Ukončený osobní blog české šperkařky, jíž učarovaly korálky.

Cimbálová Soláň 2012

23. července 2012 v 10:27 | Monica Otmili |  Já & cimbál
Mon se s vámi ani nestihla rozloučit před tím, než odjela cimbálovat na valašskou Soláň. Týden před odjezdem byl totiž dost nabitý. Vydala jsem se na oslavu Temnářčiných narozenin spojenou s přespáním u Taychi v Brně. Reportáž spolu s rozlučkou a pozvánkou na Soláň jsem psala do poslední minuty, než mě naši poslali nrkompromisně spat, takže nemohla být zveřejněna. Přes den jsem naštěstí psala přednastavované články, takže po dobu mé nepřítomnosti se zde každý den objevil hudební článek. Dost řečí, co že se to dělo na Soláni?



Už osm let se sjíždí cimbalisté na Valašsko na cimbálové kurzy organizované Občanským Sdružením cimbalistů spolu s Jardou Knaislem. Pět let se jezdilo do vesničky Bílá (první kurzy zde proběhly roku 2005), poté se našim sídlem stala hora Soláň a chata Soláňka na jejím svahu. Letos jsme toto místo "okupovali" potřetí. Cimbálové kurzy si představte jako cimbálový tábor s obsazením cimbalistů už od 8-mi let. Hlavní náplní kurzů je tedy zdokonalování se ve hře na cimbál. Opravdu se začíná cvičit kolem 6. ráno a končí se v noci. Letos se sjelo myslím 48 cimbalistů (+lektoři, doprovod, organizátoři), a ti se museli na 9-ti cimbálech, které byly k dispozici, vystřídat. Ovšem hraní nebylo zdaleka všechno. Jak letošní sjezd probíhal?
(Něco málo dalšího o cimbálových kurzech ode mě se můžete dočíst zde a tady, kde najdete reportáž o průběhu těch loňských.)

Přítomný hlavní organizátor: Jaroslav Knaisl
Cimbáloví lektoři: Růžena Děcká, Daniel Skála, Eduard Tomaštík, Ladislava Tomaštíková, Magda Múčková (zme fšeci?)
Taneční lektorka (ano, kromě cimbálování se taky tancovalo a taneční hodinyvrcholily vystoupením na závěrečném koncertě): Ladislava Košíková
Výtvarná a estetická výchova: Jitka Pelková
Organizace bordelu a zábavy: Anička Presová


Dan Skála slavil ve čtvrtek 31. narozeniny a od své ženy dostal krásný dárek v podobě upraveného cimbálu, jehož zhotovení se postupně realizuje. To byste ale museli být na přednášce. A kousek jsme dostali všichni!

Stručný program: 7:30 - 8:30 snídaně
9:00-13:00 cimbálové individuální hodiny s lektory (blbost, nikdy se to nestihlo, hodiny byly i naskrz odpoledne či večer)
13:00 oběd
do 14:30 osobní volno
15:00 pohybovka mladší, výtvarka starší
16:00 pohybovka starší, výtvarka mladší
17:00 přednáška
18:00 večeře
19:00 večerní program,
Večerka - oficiálně ve 12, neoficiálně do rána, když na to Jarin nepřišel. :)

Ve volných chvílích jsme se snažili zabrat si cimbál pro cvičení. A že se cvičilo od rána do večera. To probouzení se za zvuku cimbálů mi začalo chybět. Program snad nikdy nejel přesně, jak už prozrazuju u slovního spojení "hodiny s lektory," některé aktivity se překrývaly. Aktivit bylo až až (a to v plánu původně byly ještě lekce zpěvu), navzdory tomu si však zkušený kurzovník našel čas na spaní přes den (zvláště pak patřil-li do třídy paní Děcké; rozumějte usnout při výkladu, když nesedíte u cimbálu zrovna vy nebo nenápadné se vypaření z místnosti a následné objevení se v posteli) i různé dělání skopičin.

Sobota 14.7. 2012 12:00 zvonice na Soláni: Cimbalisté se shromaždili a odtud vyrazili na chatu Soláňku, kterou jsme naplnili tak, že Jarda s Danem spali v lyžárně a doprovod, který dorazil v pátek v očekávání sobotního koncertu spal, kde se dalo.
Já dorazila o pár hodin později spolu s Edem Tomaštíkem, který mě na kurzy vozívá pravidelně. I jiní dorazli později, o den, a to z důvodu účasti na cimbálových kurzech v Maďarsku, které se konají jednou za 10 let (Jardo, Dane, píšu to správně?). V Maďarsku jsme imaginárně zůstali. Je zvykem, že každý ročník má jako hlavní téma (naše obdoba Tématu Týdne) nějakou osobnost, co má co do činění s muzikou, především lidovou a folklórem, či cimbálem. Letos to byl maďarský skladatel Béla Bartók (když su se to dozvěděla, okamžitě se mi v hlavě objevil Béla Lugosi a píseň od Bauhaus - Bela Lugosi's Dead). Kolem této osobnosti se tedy točilo tancování i celotáborová hra. Vyskytla se nemoc zvaná antibartókie s níž bylo třeba s pomocí sdružení pro záchranu Bély Bartóka v Čechách a na Moravě (zkratka ASPZBBČKM, jejíž plnohodnotný význam jsem ráčila zapomenout, se stala heslem) bojovat. Ta potvora se projevuje různě. Kašláním, slintáním (2. fáze; co byla ta první, to už si též nepamatuju) až úplně zapomenete, kdo to byl Béla Bartók (3. fáze). Někteří kurzovníci schytali medicínu v podobě kýblu se studenou vodou, což v tom hnusném počasí zrovna na náladě neřidalo. Bylo nás pět týmů a já patřila pod Langoše. Slovo langoš totiž znamená v češtině i maďarštině totéž.

Ve středu nás čekal výlet na Hukvaldech. Byli jsme v domě Janáčka i na zřícenině. Vše působilo středověce. Hrát u té zříceniny nějaký folk metal nebo alespoň stará muzika, tak je to dokonalé. Počasí hrálo mimo noty, tak jsme cestou hráli na Batmana s pláštěnkami.
Studený kamenný hrad a pohled z okna vyhlídky (?)

Kolektiv jako celek byl úžasný, byť některé nám známé tváře chyběly a přibyly nové. Jedna taková nová mi tak trochu odcizila oblíbenou osobu a pak se k ní nepěkně zachovala. Pražáků bylo víc než obvykle, ale já byla ten zaručeně největší a věčná válka Praha vs. Morava byla letos už jen na oko o vtipné provokaci. S holkama jsme náš oblíbený velký pokoj už nevyfasovaly (prý jsme už velké, děláme tam bordel a Jarin tam potřebuje dát malé; dopadlo to tak, že tam spalo osm kluků a teda nevím nevím, kdo byl malý a měl víc uklizeno...). S Terkou jsem si pogo opět zatančila, tentokrát bolela hlava spíš ju než mě. Teď nevím, jestli jsem minulý rok přečetla 2 nebo 3 knížky, nicméně letos to byla jen jedna a půl a to Temnářčina Branou snů a půlka Goliáše od Westerfelda (3. díl Leviatanu). Pár kreseb bylo pořízeno, možná se pochlubím. Soláň byla vždy takové oblíbené místo umělců (valašský Olymp) z různých oborů a načerpala jsem inspiraci. Správně bych však měla psát hlavně o cimbálových uspěších. Zkrátka a dobře dala jsem za pomocí Eda dohromady Nothing Else Matters, že je to už i rytmicky správně. Zase se potvrdila ta pravda, že ve srovnání s některými účastníky na cimbál prakticky neumím. Stejně hodlám pokračovat, doufám, že mi to škola dovolí. Chci se zase za rok s cimbalisty sejít. Jestli vůbec na Soláni, to je ve hvězdách. Vypadá to totiž, že už se tam nevejdeme.

Dalo by se toho napsat hafo, co jsme na kurzech zažili, přesto letošek hodnotím jako méně povedený než předešlé dva ročníky. Tím nenarážím na organizátory i když jim samotným došlo, že toho na nás bylo možná moc, ale na divnou atmosféru, která občas panovala a vyvrcholila, když jsem se dozvěděla o jisté přetvářce mezi námi. O počasí ani nemluvně.


Luční kvítí kontrastuje s mojí osítěnou rukou. Chvilku po pořízení fotky už lilo jak cyp.

Zvonice na Soláni. Čekejte brzo v temperové podobě (š)made by Mon.

Každé kurzy vrcholí závěrečným koncertem. První se udál v evangelickém kostelíku v Rožnově pod Radhoštěm v pátek 20.7. Moje vystoupení dopadlo velice vtipně, jelikož jsem si místo staré muziky, na níž je rožnovský koncert orientovaný, zahrála technické cvičení. Cosi su zahrála špatně špatně, avšak zároveň jsem tím udělala vtipnou tečku za koncertem. Díky špatnému počasí se druhý koncert (sobota 21.7.) nekonal v Ateliéru u Hoffmanů, kam jsem vás v posledním díle song challenge zvala, ale na zvonici na Soláni. Takže nemohl-li nás čistě náhodou někdo z vás najít, moc se mu omlouvám, ale nedalo se to předpokládat. Jestli tu někdo takový, kdo se na Soláň nakonec dostavil, opravdu je, tak ho teď naseru skutečností, že jsem na něm nebyla přítomna, jelikož jsem byla s Edem na cestě do Olomouce, odkud mi jel vlak.

Mandala na krk, kterou jsem si stihla koupit v Rožnově. A že jsem si pomalu nemohla vybrat jakou!


A pro mě kurzy vyvrcholily tím, že mi ten vlak ujel... Jak jsem nakonec dojela, to už nemám sílu rozepisovat, ale už si na vás připravuju kýbl s vodou, takže kdo to byl Béla Bartók?

Nyní čekám ještě na fotky a případné videozáznamy, abych vám je mohla ukázat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Liliana von der Heide Liliana von der Heide | Web | 23. července 2012 v 11:21 | Reagovat

To mohlo být fajn :-) Jé, Hukvaldy, tam se každoročně pořádá bitva.

2 Mniška Mniška | E-mail | Web | 26. července 2012 v 9:45 | Reagovat

Tohle na blozích miluji. Že se dovím i o věcech, o kterých se člověk běžně nedozví. Ještě donedávna jsem nevěděla, že nějaký cimbál vůbec existuje (nezabíjet, prosím!) a teď dokonce vím, jak to vypadá, že jsou na to kurzy a že to Mon miluje :D
Pogo je fajn, takže tam musela být vážně sranda

3 downsized downsized | Web | 20. června 2015 v 18:52 | Reagovat

reklama na půjčku :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Zanechte komentář, neboť zpětná vazba je motorem pokroku. :-)


Kopírování jakýchkoliv článků, fotek, obrázků a vytváření kopií mých šperků bez svolení je zakázáno! Umístěním reklamy souhlasíte s jejich okamžitou likvidací a označením vaší osoby vulgárním výrazem pro ženské (příp. mužské) přirození. Za reklamu pro hlasování hlasuju pro soupeře!

Design by Violett - pieklo.blog.cz
Autor obrázku v záhlaví: annick