Ukončený osobní blog české šperkařky, jíž učarovaly korálky.

Sabaton & Eluveitie bez niněry

13. dubna 2013 v 21:58 | Monica Otmili |  Hudební okénko
V rámci Swedish Empire Tour zahrály kapely Sabaton, Eluveitie a Wisdom i třikrát v naší domovině a správně tušíte, že Mon byla jedné ze zastávek - té pražské - přítomná. Bylo to před měsícem a pár dny. Dostala se tam náhodou, dokonce na promo lístek (ale pšt!) a plánování okolo bylo poněkud chaotické. Těšila jsem se - jak oblibou říkávám, jako cyp. Den před koncertem jsem se dozvěděla, že Anna Murphy z Eluveitie, hrající na naprosto úžasný nástroj jméněm niněra a zároveň zpívající doprovodné vokály, kvůli nemoci nevystoupí. A že zrovna na tu její niněru su si řádně chtěla prohlédnout! No co už, tak či tak jsem řešilam dilema, zda se víc těšit na švédskou hlavní hvězdu večera (Sabaton) nebo folkmetalové Švýcary (Eluveitie). Mé očekávání se s realitou nakonec neskloubilo.

O jediné vás prosím, to jest fakt "Neberte tento článek jako plnohodnotnou recenzi, nýbrž jako zpěv o zážitku jednoho nadšence." K recenzentovi mám daleko.


V ten osudný čtvrtek jsem byla ve škole pěkně neposedná, tuším, že jsem si s sebou vzala i flétnu a o přestávkách pískala Inis Mona. Po vyučování jsem měla naspěch, doma jsem si sotva stihla sníst polívku. A hurá směr "doprovodmíting" a pak na Výstaviště. Už z tramvaje jsme sledovali kopie Joakimovy v maskáčových kalhotách, trikách Sabaton a černých pilotkách, které zpěvák, jehož matka vyrůstala v pražských Dejvicích, s oblibou nosí. Dorazili jsme tak čtvrt hodinky před otevřením haly, tož už tam stála spousta lidí. Kdosi mi zaťukal na rameno, já se otočila, a stála tam Passion Blueberry. Po otevření jsme zajmuli pozici ve třetí řadě skoro uprostřed. Čekala nás hodina a půl vyčkávání do osmi, dokud nespustili Maďaři Wisdom. Odinví, proč jsem je furt měla za Čechy. A že byli hodně dobří! Zatraceně pozitivně překvapili.

Ovšem napětí se výrazně zvýšilo až poté, co se na pódiu objevil člověk instalující Chrigelovy dudy s (kozí?) lebkou. Dobře, tak na Eluveitie jsem se těšila přece jen o drobátko více. Brzo zazněl prolog a pak Helvetios. Zdálo se mi, že tóny folklórních nástrojů zanikaly v řízném hučení kytar, bicích a v dole se zmítajícím davu. A Chrigelově growlu. Od začátku bylo jasné, jak tam Anne neuvěřitelně chybí. Ani tak ne s niněrou (tu už čert vem, byť je to fascinující nástroj, stejně by nejspíš nebyl moc slyšet; ani nevím, jestli niněrové party pouštěli z mixážního pultu, nedalo se soustředit), ale s jejím hlasem. Bez ženského vokálu to bylo celé jaksi surovější, Luxtos jako by ani nebyla Luxtos. Nechápu, proč něco nemohla odzpívat žena číslo dvě - houstlistka Meri. Myslím tedy v době, kdy měla s houslemi chvílemi pauzu. Třeba u zmiňované Luxtos. Nebudem si nic nalhávat, od jejich vystoupení jem čekala trcohu víc.

Zpátky k tomu davu. Ten byl rozjuchaný. Tihle folkáči se u nás těší velké oblibě a je jasné, že zrovna na ně si lidi rádi zapogují. Strhlo se velké pogo, několik lidí si zalítalo, pozice se změnily, postoupila su o řadu vpřed a ramenatí pánové za mnou se snažili ze všech sil dav udržet za nimi. Současně se můj drahý doprovod ocitl pár řad někde za mnou. Člověk si částečně užíval koncert a částečně se snažil přežít, dávat bacha, nespadnout, když na něj někdo doráží a on stojí na jedné noze, páč tu druhou prostě není kam dát. A taky nikoho nezranit ("Slečno, můžete si ten ostnatej náramek sundáát?") Pak se není čemu divit, že neregistruju, zda pouští niněrové party, nebo ne. Chrigel ještě pařmeny vyhecoval k vytvoření pogokruhu. Tož to nejšílenější na nás naštěstí nedolehlo. :D Shodujem se s okolím, že zda přežijeme Inis Monu, toť otázka.

Za mnou šílí pogující dav, obtěžkává mě sako se svetrem uvázané kolem boků, taška, je obvyklé vedro jak cyp, niněra nikde a já se zmítám s rukama nataženýma nad hlavou, rozhazujíc' vlasama a spolu s lidma vyřvávám text písničky Thousandfold.

Folkáči Elu dohráli, fanoušci se uklidnili (přitom pánové za mnou si mysleli, že to nejhorší pogo nás ještě čeká; jasné, že su měla pravdu, když su tvrdila, že ne) a Sabaton s jejich válečným metalem dali první písničkou jasně najevo, kdo je pánem večera. Musím říct, že lepší komunikaci s publikem jsem nezažila. Snad za to může důležitost českého národa v Joakimově srdci, nebo celková otevřenost kapely k fanouškům. Rituální pokřik a hec "Ještě jedno pivo!" se vznesl hned třikrát. Pro nezasvěcené - pokud Joakima hlasitě vyhecujeme, donese pivo, vybere jednoho ze zájemců a ten jej musí vypít co nejrychleji. Čas se pohyboval kolem tří vteřin. "Ó, to velký pivo," komentoval Joakim. A co víc, dvakrát jsme si mohli odhlasovat, co zahrajou. Into The Fire versus Atteo Dominatus vyhrála Into The Fire a souboj mezi Lifetime Of War a Midway jsme rozlouskli verdiktem Midway. A já su vždycky chtěla to druhé, co nevyhrálo... Nevadí. Nezapomnělo se ani na Karla Janouška - československého legionáře za 1. světové, letce RAF za 2. světové, kterého po válce (přesněji po převratu v únoru 1948) místo odměny čekal akorát tak žalář - v písni Far From The Fame; Sabaton zkrátka hráli na národ. Nechyběla ani trocha švédštiny, jedna z písní z nového alba zazněla švédsky. Na válku se zapomnělo při Metal Crüe. Nakonec se Joakim vrhl mezi nás a ještě před tím hodil do publika svoje pilotky. Strhla se o ně mela, jenže brýle jako by se do země propadly... Oranžové trsátko mi uniklo, schovalo se mi pod botu a když bota odtajnila své tajemství, slečna naproti byla rychlejší. Taky nevadí.

Jaké že je shrnutí? Mně neznámí příjemně překvapili, naproti tomu Eluveitie mírně zklamali, ale Sabaton rozptýlili jakékoliv pochybnosti, komunikace s fanoušky neuvěřitelná. Mám jasno, že tohle byl jeden z nejlepších koncertů, na kterém jsem kdy byla.

Odinovižel, žádné fotky nebyly pořízeny. Střapatej šátek se mi zahákl do zipu kabelky a mobil byl samozřejmě vevnitř. Škoda toho, měla jsem dobré místo a fotit by jistě bylo co.
Vlastně pardón, jedna by se našla! Úplně zničení jsme se po skončení vrhli k automatu na pití a mně se podařilo konečně tu tašku otevřít. Tam jsme znovu potkali Blueberry, která nám oznámila, že Chrigel se fotí s fanoušky na schodech. Takže hybaj tam. Netvářil se zrovna nadšeně, bylo vidět, že se nám snaží zdrhnout co nejdřív byť mi tvrdil, že není znuděný a my že nejsme otravní, ale on je unaven. Já byla taky, podle toho na té fotce oba vypadáme. :D



Eluveitie - švýcarský folk metal www.eluveitie.ch
Chrigel Glanzmann - zpěv, mandolína, dudy, píšťaly, bodhrán
Merlin Sutter - bicí
Ivo Henzi - kytara
Simeon Koch - kytara
Kay Brem - baskytara
Padë Kistler - dudy, píšťaly
Anna Murphy - niněra, flétna, zpěv
Meri Tadic - housle, zpěv

Sabaton - švédský power metal www.sabaton.net
Joakim Brodén - zpěv
Chris Rörland - kytara
Thobbe Englund - kytara
Pär Sundström - baskytara
Robban Bäck - bicí (na túrné však místo něj hraje Snowy Shaw)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Šíryen Šíryen | E-mail | Web | 15. května 2013 v 19:59 | Reagovat

Od spousty známých jsem slyšela naprosto stejné ohlasy. Mnozí z nich Chrigela od té doby nemohou vystát (podporoval vytvoření onoho kruhu, díky čemuž přišli o úžasná místa vpředu a vůbec… je jim to proti srsti). Škoda.
Eluveitie jsou mou nejoblíbenější kapelou, ale bez Anny by mi nestálo za to, na jejich koncert jít. Vlastně jsem ani nikde nezjistila, jak to že tam nebyla.
Hezká fotka a skvěle popsané zážitky=) děkuji

2 Monica Otmili Monica Otmili | E-mail | Web | 17. května 2013 v 15:25 | Reagovat

[1]: Ona byla snad nějakou dobu nemocná, takže neodehrála ani jihoamerické túrné a "teď" jí nějak doktor doporučil rekonvalescenci, takže by se měla vystoupením vyhýbat.
Chrigelovi nemám ten kruh za zlé, u kapely tohoto typu se dá předpokládat, že bude pogo. Pravda je, že být na místě těch lidí, co přišli o dobrý výhled, nejspíš bych tvrdila jinak.

3 Míša Míša | E-mail | Web | 18. května 2013 v 0:17 | Reagovat

Sabaton mám ráda ... Eluveitii miluju! Jen koncerty nejsou zrovna moje :)

4 Katrin Katrin | 24. května 2013 v 9:53 | Reagovat

[3]: no moje taky zrovna moc ne... :-D ještě jsem na žádném popravdě nebyla... Ale na Sabaton bych určitě zašla, to zas jo :D Sabaton jsou fakt borci...
Eluveitii mám taky ráda, ale spíše hlavně instrumentálky nebo písničky s Annou. Chrigelův growl už mě nějak omrzel. Ale občas taky není špatný, když je nálada...:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Zanechte komentář, neboť zpětná vazba je motorem pokroku. :-)


Kopírování jakýchkoliv článků, fotek, obrázků a vytváření kopií mých šperků bez svolení je zakázáno! Umístěním reklamy souhlasíte s jejich okamžitou likvidací a označením vaší osoby vulgárním výrazem pro ženské (příp. mužské) přirození. Za reklamu pro hlasování hlasuju pro soupeře!

Design by Violett - pieklo.blog.cz
Autor obrázku v záhlaví: annick