Ukončený osobní blog české šperkařky, jíž učarovaly korálky.

Další sen splněn aneb Luca Turilli v Praze

22. prosince 2012 v 15:47 | Monica Otmili |  Hudební okénko
Monica byla před měsícem (přesně devětadvacátého) na koncertě kapely tohohle nevysokého a na pódiu vyloženě divně působícího chlapíka známého především z působení v kapele Rhapsody, v roce 2005 přejmenované na Rhapsody Of Fire. Než se však rozepíšu o koncertě samotném (pro začátek vám můžu povědět, že byl úžasný), zmíním něco málo o Lucovi samotném a proč zrovna on patří mezi moje nejoblíbenější osobnosti na metalovém poli.

Dost možná víte, že u nás metal hrál odjakživa. Kdysi dávno, to su byla tak ve čtvrté třídě, se nám v přehrávači roztočilo CD nesoucí název "King Of The Nordic Twilight." Že se to tak jmenuje, to su se dozvěděla o několik let později, mně stačilo, že se mi to tehdy zatraceně líbilo. V té době jsme poslouchali zřejmě i něco z Irska a mně se to v dětské hlavě pomotalo a brala jsem tuto hudbu jako " to irské." Dobře si pamatuju na jeden den, kdy byla ve škole extrémně dlouhá fronta na oběd, děcka si zpívala cosi od Gypsy.CZ, což tehdy strašně běželo, a malá Mon si prozpěvovala vymyšlená slova na melodii Lord Of The Winter Snow. Tahle písnička patří dodnes k mým nejoblíbenějším.

Časem jsem zjistila, kdo je interpretem - Luca Turilli. Ještě později, jsem se dozvěděla, že to není zpěvák, ale kytarista a skladatel, a tohle je jeho sólová kapela. Ještě o něco později jsem objevila další jeho projekty a účinkování - kapelu Luca Turilli's Dreamquest a Rhapsody.
Tenhle chlapík se narodil 5. března 1972 v italském Trieste. Hudbě se věnoval od dětství, hrál na kytaru a piano. Z akustické kytary přešel na elektrickou a s kamarádem klávesákem Alexem Staropolim (Rhapsody Of Fire) založili v roce 1993 kapelu Thundercross. Ještě než však vydali demo, Luca vážně onemocněl. Rakovina. (Což su do nedávna vůbec nevěděla!) Naštěstí tu zákeřačku zlikvidoval a mohl se opět věnovat hudbě. Kapela Thundercross se později přejmenovala na Rhapsody (napsala bych "dnes již legendární," kdyby to nezavánělo Evou a Vaškem). Jejich debutem je album Legendary Tales (1997). Pod jménem Rhapsody vydali celkem 6 alb, celou tu dobu si udrželi svůj styl power-symphonic metalu. Je tam slyšet inspirace hudbou středověkou, klasickou i filmovou. Na Symphony of Enchanted Lands II. se podílel i Christopher Lee (hrál Sarumana v trilogii Pán Prstenů). Kvůli jakýmsi soudním sporům byla kapela v roce 2005 znovu přejmenovaná a to na Rhapsody Of Fire. V původní sestavě (tedy i s Lucou) vydali pod tímto jménem tři alba, než v roce 2011 došlo k rozdělení kapely. Alex Staropoli a část původní sestavy zůstávají hrát pod jménem Rhapsody Of Fire (dále RoF), kdežto Luca zakládá skupinu Luca Turilli's Rhapsody. (Mezi těmi názvy je fakt bordel...) V průběhu svého zastoupení v RoF rozjel ještě dva projekty, a to kapelu nesoucí jeho jméno, založenou roku 1999 s Olafem Hayerem za mikrofonem (vydali tři alba), a kapelu Luca Turlilli's Dreamquest, z níž vyšlo jediné album - Lost Horizons (2006). Oba tyto projekty skončily "při příležitosti" polo-rozpadu RoF. To mě dost mrzí, protože zvlášť tu jeho stejnojmennou jsem si hodně oblíbila.
Turilli patří k mým nejoblíbenějším metalovým osobnostem jednak z důvodu, že je to dost dobrý kytarista, druhak pro jím složenou hudbu i texty. Ta specifická fantastická atmosféra na mě dýchne pokaždé, když si je pustím (a že už to bylo stokrát), obzvlášť z těch sólových již ukončených projektů. Je nevyčerpatelnou inspirací i odpočinkem a únikem do úplně jiného světa. Navodit podobný pocit u mě dokáže jen dost málo skladeb. Luca je Pan muzikant.



Čtvrtek 29. byl pro mě dost hektický den, kdy jsem lítala z jednoho místa na druhé, až jsem doletěla na Florenc, kde jsem měla spicha se svým velectěným otcem, s nimž jsem pokračovala směr klub Matrix, kde se koncert pořádal. Cestou nás otravovala skupinka tří děcek, nejstaršímu bylo tak 6, nejmladšímu tři; řekněte mi, kdo toto pustí samotné ven? Ještě ke všemu v dešti a pěkné zimě. Ke klubu jsme dorazili mezi prvníma, tak na nás ještě chvilku lilo a mrzli jsme před vchodem. Dorazil tátův kamarád, Lawiane s kamarádkou i Soňa ze Slovenska, která s námi byla v říjnu na Ensiferum. To už klub konečně otevřeli a vpustili těch asi šedesát lidí dovnitř. Už jsem se přesvědčila, že běhat za účelem zabrat si nejlepší místo umím, jenže do první řady jsme se Soňou už nedoběhly. V Matrixu mají snad to nejdivnější pódium, který su kdy viděla. To bylo tak malinký! Tož jsme stály v řadě druhé kecaly o všem možném, než nastoupili italští Vexillum v kostkovaných kiltech (jestli pod tím byli naostro se fakt zjistit nedalo). Jejich zpěvák Dario mi v tváři pořád připomínal architekta-záporáka Amonbofise z Asterixe a Obelixe: Mise Kleopatra. Jenom ten spletený vous mu chyběl. Hrají folk power metal, je to hodně podobné Elvenking.


Vystoupení druhé předkapely - Orden Ogan - hodnotím jako nic moc. Kytary celkem dobrý, bubeník si to dával a při tom vyváděl víc, než zdrávo, ale zpěv se mi fakt nelíbil. Navíc dost elementů bylo z mixážního pultu či playbacku. Kytarista Tobi vypadal jako Hetfield z Metallicy za mlada (= ještě s vlasama), kostým zpěváka a zároveň kytaristy č. 2 s pneumatikou na rameni pobavil, ale přesto jsem si říkala, že takhle ne pánové, takhle ještě pořád na finské Lordy nemáte. Ovšem co se nestalo! Pan ála Hetfield samozřejmě na závěr vyhodil trsátko. To trsátko letělo někam za mě. Nic, říkám si. Za mnou po pravici stál chlapík ve žluté mikině. Najednou vidím na jeho rameni černé trsátko - tak krásně tam kontrastovalo! Chňap po něm a už bylo moje. Dotyčný sebou trhl a pak prohlásil "Jé, měl jsem na sobě trsátko." Super, a já mám artefakt!

Hecovali nás, abychom natáčeli, tak někdo natáčel.

Adrenalin v těle stoupal - blížili se Freedom Call. A taky se ozval můj močák (táta se mě evidentně snažil ožrat, další pivo mi sice donesl až později, ale 3/4 z toho už jsem dala chlapům, ať to vypijou), což však znamenalo opustit své stanovisko v druhé řadě. Nedalo se nic dělat, musela su doufat, že se mi podaří procpat se zpátky k Soně. Naštěstí se podařilo. Už si nepamatuju všechno, co hráli. Chrisovy hlášky (a občas i pohyby) byly geni(t)ální - ten člověk je fakt úchyl (ale ještě v dobrém slovasmyslu). A zaregistroval mojí existenci! "I had a beautiful dream," řekl, "and it wasn't what you think!" Přičemž ukázal na mě, jako bych ten úchyl tam byla já.
Než spustili Warriors, dostali jsme otázku: "Are you warriors?" Ale kluci nechtěli žádné upejpavé unavené "jééés, ajem a warrior." Takže jsme si všichni div nevyřvali hlasivky. Ještě někdy před tím, před Heart Of The Rainbow tuším, chtěl zase vědět, kdo z davu je zamilovaný. K této otázce se všichni postavili pasivitou, takže se rozhodl ptát konkrétních osob. Můžete hádat třikrát, koho se taky zeptal...
Jak hráli, lidi dole (to pódium bylo však natolik pochybné, že zvažuju, zda to tak vůbec můžu popsat) začali šílet a já s nimi, veselá nálada stoupala a nesla se až do závěru koncertu. Ten čtvrtek měl hned dva headlinery.

Tohle se muselo točit přímo u mě.
Studiovka.

Freedom Call byli úžasní, že by nikomu nevadilo, kdyby své vystoupení prodloužili. Zlatý hřeb večera se blížil a oni museli uvolnit místo. Rhapsody měli připravenou i projekci. Něco však muselo ten úžasný večer alespoň trošičku kazit - byl problém s rozfacháním. Mezitím jsem si aspoň stihla vyfotit bicí soupravu se třinácti činely (počítala-li su správně) a vzpomenout si na činelové šílenství na Ensiferum. Na pódium vylezla Lucova přítelkyně Nadia v šatech s žárovčičkama (Vánoce jsou tady!) jakožto uváděcí tanečnice, poté se spustila projekce, naskákali kluci a spustili intro Quantum X a následně Riding the Winds Of Eternity. Zahráli jak covery od původní sestavy Rhapsody Of Fire, věci od kapely Luca Turilli, i jejich vlastní novinky z letošního alba Ascending To Infinity. Pozvat zpěvačku Sassy, která působila jako éterická elfka, byl rozhodně dobrý tah.


S Alessadrem se skvěle doplňovali a my nebyli ochuzeni o písně s ženským vokálem.

Luca vyvádí na pódiu fakt divně, ani su nečekala, že je tak malinkej.
Tady zrovna nevyvádí.

Se nabalil na tu kytaru a dával si sóla. Nadia zatančila cosi s vějíři. Člověk chvíli váhal, jestli je na fantasy muzikálu či metalovém koncertě. Atmosféra byla zkrátka úžasná! V polovině zahrál Patrice basové sólo, ale musím říct, že na Olivera z Rhapsody Of Fire nemá, ten co předvedl v dubnu ve Zlíně za doprovodu potoků potu z jeho paží, to bylo něco fascinujícího.



Na závěr nechyběly legendární songy Emerald Sword a Warrior Of Ice. Skvělý koncert skončil a já běžela za Vexillum pro podpisy a objímání. Mezi lidi vylezl i veselý Chriss z Freedom Call, takže frr za ním. nepodstatná informace - ještě, než jsme se s Chrissem vyfotili, mi na rameno zaťukal jeden kluk, co musel mít výbornou paměť, páč si mě zapamatoval z viktoriánského pikniku (mně trvalo trošku dýl, než mi došlo, kdo to vlastně je :D).

Mon a Chriss.

Strašně jsem si přála, ať vyleze i Luca, když hráli, tak su si přála trsátko. Takové přání se mi už nesplnilo. ale nebyl všem artefaktům konec. Sedím u baru s tátou a vidím na zemi korunu. Nejsem nějak extra majetná, takže si jí samozřejmě chci nechat. A to jsem dobře udělala. Když su se totiž sehla pro ni, všimla jsem si malého černého trsátka, co se povalovalo vedle. Někdo ztratil, řekla jsem si. Kdyby jen někdo! Otočila jsem to a tam logo Vexillum!
Poté už mě čekala jen cesta dom padnutí do postele. Stálo to za to!

Luca Turilli's Rhapsody - italský sympho-fantasy-power metal, sami to nazývají cinematic metal
Sestava:
Luca Turilli - kytara, klávesy, hlavní mozek
Dominique Leurquin - kytara (ten a koncertě chyběl, protože si chudák na pile zranil ruku)
Patrice Guers - basskytara
Alex Landenburg - bicí
Alessandro Conti - zpěv
Doprovodní muzikanti na tour: Sassy Bernert - zpěv

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mniška Mniška | Web | 24. prosince 2012 v 12:37 | Reagovat

Jj, taky jsem až později zjistila, že to není zpěvák, viď? :D Ale nevadí, hudebník je to přesto nadmíru úžasný. A zpěvák Rhapsody, ten má bez urážky rozsah hlasu "jako prase" (míněno jakože fascinovaně).
Vím, že závidět se nemá, ale dám najevo, že být tam aspoň s Tebou, to by mi stálo za to :) jenže já se vždycky všecko dozvím pozdě, jsem taková v neobraze. Každopádně Ti přeju, že sis to všechno strašně užila.
A popřát Ti chci také krásné a veselé Vánoce! Abys měla kolem sebe lid, které máš ráda a kteří mají rádi Tebe, aby se Ti splnila další Tvá přání a třebas stejně tak metalová!
Hezké Vánoce!

2 Mniška Mniška | Web | 24. prosince 2012 v 12:38 | Reagovat

Jo, jinak pěkná fotka té neznámé slečny s Chrissem ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Zanechte komentář, neboť zpětná vazba je motorem pokroku. :-)


Kopírování jakýchkoliv článků, fotek, obrázků a vytváření kopií mých šperků bez svolení je zakázáno! Umístěním reklamy souhlasíte s jejich okamžitou likvidací a označením vaší osoby vulgárním výrazem pro ženské (příp. mužské) přirození. Za reklamu pro hlasování hlasuju pro soupeře!

Design by Violett - pieklo.blog.cz
Autor obrázku v záhlaví: annick