Ukončený osobní blog české šperkařky, jíž učarovaly korálky.

Kdybych byla strom...

5. července 2012 v 19:01 | Monica Otmili
...byla bych vrba.
Ještě když naše třída byla naší třídou, jednu z učitelek napadlo, abychom hráli takovou hru - test, jak se známe. Otázky pro každého byly jednoduché. Kdybych byla zvíře, kus nábytku, strom, pták a tuším ještě něco. Ti, co mě znají, mě odhadli podle odpovědí rychle. Na všechny podobné otázky odpovím v jiném článku, teď se zaměřím na jedinou otázku. Kdybych byla strom, byla bych?
Vrba. Nejen proto, že je mám ráda a je mi jako strom nejbližší, že mám v parku svojí oblíbenou, jejíž možné kácení v budoucnu si ani nechci představit, ale taky proto, že jsem vrbou pro pár lidí, hlavně jednu osobu. Ono to ale vůbec není lehké.


Určitá tajemství dané osoby zná kruh nejbližších přátel, ale někdo je zná třeba jen z části. A teď, když na vás ten okruh naléhá, protože zná vaši pozici... Můžete vytvořit další tajemství, za předpokladu, že bude okruh držet hubu a hlavní osoba se nedozví, že okruh to ví. Nebo se jí to okruh řekne, nebo se to rozšíří i do okruhu nepřátel nebo se stanou další možnosti. A co když, se vám začne svěřovat druhá osoba ohledě té hlavní a ta hlavní ohledě té druhé? A kdyby vzájemná znalost těch informací na obou stranách mohla něčemu pomoct? Co teprv hrát na obě strany? Jaká je? Zjistíte, že ne moc příjemná v tomto ohledu.
Je to začarovaný kruh. Říct, neříct. Mluviti stříbro, mlčeti zlato.
Přiznávám, že se některá tajemství z mých úst dostala ven. Tyhle případy jsem s autorem onoho tajemství řešila a vlastně můžu být ráda, že mi stále věří a zůstávám Stromem (Strom, to slovo se stalo mojí další přezdívkou). Nejde jen o tajemství, která jako vrba určitých osob znám.
Být vrbou, nebo znát jakékoliv tajemství je strašná zkouška vůle, pevnosti osobnosti a sebeovládání. Několikrát jsem měla parno z toho, že jsem něco kdy pustila ven. Ještěže mnozí nevěnují pozornost, nemají extrémní paměť a že určité skutečnosi zůstaly promlčeny. Zapotila jsem se, nespala půlku noci, cítila se blbě celej den. Pokud totiž nejste drbna a máte aspoň kus svědomí, ve výsledku se budete provinile cítit akorát vy a tížit vás bude i to, že víte, že je vina na vaší straně a tenhle pocit je trest a dobře vám tak. Některá tajemství zatěžují, to je pravda. Naivní je myslet si, že se vám uleví, pustíte-li je dál.
Na druhou stranu jsem nesmírně ráda za to, co jsem dokázala udržet. Postem vrby trénuju sama sebe. O minulosti se dobře mluví, že bych teď vzala pár věcí zpět a něco udělala jinak. Jenže to (naštěstí? Myslím, že zrovna pro člověka je to dobře.) nejde, takže se z ní můžu poučit, abych se někdy necítila zase stejně.

Člověk, který neumí říct NE by neměl znát cizí tajemství. Na druhou stranu, jak lépe se to naučí, než tíhou tajemství? Říct NE kamarádovi, když si chce kousnout vašeho chleba, který právě jíte? Taky způsob, ale málo efektní. Zvědavost je jedna vlastnost a pevná vůle druhá.

Jako vrba se připravte, že vás něco může šokovat, osoba jejímž stromem jste, se vám může začít tajemstvími chlubit, až vám to bude nepříjemné. Buďte na zásobu informací připraveni téměř kdykoliv, ať máte jakoukoliv náladu. Trénujte si vůli i slovíčko NE a připravte se na to, že pokud nebudete jako hrobka, budete si to celé dny vyčítat. Takže je lepší se přiznat, ať se můžete všichni připravit na následky, když už je to venku. Nemá cenu lhát. Upřímě, sežerete si to, co jste si nadrobili a můžete za to sami.
Můžu však já rozdávat nějaké rady? Já, která taky párkrát NE říct neuměla a nezachovala se zrovna nejlépe, hrála na obě strany?
Ale poučila se. Zvládnu to však příště, i navzdory tomu, že znám následky?

Kamarád mi jednou řekl: "Pamatuj, že i vrba se potřebuje někdy vypovídat." Je tomu skutečně tak? Skutečná vrba, Strom, jen šelestí listy do větru, nebo jimi i šeptá? Nebo to dělají jiné stromy, ale ona sama mlčí? Budu se muset zeptat té mé oblíbené. Odpoví mi však?
Jsk to vlastně ten kamarád myslel? Tak, že bych se měla svěřit já, nebo něco cizího poslat dál? Kdyby myslel tu první možnost, asi bych řeklam, že má pravdu. Každý se potřebuje občas vpovídat, není tomu tak? A neznamená to, že hned musí nutně prozrazovat svoje nejtajnější tajemství.

Nejlepší tajemství jsou ta naše nejtajnější. Protože pokud opravdu nechceme, aby je někdo znal, nemusíme se obávat. Tady totiž držíme jazyk za zuby dobrovolně.
Mám pár takových. Ví je minimum lidí, anebo nikdo. Ani tady si je nepřečtete, protože jsem až moc spojila blogování s realitou a nemůžu sem napsat všechno. Víte, já totiž nedokázala udržet jazyk za zuby a řekla jsem, že mám blog. Někteří zvědavci zase neukojili vědavost a dali se do googlení. (Moniko, na nové škole ani muk! Zas budeš litovat!)
Tato tajemství se špatně píšou třeba i do deníku, kde máte téměř jistotu "nikdynepřečtení" cizíma očima. Svoje méně důležitě tajná tajemství ventiluju jiným způsobem. Píšu do šuplíku, nebo tvořím příběhy jen v hlavě. Měla bych je svěřit mé oblíbené vrbě u potoka v parku?
Už vím, co udělám! Ta svoje si nechám, ale ta cizí zapíšu do vrbího sešitu, který práh domu nepřekročí!

Některá tajemství jsou tajemství jednoho, nebo dvou lidí. A mělo by to tak zůstat. Vždyť každé tajemství má svoje kouzlo, ať už je o čemkoliv. (Prosimvás, nebavíme se teď sice o tutlání vraždy, ale mohli bychom říct, že ten skutenčě nejlepší přítel by to neprásknul a při této vzájemné důvěře a pevném přátelství ono kouzlo vzniká.)
Kdybych byla strom, mohla bych s jistotou tvrdit, že bych byla vrba? Zasloužím si to?
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 5. července 2012 v 19:22 | Reagovat

Na vrbě sedával Ladův vodník.

2 Cornelia Cornelia | Web | 5. července 2012 v 20:10 | Reagovat

jo, tuhle hru jsem také hrávali.. jinak bezva článek..

3 Lilly Lilly | E-mail | Web | 5. července 2012 v 20:12 | Reagovat

Ó, wáu! Krásne napísané, vážne!

4 Mišulka Mišulka | Web | 5. července 2012 v 21:01 | Reagovat

Moc pěkně napsané :)

5 Madrak Madrak | 5. července 2012 v 21:23 | Reagovat

Uz te trochu znam a musim opravdu uznat, ze to co pises je pravda. Nevim cim, ale proste ti od prvniho okamziku bezmezne verim. A to se nestava u moc lidi. Ikdyz me v souvyslosti s vrbou napadla velice komicka vlastnost, musim ti zkratka dat zapravdu. Take vis par veci kterych sem moc lidem nerekl :-)

6 Čerf Čerf | Web | 6. července 2012 v 9:02 | Reagovat

Pokud jde o cizí tajemství, dokážu být opravdu jako hrobka, to mi nedělá nejmenší problém. Pokud jde o moje tajemství, vlastně o nich pořád nepřímo píšu na blogu, ale kdo nemá v ruce ten správný klíč a "přístupové kódy", nedostane se k nim.

7 Vendy Vendy | Web | 6. července 2012 v 11:03 | Reagovat

Myslím že bys byla dobrá vrba. Odpovědná vrba! Mlčenlivá, jen tiše šumící záhadami a přemýšlející o tajemstvích lidí a života...
A jedno je jisté - pokud chce člověk udržet nějaké tajemství, neměl by je říkat nikomu.
Tím nechci zlehčovat tvou mlčenlivost, mluvím obecně.
Protože se opravdu těžce rozeznává, který člověk je spolehlivý na udržení tajemství a který ne. A tak je nejjednodušší se svým tajemstvím se nesvěřovat.
(Taky je důležité vědět, jak moc důležité tajemství je. Jestli jde o prkotinu nebo opravdu závažnou věc...)

8 Cleia Scampish Cleia Scampish | Web | 7. července 2012 v 12:00 | Reagovat

O téhle hře slyším tedy poprvé. Nikdy jsem se s ničím podobnýcm nesetkala. V angličtině jsme každá na papír napsat to, co si myslí o tom druhém, anonymně. Papírky se pak posílali dokola dál. Dozvěděla jsem se na sebe dost věcí.. Říct ne mi dělalo jednu dobu velký problém, teď už jsem se ho naučila říkat. Titul vrba by sis rozhodně udělit mohla.

9 Šeříková Šeříková | Web | 7. července 2012 v 14:35 | Reagovat

Ano, zasloužíš, milá elfí Moniko. Vrba je krásný strom, to, jak je rozložitá, jak šumí, jak hladí po tváři svými dlouhými copy, jak se usmívá, když plamínek naděje zhasíná. Je někde uvnitř, někde v krajině fantazie a snů. Myslím, že taková jsi. Klidná, veselá, milá, důvěryhodná. :-)
Když si představím tajemství jako věc, objeví se mi před očima drobné křehké štěňátko. Nikdy bych ho nesvěřila. Možná proto jsem uzavřená :-)
Ale hlavní je, abys tajemství nevyzradila s podlými úmysly, nebo se mýlím? :)

10 Šeříková Šeříková | Web | 7. července 2012 v 14:35 | Reagovat

A za tu vrbu v parku se budu modlit! :)

11 Mniška Mniška | E-mail | Web | 8. července 2012 v 16:07 | Reagovat

No, klobouk dolů. Já jsem střelec a pro mě skutečně platí označení, co neví, nepoví. Když tak o tom přemýšlím, nejsem si jistá, jestli mám nějaké tajemství, ano, jsou třeba věci, které nechci říkat konkrétním osobám, ale to nepovažuji za tajemství. Já ráda mluvím, ráda rozebírám své problémy s ostatními, ať už se za ně stydím nebo ne, já opravdu vyžvaním všechno, co se týče mě samé. Na druhou stranu, tajemství druhých, pokud mi bylo řečeno, že je nemám předávat dál, jsem vetšinou opravdu uchovala jen u sebe, ale samozřejmě mám taky pár vroubků. Pro mě jako pro ukecanou osobu je to dost těžké. Existuje informace, která se týká mé rodiny, vím, že moje mamča to považuje za tajemství, které by neměl nikdo vědět. Týká se mě to také, ale nevadilo by mi o tom s někým mluvit, držím ale jazyk za zuby, protože vím, že někomu z rodiny by se to nelíbilo. Takže nevykecám všechno, i když bych chtěla.
Buď dál vrbou, tím pěkným stromem. Který bohužel nedávno pokáceli nám před barákem. Skoro jsem brečela, když jsem to viděla. Byla vážně pěkná a nechápu, komu tam vadila :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Zanechte komentář, neboť zpětná vazba je motorem pokroku. :-)


Kopírování jakýchkoliv článků, fotek, obrázků a vytváření kopií mých šperků bez svolení je zakázáno! Umístěním reklamy souhlasíte s jejich okamžitou likvidací a označením vaší osoby vulgárním výrazem pro ženské (příp. mužské) přirození. Za reklamu pro hlasování hlasuju pro soupeře!

Design by Violett - pieklo.blog.cz
Autor obrázku v záhlaví: annick