Ukončený osobní blog české šperkařky, jíž učarovaly korálky.

Cimbálová Soláň část II. - probuzení

24. července 2013 v 21:49 | Monica Otmili |  Já & cimbál
Tento článek volně navazuje na článek včerejší. Jednoho dne na Soláni, konkrétně 17. července jsem se rozhodla pro něco nového. A sice pro to, že nebudu chodit na cimbálové lekce jen k profesorce, u níž su byla zapsaná, ale že půjdu i k Danovi Skálovi. Chlapík, co má na cimbál vysokou, učí na konzervatoři v Ostravě. Jeho učební styl i metody mi byly dobře známy pod pojmem "drsnější." Chodila jsem se na jeho hodiny nejdřív dívat, dokázal člověka i rozbrečet. I přesto mi došlo, že chci znát i jeho pohled na věc. Vzal mě v deset večer, zahrála jsem necelou skladbu, za to jsme půl hodinu filozofovali. Lidi, ta hodina mi změnila život. Mě bylo jasné, že i přes předchozí dojmy už teď vím, že příští rok na Soláň stoprocentně zase pojedu.

Psáno do vzpomínkovníku 17.7.2013 ve 23:05

Dan několika z nás dnes řekl, že při hře je důležitý vnitřní pocit. Naše intenzivní prožívání skladby. Vše kolem, ať už je to publikum, či překlepy, to vůbec není důležité. To jsem si odsud odnesla dopoledne.
Řekl mi toho mnohem víc večer. Během filozofických debat z mého podvědomí vytáhl myšlenku, dlouho a hluboko zakopaného psa, zda to vůbec chci dělat. Volnočasových aktivit mám mnoho. A kdysi jsem objevila přísloví "Devatero řemesel, desátá bída." Toho jsem se svým způsobem držela jako čert kříže, přitom se stejně se svým přístupem k bídě řítím. Dělám korálky, u nichž naprosto jistě vím, že j chci dělat a beru je jako svou činnost "number one." Maluju, kreslím. Děkuju vyšší moci, že mi umožnila dostat se na školu, kterou teď studuju, jelikož bez ní bych v tomto oboru zdaleka nebyla tam, kde teď jsem. Nedokázala bych se k tomu dokopat.


Píšu. Už ne tolik, co dříve, spisovatelkou být netoužím, přesto i tohle chci dělat dál. je to můj způsob prezentace svých myšlenek a je to způsob nejbližší lidem, hovoří totiž naprosto konkrétně o tématu a každý mu rozumí. Na rozdíl od výtvarného umění či muziky. Obojí má co do sebe, ale ne každý divák/posluchač objeví tu skrytou myšlenku, to co chtěl autor vyjádřit. A nebýt názvu díla, třeba by jí ani neobjevil. A já mám potřebu posílat své názory, myšlenky dál, to bez ostychu přiznávám a vy to víte, bez toho by přece neexistoval tento blog. Taktéž chci prezentovat svou fantazii a vnitřně cítím, že mi k tomu nestačí jen jeden prostředek (korálky).

Je spousta dalších věcí, které bych chtěla dělat a znát, ale nemůžu se k tomu dokopat. Mám obavu z přepracování, nechci všechen svůj volný čas obětovat sobě, vždyť mám kamarády a přítele. A možná, že žiju v iluzi, že povrchní znalost věci stačí. Nestačí! Dan mi hrozně otevřel oči nad tím, co jsem dávno věděla a přitom jsem nad tím cíleně ty oči zavírala. Intenzita prožitku je setsakra důležitá. Chci-li něčeho dosáhnout, musím tomu něco obětovat, protože nic na tomhle světě není zadarmo.
Chtěla bych umět finsky a faersky. Proč? Protože mě ty jazyky fascinují, ty země se mi líbí, zajímají mě a chci je poznat. Chtěla bych víc šít, protože i tady chci svou fantazii a zálibu v extravaganci uplatnit. Člověk má mnohem větší radost z věci, kterou si udělal sám. Chtěla bych umět střílet z luku, protože zbožňuju elfy, chci jejich umění ovládat. Luk pro mě není ani tak zbraň, střílení ani tak sport jako vyjádření elegance. Elegantní dovednost. Tak proč s tímhle nic nedělám? Ke všem těmto věcem mám dostatečnou motivaci, přesto sedím na zadnici. To je můj zásadní problém. S tímhle přístupem se nic nikam nehne a já se nebudu cítit spokojená, NAPLNĚNÁ. Když to tedy chci, musím tomu něco obětovat, jak už jsem psala. Čas, energii, nic nevzdávat pro počáteční neúspěch, obrnit se trpělivostí.
Co cimbál? Jakou mám motivaci? že umím ovládat něco, co se jen tak nevidí, hrát na to je rarita, kór v Praze? Je to další snaha mého extravagantního já se chlubit něčím netypickým?

Jenže já se de facto nemám ani čím chlubit. Na to kolik let hraju, jsem cimbalistka mizerná a vím to. Ví to i Dan, ale to mi do očí neřekl. Řekl to ale mezi slovy, řádky. Nerozbrečel mě, byť to možná měl v úmyslu. Přesto, že to o sobě vím, hovno dělám.
Jakou mám další motivaci? Vidinu sebe ve folkmetalové kapele? Neřekla jsem to nahlas, když su byla tázána, protože jsem nechtěla slyšet další věc, co vím - že s tímto přístupem na to nemám. Jak je tahle motivace intenzivní? Psala jsem, že tady na kurzech jsou děcka, pro které je cimbál vším. A já to tak nemám, jsem to tomu Danovi i řekla. Tudíž je jasné, že pokud to tak nemám, intenzita věnovaná hře není tak vysoká a opět se nic nikam neposouvá. Žádný výsledek.

Takže mi zůstala otázka, zda má vůbec smysl věnovat se činnosti, která mě sice baví, ale neprahnu po ní natolik, abych jí více té intenzity věnovala. Zase, bez práce nejsou koláče. Pokračovat stejným stylem mě neposune dál, stejně tak pouhé snění nad finštinou mi jí nějakým zázrakem nenacpe do hlavy. Pořád bych dělala hovno, jako do teď, a u hoven je jedno, jestli jsou zelená (cimbál) nebo hnědá (finština) - pořád to jsou hovna. Dělat hovno nemá smysl. Dělat hovno není žádné umění. Je to obyčejná lenost a nicnedělání. Mám dvě možnosti - buď se do toho vrhnou po hlavě a začít makat jak cyp, nebo přestat hrát. Nic jiného není. Bojím se, že když si vyberu tu první možnost, toto filozofické nabuzení časem díky dřině vyprchá a sklouznu opět k nicnedělání, které vede k nikamseneposouvání.
Nebo jednoduše přestat. Přestat hrát na cimbál, přestat dělat něco, pro což mi chybí dostatek motivace, ale stejně mi v hlavě hlodá kryska, že by to byla škoda a škoda by byla i investic mých rodičů a hlavně - mohla bych jednou litovat. Třeba proto, že by sen o folkmetalové kapele zůstal už navždy pouhým snem.

Jak jsem se rozhodla si není těžké si domyslet. Kdyby tomu bylo jinak, článek by se jmenoval "Jak jsem sekla s cimbálem." A budu ochotná jet jednou za čas na Danovy hodiny do Ostravy. Víte co? Na závěrečném koncertě, na který su vás lákala, jsem nakonec ani neměla hrát. Ale pár hodin před koncertem mi dal Dan šanci. Poslechl si mě a i přesto, že by bylo třeba na té skladbě ještě dělat, nabídl mi, či bych si na tom koncertě nechtěla zahrát. Já překvapená proč to kývla. Prý bylo poznat, že jsem se nad tím zamyslela a prožívala to. Záznam je i na youtrubce, ale odkaz sem dávat nebudu. Dobré tři roky jsem promarnila a nikam se neposunula. Tohle je nový začátek.

A tohle je jeho dokumentace, za níž děkuju jednomu z účastníků.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 David Pavel Bachmann David Pavel Bachmann | E-mail | Web | 25. července 2013 v 1:17 | Reagovat

Gratuluju! Zase jsi o kousek dál na cestě sebepoznání. Mít několik směrů není vůbec špatné a věř mi, že i částečná znalost něčeho se počítá! Možná nikdy nebudeš překládat knížky z Finštiny, ale nauč se jí tak, aby ses domluvila v hotelu, v obchodě a na povrchní úrovni i s lidma na ulici. Já takhle umím německy a teď pracuju na Angličtině. Přednáškám na univerzitě bych asi nerozuměl, ale s lidmi už se téměř domluvím. Ty můžeš být excelentní v jedné věci, dobrá nebo hodně dobrá ve třech dalších, průměrná v jiných. Ale není důvod zahodit kterýkoli ze tvých snů!!! Já rád čtu, mám rád počítače, telefony a techniku vůbec, moc mě baví studovat Boží slovo, chtěl bych umět Švýcrdyč - což je nádhernej dialekt užívanej ve Švýcarsku. Mám toho taky hodně, ale nerezignuju na nic z toho. Až budu umět slušně anglicky, pustím se do té švýcarštiny. Nejde možná dělat všechno najednou, ale když si srovnáš, co je a není priorita právě teď, pak máš celej život na to, abys jeden po druhym ty sny naplnila!
Děkuju té "vyšší moci", že jsi narazila na správného člověka ve správnou chvíli! To někdy opravdu zásadně mění lidský životy. Bůh ti žehnej!

2 Kariol Kariol | Web | 25. července 2013 v 16:21 | Reagovat

Takovéhle pocity, takováhle rozhodnutí, to patří snad ke všem lidem.
Doufám, že se ti to všechno podaří, že zvládneš splnit si své sny a zároveň v pohodě proplouvat životem. :-)
Protože když už to neumím já, tak alespoň někdo jiný si zaslouží být doopravdy šťastný! :-) 8-)

3 Luné Luné | Web | 25. července 2013 v 19:09 | Reagovat

Kdybych byla člověk, který náhodně proplouvá tvou říší, nejspíš bych vydechla: "Máš tolik věcí, co tě naplňuje.. a přesto nejsi šťastná?", avšak ne všechno je tak jednoduché, jak se zdá.
Ne všechny sny se dotknout horizontu skutečnosti, avšak nemá cenu běhat od jednoho k druhému a ani si neužívat v jejich splnění.
Ten Dan musí být zvláštní člověk :)

A ty jsi hru barev svých pocitů krásně napsala! :)

4 Mniška Mniška | E-mail | Web | 29. července 2013 v 14:09 | Reagovat

Máš pravdu, člověče... máš pravdu... taky mám tisíc zálib a taky prd dělám, chci toho tolik a nejsem schopná tomu něco obětovat. Ale teď tu nejde o mě, i když chci vyjádřit, že to cejtim stejně.
Ale co beru jako prozřetelnost je to setkání s tím Danem, který Ti patrně otevřel oči. Takoví lidé, kteří nám vstoupí do života a zanechají tam něco moc důležitého, to je dar.
Ale moc Ti držím palce v tom, aby ses rozhodla správně a že tohle setsakra těžké rozhodování, moc dobře to vím. Ale pravdou je, že i když vím, že i ty moje záliby jsou "hovna", když budu mluvit Tvou řečí, stejně mě aspoň ten zájem trochu naplňuje...
Ale jestli se rozhodneš do toho jít a "cimbálovat", tak jeď a nezastavuj. Jestli Tě někdy uvidím hrát na koncertu, vytvořím si pro Tebe nějakej supr transparent "Cimbálová Suprstár".

5 Monica Otmili Monica Otmili | E-mail | Web | 31. července 2013 v 12:28 | Reagovat

[4]: Asi jsi trochu špatně pochopila. "Hovnem" zde nemyslím zálibu jako takovou, ale zálibu takovou, v níž by se člověk sice chtěl zlepšovat, umět jí víc, ale přitom pro to nic nedělá, tudíž se jeho um nikam neposouvá.

[3]: Nemá cenu běhat od jednoho snu kle druhému a ani si neužít jejich snění. - Krásná věta, která stojí za zamyšlení. :)

Děkuji všem za slova podpory. )

6 Mniška Mniška | E-mail | Web | 31. července 2013 v 12:32 | Reagovat

Ne, pochopila jsem to přesně tak, jak ty mě na to upozorňuješ :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Zanechte komentář, neboť zpětná vazba je motorem pokroku. :-)


Kopírování jakýchkoliv článků, fotek, obrázků a vytváření kopií mých šperků bez svolení je zakázáno! Umístěním reklamy souhlasíte s jejich okamžitou likvidací a označením vaší osoby vulgárním výrazem pro ženské (příp. mužské) přirození. Za reklamu pro hlasování hlasuju pro soupeře!

Design by Violett - pieklo.blog.cz
Autor obrázku v záhlaví: annick