Ukončený osobní blog české šperkařky, jíž učarovaly korálky.

Čtyři akce ve dvou dnech

10. září 2012 v 18:15 | Monica Otmili |  Postřehy (nejen) odjinud
Huahhh...! Pomalu mě začíná štvát, že jsem se vám zhruba deset dní s ničím neozvala. Jenže toho na mě bylo tolik, že chuť ke psaní na chvíli poodstoupila do pozadí. Nastoupila jsem na novou školu, kde to zezačátku vypadalo, že ze mě bude "Forever Alone," tedy že se s nikým nespřátelím. Opak je naštěstí pravdou (doufám, že i někteří ostatní to tak vnímají). Nutno podotknout, že problém s mým skutečným jménem a oslovováním je fuč, všichni včetně učitelek mě oslovují Monika. O nové škole se zatím rozepisovat nebudu, náročný týden vyvrcholil pátkem a sobotou. Jelikož tohle bude i na mé poměry delší článek, tak píšu na úvod seznam těch čtyř akcí, co jsem stihla za tyto dva dny, tak kdyby někoho něco zaujalo.

1) Adapťák
2) Křest knihy Edith Holé - Cesta k mým matkám
3) Viktoriánský piknik v Havlíčkových sadech
4) Koncert Nazareth na Pyrofestu


1) Adapťák. Ten sice začal už ve čtvrtek ráno, ale přetrvával do pátku. Sraz byl ráno v 8:40 na Hlaváku a já jakokožto osoba známá svou nedochvilností jsem se už už obávala, že mi ujeli. Došla jsem pár minut poté a s překvapením zjistila, že nejsem poslední. Cílem akce byl Beroun a seznámení se. To se povedlo (dle mého; někteří to tak úplně nevidí). Moje původní obavy jsou rozptýleny. Na pokoji nás bydlelo pět, všechno to byly fajn holky, z toho jedna totálně ujetá. :) Akorát jsem se v kuřácké společnosti cítila občas jako mimoň. Což mně však nedonutí kouřit začít. No dobře, přiznávám, jednou jsem si potáhla a nevidím v tom nic. Nevidím, ale cítím. Smrádek a k tomu zničený plíce a prázdnou peneženku. Bože, ten blogovej svět se prolíná všude - zjistila jsem, že chodím do třídy s jednou známější blogerkou, jejíž identitu však nechávám utajenou. Že se blog prolíná do reality jsem se ještě jednou přesvědčila i na viktoriánském pikniku. Dozvěděla jsem se taky, že spolužák poslouchá metal a gothiku, takže máme společné téma k hovoru.
Program výletu byl poměrně nezáživný, ale přinesl vtipné momenty. Dostali jsme rozchod na náměstí Jana Husa (kvůli jednomu blbému testu si to teď pamatuju!), kam dorazilo auto, co hodinu hlásalo: "Vezeme vám mléko! Čerstvé mléko! Mléko z farmy.cz" Samozřejmě nás to brzo začalo štvát a taky nám z toho začalo po chvíli hrabat, a tak se ve vzduchu objevila sázka mezi mnou a spolužákem. On si koupí mléko a vypije ho, a já jim půjdu říct, jestli by ten otravný zvuk nemohli vypnout. Mléko si skutečně koupil, ovšem u konkurence v Albertu, což rozsekalo, a oni to nakonec opravdu vypli. Na půl hodiny...
V pátek nás čekal výlez na Karlštejn. Nic moc fyzicky náročného, kdybychom s sebou nemuseli tahat bágly, jelikož hned z tama se mířilo do Prahy. Mojí další zátěž představovala spolužačka mnou přezdívaná Lavi (ona je totiž tak podobná Lawijane!), která toho moc nevydrží. Vylezli jsme nahoru a tam se nic nedělo, ani jsme nešli dovnitř. Učitelky evidentně potřebovaly něčím zabít čas. Ale jeden přínos navíc to pro mě mělo - koupila jsem si dvojitou sekeru jako přívěsek, kterou už su dlouho chtěla. Dokonce byla její cena o stovku nižší, než za ní chtěli o Vánocích na Staromáku.

2) Okolo druhé jsme dorazili do Prahy. Mon musela spěchat, aby stihla domů a na křest knihy Cesta k mým matkám. Ke vší smůle nejelo metro, páč se někdo rozhodl skoncovat se životem (jestli se to povedlo, to nevim). Tak hrr pěšky k Muzeu na áčko a pak už nerušeně dom. Tam se Otmilka zasnila o sobě samé, tudíž vyrazila z baráku pozdě. Výsledky zasnění vám brzo představím. Ona seděla ještě v autobude, když už chudáci Punerank s Davidem bloudili. Nakonec se jak oni, tak já, dostali do kavárny Řehoře Samsy v pořádku a začalo vítání se starými známými i novými tvářemi. Panovala příjemná atmosféra jako na každé podobné akce, jíž jsem se zůčastnila. A mám fotku se Standou!
Samotný akt křtu doprovázela diskuze o pěstounství a mezerách v zákonech týkajících se adopce dětí. A já polemizovala nad "těmi nahoře," jak je možné, že takové věci jako budoucnost osmnáctiletých s dětských domovů nikdo neřeší.
Edith Holá napsala knížku, která je u nás jediná svého druhu. Píše z pohledu člověka, který své dětství a dospívání prožil v adoptivní rodině. Jelikož jsem začala blog Edith navštěvovat v době, kdy už se připravovalo vydání a jednotlivé kapitoly tedy byly z blogu smazány, netrpělivě jsem vydání knihy očekávala. Tu knihu, která mi teď leží vedle počítače podepsaná. Do knihkupectví jsem se vydala dva dny po vydání, tedy 24.8. Na Smíchově mi řekli, že jí sice mají na skladě, ale že to není vybaleno, tak ať si počkám do pondělí. Počkala jsem si, ale do neděle, kdy jsem zavítala do Palladia, kde už jí měli připravenou. Číst jsme začala hned cestou domů. A četla jsem s jedním dechem, i když mě táta otravoval, ať se jdu dívat na nějakou komedii se zvířaty. Edith má u mě velký obdiv za psaní knihy samotné. Za to, že je o tomto tématu schopná mluvit jaksi s nadhledem, jak sama říká: "Už ne s takovým proudem emocí." Ta cesta byla bolestná a vyžadovala spoustu odhodlání i sil. Na jejím otevřeném konci čekala úleva, minulost však nikdo nezmění. A co udělá státní systém proto, aby nebylo dalších ukradených dětí? Můj obdiv má Edith za to, že se se vším poprala, čelila nástrahám, adoptivní rodině a při tom všem byla milující matkou, co se starala a stará o děti. Silná žena s chutí bojovat.
Křestu ze zůčastnila i její sestra, v knize nazvaná Běta, paní Pavla z Nadama.cz, ilustrátorka Ida Novotná a samozřejmě kolektiv blogerů a známých, z nichž můžu jmenovat třeba Nel-ly, Temnářku, Dubious cat, Standu, tygří pár Punerank s Davidem, Envy, veselého Malkiela,... Děkuju hodné Signoorce a jejímu manželovi za odvoz skoro až domů. Slíbenou recenzi knížky Cesta k mým matkám očekávejte brzy.

Hádej, kdo jsem. Společná fotka s Edith, Yanny, Bajunkou a dvěma dalšími slečnami. Fotila Nel-ly.

3) Sladký spánek z noci na sobotu mi byl přerušen a já byla zaúkolována praním. Takže jsem nestihla ani napéct muffiny, ani si nakulmovat vlasy na viktoriánský piknik organozovaný slečnami Victorian Catherine a Margueritte Weinlich. V rámci pikniku oslavila Margueritte své narozeniny.
Na akci jsem dorazila s Christinou a Isabelle a to o hodinu dřív. Čekání jsme zabíjely focením. Jenže jak jsem doma plašila, abych všechno stihla, naházela jsem do sebe zašněrované v korzetu rychle oběd a brzo se mi udělalo špatně. Korzet povolen, žel lépe mi bylo asi až za hodinu. V jednu chvíli jsem měla pocit, že to snad i otočím dom. Dobře, že jsem tak neučinila. Nejprve jsme se seznámily se slečnou P., která přišla v kostýmku inspirovaném outfitem amsterdamské prostitutky z jistého filmu, jehož jméno jsem jako obvykle stihla zapomenout. Začali přicházet další účastníci včetně organizátorek. Ty dorazily v nádherných róbách. Victorian Catherine okouzlila snad vším, co měla na sobě, přecejen viktoriánské šaty s vlečkou na každém rohu jen tak neuvidíte. My si mezitím pokecaly se steampunkovou slečnou. Holky organizátorky s sebou přinesly i dobové pohoštění, někdo zase napekl úžasné sušenky ve tvaru čajových sáčků. Zájemkyním, které se ohlásily dopředu a měly s sebou kartáč a pinetky, byl sestrojen dobový účes.
Zpočátku to vypadalo, že budeme samostatným kroužkem pěti lidí. Překážkou v komunikaci mohl být fakt, že jsme byly nejmladší účastnící. Když se však začaly vyprávět vtipny, Mon se přitočila k dospělákům.
A taky se poznala s blogerkou Shaguou Akitsumi, pomocnou organizátorkou, která se stala majitelkou mnou vyrobené spony do vlasů.

Fotka dílem Shagu. Cha! A nejsu tam skoro vůbec vidět. :D
Čas mě však tlačil a brzy jsem musela odejít. V mém pomyslném diáři byla na plánu totiž akce číslo čtyři.

4) Akce číslo čtyři, kterou byl koncert legendární rockové skupiny Nazareth na Pyrofestu. Původně jsem vůbec neměla v plánu zůčastnit se, ale zhruba před týdnem jsem objevila na zemi vstupenku! Jakožto hodná holka jsem sice rozvěsila inzeráty hlásající něco ve smyslu "Nález vstupenky na nejmenovaný festival blabla, zavolejte blabla," ale nikdo se mi neozval. A upřímně jsem za to ráda. Jejich koncert v Uherském Hradištu byl totiž můj první tohoto typu. Bylo mi prosím tehdá devět let. Tak proč si takový zážitek po šesti letech nezopakovat a ještě ke všemu zadarmo? Dorazila jsem do Žlutých lázní, po chvilce se už prodírala co nejblíže k pódiu. Podařilo se mi dostat se zhruba do čtvrté či páté řady. Na fesťácích jsou nějak přesní, protože začali hrát s minimálním spožděním. Už jsou to staroušové, koneckonců nějakých 43 let fungují. Změna hlasového projevu byla na Danovi McCaffertym znát už před těmi šesti rokama. Škoda, že hráli jen hodinu. I tak stihli zahrát pecky jako Dream On, Hair Of The Dog včetně dudového sóla či světoznámou baladu Love Hurts, pří níž většina publika vlála rukama ve vzduchu. Několikrát jsem měla co dělat, aby mi netekly slzy.
Závěrem Pyrofestu byla laserová a ohňostrojová show.
Nefotila a nenatáčela jsem ani jedno, u Nazarethů jsem nechtěla kazit kouzlo okamžiku a natáčet ohňostroj by bylo zbytečné. Navíc všichni víme, jak to s mým mobilním foťákem je...


Neděle utekla rychle jako voda a já dnes zas seděla ve škole. Článek by tady už včera byl, kdybych si omylem nezaklikla okno a nezjistila, že zmizel v nenávratnu (=neuložil se, potvora; když se vám toto stane v deset večer, tak už nemáte nervy psát znovu).
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Babe Babe | Web | 10. září 2012 v 18:52 | Reagovat

Pche! :D Já se přemáhám jít na zahradu a ty si stihneš lítat po Praze, nerozumim ti :D. CKMM isem přečetlo během dvou dnů O_O bylo to moc fajné.

2 nel-ly nel-ly | Web | 10. září 2012 v 19:00 | Reagovat

Já si vzpomínám (my začínali bez adabťáku bohužel, tuhle výsadu mělo jen lyceum), že jsme se nejvíc seznámili právě během těch kuřáckých pauz, kdy se všichni sešli - někdo chtěl cígo, jinej oheň a hned jsme byli kamarádi, protože se člověk musí držet těch, co mu k něčemu budou a já patřila a patřím mezi ty zkažené (už ne zkaženou mládež mimo zákon, tak je to dobrý) a znám i lidi, co začali jen aby byli IN ve skupině, což je blbost a myslím, že ty si tak individuální a originální, že do toho nikdy nespadneš - krom toho to nemáš za potřebí <3 jen blázen by tě nemiloval (možná se jich jen pár bude bát :D)

sice jsi hodná, ale myslím, že já fotila tu, kde jsou skrčené dvě hlavy a ne jen ta tvoje, každopádně na FB moje fotografické umění taky je :D a já zůstávám inkognito, což mě blaží

envy s tvrdym y! to řeknu :D já hledala s měkkym a divila se, že ten blog neexistuje, i kyž jsem k tomu dopsala chan... sranda to byla, ještě jsme pak snad hodinu stály v metru na zastávce a povídaly si... moc milé setkání a snad se zas brzy něco podobného bude dít

s knihou a její sílou souhlasím, já jsem  ještě skoro na začátku, četla jsem už cestou domu (a málem nevystoupila z autobusu), pak zase v mhd další den a čte se to samo, ale musím po čátech, abych všechno vstřebala

3 punerank punerank | E-mail | Web | 10. září 2012 v 19:08 | Reagovat

Ty že by ses nespřátelila? nesmysl:)
Disčasie je koukám velice rozšířená, Malkiel to konečně jen nazval:)
To protivný auto s mlíkem nemám ráda, i když mlíčko za to nemůže.
Sraz bloggerů byl prima, viď? Promiň tu podrobnou hmatovou prohlídku, ty k tomu prostě vybízíš - svou vstřícností, vlídností a pestrým ohozem:) ale radši končím, aby ses nemusela začít bránit:)
Nazareth tě jistě potěšili stejně jako vstupenka spadlá s hvězdou nejspíš:) akorát nevím, jak chudáci zabloudili zrovna do Žlutých lázní:)
články si píšu stranou do poznámkovýho blogu, protože bych měla vstek, kdyby mi je net snědl! komentáře Bohužel ne a tak tenhle píšu znova, no:)

4 punerank punerank | E-mail | Web | 10. září 2012 v 19:10 | Reagovat

[3]:
Jo a my jsme zas tak moc nebloudili, tím telefonováním jsme tomu chtěli předejít! docela se to povedlo!

5 Dubious cat Dubious cat | Web | 10. září 2012 v 19:46 | Reagovat

miluju takhle plné víkendy:D
Ten křest byl velmi zajímavý, ještě pořád nemůžu přestat přemýšlet.

6 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 10. září 2012 v 20:49 | Reagovat

Tak to bych zdechla. Z pouhého křtu jsem nabírala dech dva dny. V tomhle má mládí úžasnou energii. Křest byl opravdu moc fajn. Pořád z té pěkné atmosféry a povídání s vámi žiju.

7 David Pavel Bachmann David Pavel Bachmann | E-mail | Web | 10. září 2012 v 21:18 | Reagovat

Rád jsem tě poznal! Fotku mám poněkud přesvětlenou, neumím s tím iPhonem odhadnout, kdy už zapnout blesk. Křest byl fan a já se těším na další!
Nazareth mám taky docela rád. Je fajn, že když už někdo ztratil vstupenku, našla jsi ji zrovna ty. Najít jí někdo nekulturní, tak jí vyhodí.

8 Gabriel Dantes Decay Gabriel Dantes Decay | Web | 11. září 2012 v 11:22 | Reagovat

Na ten křest jsem chtěl,a le pro mě to bylo docela nešťatsné datum (přístě zdrhnu ze školy a je to)
Ty Nazareth ti fakt zavidím. Před několika málo lety byly i v Chebu. Chtěl jsem jít, ale koncert byl během chvíle vyprodanej. Nj. malej stadioń

9 signoraa signoraa | Web | 11. září 2012 v 12:44 | Reagovat

Je vidět mládí - zvládáš toho opravdu hodně. Docela mě překvapil ten "adapt'ák", za nás nic podobného nebývalo a určitě je to škoda. Většinou jsme začaly kamarádit podle toho, kdo s kým bydlel na intru - až pak později se navazovala nová přátelství, která však vydržela dodnes.
K odvozu - fakt není zač. Jen jsem se pak musela pousmát. Když jsi se ptala, zda tě nechceme unést a my pak měli v autě aktivované dětské pojistky (kvůli vnučkám) a ty sis nemohla otevřít. Tak jsme trošku jako únosci vypadali. :-D
Nazareth ti docela závidím, moc ráda si je poslechnu.

10 Christina Christina | Web | 13. září 2012 v 18:21 | Reagovat

Tak jsi  nakonec do "Žlutejch" zvládla dojít. Mě stačilo se na pikniku bavit s pěti až sedmi lidmi, nejsem zase tak extrémně společenská,(myslím si že se tam ani moc neřešilo kolik mi je, což bylo zase fajn) každopádně jsem ráda, že jsem se spřátelila s těma dvěma. jinak šla bys na to steampunkové setkání? ale ještě nejsou konkrétnější info.P.S. Ukááž foto se Standouu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Zanechte komentář, neboť zpětná vazba je motorem pokroku. :-)


Kopírování jakýchkoliv článků, fotek, obrázků a vytváření kopií mých šperků bez svolení je zakázáno! Umístěním reklamy souhlasíte s jejich okamžitou likvidací a označením vaší osoby vulgárním výrazem pro ženské (příp. mužské) přirození. Za reklamu pro hlasování hlasuju pro soupeře!

Design by Violett - pieklo.blog.cz
Autor obrázku v záhlaví: annick