Ukončený osobní blog české šperkařky, jíž učarovaly korálky.

Ach ta gothika

16. listopadu 2012 v 14:17 | Monica Otmili |  Gothic - subkultura pod lupou
Už je to nějaký čas, co gothická rubrika začala zapadat prachem. A nevylučuju možnost, že po tomhle článku definitivně zapadne. Nic nového na toto téma se tu neobjevilo dlooooouho, je tomu snad rok? To neznamená, že by mě subkultura přestala zajímat, právě naopak, věnovala jsem se jí za tu dobu celkem dost. V září jsem se zúčatnila viktoriánského pikniku, moc nechybělo k tomu, abych se zúčastnila i pražského gothic jarmarku, bohužel večerní akce by mi omezila mozkovou aktivitu druhého dne, kterou jsem tehdá nutně potřebovala. Hlavní je to, že jsem o gothice napsala absoloventskou práci dohromady se vším všudy ( i obrázky, odkazy, formální krávovinky) o třiceti sedmi stránkách. V rámci toho jsem vyzpovídala některé české gothiky, poznala alespoň virtuálně část naší scény. Práci sem nejspíš zveřejňovat nebudu. Pokud by měl někdo přece jen zájem si jí přečíst, ať se mi ozve na email (najdete v zápatí).
Mám tady plno článků s fakty, co je to ta gothika, co je dobře, co je špatně, ale jak jí vnímám a co z ní cítím, to se tu nedočtete. Žel teď budu mluvit jinak, než bych mluvila pře půl rokem, rokem či dvěma. Začnu větou, kterou by ti, kteří mé dřívější články na téma četli., ode mě asi vůbec nečekali. Je to věta "Možná se to až moc řeší."

Tímhle článkem tomu sice ještě kapu do vínka, ale nač se ospravedlňovat? Je to jen takové zamyšlení. Někdo si řekne "Jó gothici, takoví exóti. Co jsou vlastně zač? Tak si na ně posvítíme!" S očekáváním velkého objevu kolem nich začne kroužit a lecos opravdu objeví. Vajíčko s obřím překvapením se však nekoná. Neříkám, že není o co stát, to naopak, dá se mezi nimi najít spousta kreativců nebo třeba noví přátelé. Ale pořád jsou i gothici normální lidé, co studují, pracují, poslouchají hudbu, rádi se baví, zajdou pokecat do hospody úplně o všem, tak jako vy. Nic, proti čemu třeba zbrojit, i když se mnohým jejich styling příčí, ale taky nic, co by se mělo povyšovat. Lidé svými povahami rozdílí, zkrátka jako všude jinde. Faktem je, že se většina vzájemně zná, tak jako na malém městě. Jedna z mnoha skupin lidí stejného zájmu. A tak se možná stane, že takové zjištění dotyčného zklame, že čekal něco víc "exciting. "Zklamalo to mě? Ani ne, smířila jsem s tím faktem okamžitě.
Jako každá komunita však mají svoje nešvary. Jsou ti, kteří ten zásadní už přestali řešit, nebo ho ani neřešili. Jiným nedá spát. Slovo pózer pořád visí ve vzduchu. Někteří mají tendenci tenhle problém rovnou vyhledávat. Chápu, že takoví příznivci nechtějí subkulturu nechat něčím pošpiňovat, ale občas je to až přehnaně zaujaté. Což mi připomíná kauzu letošního jara, kdy se po zaktualizování xichtoknihové skupiny Gothic v ČR zde začala hromada lidí-gothiků hádat, kdože je ten správný gothik a kdo větší pózer... (Až mi to přišlo jako dětské hádání stylem "Je víc gothic Bauhaus, Killing Joke nebo Siouxsie?" Ta slečna má křivě namalované obočí, to není goth! Nechyběly osobní narážky.)
Mnozí z vás si pamatují na dobu, kdy i já jsem chtěla strašně moc bourat mýty a vyhledávala pseudogothic blogísky. Jednou mi Onnea, naše známá bojovnice za gothiku, napsala k nějakému takovému článku komentář, že mě to válčení s pózery jednou přejde. Já jí teď dávám za pravdu. Nedělám to už. Dobrovolně jsem se nechávala akorát tak rozčilovat. Dnes už mě to nerozčílí a řeknu si, to se stává. Nebo se zasměju nad jedním hustokrutopřísným ghotycz blogísQem psaným čistě z recese. Bude to znít lhostejně, ale v hlavě mi bliká kontrolka "Proč to vlastně pořád řešit?" Není lepší tomu někdy nechat volný průběh a pustit si třeba Blutengel, když už chceme nutně tu gothiku? Dostane-li se mi nějaký pochybný článek pod ruku, ozvu se autorovi, že ono to není tak, jak si dotyčný/á myslí. Dlouho se mi nic takového pod ruku nedostalo. Al cíleně to nevyhledávám. Tak jako Onnea tehdá, ani já se teď necítím jako ta, která to vzdala. Přišly jiné priority, nemám potřebu ani čas se hádat po internetu a vlastně ani kazit jiným jejich představy, iluze, brát jim jejich fakta, která považovali za pravdu, zákon, stejně jako křesťané považují Písmo svaté. Představte si, že je vám třináct (nebo klidně i dvacet, ale náctiletý věk se pro tuto představu hodí líp) a někdo vám vezme to, v čem žijete, v čem jste se údajně našli. Zkrátka vám zboří základy vašeho přesvědčení jako domeček z karet. Vyvrátí vám vaše tvrzení a řekne, že nic takového není, vymyslel to nějaký blb a jediná pravda je tohle. Nechci být taková, když jsem jednou byla stejná. Stejně neinformovaná třináctiletá holka. Je to jako říct prvňáčkovi, že Ježíšek neexistuje. U obojího samozřejmě záleží na způsobu, jakým mu skutečnost dáte najevo. Jak by vám asi bylo?
Tak proč se vzrušovat natolik, když dotyční z toho stejně jednou buď vyrostou (kdy já zavřu metalový hadry do skříně nadobro? Ale ta hudba mě snad neomrzí.), nebo k pravdě dojdou sami? Vždycky je lepší, když se člověk k něčemu dopátrá sám, už pro ten pocit poznání. A taky se na ten objev bude dívat jinak, než kdyby mu jej někdo vnutil. Můžete se mnou nesouhlasit, ale takhle to jako sama náctiletá vidím. Lepší mi přijde ty s nesprávnými informacemi navést. "Ale Nightwish nehrají gothiku. Třeba by se ti ale mohlo líbit tohle *odkaz na goth kapelu, písničku. *" Ne se přiřítit jako tornádo a de facto jim zbořit svět. (Kdyby šlo rovnou o sebepoškozovací superuberívl666 extrém, jsou-li tak spokojení oni, vlastně who cares, že?) Zase není pózer jako pózer. Některým ublíží pravda víc, jiným méně. Kdo poslouchá LMFAO a podobné věci a gothiku bere jen jako módní styl, na toho zas jinak.
Často si v souvislosti s tématem póza vybavuju myšlenku, žen on si mladý člověk, co se k něčemu řadí a je to na něm dostatečně vidět, názor v očích okolních lidí nevybere. Buď je skutečně pózerem, nebo si to o něm spousta ostatních myslí, páč tak na některé působí. Zde si stojím za názorem z článku "Goths a tolerance," kde píšu, že se mi zdá, že alternativní subkultury často vyhlíží dojmem "od 18-ti let." Kolik náhodných kolemjdoucích si občas o mně myslí, že su pózerka? Jsme u zakopanýho psa, kde je zas ten fakt, že se to všechno moc řeší. Asi proto, že jsme lidi.

Víte, co je zvláštní? K napsání těchto myšlenek sem mě nevědomky navedla spolužačka, ó níž jsem si myslela, že si nemáme moc co říct. Nedávno totiž prohlásila, že nesnáší pozéry.
"Normální" lidé scény mě nezklamali. Ani fakt, že se mi subkultura zdá nesamostatná. Steampunkeři, goths, metalisti, punkáči, to všechno dohromady na akcích. To chápu, jsme v Česku, alternativců (jestli se tomu ještě tak dá říct) tady není takové zastoupení jako třeba v sousedním Německu, tak se tu všichni znají. Zklamala mě jiná věc. Tu tajemnou a lehce temnou, mrazivou a zatraceně působivou atmosféru, která mi pasovala k temné estetice a kterou jsem si spojila se slovem gothic, tu jsem necítila nikdy z poslechu jiné hudby, než z oněch tolik diskutovaných, tuze nenáviděných i milovaných Nightwish za dob Tarji (, jejichž hudba nikdy neměla s gothikou nic společnýho). Jak paradoxní. Neukamenujte mě prosím, ani křížová výprava nebude třeba. Některé darkwave písně mi jí dokáží přiblížit, ale není to ono. Hudba Nightwish byla důvod, jak jsem se dostala ke gothice. Je jsem považovala za úžasnou gothic kapelu, za jejich melodií jsem si prohlížela obrázky ať už s Razor Candi či padlými andílky. No, a vidíte, teď si je už nepouštím tak často a z nejoblíbenější kapely se stala jedna z mnoha, na kterou si budu dobře pamatovat snad tak jako na první pusu.
Ten pocit jsem v post punku nenašla a třeba patří jen k těm temně laděným fotkám alternativních modelek.

Ještě musím zodpovědět, co pro mě tedy gothika znamená. Je to inspirace. Hodně metalistek se inspiruje v oblékání, nejsem vyjímkou. Pro tvorbu šperků mě často inspiruje právě gothika. (Juj, já su už strašně dlouho něco nového nepřidala do Hand(š)mejdu. A že toho je!) Jestli já tu mojí školu někdy vyjdu, tak chci primárně šít a šperkařit na cílovou skupinu zvanou goths.
A taky znamená objevy.
Gothika mi hodně změnila život, přitom sama goth nejsem.

Má to pozitivní náboj.

Pac a hryz,
Mon
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tai Todd Tai Todd | Web | 16. listopadu 2012 v 14:47 | Reagovat

No ono nic není, jak bývalo, to co jsme dřív řešili a, co nás štvalo a pálilo nás časem přejde, ani ti Nightwish už dávno nejsou to co bývali...Hezký článek, v mnohém ti musím dát za pravdu a chápu...

2 Crystal Crystal | Web | 16. listopadu 2012 v 15:32 | Reagovat

Anó, Nightwish byla úplně nejvíc goth kapela! :DD *le pisatelka vzpomíná, na své "začátky"* Taky mi to připomnělo, že se mě na střední nedávno fyzikářka ptala "To je emo stále v kurzu?" a já na to:"To nevím, nejsem emo. Jsem goth *zamyslím se*, ale na tričku mám metalovou skupinu a oblečená jsem do punku, řekla bych, takže je to složité." Krásně jsem jí zmátla.

Ale k článku, moc se mi líbí. K té diskuzi na fb skupině, četla jsem, ale nezapojila jsem se, protože jsem prostě došla k závěru, že to nemá cenu - stejně bych to nevyřešila a jen se naštvala.

3 Šeříková N. Šeříková N. | Web | 17. listopadu 2012 v 14:09 | Reagovat

Gothická móda mi připadá krásná - ta, která je plná krajek, i když bez proužků, dlouhé černé šaty noční oblohy, bledé tváře.. všechno působí tolik elegantně. I fairy gothic vypadá kouzelně.
Jéjej, moje myšlenky ze všechny zrcadlí ve tvém článku. Nedokázala bych komukoliv vzít iluze, ani pózu. Vždyť si svojí drobnou cestičkou povznesou k růži pravdy.
Nádherně jsi to napsala :)

4 Christina Christina | Web | 18. listopadu 2012 v 17:11 | Reagovat

Pamatuji si jak jsem před třemi lety začala milovat černou barvu. Jednou jsem se nějak zmínila, že ji mám ráda a kamarádka mi řekla, že bych mohla být emo. Od té doby jsem začala hledat emo obrázky a začala si česat patku. Netrvalo to dlouho a našla jsem si i údajnou EMO muziku (která nebyla ve skutečnosti emo, nýbrž post-hardcore) a nabarvila si vlasy na černo. Začala jsem psát na emo fórum. Lidi si ze mě dělali legraci a měli ironické poznámky. Nechápala jsem vůbec proč, chtěla jsem je mezi ně patřit a oni  mě úplně zavrhli. Slušně jsem se zeptala, jestli neví o nějaké emo muzice, odpověď byla cynická,rýpavá a ironie z ní jenom čišela. Od té doby jsem na fórum nechodila, nedovedla jsem pochopit proč mě nemají rádi a tajně jsem je obdivovala. Bohužel i já často mívám na údajné "pózery" stejné ironické komentáře, aniž bych si vzpomněla na tyhle časy. Vyrostla jsem z toho a nikdo mě nepřesvědčil. Přesvědčila jsem sama sebe a myslím,že je to takhle nejlepší Vždyť díky tomu jsem se dala na "alternativní vlnu" a jsem ráda tam kde jsem. Jsem ráda za to že jsem. Snažím se mít na všechno jednoznačný názor, o všem si utvořit nezávisle rámeček, což si bohužel spousta mých vrstevníku neuvědomuje, hltají jen to co jim řeknou, co jim vštípí do hlavy, ať už rodiče a později televize nebo přátelé. Mají mozek ze spousta lidí jen ne svůj, krmí se umělými názory, jelikož si sami nedokáží vytvořit svůj a nejsou to jen moji vrstevníci, jsou to i lidé starší než-li já a to mne děsí. Stejně tak je to s gotikou, všichni podobné názory, nikoliv jednotné, gotika není žádná sekta a nikdo nikomu nemůže říkat co má poslouchat a co dělat, na druhou stranu gothic co neposlouchá gotiku asi nebude gothic. Ale proč by nemohl poslouchat třeba metal? Je to zakázané v gotik zákonech?Proč si musíme někam patřit? Aby jsme nebyli sami sebou? Vlastně to už není diskuze o tvém článku... Ale zároveň je, jelikož když jsem ho četla začalo se mi v hlavě rýsovat toto, tak budu ráda, když si to přečteš ;)

5 Clare Clare | Web | 11. prosince 2012 v 11:43 | Reagovat

Na piknik jsem chtěla jít taky, ale nechtělo se mi vyrazit samotné, tak jsem šla (paradoxně sama)alespoň na Pregue Gothic Treffen. Suverénně jsem tam při popíjení absinthu potkala své přátele. : D
Škatulkovat si lidi na to, zda jsou či nejsou "true goth" nemá smysl. Lidem, kteří se o tuhle subkulturu nezajímají beztak všichni od punku po metal (po vizuální stránce) připadají naprosto stejní, i když v tom ti zainteresovaní vidí markantní rozdíly. Dle stránky hudební záleží na člověku, jestli bude poslouchat výhradně post-punk a goth hudbu. Ostatně to už zavání pozérstvím. Sama poslouchám Cure, Siouxsie a spoooustu oldies, protože jsem na nich vyrostla, stejně jako na Him a Rasmus. Ostatně podle mého názoru až tak nezáleží na tom, co lidé poslouchají, ale co mají v hlavě a jestli to tam mají hlavně srovnané..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Zanechte komentář, neboť zpětná vazba je motorem pokroku. :-)


Kopírování jakýchkoliv článků, fotek, obrázků a vytváření kopií mých šperků bez svolení je zakázáno! Umístěním reklamy souhlasíte s jejich okamžitou likvidací a označením vaší osoby vulgárním výrazem pro ženské (příp. mužské) přirození. Za reklamu pro hlasování hlasuju pro soupeře!

Design by Violett - pieklo.blog.cz
Autor obrázku v záhlaví: annick