Ukončený osobní blog české šperkařky, jíž učarovaly korálky.

Moje osobnost nesnáší veřejné pitvání

18. listopadu 2012 v 22:18 | Monica Otmili
Psychologie. Zrovna ju probíráme ve škole. Součástí toho je samozřejmě nějaký ten doprovodný program typu kvízy, testy osobnosti, "Jak znáš svého souseda?" nebo "Máš vizuální paměť?" Osobnost je zrovna aktuální studijní i blogové téma. Na dom jsme dostali takový menší úkol. Je to (s)prosté, pár otázek čeká na naší odpověď. S tím, že s odpověďmi budem příští hodinu pracovat. A mně při zadávání došlo, jak vlastně tyhle veřejné pitvy nesnáším. Klidně budu sedět s kamarádkou za sobotního odpoledne u kompu a budem spolu dělat psychotesty. Testy paměti, testy s otázkama na základě povahy na spousta dalších věcí mi nevadí. Ani posílání papíru, na který se může celá třída/skupina o mně vyjádřit. To mám dokonce i ráda. Myslím si, že jsem sebevědomá a dost často upřímná, za názory si stojím. Kámoš mi jednou řekl, že mu připadám dost otevřená natolik, že bych byla schopná se s kýmkoliv bavit doslova o čemkoliv. Nedokážu. Existuje pár věcí, o nichž zatraceně nerada mluvím. (Proto o nich píšu, že.)


Vy jste moje publikum, obecenstvo, ta veřejnost, o níž se v nadpisu zmiňuju. Přesto mi tolik nevadí sem o tom psát, jako to říkat veřejně třebas před třídou. (Existujou sice i věci, co mi dělají problém napsat i do půlročníku - obdoba deníku na nějž nezbyl čas...) Nadpis bych tedy nejspíš měla pozměnit na "Moje osobnost nesnáší veřejné pitvání tváří v tvář." Učitel sice nabídne, že ti, co nechcou, se nemusí veřejně vyjadřovat. A je tu náhle dilema, že on se nikdo nehlásí, všem je to jedno (říkám si, jestli skutečně všem, nebo jsou na tom někteří tak jako já?) a příhlásím-li se tedy já, upřou se na mě všechny oči jako bych stála na hambě, aneb co ona to může skrývat? De facto nic zajímavého ani zvláštního. Ti, kteří jsou na tom podobně dobře znají ten pocit, když se nechutí mluvit o něčem sevře hrudník .

Můj problém pravděpodobně pochází z postoje "udělej si sám," který moje osobnost razí. Ta Monica Otmilí, co je tak často vrbou, je totiž strašně tajnůstkářská osoba. Její heslo je "Nepotřebuju o tom mluvit, přemýšlení mám radši." (Jestli je to ve skutečnosti pravda, to neví ani ona sama, kdoví jestli to ona už v sobě nemá jaksi zaevidované.) A pořád zastává názor, že je introvertní extrovert. Netřeba upozorňovat na to, že je to z psychologického hlediska nejspíš blbost, ona to ví. Někdy chce společnost a říká si, že to tak chce už napořád, jindy by napořád stála sama. Mívá extrovertní i introvertní období, kdy u ní jedna taková nálada přetrvává.
Dalším faktorem je, že jsem nedůvěřivá. Často bych si radši všechno o sobě nechala pro sebe, než to říct přátelům. Nedokázala bych spoustu říct vlastně ani rodičům. To je špatně. (Probůh tati, jestli teďka ale čteš, nesjednávej hned na večer rodinnou radu na téma "Co tě trápí, chceš nám něco říct?" Tyhle uměle utvořené seance by mě asi zabily.) Natož to pak říkat třídě, která je pro mě pořád skupinou cizích lidí. Čímž netvrdím, že bych některé neměla ráda, ale neznám je moc blíž, každý má jiné okruhy lidí, s nimiž se stýká, navíc se známe tři měsíce. Každý se s každým prostě nebaví. Většina z vás čtenářů je pro mě taky cizí, ovšem nestojím vám tváří v tvář. Nevím, kdo jste, jak vypadáte, mluvíte, chováte se. Nevím nic, ale částečně mi pomáhá vám psát.
Třetí faktor je jednoduchý, o tom něčem se mi špatně mluví už jen pro můj pocit. Je to příběh veverky v kruhu (vypůjčeno z časopisu Spark, ročník 2005, číslo si nepamatuju a jsem líná jít na záchod se na to podívat, článek o Ozzym Osbournovi) - a proč se mi o tom špatně mluví, páč nemám důvěru v lidech, nebo nemám potřebu, a proč tu důvěru nemám, páč jí zkrátka nemám a nepotřebuju to ventilovat, a jsi si jistá Mon, není to zatvrzelost, nevím. Já vlastně ani nechci, aby o mojem nitru lidi věděli. Tady je zakopanej pes, přes to nejede vlak. Jsem si dané skutečnosti sice vědoma, jsem schopna o ní přemýšlet, ale posílat to hlasem dál nikoliv.

A co že je vlastně to, o čem se mi tak blbě mluví?
1) Moje pocity. Je zatraceně těžký dát je někomu slovně najevo, občas i je napsat.
2) Moje sny, přání.
3) Moje osobnost jako taková. Souvisí to částečně s tím prvním bodem.
4) Problémy, vztahy, strachy a některé myšlenky. Vždyť to je součást osobnosti.

Zkrátka a dobře, dokážu o sobě s libostí mluvit povrchově, ale o tom nitru už moc ne. Psát to desetidenní meme (které jsem mimochodem ještě pořád nedokončila; chybí mi poslední den) byly občas horké chvilky.
Nechci se k tomu moc vyjadřovat, řeší-li se někde tyhle věci, je to jako by se někdo chtěl ve mně pitvat. Zároveň chápu, že tenhle postoj se do života nehodí. Budu muset mluvit o věcech, o kterých bych radši nemluvila, něco holt nezakecám a nic a nikdo na mě nebude brát ohledy. Mám starch z nepochopení? Asi. Jak z toho ven? Musím se to naučit zvládat, chci jednou zvládat maximální otevřenost. Mám-li ovšem na to. Mám přestat stát si za tím, že všechno zvládnu sama, včetně tíhy myšlenek, víckrát si říct o radu, nebát se říct, co cítím? V první řadě se budu snažit napsat opravdu cokoliv. Takže proto sem přidávám ty potvorné otázky ze společenských věd. Přeškrtané jsou ty věty, které jsem chtěla napsat původně.

Během dne nejčastěji...
poslouchám hudbu. Fantazíruju a létám v oblacích.
Nejvíce mám ráda...
Pocit mít své místo na světě. Pocit radosti, když chci obejmout celý svět.
Důvěřuju lidem...
Nedůvěřuju lidem. Některým, kteří zároveň důvěřují mně.
Je smutné, že...
Je svět plný násilí. Jsou lidé tolik ovládáni penězy.
Největší událostí mého života bylo...
První pusa a setkání s Tarjou Turunen.
Chtěla bych...
dnes... Se kvalitně vyspat.
letos... Se naučit jakžtakž šít a nastudovat si podrobně severskou mytologii.
v životě... Najít si partnera, práci, kterou budu mít ráda, uplatním v ní svoje nápady a lidé to budou mít rádi, cestovat, naučit se nějakým severským jazykem, letět vzducholodí.


Snad nejsem jediná ze spolužáků, kdo to pojal vážně. A i kdyby, co už.
Tento článek je můj random a vede k velkému hnědému. Jestli jsem vám ukradla sedm minut života, které jste strávili čtením, zamrzí nezlobte se moc.

Máv

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 mackenzie mackenzie | Web | 18. listopadu 2012 v 22:32 | Reagovat

psychologie mne vždy fascinovala, i když to zní zvláštně. chtěla bych mít ve škole ten předmět :-)

2 Dubious cat Dubious cat | Web | 18. listopadu 2012 v 23:17 | Reagovat

tohle asi cítí každý "normální" člověk, který si připadá introvertně extravertní:) Na blogu se píše tak lehce, ale říct to lidským tvářím.. to nejde.

3 David Pavel Bachmann David Pavel Bachmann | E-mail | Web | 19. listopadu 2012 v 0:39 | Reagovat

No, vidím, že mám proti tobě jednu výhodu. Já když chci něco někomu říct, ale mám pocit, že nikomu zase tak moc nevěřím, řeknu to prostě svému nebeskému tatínkovi a vím, že On to nevykecá a ani nikdy nepoužije proti mně.
Jinak docela chápu, že některé své pocity považuješ za natolik osobní, že se ti nechce sdílet je s cizími lidmi. To by se nechtělo ani mně. Jsem rád, že jsem věřící, jsem šťastný, že mám Markétu a pár přátel, kterým se leccos svěřit dá!

4 Matthias Matthias | E-mail | Web | 19. listopadu 2012 v 7:23 | Reagovat

Já bych tam klidně napsal "To je osobní, nebudu na to odpovídat.

5 K K | Web | 19. listopadu 2012 v 16:57 | Reagovat

Taky tohle pitvání osobností nemám ráda. Stejně mi vadí slohovky - popis mé osoby a vlastností. Vadí mi když někdo řeší moji povahu a zkoumají jestli vlastnosti, co jsem napsala, jsou podle nich pravdivé. Já svou třídu znám 5 let, vycházíme spolu, vlastně bych mohla říct, že jsou to fajn lidi, ale nemám pocit, že by mi byli blízcí. Jsem spíš introvert dost věcí si nechávám pro sebe. Jenže jde o to, že já taky o svých pocitech nemluvím, protože o nich nechci mluvit. Někomu hodně blízkému bych se asi svěřila, ale mluvit o osobních věcech před celou třídou?! To je za trest!

Myslím, že psaní je lepší v tom, že ti na čtenářích tolik nezáleží. Neznáš je, v životě je nejspíš nepotkáš, může ti být jedno, co si myslí. Navíc máš větší šanci, že najdeš někoho, kdo ti rozumí a třeba se cítí podobně, než v reálném životě. Většina lidí o sobě před celou třídou neřekne např. "bojím se říct svůj názor, nevěříš lidem"

Ty úkoly co máte se mi zdají dost hrozný. Kromě přání a cílpů, s tím bych neměla problém, vždycky se dá něco vymyslet. Nejhorší by pro mě byla asi 1 a 4.

6 Cielin Cielin | E-mail | Web | 19. listopadu 2012 v 19:04 | Reagovat

Nevím, jestli se to o mně ví, ale takováhle psychologická témata mám ráda. Škoda, že nic takového neprobíráme.
Občas mi totiž dělá problém... nevím, jak to popsat. Mluvit s rodiči nebo přáteli (kromě Šeříkové, ta je něco jako Anděl v mé hlavě), psát nenuceně s úsměvem nebo vůbec napsat, soustředit se...
Ach jo, zase kecám nesmysly :D :-?

O mých pocitech také nerada mluvím, občas. Samozřejmě záleží na tom, co to je za typ...
A to samé se sny. Některé s chutí řeknu, hrdě se hlásím, že budu slavná spisovatelka, ale některá přání jsou trochu... komplikovanější, úchylnější, nerealističtější, naivnější a hlavně vnitřní, takže o těch fakt nemluvím.
Další dva body.. to jsem celá já.

Omlouvám se, že jsem se zas vyjádřila jako, že "OOO" 8-O :-D ale tak trochu jsem se ponořila do... no, zkoušela jsem si na ty "otázky" odpovědět...

7 Cielin Cielin | E-mail | Web | 19. listopadu 2012 v 19:05 | Reagovat

Mimochodem, přeji ti, abys dodělala těch deset dní... To zvládneš ;-)

8 Madrak Madrak | Web | 20. listopadu 2012 v 14:45 | Reagovat

Jsou to zajímavé myšlenky. Tvé články mají to zajímavé kouzlo, že se při nich člověk musí zamyslet. Například jsem si uvědomil, že já sám jsem neuvěřitelný tajnůstkář, jen jednou za čas se kolem mě mihne osoba, které jsem schopen říct takřka všechno. Pro mě je to vysvobození, pro dotyčnou osobu utrpení. Bohužel máš tu smůlu, že jsi právě jedna z těch osob. A nemysli si - můžeš mi říct takřka cokoliv a já sám ti ve všem rád pomůžu... až na pár věcí typu že by jsi chtěla převzít mou vládu nad celým světem, zabít Simone, nebo mi vzít moje krásné železné křeslo zvané trůn, či doposud mé křečky :-D

9 J.A, Miss Madness J.A, Miss Madness | Web | 21. listopadu 2012 v 18:22 | Reagovat

Podle mne se vážnĕ máte, když probíráte psychologii, protože psycholožka je mé vysnĕné budoucí povolání! Ale rozebírat svoji osobnost takto veřejnĕ... to mi příjde jaksi... mno, prostĕ že jsou tyto informace čistĕ osobní.
Kromĕ toho, lidi jsou svinĕ a často se stává, že se nĕkteří velmi inteligentní jedinci (nejenom jedinci) tĕmto upřímným odpovĕdím sprostĕ vysmĕjí. To jsem zažila na vlastní kůži...

10 Babe Babe | 22. listopadu 2012 v 17:29 | Reagovat

První pusa s Tarjou Turunen :D.

11 - Fräulein Devil - Fräulein Devil | E-mail | Web | 27. listopadu 2012 v 15:48 | Reagovat

Nuž, mne to príde, že vypísať sa pokojne i pred "obecenstvom" na blogu je o istú čiastku menej zložité, než to niekomu povedať tvárou v tvár. Mňa napríklad psychológia veľmi zaujíma, síce o niektorých veciach by som tak nebola schopná hovoriť... aspoň nie tak explicitne, ak už vôbec.
Mimo to, Miss Madness napísala presne to, čo mi napadlo. Môžu sa nájsť i takí, ktorí sa pocitom druhých a podobne skrátka vysmejú, čo nie je práve príjemné v žiadnom prípade...

12 ratuska ratuska | E-mail | Web | 28. listopadu 2012 v 23:10 | Reagovat

Jop, zní mi to dost povědomě.

13 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 30. listopadu 2012 v 15:55 | Reagovat

[2]: Vystiženo! :)

[3]: Bohu se vlastně ani svěřovat nemusíš, on to o tobě ví. :)

[5]: A když znáš osobně část tenářstva, to už je pak něco jiného. Ale pořád je tu ten poct, že sem můžu, protože čtenáři z velké části taky blogují a taky své pocity píší.

[6]: Vůbec nekecáš nesmysly! :) Všimla jsem si, že si jste s Šeříkovou moc blízké, jde to mezi vámi vycítit i na setknání. :)
Některé sny se dají, s oblibou o sobě hlásám, že na škole je mi ze všech mentálně nejmíň, nejen proto, že si stojím za tím, že chci vzducholoď, přesněji řečeno letět jí. :)

[8]: Tak se svojí pozocí "jsem vrba" to jako smůlu nevidím. :D Doufám, že už je Simone v Holandsku, páč Marigold včera pdvečer odjel. :D

[9]: Přesně tak, nebo je v budoucnu použijí proti tobě. Další faktor, proč to nerada rozpitvávám. "Zajímavé" ovšem je, jestli ta dotyná osoba cítí ten výsměch, nebo je to maska pod níž si uvědomuje, že ona má pocity třeba podobné.

[10]: To se ještě musí uskutečnit! :D

14 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 30. listopadu 2012 v 16:59 | Reagovat

Já taky některé věci říkám pouze na blogu, jiné zase pouze kamarádům, rodičům. Kdybych něco přepískla, opustil by mě onen slastný pocit vlastnit tajemství.

15 Cassie Cassie | Web | 3. prosince 2012 v 2:46 | Reagovat

Taky nemám ráda pitvání mého velectěného majestátu. Ani v psychologii, kterou shodou náhod máme též a řekla bych, že ani v reálném životě by se mi pitvání mé osoby moc nelíbilo. Jojo, pěkný článek.. na druhou stranu mám zase ráda rozebírání jiných bytostí a lidí, zajímá mě, jak přemýšlí a tak :)

16 Mniška Mniška | Web | 6. prosince 2012 v 20:47 | Reagovat

V tomhle jsi přesný opak mně. Já bych nejradši vykecala všechno a zvláště nejlépe se mi hovoří o mých pocitech. Někdy to ze mě chce tak moc vyskočit, že mě to občas dokáže oslepit a nedokážu přesně vnímat, kdo to přede mnou stojí a jaké slepici to vlastně momentálně vykládám. Takže se pak nemůžu divit tomu, že jsem často pomlouvaná, když jsem taková husa.
Na jednu stranu je asi dobře, že o sobě moc neprozradíš, lidi to pak nemohou použít proti Tobě, jako se to stává mně. Na druhou stranu to ale někdy může působit trochu neosobně, pokud se to teda netýká čistě záměrného anebo popichovačského tebepitvání :)
Teď, ale jak jsi to všechno napsala, jsem si vlastně uvědomila, že naživo se těmihle věcmi opravdu moc nechlubíš. Hodně stupňuješ své vtípky a popravdě ke konci už člověk neví, jestli s nimi máš v úmyslu pobavit anebo urazit, z toho mám takový divný pocit, tak se můžu při té příležitosti vlastně optat, jakže to vlastně míníš?

17 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 7. prosince 2012 v 20:01 | Reagovat

[16]: Já jsem strašný provokatér, ovšem svými vtípky rozhodně tím nechci nikomu ublížit. Jestli se mi to povedlo, tak se Ti moc omlouvám.
Popravdě řečeno, s touhle vlastností ale už nejsem moc spokojená a jestli si pamatuješ na článek o tom, jak se člověk mění, psala jsem také, že něco na sobě změnit chci a to je právě tohle. Protože si připadám až moc škodolibá a nechci, aby si o mně lidé mysleli, že jsem zlá, a ani taková nechci být...

18 Luné Luné | Web | 10. prosince 2012 v 20:24 | Reagovat

Je to zvláštní, ale také ve škole bereme psychologii, různé pitvání, testy, formy paměti a různá zákoutí naší duše. Každý něco povídá, každý se otevírá světu jako sluníčko a nezahaluje se do dálky jako měsíc. Měsícem jsem tam jediná já, proto si nemusím dělat žádné starosti..

Naprosto tě chápu. Je čas mlčet, i čas mluvit. A v sobě máme možná více ticha než hlasitého vykřikování.
A.. nevím, jestli to můžu říct, ale tvoje krásné srdíčko mi připomíná tvé oblečení. Zahalené do tajemného šátku posetém otevřeností. Něco jako noční nebe. Něžné, obětavé, s přáním lásky do věčnosti - ale zároveň hvězdy, drobná víčka slepená únavou, která nás všechny milují :)

19 Zdebra Zdebra | Web | 18. prosince 2012 v 19:07 | Reagovat

Jsem na tom podobně. Taky nemám ráda, když se očekává, že je pro mě mluvení o čemkoliv samozřejmostí. Když se mě před rokem na školním srazu jeden pán pořád vyptával, proč mlčím, tak jsem mu odpověděla, že mluvím jen tehdy, když mám co říct. A on prej, že to je špatně. Já bych zas mohla říct, že je špatné pořád žvanit o blbostech. Proč ostatní nemůžou pochopit, že jsou i lidé, co mají jiné potřeby?
Ve škole mi vždycky dělalo problémy zkoušení, protože nikdo neměl trpělivost čekat, než si vduchu zformuluju nějakou souvislou odpověď. A navíc většina třídy byla zaujatá, tak na mě zírali a "tajně" se posmívali a mysleli si, že je nevidím. A u maturity to bylo pro mě mnohem lepší. Naštěstí jsem maturovala ráno, takže žádná veřejnost tam neoxidovala.
Taky někdy mám extrovertní náladu. Hlavně, když jsem mezi lidmi, s kterými si rozumím (hlavně na koncertech nebo srazech Tarjistů).
Setkání s Tarjou je nezapomenutelné. Vždycky dodá člověku takovou zvláštní pozitivní energii. :)

20 Marvin Marvin | E-mail | Web | 18. prosince 2012 v 22:34 | Reagovat

Strome, strome, ty mi budeš něco vykládat o tom, jak nechceš mluvit před lidma... pamatuješ si ještě na četby u Tučkový?? xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Zanechte komentář, neboť zpětná vazba je motorem pokroku. :-)


Kopírování jakýchkoliv článků, fotek, obrázků a vytváření kopií mých šperků bez svolení je zakázáno! Umístěním reklamy souhlasíte s jejich okamžitou likvidací a označením vaší osoby vulgárním výrazem pro ženské (příp. mužské) přirození. Za reklamu pro hlasování hlasuju pro soupeře!

Design by Violett - pieklo.blog.cz
Autor obrázku v záhlaví: annick