Ukončený osobní blog české šperkařky, jíž učarovaly korálky.

Příroda je jistota

20. srpna 2013 v 21:47 | Monica Otmili |  Názorově-úvahové okénko
Víra provází lidstvo od samotného začátku. Naši předkové od dob primitivních kultů někoho či něco uctívali. Existují desítky různých náboženství a mytologií dle etymologických oblastí. Ti lidé děkovali v dobách hojnosti, žádali v dobách nedostatku. Není náhoda, že se o víru zajímám ani, že se zajímám o určité druhy mytologie. Kdo čte můj blog, ten ví, jak rozporuplně se stavím k víře vlastní. Vychovávána jsem byla jako křesťanka, mnohokrát jsem se zmiňovala o tom, že mám za sebou i první svaté přijímání. Jenže jak jsem vyrůstala, začala jsem hledat reálie a zároveň začala pochybovat - pravověrný křesťan by teď nejspíš napsal, že jsem sešla z cesty. Po celou dobu, vlastně po celý život v Něco věřím. Dřív to byl Bůh, nyní spíš něco, co by se dalo definovat jako Vyšší moc.



Mnozí návštěvníci blogu i lidé z mého okolí si mohli všimnout, že se poslední dobou "oháním" severskou mytologií na všechny strany. Chci všem říct, že je to především legrace, jelikož tato mytologie mě baví a baví mě se o ní zmiňovat. Představa je to sice krásná, ale v hloubi srdce nevěřím, že žijeme v Midgaardu a padlí vojáci druhé světové se nyní veselí ve Valhalle.
Lidi odjakživa zajímal vznik světa, jak a proč tomu tak bylo a kdo za tím stojí. Jednotlivé národy nacházejí vysvětlení v generačně předávaných mýtech a často přiřadili jednomu živlu či skutečnosti svého boha. A tak tu máme slovanského Peruna, keltského Lugha, řeckého Poseidona, severskou Freyu a nespočet dalších. Tito bohové prezentují krásy a divy přírody a právě proto jsou mi pohanská náboženství určitým způsobem blízká. Pokud jsme totiž posedlí touhou po důkazech, nebo jsme rovnou ateisté, příroda je ten jediný důkaz, který máme. Jsme-li na vážkách, v co věřit, příroda je jistota. Je třeba začít tam - vážit si jí a náležitě se k ní chovat. A věřím, že přes úctu k přírodě vede cesta k samotnému Bohu.

Třeba je otázka "Kdy a jak vznikl vesmír?" úplně zbytečná. Čas je abstraktní pojem a to, že jej vnímáme my, nemusí nutně znamenat, že platí pro všechno. Stejně tak otázka "Odkud se vzal Bůh?"(připusťme si nyní jeho existenci a berme v potaz, že bez něj není vesmír, stejně tak není vesmír bez Boha). Pro něj neexistuje čas, však je snad Bůh mlád? Je starý? Co když pouze JE? A vesmír tedy taktéž. Pro nás, protože jsme časem ovlivňovaní, je velmi obtížné připustit si odpověď "Prostě je." Vesmír a Bůh je, byl a bude, nikde jim není začátek, nikde konec. A taktéž je těžké uvěřit v možnost, že čas není, neexistuje. Toto je myslím důležitý bod, k němuž se váže touha po cestování v čase. Jakmile si odmyslíme jeho existenci, padá ona pomyslná hranice, ten bod, který je třeba překročit k tomu, abychom se mohli pohybovat napříč věky. Teď už jen nalézt ten způsob, jak se touto dimenzí pohybovat.

Jako dobrý prostředek k tomu mě napadá duše. Ještě si prosím připusťme jednu možnost - možnost reinkarnace a opět se nabízí otázka, kdy to začalo, kdy se duše rodí. A opět se nachází odpověď "nikdy." Zkrátka existuje. Na obyvatele Země působí čas, který se na nich podepisuje třeba formou stárnutí. Tělo, tedy biologický organismus stárne, ale co duše? Vnitře cítím, že duše jakoby byla stále mladá. Zatímco biologie umře, duchovní součást organismu zůstává. Protože už tu přece byla před samotným narozením biologie. Na rozdíl od jiných bytostí přírody není duše člověka na průměrné duchovní úrovni (= na úrovni většiny lidstva) projevit bez toho, aniž by byla součástí fyzického těla.

Vrátím se ještě k Bohu. Tápu v otázce, zda se přiklonit k tomu, či je Bůh a Vesmír synonymum, čili totéž, nebo zda existují v naprosté závislosti na sobě. Vzhledem k mým myšlenkových pochodům ohledně duše (předchozí odstavec), nabízí se mi ještě jedna myšlenka. A to, že vesmír je fyzická část existence, zatímco Bůh je její duchovní částí. Tak jako je naše tělo a duše biologií + duchovnem. Nevím, jak vy vnímáte Boha či nějakou formu Vyšší moci. Pro mě Bůh není bytost, která sídlí na nebesích. Není to osoba, ale duchovno obecně. Je všude kolem nás, prostupuje naprosto vším, veškerou fyzikou. Čili je příroda. Dávno mi došlo, že věřit pouze v existenci fyziky je pošetilé.

Správně jste poznali, že se začínám opět orientovat směrem k Bohu. A myslím, že s těší nejen z křesťanů, ale i z lidí uctívajících přírodu, aniž by se řídili Biblí.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 pastel-hero pastel-hero | 20. srpna 2013 v 22:11 | Reagovat

Je Bůh a Bůh. Bůh, co se netěší z lidí co uctívají i přírodu, ty posílá do pekla, odměnu dostanou jen ti, co se biblí řídí, a pak Bůh, který opravdu všechny miluje, což je skutečné ztělesnění lásky. No, doufejme že opravdu existuje jen ten druhý.

2 Mason Mason | Web | 20. srpna 2013 v 23:03 | Reagovat

Rozhodně nechci nikoho nijak urážet, nebo srážet jeho názory, ale co se křesťanství týče není v něm nic o uctívání přírody. Podle Bible (pro nezasvěcené tzv. zapsané slovo Boží) je Bůh stělesnění lásky, který miluje všechny bez rozdílů. Podle této knihy se ale člověk v Ráji proti Bohu vzbouřil (známý příběh o Adamovi, Evě a jablku) a hříchem se od Boha odloučil. Pak máme dlouhou historii až k Ježíši. Ale o uctívání přírody vážně nikde nic nenajdete :)

3 David Pavel Bachmann David Pavel Bachmann | E-mail | Web | 20. srpna 2013 v 23:17 | Reagovat

Zlatíčko, vůbec nic ti nebudu vyvracet, protože právě to možná čekáš. Byla jsi vychovávaná jako katolička. Také jsem býval katolíkem. Křesťana nelze vychovat, víš? Tebe naučili, jak se modlit, že se máš při vstupu do kostela pokřižovat, že máš jít ke svátosti smíření a co tam máš říkat. To je všechno sice docela dobré, ale chybí tomu to hlavní: Vztah s živým, milujícím Bohem. To tě nemůže nikdo naučit, nikdo tě v tom nevychová. Víra je dar a jen jako k daru k ní lze přijít. Ty ale hledáš tak poctivě, že se vůbec nebojím toho, že by se ti ten živý a bezpodmínečně milující Bůh nedal poznat. A může to udělat třeba i skrze přírodu. On už si poradí a já se na ten den moc těším!!!

4 Destinaetus Destinaetus | E-mail | Web | 20. srpna 2013 v 23:20 | Reagovat

To já jednoho jediného Boha neberu. Nevím, jen ta samotná myšlenka mi přijde úplně...zvrácená. Prostě vyšší moc je podle mě mnohem složitější než aby mohla fungovat v jedné rovině, myšleno jako jedna osoba. Podle mě to je bud více bohů jako projev jednoho složitějšího principu, nebo prostě abstraktní pojem příroda/vesmír.
Víra v jednoho opravdového Boha nikdy nepřinesla nic dobrého. Tuhle myšlenku úplně zavrhuji :)

5 Kariol Kariol | Web | 21. srpna 2013 v 8:31 | Reagovat

Víc než před rokem jsem byla pokřtěná. Tehdy jsem Bohem řídila a téměř jsem se stala vzornou křesťankou. Jenže... já bych nikdy nedokázala vnímat jen jednu variantu, zrovna jako ty.
Také se po té době přikláním spíše k názoru, že "něco" nad námi je, promlouvá k nám skrz přírodu. Spousta lidí to nevnímá, protože dnešní lidi nějak zapomněli, že bychom měli být součástí přírody, ne se snažit být něco víc... :-)

6 Monica Otmili Monica Otmili | E-mail | Web | 21. srpna 2013 v 20:31 | Reagovat

[1]: Pod tu poslední větu tvého komentáře bych se mohla podepsat.

[2]: Asi by sis měl článek přečíst znova. :) Však já netvrdím, že se v Bibli o něčem takovém píše. Prezentuju zde svůj názor o tom, že si myslím, že cestu k Bohu si člověk může hledat i prostřednictvím přírody - důkazem jeho existence.

[4]: Říkám, Bůh pro mě není osoba, je to duchovní všechno, co nemá svou energii ve své b bytosti, ale v naprosto všem ve Vesmíru. :)

7 Luné Luné | Web | 22. srpna 2013 v 18:01 | Reagovat

Je kouzelné nacházet v myšlence každého človíčka něco stejného.. I když se snění nad tím obrovským čímsi, Bohem/Vesmírem/Přírodou trošičku liší, avšak vždy zazní: "Něco nad tím vším!" Alespoň něco lidská srdíčka spojuje do jednoho překrásného zrcadlení.
Má víra je.. podivná. Netuším, jak se ta zvláštní dlaň bezpečí jmenuje, avšak v mých myšlenkách utkala všechny vesmíry (věřím na existenci v několika úrovních, kde každé odvětví má svou vlastní skutečnost), tiše šeptá v jablůňkových hájích konejšivá poselství, ale nikdy nepotrestá, zkrátka mlčenlivě existuje a pomáhá tam, kde již není žádné dobré cesty. A proto se proplétám ke kořínkům přírody, abych se rozplývala ve věčnosti toho zvláštního "něčeho", než jej dokážu cítit uvnitř sebe samé.

Tvá slůvka vždycky rozváží další klubíčka úvah.. Kouzelné :)

8 sarush ef sarush ef | Web | 22. srpna 2013 v 18:32 | Reagovat

Moc dobrá úvaha, ve většině se s ní ztotožním. Křesťanství mi není sympatické, i když si odmyslím všechny ty odpustky a inkvizici a křížové výpravy, severská mytologie je dost zajímavá kvůli svým příběhům, ale taky jí nevěřím a věřím snad trochu nějaké vyšší moci, ale rozhodně bych to nehodnotila jako nějakou skutečnou víru, jsem ten člověk, který dar nebyl dán a bojím se, že ani nebude, ačkoli nemohu předem nic předvídat.

9 Babe Babe | E-mail | Web | 22. srpna 2013 v 20:58 | Reagovat

Musíme se vidět dřív než na eskalátorech!!)

10 David Pavel Bachmann David Pavel Bachmann | E-mail | Web | 3. září 2013 v 17:33 | Reagovat

Zlatíčko, já si opravdu moc vážím tvé upřímné snahy najít pravdu. V jednom se ale pleteš a o něco samu sebe okrádáš. Bůh totiž je osoba! Nepředstavuj si ho hned jako dědečka. Osoba přeci nemusí nutně vypadat jako člověk. Ale ze své dlouholeté osobní zkušenosti vím, že Bůh jedná s každým člověkem na velmi osobní úrovni a to by nějaké to všeobecné duchovno nedělalo. Věřím také, že Ježíš přišel na tuhle zem, jakožto Boží syn, tedy Bůh a člověk v jedné osobě. Měl tedy dočasně i velmi lidskou podobu. Bůh je osoba a já ti garantuju, že s ním je možné jako s osobou jednat. Nechci tě tady zahlcovat teologií, v níž ostatně nikterak nevynikám, ale tohle je velmi důležité vědět. Bůh je osoba, má tě rád a velmi stojí o to, abys mu uvěřila. Já věřím, že se to brzy stane.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Zanechte komentář, neboť zpětná vazba je motorem pokroku. :-)


Kopírování jakýchkoliv článků, fotek, obrázků a vytváření kopií mých šperků bez svolení je zakázáno! Umístěním reklamy souhlasíte s jejich okamžitou likvidací a označením vaší osoby vulgárním výrazem pro ženské (příp. mužské) přirození. Za reklamu pro hlasování hlasuju pro soupeře!

Design by Violett - pieklo.blog.cz
Autor obrázku v záhlaví: annick