat

Ja si úprimne ešte nie som istá, či sa zapojím.
Sama som bola prijatá viac-menej potichu, keď som napísala Standovi. Bolo to práve Kladivo, ktoré sa opäť  žiada, kvôli ktorému som vyletela v prvom rade, preto mám z toho dosť zmiešané pocity. To by bolo fakt úžasné bojovať za niečo, čo by spôsobilo, že by som zase schytala kopačky. :D
Okrem toho mi úprimne vadilo vtedajšie vedenie a to, ako neskutočne si zakladali na ilúziách dokonalého blogu a boli schopní vyhadzovať kvôli tri roky starým skopírovaným článkom či básňam. Toto opäť nechcem.
A Kruta znovu mať nebudeme.
Okrem toho, sama som si dobre vedomá toho, že v poslednom čase klesla úroveň mojich "článkov" dosť na to, až sa niekedy čudujem, že sa nikto nepýta, čo hľadá v AK taká narcistická podivínka, čo z 90% pridáva len málo okomentované fotky. :D Sledujem to, pokiaľ mám čas, no nie som si istá, či do toho mám (najmä v poslednej dobe) čo kecať.
A ani neviem, či chcem. Fajn, Lotty mi vadí...nepatrí do AK. Úprimne mám pocit, že Lady Vanillka má schopnejšie články než ona. Vadí mi prístup Standu k niektorým veciam. Ale celým týmto si nie som istá. Mám momentálne dosť veľa iných starostí, hľadám si nový podnájom, snažím sa neprepadať panike nad tým, že sa s priateľom skoro vôbec nevidíme, snažím sa nezblázniť sa z tých debilov v práci...je to vyčerpávajúce a nie som schopná ani blogovať tak ako by som chcela, nie to sa ešte pridávať k revolúcii.
Držím im však palce. Bojovať za niečo dobré je fajn vec, klobúk dolu nad ich odhodlaním. Ja som si svoje už asi  odbojovala aj keď na inej fronte. :D

7 Em Zet Em Zet | Web | 1. dubna 2014 v 15:01 | Reagovat

Lotty sice umí krásně kreslit, ale jinak její členství v Klubu taky nechápu. Ale narazila jsem na blogy hodně lidí, kteří třeba píší článek o jedné, dvou větách a stejně jsou v AK.
Klub ráda nemám asi nejvíce kvůli tomu, jak jsou všude propagované jejich blogy. I v článcích dne jsou většinou jen blogeři z AK. Nemáme snad i my, plebejci, naději se prosadit?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Zanechte komentář, neboť zpětná vazba je motorem pokroku. :-)


Kopírování jakýchkoliv článků, fotek, obrázků a vytváření kopií mých šperků bez svolení je zakázáno! Umístěním reklamy souhlasíte s jejich okamžitou likvidací a označením vaší osoby vulgárním výrazem pro ženské (příp. mužské) přirození. Za reklamu pro hlasování hlasuju pro soupeře!

Design by Violett - pieklo.blog.cz
Autor obrázku v záhlaví: annick