Ukončený osobní blog české šperkařky, jíž učarovaly korálky.

Sítě myšlenek, lidí a světa

19. ledna 2013 v 18:38 | Monica Otmili |  Názorově-úvahové okénko
Možná to, co si za okamžik přečtete, bude spoustě z vás znít namyšleně. V podstatě to ale namyšlené není. Zase jsem si jednou našla dvě hodinky na pořádné přemýšlení, abych si hryzala vlasy a škrábala si hlavu nad faktem, že se cítím být plnohodnotnou součástí světa. Světa, v němž nikdo není větší či menší, důležitější či méně důležitý. Takový byl a je náš svět, byť si to mnozí nemyslí. Je taková věta namyšlená? Je správné raději se cítit bezvýznamný vůči světu?



V lidském pojetí dnešního světa, ve společenském životě přitom existují rozdíly, které jsou každý den kolem nás. Autority i méněcenní. Tak často některé vnímáme. Jsou mezi námi lidé, kteří jsou lidově řečeno Někdo. Osobnost z nepsychologického významu. Ať už významní, ale i skandální političtí představitelé, nebo hvězdy filmového plátna, muzikanti, vědci a objevitelé, nebo třeba duchovní jako papež či dalajláma. Známí lidé, o jejichž existenci vědí tisíce. Tisíce, mezi nimiž je většina, která známá není, jedinec je jeden z mnoha, lidově řečeno Nikdo. A obě skupiny tvoří dohromady tu masu zvanou lid, populace.
Budeme-li chtít zacházet do detailů, skupinu Nikdo (ale vlastně i Někdo) můžeme rozdělit ještě na "obyčejné" lidi a ty, kteří morálně klesli, vědomně či nevědomně je často vnímáme jako ty o stupeň níž, ti horší. Přesto i je znají tisíce. Jde o známé zločince. Ti tvoří jakousi skupinu Nikdo Někdo. Bin Ládin, typický příklad.

Všechno tohle je však globální pohled, to, k čemu se chci dostat je, že ve vztahu k Universu jsme všichni rovnocenní. Bez rozdílu zásluh, postavení i popularity. Vesmír je lhostejný k hierarchii. Proč by mělo mít nějaké lidské postavení váhu pro skutečnost, díky níž existujeme? Vidíte to stejně? Vůči přírodě, Matce Zemi a Vesmíru jsme všichni jedinci svého druhu. Nikdo není víc. Třeba my jednou zanecháme něco dalším generacím, co ale zanecháme Zemi? Svou tělesnou schránku? Neměli bychom soudit, kdo je lepším či horším člověkem. Vůči sobě samým a dalším lidem možná ano, přesněji psáno "můžeme se domnívat, že v tomto případě bychom mohli." Pro nás budou kriminálnící ti špatní. Rozhodně nechci ospravedlňovat zločince, ale co vůči Vesmíru? Jsou proň také ti horší? Co je lidský zločin oproti Vesmíru? Je mezi vesmírným fungováním a morálkou nějaký vztah? Co když pro vesmír žádné dobro ani zlo není, ale je pouze existence?

Papež i Hitler jsou/byli oba lidé. Jejich hodnoty však byly úplně rozdílné, světelné leta vzdálené.* Čí hodnoty jsou lepší nebo horší? Jejich propastná vzdálenost lidstvo znamená katastrofu, ovšem vůči Vyšší moci jsou si oba rovni. Důkazem pro to by mohl být i fakt, že oba dva i přes rozdíly jejich učení a postojů mají své příznivce i nepřátele. Můžu říct, že s příznivci toho druhého je to špatné, když jsme si jako lidé rovni? Protože nebo přestože ten druhý propagoval zlo? Anebo hodnota jedince vůči Vesmíru klesá, když se chová nemorálně, činí a propaguje zlo? Tak by to vyplývalo i z křesťanského učení.

Jakou moc, sílu, mají naše myšlenky a ideje v řádu věcí, ve Vesmíru? Občas mám představu, že Vesmír a příroda tvoří s našimi mozky okem neviditelnou síť, která vzájemně na sobě funguje. Máme-li negativní myšlenky, přijdou negativní zprávy či přírodní katastrofy. Už bych byla u fenoménu Tajemství, který by s touto myšlenkou souvisel.
Je mi to logické - na ZSV nám učitel říkal, že psychologové prý vyzkoumali, že máme-li vůči někomu předsudky, myslíme-li si třeba, že je špatný žák, tu naši myšlenku na něj přeneseme a prospěch dotyčného se opravdu zhorší. Je to možno brát jako důkaz? V tom případě budoucnost všeho leží de facto v našich myšlenkách a na tom, jak myslíme skutečně záleží. (I když stejně jako náž život jednou skončí, skoní i tento existenční systém, (nejen) naše planeta.)

Psala jsem, že se cítím být součástí světa. Podívejme se na dnešní svět, co vidíme a slyšíme? Války, násilí a ta neustálá honba za penězi. Necítím se být součástí takového světa, ale světa harmonického, kde můžeme víceméně bez problému společně žít. Možná se moc často dívám na pohádky, protože s námi by to přece tak optimisticky nešlo. (Proč se nemůže stát můj fantasy svět skutečný? :)) A cítím se být součástí i tohoto světa, v němž žijeme, která má řadu stinných stránek. Jako šitý korálkový náhrdelník, kdybych tu nebyla, jeden korálek by chybět a vytvářel byť malilinkatou, ale přece dírku.
Svět může být takový, jaký si přejeme, když budeme oravdu chtít. Budeme-li se o to snažit, bude to jeden velký boj proti těm, kterým zlo cizí není. Nepřipadá vám, že v takové podobě náš svět už je? Je tohle snad záměr?

Zpět k Nikomu a Někomu; co jsem vlastně chtěla napsat, to se ztratilo v proudu myšlenek. Nejsme Někdo nebo Nikdo. Zkrátka jsme. Jsem a vy jste. Rovnost, volnost, bratrství hlásali v minulost a teď to zní, jako bych se podílela na propagaci. Nebo si snad myslela, že su objevila něco světoborného, co už přitom dávno objeveno bylo. Jak se říká, nepochopíme-li a nepoučíme-li se v minulosti, není v budoucnu cesta ven. Jsem součástí spleti, systému, kde mě neznají všichni. Patřím do ní stejně tak jako všichni ostatní. Neznám všechny, ale pár lidí ano. Ti znají některé, které já už neznám. A ti znají další a tamti zase další a i ti další znají někoho dalšího. Často se přesvědčuji, jak je ten svět malej, lidově řečeno. Jak se ti lidé vzájemně znají. Je to jako ta "moje" síť všech myslí. Kdybych ještě poukázala na teorii stvoření světa z yšlenky, tak by nám Vesmír dal část sebe - schopnost myslet. Síť myslí má centrum v obřím Vesmíru. Kde má centrum ta lidská síť? V bozích, Vesmíru, či někde úplně jinde?



* Příklad papež vs. Hitler však nebyl úplně nejlepší, když vemu v potaz papežovu minulost v Hitlerjugend i konspiraci, že 2. světová byla 13. křížová výprava. Leč jiný případ mě nenapadl.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Meis. Meis. | Web | 19. ledna 2013 v 18:43 | Reagovat

Chápu tě. To, co jsi na začátku nezní vůbec namyšleně;) naopak to na mě působí tak nějak.. vyspěle. Kéžby si to jen uvědomovalo více lidí, že někdy prostě tolik nezáleží na tom vnějším světě, jak na tom vnitřním a že všichni máme stejnou hodnotu.. každý máme nějaký důvod, proč tu jsme a dohromady se doplňujeme.. takže každý je stejně důležitý :))

2 David Pavel Bachmann David Pavel Bachmann | E-mail | Web | 19. ledna 2013 v 19:53 | Reagovat

No hurá! Ty zase píšeš!
Článek je to dobrý, ikdyž trochu zmatený. To neber, jako kritiku. Pro člověka hledajícího pravdu je tahle zmatenost myšlenek docela přirozená.
Volnost, rovnost, bratrství. Zní to hezky, že? Ale jak už dneska víme, výsledkem tohoto ideálu byly miliony mrtvých.
Jak to tedy je s tou naší cenou? Nedávno jsem četl moc krásnou knížku. Pojednávala o muži, kterému někdo unesl a zabil dceru. Ten člověk byl věřící a vyčítal Bohu, jak mohl něco tak hrozného dopustit. No a a v té knížce mu Bůh vysvětluje, jak je to se zlem na světě a jak s Boží láskou k nám lidem.
Z hlediska toho, čemu ty říkáš univerzum a já to nazývám Bohem, jsme všichni hříšní! Úplně všichni se rodíme s tendencí dělat špatné věci, rozhodovat se špatně a hledat snadnější, ale špatná řešení našich problémů. Je tomu tak od chvíle, kdy zhřešil první člověk.
ˇKdyby Bůh (nebo vesmír) byl jen spravedlivý, nikdo z nás už by nežil. Jenže je tu ještě láska! Láska, která odpouští, která vzala naši vinu na sebe a v těle Ježíše Krista přišla na zem, nechala se ukřižovat a zaplatila tak za všechny hříchy, tedy za veškeré zlo, které pácháme. V té knížce říká Ježíš tomu muži: „I kdybys byl jediný na světě, přišel bych a nechal bych se ukřižovat, aby ti mohlo být odpuštěno! Tak moc tě mám rád!"
Naše lidská hodnota je tedy v tom, že nás Bůh miluje. Zemřel na kříži za každého z nás a každý z nás má pro něj nesmírnou a jedinečnou hodnotu! Přestože si všichni za svá provinění zasloužíme zemřít, abychom nadále nekazili harmonii světa, Bůh nás tak miluje, že poslal na smrt svého syna!!! Já myslím, že tohle je ta nejúžasnější věc, kterou kdy můžeš objevit! A moc ti přeju, aby se ti to brzy podařilo!
Jsme si tedy všichni rovní v tom, že z hlediska spravedlnosti nemáme šanci, ale pro Boží lásku můžeme být zachráněni! Jsem přesvědčený, že Bůh se dá poznat každému, kdo o to stojí!

3 Čerf Čerf | E-mail | Web | 20. ledna 2013 v 2:34 | Reagovat

Ano, je to trochu zmateně napsané, chceš vyjádřit mnoho skutečností najednou, protože tyhle věci tvoří na pohled velmi chaotický systém. Chaotický, ale systém. Jsem přesvědčený, že svět má svůj nezávislý smysl a řád, který je člověku skryt, protože nejsme schopni dostatečného nadhledu. Když to trochu přeženu, jsme v pozici radioaktivních jader, u nichž není vůbec jasné, ve kterém okamžiku se dané jádro rozpadne, ale z pohledu celku - tedy z dostatečného nadhledu - vše klape jako hodinky a je možné se spolehnout na přesný poločas rozpadu :-). K tomu smyslu je možné se přiblížit skrze víru a trochu (méně) i skrze poznávání. Co máme pochopit, pochopíme, budeme-li chtít. A já se na to těším!

4 Mniška Mniška | Web | 20. ledna 2013 v 14:02 | Reagovat

Strašně ráda mám ty Tvoje úvahy. Ať chaoticky či řádně vyjádřeno, vždycky vyzdvihneš něco, co si buď málokdo uvědomuje anebo si to uvědomuej jen v podvědomí a v té chvíli musí přijít někdo, kdo tohle všechno vytáhned ven na světlo, aby se nad tím lidi skutečně mohli a chtěli zamýšlet.
Ty naše společenské systémy, naše vnímání druhých, které zakořenilo právě ve společnosti, nemá někdy asi opravdu smysl, když vezmu v potaz Tvé Univerzum a i já jako David řeknu Boha. My, kteří chodíme do společenství věřících, z mnoha kázání víme, že nikoho nemáme rozlišovat a třídit do škatulek Někdo a Nikdo. Máme si být rovni i v rovině vnímání nejen podle úrovně, kterou mu vtiskne společnost. Máme mít rádi bližního svého. A kdo je bližní? Jsou to všichni. Nemůžeme se vymluvit na to, že bližní jsou "jen" členi mé rodiny. A když mi mají být bližní všichni, neměla bych mezinimi dělat rozdíly - zda je nebo není Někdo či Nikdo. Takže ano, já s Tvou úvahou naprosto souhlasím.

5 Destinaetus Destinaetus | E-mail | Web | 22. ledna 2013 v 18:16 | Reagovat

Doufám, že jsem tvoji myšlenku pochytil, dnes prostě můj mozek není ve své formě :D
Z pohledu Vesmíru si jsme všichni rovni, to ano, ale podle mě to je pouze základ, na kterém se musí stavět. Tudíž na "vesmírné" rovnosti by se měla nabalit ještě minimálně i morální rovnost - tedy když se někdo chová "špatně", tak si není rovný s tím, kdo jedná "správně". Problém tohohle je, že vlastně přesně nevíme jak hranici pro toto rozdělení nastavit a v průběhu dějin se i pořád mění. Ale dle mého názoru prostě lidstvi potřebuje nějaké rozdělení. Asi né zrovna na ty "lepší a horší", ale něco ano. Společnost, kde si je každý roven by podle mě nefungovala. Sice jsme lidé, ale pořád máme i své zvířecí pudy a ty nás ženou k tomu, abysme podvědomě dělili společnost.

Eh, dává ten koment vůbec smysl? :D

6 David Pavel Bachmann David Pavel Bachmann | E-mail | Web | 22. ledna 2013 v 18:31 | Reagovat

[5]: Mně ses na to sice neptal, ale nedává! Nejsou lepší a horší lidé. Jsou jen špatní, kteří to o sobě vědí a žádají Boha (chceš-li vesmír) o odpuštění, a pak ti, kteří jsou špatní, ale buď to nevědí, nebo je jim to jedno.

7 Carolsa Carolsa | Web | 22. ledna 2013 v 19:21 | Reagovat

Zajímavé zamyšlení. A pravdivé, obzvlášť to o těch penězích a válkách.

8 pavel pavel | Web | 22. ledna 2013 v 19:23 | Reagovat

Taky si myslím že myšlenka silná "zbraň" a dokáže mnohé... pak je jen rozdíl zda dobrá nebo špatná. Špatná, jak víme, dokáže i obrátit celý svět na ruby. Proto mějme jen ty dobré a i tím málem přispět, ty špatné převážit.

9 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 22. ledna 2013 v 20:08 | Reagovat

Ach jo, sáhlodlouhlý komentář se mi smazal, tak snad sem napíšu vše, co jsem chtěla...

[2]: Křesťanství mi občas přijde, že je nám nucen pocit, že hříšní jsme se už narodili. A tak tedy je našim životním posláním kát se a prosit za odpuštění. Jako bychom byli automaticky špatní. Ano, člověk má sklon dělat špatné věci, však se v nás dle Bible Bůh taky několikrát zklamal, což dokazuje fakt, že jsem se nepovedli tak, jak se předpokládalo. Na druhou stranu nám dal několikrát další šanci, čímž dokazuje, že nás i přesto miluje.
Ale proč nás tedy stvořil takové - se sklony ke špatnostem? Je náš smysl života snad takový, abychom bojovali s hříchem, a to je důvodem života? Kdybychom byli totiž stvořeni trochu jinak, měl by Bůh laicky řečeno "po starostech." Jenže to by asi stvoření světa poté nemělo smysl. Částečně to chápu, ale křesťanství u mě pořád zůstane na pochybách.

[5]: Dobrá poznámka. Od dávnověku si někteří uvědomovali, že člověk se může duchovně vzdělávat, snažit se vyzdvihnout, postoupit v žebříčku hodnot o několik stupínku nahoru. Je to jako heslo "Vždycky můžeš být lepším." Je to dobrá možnost jakožto smysl života. Tato šance byla dána nám všem a záleží tedy čistě na nás, jak s ní naložíme, zda-li se jí chopíme a využijeme ve svůj prospěch. Je to jakási duchovní cesta. A podle mě není až tak důležité, jakým stylem, směrem (náboženstvím) se člověk na tuto cestu vydá, ale zda dosáhne cíle, tedy jakého si uvědomnění, porozumnění, vystoupá po tom žebříku hodnot do až dalo by se říci božské hladiny.
Pak tedy možná můžeme lidi rozdělit opět na jakési ty lepší (ty, kteří se příležitosti chopili a podle ní se chovají - duchovně vyspělý člověk nebude mít potřebu páchat zlo) a horší (kteří ji zahodili). Může být někdo mezi?

A ať už je to jakkoliv, pořád mě hlodá otázka, jestli je možné, aby vesmír jakožto fyzikální prostor prostě na dobro a zlo nehrál? Jakou má záporný/kladný skutek vůči němu váhu? Vůi nám má váhu poznání a morální inteligence, díky níž jsme (jakž takž) schopni společného soužití, ale oproti tomu přírodnímu centru?

[8]: Právě, to něco dokazuje. Špatná myšlenka zamává světem lidí, i tím abstraktním, tedy myšlenkovým. jak su však už psala výš, zajímalo by mě, jestli to udělá i něco s fyzikou a přírodou.

10 David Pavel Bachmann David Pavel Bachmann | E-mail | Web | 22. ledna 2013 v 20:33 | Reagovat

[9]: Máš v tom opravdu zmatek. Bůh nestvořil člověka jako hříšného. Jestli máš Bibli, přečti si Genesis první kapitolu.
Člověk zhřešil, ikdyž (přestože) byl stvořen k obrazu Božímu.

Nikdy bych nebyl křesťanem, kdyby šlo jen o jakési náboženství, které nutí člověka neustále se kát ze svých hříchů. Křesťanství je především o BEZVÝHRADNÉ Boží lásce k lidem. Bůh nás přijímá právě takové, jací jsme! Důraz na hřích kladou některé církve. Měly by ale raději vysvětlovat, že Bůh miluje člověka, že za jeho hříchy zaplatil a že člověk by neměl hřešit z lásky k Bohu, nikoli ze strachu před Bohem!

Kdyby člověk měl šanci někam do cíle dojít sám, nepřišel by Ježíš Kristus, aby nás zachránil. Jsou lidé, kteří i s jinou vírou dojdou k nějakému dílčímu duchovnímu poznání, ale nikdo nedojde do cíle!!! Ježíš říká:  „Nikdo nemůže přijít k Otci, než skrze mě." A jinde říká: „Já jsem pravda, cesta a život!"

Hluboce si vážím třeba Dalailámy, který bez znalosti Boha došel poměrně daleko. Ale kdyby věděl, o co jednodušší cestou mohl jít a došel by mnohem dál, asi by se zbláznil.

Křesťanství je o osobním vztahu s Bohem. Kdybych neprožíval na vlastní kůži, že Bůh v mém životě jedná, že je se mnou a mluví ke mně prostřednictvím Bible, rádia a jiných lidí, nic bych o něm nikomu neříkal a nepsal. Cesta k duchovnímu růstu je vlastně jednoduchá. Stačí pozvat Ježíše do svého života. Uznat vlastní nedokonalost, nedostatečnost a slabost a nechat se Bohem proměnit v to, co s tebou od začátku zamýšlel.

11 jana-janishka jana-janishka | Web | 23. ledna 2013 v 15:44 | Reagovat

Ahoj,dáš mi prosím hlas pro jana-janishka?
Tady: karinka28.blog.cz/1301/soutez-o-sperk-kdo-se-stane-vitezem
Předem mockrát děkuju a hlas ti klidně oplatím!
A promiň za reklamu!
PS:Máš pěkný blog!

12 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 24. ledna 2013 v 17:02 | Reagovat

[10]: Tak jsem to zase nemyslela, i když myslím, žes nakonec myšlenku pochopil. Chtěla jsem říct, že i přesto, že vím, že Bůh nestvořil hříšného člověka, ale člověk se stal hříšným sám (a ukažte mi člověka, který v životě ani jednou nezhřešil), nicméně prezentace křesťanství, ať už v minulosti nebo dnes na mě občas působí dojmem, jako bychom se hříšní už narodili. Byla jsem skutečně na mnoha bohoslužbách a párkrát na mě stejně či podobně některá kázání působila. Ale na druhou stranu rozumím, že víra jako taková a církev jsou dvě rozdílné věci. A jak čtu tvůj komentář, tak konstatuju, že si to myslíš také. Víru musí cítit člověk uvnitř.
Jako malá jsem byla vychovávána křesťansky, zvlášť babika na to kladla velký důraz a její vůli jsme doma vyplňovali, byť bydlí od nás stovky kilometrů. Tři roky jsem chodila na náboženství, mám za sebou eucharistii. jenomže časem mi začalo docházet, že po přijetí hostie, těla Kristova, se necítím nějak zvlášť povzneseně. Což je z hlediska věřícího špatně.
Vždycky jsem byla pochybovačné dítě, ta pevná víra mi asi scházela.
Je to otázka přesvědčení, nevidím problém v tom, aby člověk došel do cíle i jinou cestou. Beru v potaz i Boha i neznámé, co může stát za naší existencí.

Každopádně nepopírám, že křesťanství dalo vzniknout morálce a vlastně i podobě dnešní Evropy, jak mi někdo před lety výstižně napsal v komentáři. Tudíž křesťan nemusí řešit žádné otázky typu "Jaký vztah má morálka vůči vesmíru." A Bibli si tak jako tak hodlám jednou přečíst celou.

[11]: Kšic!

13 David Pavel Bachmann David Pavel Bachmann | E-mail | Web | 24. ledna 2013 v 17:48 | Reagovat

[12]: Víš proč tě mám rád? Protože jsi k sobě upřímná! To neumí každej!
Prezentace křesťanství tak, jak to dělá většinová katolická církev, by mě do kostela nedostala asi ani za odměnu. Jsem dobrovolně pokřtěný katolík, ale mnoehm blíž mám k Apoštolské církvi, nebo třeba k Církvi bez hranic. Tam se káže Boží bezvýhradná láska a ne soubor jakýchsi morálních pravidel, která stejně nikdo není schopný dodržet.

Víra je dar. Nemůžeš k ní dojít rozumem, nemůžeš si jí koupit, nelze si jí namluvit. A není to o morálce, není to o církvi. To hlavní je, aby člověk měl osobní vztah s Bohem. Pokud stojíš o poznání, dostaneš ho! Stačí říct Bohu: „Jestli existuješ, tak tě chci poznat. Jestli o mě stojíš, pak se nějak projev v mém životě a ukaž mi, že existuješ!" Není asi dobré říkat Bohu jak se má projevit. On to udělá a udělá to tak, že už tu zkušenost nikdy v životě nepopřeš!

PS: Jsem si jistý, že o tebe Bůh obzvlášť stojí, takže se o tebe nebojím. On si tě najde!

14 David Pavel Bachmann David Pavel Bachmann | E-mail | Web | 24. ledna 2013 v 17:49 | Reagovat

[11]: Jdu hlásnout pro soupeře.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Zanechte komentář, neboť zpětná vazba je motorem pokroku. :-)


Kopírování jakýchkoliv článků, fotek, obrázků a vytváření kopií mých šperků bez svolení je zakázáno! Umístěním reklamy souhlasíte s jejich okamžitou likvidací a označením vaší osoby vulgárním výrazem pro ženské (příp. mužské) přirození. Za reklamu pro hlasování hlasuju pro soupeře!

Design by Violett - pieklo.blog.cz
Autor obrázku v záhlaví: annick