Ukončený osobní blog české šperkařky, jíž učarovaly korálky.

Jednou večer v tramvaji

9. února 2014 v 12:40 | Monica Otmili
...shodou okolností to bylo včera kolem půl desáté, jsem jela směrem dom, kde mě čekala akorát robota ve formě vybalování kufru a mytí hromady špinavého nádobí. Sluchátka mi opět pošly, tudíž bylo na místě zabavit se po cestě nějak jinak. Pokud možno tak, aby to nerušilo okolní hrstku cestujících. Jelikož hlava nejde za běžných okolností mimo spánek (a za pomocí vnějších činitelů) vypnout, oná činnost se našla sama. Přesedla su si víc dopředu, protože kdesi za mnou seděl mému čichu nepříjemný bezdomovec. A už to začalo šrotovat. Co jsem se dozvěděla postupem času od holešovických bezdomovců, zákon ulice je sajrajt největšího kalibru a nepřeju to ani největšímu nepříteli. Štěstí, že letošní zima se moc mrazivě neprojevuje. Není to týden, co by se mě někdo nezeptal na pětikorunu či kus jídla, nebo co bych neviděla někoho se hrabat v popelnici. "Toto za nás nebolo," řekla by babička, ale z historie víme, že to není úplně pravda a žebrat bylo běžné ve všech dobách.



Dívám se z okna a hlavou mi proběhne myšlenka, že jakmile slunko zapadne, ta pro mě dosud mírumilovná Praha změní svou tvář. Stávám se ostražitější a posledními tmavými uličkami poblíž bydliště procházím za nepřetržitého běhu, páč člověk nikdy neví. Zapadne slunce a na Václavském náměstí je možno sehnat snad cokoliv od různých pochybných existencí, jako by po setmění město obývali úplně jiní lidé. Škaredé budovy vypadají ještě hůř. A svou tvář postupem času mění i lidé, na to je třeba více slunce západů. Ti, co dřív drogy včetně těch legálních (jejichž distribuce drží už tak děravou státní pokladnu nad vodou), dnes hulí. Ti, co mají vést stát k rozvoji, jej likvidují a ze zpráv v televizi se dozvíme pomalu i to, kde sehnat onou jedovatou látku, pomocí níž kdosi otrávil stádo krav v Horní Dolní. Zpátky k těm bezdomovcům. Lidstvo vyprodukuje dvakrát tolik potravin, než je schopno zkonzumovat. Přesto miliarda lidí hladoví. Co to má jako být? A že i z popelnic se dá najít, to dokazují jak bezdomovci, tak komunity squatterů; jedna taková z Troji dřív vyvařovala v Holešovicích nejen pro bezdomovce z potravin nalezených výhradně v popelnicích a jejich okolí. Jak je tomu dnes, nevím.
Některá děcka v Americe ještě nechodí, ale už si dokonale rozumí s iPadem. Nedávno jsem četla jeden zajímavý článek, kde autor poukazoval, jak se stal pojem bezpečnost absurdní. Raději nacpeme děti do nepohodlných autosedaček, než abychom se vykašlali na všeobecný spěch a stáhli rychlost za stovky na čtyřicítku. Aby probíhaly bezpečně nebezpečné věci... Ovšem pořád můžeme říci, že většina z nás může chodit spát s klidem v duši, což třeba ve středověku nebylo úplně jednoduché.
Přijdeme do knihkupectví a můžeme si koupit hafo kdejakých příruček, které nám radí, jak být lepší, jak správně žít. Což na jednu stranu není špatné a poukazuje to na psychický stav lidstva (který z něčeho vychází), tudíž to leckomu může pomoci, na tu druhou to zavání povyšováním autora nad ostatní.
Další článek jsem před rokem četla u Lennroe, dnes je už nejspíš nedohledatelný, nicméně zabýval se otázkou, jestli má punk a revoluce dnes nějaký smysl. Jestli je vůbec za co bojovat. Režim přece padl. A já mám dojem, že dnes existuje mnohem víc důvodů, než před čtyřiceti lety.

Každý bez ohledu na věk a postavení se jednou zastavil a v hlavě si řekl něco jako "Kurde, kde to jsme?" nebo "Kam ten svět spěje, kam jsme to dopracovali?" A pak jsem i vzpomněla na již někdy dřív zde zmiňovanou píseň Infinity od Stratovarius, v níž se mimo jiné zpívá i toto: "It´s not too late to change the course, we can make this world a better place to be in." (Stále není pozdě změnit směr, můžeme tento světa vytvořit lepším.) Snad může doba za ten negativní pohled na budoucnost, nebo se mýlím a pořád převažují pohledy pozitivní? Jsou dny, kdy se venku na svět usmívám a říkám si, jak je všechno super, a pak tak dny, kdy nevěřícně kroutím hlavou, byť k tomu nemám žádný osobní důvod. Před nějakým časem jsem plně pochopila ty známé nerudné důchodce v šalinách stěžující si na dnešní svět a mládež. Já sebe za těch padesát let si zatím ani nechci představovat, už vím, že budu naprosto stejná. Jakkoliv se nám to totiž nelíbí, pokrok nezastavíš.

Dokázala by kolektivní pozitivní myšlenka změnit svět?

Mnohé teorie nám říkají, že ano a věřím, že je nás tolik, že bychom to dokázat mohli. Tak proč se nic neděje? Protože je snazší kafrat, než se zvednout a něco dělat? Ti punkáči to tehdá dokázali, byť svým způsobem. Nebo je lepší i pro vlastní psychickou pohodu si tohle všechno radši nepřipouštět, vytěsnit to ze své mysli a žít si vlastním životem? (Anebo se kouknout do jedné z těch příruček a vykoumat to tam?) Protože byl-li nám život dán z nějakého důvodu, patrně nebylo účelem jej celý protrápit, a to ani přesto, že po celá staletí nám byl strach vtloukán do hlav a my byli přiměni myslet tak, že je to vlastně správně.
A máme my vůbec důvod si stěžovat? Pořád se máme sakra dobře na rozdíl od jiných lidí. Neznáme nedostatek, máme kde bydlet, máme rodiny, přátele a hromadu věcí, co nám život usnadňují. Nestačí to k spokojenému životu? Stačí, ale... (Snad všecko má nějaké ale) ...lidem byl do vínku dán také soucit a ohled na druhé. Někteří to sice zapudili, dalším ale osud lidstva a světa lhostejný není. Znám takové, kteří by se pro tuto myšlenku uměli i roztrhat. Dokáží posunout sami sebe na druhé místo. Jsou obdivuhodní.

Máme však vůbec bojovat pro lepší svět a rovnost mezi lidmi, když nám celá historie říká, že to první nebude stoprocentní, bude vždy na úkor něčemu a to druhé ani dokázat nelze?
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Destinaetus Destinaetus | E-mail | Web | 9. února 2014 v 13:05 | Reagovat

Aby se většina k něčemu odhodlala a změnila myšlení, tak se musí napřed stát nějaká tragédie (například evropský antisemitismus vyvrcholil druhou světovou a bohužel až díky té tragédii se začalo něco dít), která lidem otevře oči. Každý před problémy raději zavírá oči anebo mu jsou násilně zavírány, třeba prostřednictvím médií.

2 Šárka Šárka | Web | 10. února 2014 v 0:59 | Reagovat

Je vidět, že v tramvaji tě napadají samé chytré věci. Tragikomicky přikyvuji nad každou větou v tomto článku.
Člověk přes den to všudypřítomné podsvětí nevidí, ale po setmění to ve městech začne ožívat. Ať už Znojmo, nebo Praha, kde může být noční život opravdu děsivý. Chodím skoro denně Sherwoodem před hl. nádražím, takže si asi umíš představit, co se tam dá potkat. Krom bezdomovců a dealerů, kteří se s policajty domluvili, že nebudou otravovat na václaváku, i podivní prodavači parfémů, výběrčí příspěvků na asistenční pejsky nebo různí aktivisté. Ale  bezdomovci jsou vůbec kapitola sama pro sebe. Když slyším o těch tunách zboží, které se vyhazují ze supermarketu jen proto, že měly špatně natištěný nebo maličko škráblý obal, říkám si, že je něco špatně. A přitom by bylo stačilo tak málo. A chvíle, kdy masa lidí dokázala jednotnou mylšenkou měnit dějiny, mě stále fascinují. Jak se mohla v době bez facebooku rozšířit mánie okolo 17listopadu? Jak to udělali oni pankáči?  A všechna povstání a všechny převraty...Jakto, že to v době, kdy má facebook každý, najednou nejde? :( :o)

3 David Pavel Bachmann David Pavel Bachmann | E-mail | Web | 10. února 2014 v 17:16 | Reagovat

Je skvělé, že máš touhu měnit svět! Psychicky zdravý mladý člověk by po něčem takovém měl toužit. Já nebýval jiný! Jenže to nejtěžší na světě, čím je třeba začít, je změnit sebe. A právě do toho se většině lidí nechce a chtít nebude.
Máš pravdu, že určitá sdílená myšlenka by svět změnit dokázala. A ona tu taková je. Jenže to by lidi stálo nějaké úsilí, nějaké sebezapření.... Proto se to zatím nikdy nepovedlo. Vychází tuny příruček, přitom jedna jediná, kdyby ji lidé brali vážně, by na změnu světa stačila. Jmenuje se Bible a zejména její druhá část - Nový zákon - ukazuje jasně, jak na to.
Jsem velmi rád, že patřím ke skupině lidí, která o tu změnu neustále usiluje. Děláme malé věci, žádné velké revoluce, ale svět pomaloučku měníme. Pomaloučku proto, že je nás málo. Ale i tak to nevzdáme. Existuje řada proroctví od dávných, ale i současných proroků, že se právě tady, v České republice, budou lidé vracet ke křesťanství. Já pevně věřím, že ty tu dobu zažiješ.

4 Amia Amia | Web | 16. února 2014 v 21:40 | Reagovat

je příjemné vidět, že nejsem sam, koho občas podobné myšlenky řepadnou. Ty rozhlédnuté a ustrnuté v nechápavé ,,Co...?"
Vše je podřízeno zábavě a rychlosti. Ale i pomalost je tak pěkná

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Zanechte komentář, neboť zpětná vazba je motorem pokroku. :-)


Kopírování jakýchkoliv článků, fotek, obrázků a vytváření kopií mých šperků bez svolení je zakázáno! Umístěním reklamy souhlasíte s jejich okamžitou likvidací a označením vaší osoby vulgárním výrazem pro ženské (příp. mužské) přirození. Za reklamu pro hlasování hlasuju pro soupeře!

Design by Violett - pieklo.blog.cz
Autor obrázku v záhlaví: annick