Ukončený osobní blog české šperkařky, jíž učarovaly korálky.

Dojmy z cimbálové Soláně 2013 - 1. část

23. července 2013 v 20:50 | Monica Otmili |  Já & cimbál
Původně jsem chtěla hned po návratu psát o Masters, ale letošní cimbálové kurzy pro mě znamenaly velký osobní zvrat a daly mi tolik, co ještě žádný jiný ročník předtím. Proto o nich píšu přednostněji, jelikož je to vlastně ještě čerstvá událost. Co si představit pod pojmem "cimbálové kurzy" si můžete přečíst tady, kde je vše vysvětleno. Zároveň se dozvíte o nadšení, se kterým n kurzy jezdím a prožívám.


Bohužel to první, co letos přišlo, bylo zklamání.

Psáno do vzpomínkovníku 17. července ve 23:22


"Na žádném jiném táboře jsem se necítila lépe, než právě na cimbálových kurzech (dále jen "kurzy"). Ať už jsem jela někam na lyžák, koňák, nebo klasický tábor pod stany, byť měla všechna ta místa něco do sebe, měla jsem často pocit, že mezi účastníky tolik nezapadám. Teprve na kurzech jsem cítila tu patřičnou sounáležitost, takové to mít své místo. Když jsem jela poprvé, to se ještě jezdilo do vesničky Bílá, bylo mi dvanáct a od té doby, co se mi posmívali, že su Pražák, uplynulo už pět let. Každý rok jsem se na kurzy těšila, protože nejen po večerech tam bývala kopa srandy. Odinovižel letos mám jinačí názor.

Spousta lidí, na které jsem se těšila, nepřijela. Přijelo zase poměrně dost nováčků. Jak ale ta naše parta postupně stárla, povytvářely se skupinky. Každý má někoho, s kým se baví nejvíc. Mám Katku. Ale chtěla jsem i jiné lidi, jenže ti už taky mají ty svoje... Nechcu se jim vyloženě vnucovat. Sakra, připadám si, jako bych snad žárlila.

Je tady spousta takových, kteří vidí cimbál jako svůj smysl života. Neberu jim to rozhodně, je to úctyhodné. Jsou tady tací, kteří si mohou bez ostychu říkat folkloristi. Ti lidé jsou úžasní, valím oči, co na nástroj dovedou kolikrát i mladší děcka. Zároveň vím moc dobře, že já to tak nemám, cimbál není moje number one. Nevěnuju mu tolik času, nevidím v tom ani smysl života, ani kdovíjakou budoucnost. Když se po večerech hraje folklór, ztrácím se v textech písniček, natož v jejich původu. Tápu často v hudební teorii, v praxi jí špatně nebo vůbec nevyužívám. Děcka toho ohledně folklóru znají a umí tolik, že nakonec i tady jsem začala mít pocit, že sem nepatřím. Jakmile jsem mimo oblast dění, nevím nic. Ten pocit je dnes dokonce takový, že zvažuju, že příští rok už nepojedu. Cítím se jako Smoky z fantasy novely Malý, Velký (John Crowley). To je nejspíš chyba. (A byla by to velká chyba, kdybych za dva dny po jisté události, která ukončila fňukání, názor nezměnila.)

Můžu na sobě začít makat, táta i učitelka tvrdí, že hrát v cimbálovce by mi prospělo. jedna věc je však čas a ta druhá, zda já vůbec chci. Mám vizi - chci hrát středověk a metal. Ale dobrý muzikant musí umět zahrát všechno, Mon; našeptával mi vnitřní hlas. Znám se, v tomhle ohledu na sobě makat neumím a možná jsem hned zbytečně pesimistická, a to i co se týče letošní Soláně. Neměla bych se zabývat těmito dojmy a místo toho bych měla jít dolu zase pařit a zpívat a užívat si kouzla okamžiku. Dnes to vidím tak, že na to jaksi nemám. Třeba je to částečně způsobeno tím, že se mi stýská po mé drahé polovice, když tu tak vidím spárované dvojice. Cvičit už jít nemůžu - všude jinde, kde se nepaří, okolo spí malí. Vzpomínám na Masters. První, na kterých jsem strávila čtyři dny. Headlinera - Avantasiu jsem musela oželet - ty kurzy prostě nemůžou být v jiný termín tak, aby se s Masters nekřížily. Čtyři roky, pořád se kryje minimálně den. Už tak jsem letos přijela o den později. Na MoR musím i příští rok. A přespříští a přes-přespříští. Holt mi v žilách nekoluje ani tak krev folklórní, jako metalová."

Nálada se mi brzo zlepšila a za dva dny jsem absolvovala takové nakopnutí, které mi doslova změnilo život. Ale o tom už v příštím článku.

Chtěla jsem vypnout funkci komentářů, ale nakonec jsem ji nechala. To pro případ, že někoho napadne jiný ohlas, než "nic si z toho nedělej," "to přejde" či "nefňukej." Mnohem milejší mi bude komentář ve stylu "četl jsem" (když už počítadlo od Blog.cz nefachá) nebo "jé, na Masters jsem byl/a taky," než ty, které můžu očekávat po článku, který voní smutnější náladou. Tenhle večer jsem ale potřebovala, stejně tak večer 17. července, o němž už zítra.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 David Pavel Bachmann David Pavel Bachmann | E-mail | Web | 23. července 2013 v 21:16 | Reagovat

Taky mam lepší vztah k metalu než k moravským lidovkám. Ale je pravda, že dobrej muzikant zahraje všechno. Jen na sobě makej! Zrovna dneska jsme volali do hotelu v Karolince a chtěli jsme ve čtvrtek vyrazit na Valašsko, ale mají obsazeno a tak pojedeme až v pondělí. Je tam moc hezky!
PS: Slovo "přednostněji" není ani české, ani moravské.

2 Zdebra Zdebra | Web | 24. července 2013 v 0:59 | Reagovat

Nějak podobně jsem se cítila ve Vizovicích první den, když ještě skoro nikdo, s kým jsem se bavila, nebyl na louce (a ostatní se se mnou nebavili nebo si mě nepamatovali, tak jsem se nechtěla vtírat). Ale pak se to zlepšilo, a zase se mi nechtělo odjíždět.
Jak to tak čtu, tak mě napadá... co třeba nějak zakomponovat cimbál do metalu? To by mohlo znít zajímavě.

3 Aithra Aithra | Web | 24. července 2013 v 10:57 | Reagovat

Pokud bys chtěla mít oboje - cimbál a metal - pohromadě, nebylo by od věci založit folk metalovou kapelu. Nebo předělávat. Měla jsem kdysi doma i CéDéčko kapely jménem "Cimballica", což je vlastně cimbálka předělávající známé rockové hity. A věř mi, vůbec to neznělo špatně. :-)

Co se Masters týče, já osobně jsem byla nadšená (možná proto, že to byl můj první ročník). A ani se neboj, že bys o něco přišla, Avantasia, kterou mám jinak ráda, nebyla zase tak skvělá (navíc to bylo příšerně dlouhé).

4 Monica Otmili Monica Otmili | E-mail | Web | 24. července 2013 v 16:35 | Reagovat

[2]: Však píšu, že to je moje vize. :D

[3]: Ani nevíš, jak mě naštvalo, když jsem zjistila, že pod pojmem Cimballica už něco existuje. To měl být můj název pro kapelu. :D Zatím přehrávám. O té Avantasie už jsem slyšela, že prý když neustále opakoval ty svoje výšky neustále v jednom a tom samém tónu, už to byla nuda.

5 Kariol Kariol | Web | 25. července 2013 v 16:17 | Reagovat

Inu, já ti asi nepovím, že jsem na Masters byla, opravdu jsem donedávna nevěděla, co to je :-) Ale článek jsem si přečetla a trochu se v tvých pochybách vidím :-) Jdu si přečíst pokračování ;-)

6 Luné Luné | Web | 25. července 2013 v 19:03 | Reagovat

Dobře, ani nepípnu nic ve smyslu: " Z toho si nic nedělej", i když mi to jeden drobný hlásek našeptával.
Avšak tyhle dva směry jde spojit, náhodou k sobě kouzelně ladí :)

7 V. V. | Web | 2. srpna 2013 v 7:23 | Reagovat

[2]: To už vymysleli SSOGE (Silent Stream o Godless Elegy) a zní to výborně :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Zanechte komentář, neboť zpětná vazba je motorem pokroku. :-)


Kopírování jakýchkoliv článků, fotek, obrázků a vytváření kopií mých šperků bez svolení je zakázáno! Umístěním reklamy souhlasíte s jejich okamžitou likvidací a označením vaší osoby vulgárním výrazem pro ženské (příp. mužské) přirození. Za reklamu pro hlasování hlasuju pro soupeře!

Design by Violett - pieklo.blog.cz
Autor obrázku v záhlaví: annick