Ukončený osobní blog české šperkařky, jíž učarovaly korálky.

Za dva dny...

27. června 2012 v 22:36 | Monica Otmili
V kalendáři se tyčí datum 27. června, prázdiny se blíží, ale jak správně tušíte, na jednu stranu z toho moc nadšená nejsem. Tenhle týden je poslední, poslední pro naší třídu. Před pár měsíci jsem si připadala blbě, když jsem cítila, že už su ráda, že je tohle poslední rok a chci poznat to nové, co přijde. Brzo jsem zjistila, že tak na tom jsou skoro všichni, ale jak přišel konec května, názor se zase z části překroutil. Celý červen je pro mě měsíc smíšených pocitů. A teď už nám zbývá jen pár dní.

Včera jsme se vrátili z dvoudenního výletu, jehož součástí byl výstup na Boubín. (Pražáci lezou an kopec... :D) Přežila jsem, jen elfové z lesa se se mnou nechtěli bavit, tak mi to bylo trošku líto. :D Byly vtipné momenty, zvlášť ty v noci, kdy když už jsme se rozhodli jít spát, tak nás na čtřlůžkáči spalo šest. To znamenalo tlačení se na manželácích, každou chvíli někdo někoho kopnul a kde co, já samozřejmě usnula jako poslední, protože mě bolela hlava a nemohla jsem zaspat. V šest zazvonil čísi nevypnutý automatický budík a od té doby jsme pořádně neusnuli. Hodinu na to se dostavil mistr provokatér a začal (co jiného než) řvát jak na lesy, tudíž byla šance těch největších spáčů (já a Terka) usnout definitivně zničena.
Přes to všechno to hodnotím za spíše nevydařené. Jelo nás málo, pár lidí mi opravdu chybělo, část účastníků se zabarikádovala v pokoji a s náma promluvili jen, když mířili na záchod. Jiných jsme se ani na chvíli nemohli zbavit (mistr provokatér).
Na Boubíně bylo fajn, já po dlouhé době zase v lese. Včera ve Vimperku to taky šlo. Objevili jsme tam skvělou pizzerii, kde jsme to snědli jedna radost, byť jsme toho objednali tolik. (A taky jsme si dali zmrzlinu v jednom polostánku, kde prodával strašně roztomilý mladý zmrzlinář.)



Na té terase mají spoustu květin, které přílákaly tuhle krásnou babočku.

Dnešek jsme strávili taháním nábytku ve škole a pseudopiknikem v jistém pražském parku. Poslední dny a já ani neměla náladu blbnout (nevyspalá, na výletě naspala dohromady čtyři hodiny a doma si šla lehnout až v půl dvanácté + stihla zaspat, ale dorazit na čas) tak jsem si chvíli četla. A teď si pořád říkám, že je to na jednu stranu fajn, že bude základka za námi, ale končí dobrá třída a to rovnou pozítří. Někteří nastupují do prváku společně, většinou na gymply, ale kdo by se mnou šel na umělku?
Tahle třída mi bude neskutečně chybět (narozdíl od té minulé, jejíž součástí jsem byla na prvním stupni), byť mě v ní pár lidí nesedělo (nic není dokonalé, ale neumím a ani nechci si představit, jaké by to bylo, kdyby to bylo jinak) a naše schopnost dohodnout se je téměř nulová. Když ze sedmičky někteří odcházeli, slibovali jsme si, že se s nima budem často vídat. Samozřejmě to dopadlo tak, že jednu osobu jsem neviděla od té doby vůbec. Někoho jednou a některé víckrát, ale plány na megasrazy zkrachovaly. To bylo tehdy loučení, a konec devítky jsme si tehdá představovali v slzách. Teď si někteří-skupinky říkají to samé, slovo "všichni" jako by neexistovalo, vždyť my se nedohodli ani na posledním zvonění. Zvládneme to tentokrát? Vážně si přeju být s některými v osobním kontaktu a ne, aby to dopadlo, že se potkáme na srazech po deseti, dvaceti letech. Vím ale, že se spoustou z nich se rozloučím už na pořád. A jak jsem zjistila, s jednou milou jsem se ani rozloučit nestihla.

Školní přátelství, bez školy by snad nebyla, ale některá jsou taková, že je považuju za jedny z nejlepších. Budou ve stejné fázi i v září? V prosinci? Přesně za rok? Každý si najdeme nové přátele a bohužel je tomu tak, ale stará přátelství rezaví. Nebo jenom ta, která nejsou tak pevná? Čas si najdeme určitě, najdeme si po roce chuť? Mám tolik otázek na budoucnost, přitom bych se ani nemusela tolik bát, když na sebe máme kontakty a ven můžeme jít téměř kdykoliv. Ale přecejen budeme spolu méně často a bůhví, jestli se někdo "neodtrhne," protože by si s námi už neměl tolik co říct. Právě mi jedno takové přátelství s osobou, se kterou jsme si byly hodně blízké, rezaví. Snažím se tomu zabránit, ale jestli to má druhá strana stejně, to si už nejsem tak jistá. Kurnik, nechcu další rezavosti.
Tvořily jsme si takovou partu, čtveřici, a o tyhle holky vážně nechci přijít. Každá jsme tak jiná (což dokazuje i společná fotka, na kterou se právě dívám, když píšu) a přitom spolu tvoříme skvělý celek. Teď si uvědomuju , že jsme se vlastně nikdy pořádně nerozhádaly! Dohodly jsem se na rozlučkovém dárku. Každá bude mít svůj přívěsek - svojí hlavu z fima, ode mě vyrobeno, právě na tom dělám, nezbylo mi však čené fimo na moje vlasy a tak mám rozpracované zatím jen holky (nebojte, výsledek vám někdy ukážu v rubrice Hand(š)made).
Ještě mi budou hodně chybět dva kamarádi. A na zbytek budu ráda vzpomínat a nebudu se bránit obasnému setkání.

Bojím se, že z prváku vyletím. Jací tam budou lidé, to jsem poznala na talentovkách, takže sociálně se to snad zvládne (a i kdyby ne, být více samotářský tvor by mi nevadilo). Když jsem však viděla práce některých z nich, bylo mi jasné, že oproti nim toho umím málo a tak jsem zvědavá, jak to se mnou dopadne. Vyhlídky na volný čas jsou mizivé, stála jsem před rozhodnutím vzdát se cimbálování, ale nechci, takže se to budu snažit stíhat.

Zítra nás čeká stužkování. Strašně ráda bych šla s cyberlox trubkách na hlavě a v gládách. Můžu snad? Před měsícem jsem zjistila, že nemám vhodné boty a peníze se za ně vyhazovat nebudou, takže jdu v jedněch fialových. Ty se zase nehodí k černým šatům, tož si musím dovyrobit doplňky (což vzhledem k tomu, kolik je hodin a že mám ještš práci, nestíhám). Jenže já chtěla doplňky zelené (které samozřejmě dávno mám). Ale to jsou malichernosti. Součástí stužkování je náš doprovodný program. Původně byla možnost, že by přijela zahrát cimbálovka, my nemuseli nic moc nacvičovat, program by byl, rodiče nadšení a všichni spokojení. Sehnat cimbálovku na ráno, kdy jsou všichni v práci a ještě ke všemu na akci, která není honorovaná, je téměř nemožné i pro toho, kdo se v těchto kruzích pohybuje. Ku podivu se tátovi (viola) podařilo sehnat basistu, mamka by při nejhorším hrála prim, ale jakmile není cimbalista, není muzika. Byla jsem tázána, proč si za ten cimbál nesednu já. Nehraju v muzice. Umím zahráít sólově, ale ne doprovody, pochopí to někdo však?
Program zůstal a nás a jeho soušástí je i moje vystoupení, tedy zazpívat Kuolema Tekee Taiteilijan od Nightwish. Dnes jsem nacvičovala jak ďas, doufám, že to hlas neodnesl. Zatím to vypadá, že ne.), jinak jsem přesně Tam.

Držte mi palce. :)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Daniel Hloušek Daniel Hloušek | E-mail | Web | 28. června 2012 v 0:29 | Reagovat

Jo, na střední je to boj, buď člověk přežije, spřátelí se, nebo spřátelí se, avšak neudrží se tam, takže hodně štěstí..

2 veruce veruce | Web | 28. června 2012 v 6:49 | Reagovat

Pamatuji si, jak jsme si před šesti lety na základce říkali, jak se budem vídat a nakonec jsme se neviděli ani jednou a připsali se tak na statistiku mezi většinu... Přecejen se člověk za tu střední posune někam úplně jinam. Tehdy jsem si nějak neuměla představit, že některé už neuvidím, dnes je mi prakticky jedno (90% z nich jsem opravdu už 6 let neviděla). Střední a seznamování s novýma lidma dopadlo kupodivu lépe, než bych se svou sociofóbní povahou čekala a nakonec udržuju kontakt alespoň s jednou spolužačkou :)
Přeju, ať vám to vydrží a scházíte se, a na střední, ať je všechno ok.
PS.: jít na stužkovách v gládách mi nepříjde jako špatný nápad, klidně bych tak šla, kdybych je tehdá měla :D

3 Liliana von der Heide Liliana von der Heide | Web | 28. června 2012 v 15:09 | Reagovat

Některé už vídám jen občas a když se potkáme, tak si často nemáme ani co říct. Asi ti to teď přijde divné, ale věř tomu, že si zvykneš....

4 Cleia Scampish Cleia Scampish | Web | 28. června 2012 v 17:49 | Reagovat

Tak ten výlet ti tedy závidím, pořádně závidím. Naší třídě výlet bohužel vedení zakázalo a tudíž jsme nemohli nikam vyrazit. Nakonec se to ale vyvrbilo tak, že na nějakou chatu se nakonec pojede, odpoledne po vysvědčení. Já se ale bohužel nezůčastním. Tou dobou budu na jednom fesťáku, to zamrzí.. Na váš rozlučkový dárek jsem zvědavá, určitě pak přidej foto. Mohlo by to být zajímavé.. Držím palce ať se ti písnička povede =)

5 Šeříková Šeříková | Web | 28. června 2012 v 18:09 | Reagovat

Já bych vícedenní výlet se třídou asi nepřežila. Vlastně ani nejezdím na ty krátké. Moc kouzelné, že na všem dokážeš najít něco zázračného, pozitivního. Hřeje to u srdíčka.
Myslíš, že by přátelství uvadlo jako leknín, který plave v čiré studánce? Věřím, že vám vydrží ještě dlouho :)
Začátky jsou volné, jasné, jemné, vždycky odejde nějaká bolest. Nová škola bude doufám také.. úžasná? :)

6 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 28. června 2012 v 22:27 | Reagovat

[2]: Nakonec jsem v nich nešla, ale ty trubky jsem už měla na hlavě, a pak je sundala. Tak jsem alespoň použila černou rtěnku. :)

[3]: Věřím, na všechno si člověk zvykne.

[4]: To zamrzí, to je strašně dobrá hláška, poslední dobou jí používáme. :D Aak si užij fesťák! Rozlučkový dárek tady brzo bude a světe div se, i když tomu ranní rozpoložení hlasivek nenapovídalo, povedlo se mi to mnohem líp, než jsem čekala. :) Nicméně děkuju.

[5]: Děkuju moc za podporu. :)

7 Lucerna Lucerna | Web | 29. června 2012 v 13:30 | Reagovat

Rozlucky vzdy byvaju tazke. Pevne priatelstva nezhrdzaveju, tie mozu len este viac sa spevnit. Moja Domca, ktora je mi uz ako sestra, je moja kamaratka zo zakladky.. Tiez som sa bala, ze o nu pridem (ina stredna, vysoka..). Zbitocne :).
Dobre kvalitne vydrzi a ak sa aj polroka, ci rok neuvidite, aspon o to viac radosti a veci si budete moct povedat. Ja momentalne nevydrzim ani mesiac, rada sa totiz porozpravam a poblbnem :D.

8 Lucerna Lucerna | Web | 29. června 2012 v 13:38 | Reagovat

Este k tym talentovkam. Ja som v zakladke na umelecku ako jedina nechodila a spravila som skusky ako jedna z najlepsich. Aspon podla profaka, podla mna sa na to nedalo divat :D. Ja som vsak neni odbornik, ze? :D
Ale ten prvak bol naozaj tvrdy, este aj druhak mi dal zabrat.. potom to uz je lazo plazo, ked sa rozkreslis, uvolnis a naozaj trenujes. je to predsa len geometria a ta mi vzdy isla. Na zaciatku som bola na chvoste v poslednom rocniku v spici :). Drzim palce aby si ty bola stale len v spici!
PS: tesim sa na tvoju tvorbu z domu aj zo skoly :)

9 Karol Dee Karol Dee | Web | 30. června 2012 v 11:00 | Reagovat

ty fimo hlavy jsou boží nápad, zrovna teď té hmotě propadám...ale na uměleckou bych nešla. patřím k té části gympláků, jdu do třídy se dvěma kámoškama, za což jsem strašně ráda. člověk má jistotu, že nebude úplný vyvrhel třídy ;) ale i tak jsem z toho dost nejistá...a s tím loučením, srazy a vším okolo máš naprostou pravdu. nikdy už to nebude ono...

10 Livien Livien | Web | 30. června 2012 v 13:28 | Reagovat

Konce bývají smutné. Celých osm let jsem si na gymplu pomalu říkala, už aby byl konec, ale koho by napadlo, že vážně přijde. Když tam člověk nastupoval, připadalo mu osm let jako věčnost. My lidé máme velmi často tendence (no, vlastně skoro furt) si jen stěžovat, ale když přijde konec, jakýkoli, tak je to prostě smutné.
Držím palce, ať se ti na nové škole líbí a teď si pořádně užij ty dva měsíce volna. :)

11 Viollet Viollet | Web | 1. července 2012 v 9:43 | Reagovat

Koukám, že kolem ukončení základky máte docela humbug, to u nás nebylo. Koupili jsme učitelce dort, který jsme pak stejně sežrali a následně na to odešli, mnozí se spolu ani nerozloučili. Prostě jsme jen poslední den přišli, nažrali a lhostejně odešli. Ale jeden člověk mi přeci jen chybí...

12 Mniška Mniška | E-mail | Web | 1. července 2012 v 15:22 | Reagovat

Školní přátelství, vidíš, škola má nejednu výhodu :) a to jispousta lidí odsuzuje...
Bohužel musím poznamenat, že co se týče rezavění...je to dost problematické a více než pravděpodobné. Když jsem odcházela z gymplu, taky jsem nechtěla přijít o některé mně milé lidi. Ale problém je ten, že se všichni rozprchnou na různé školy, není čas, školy jsou od sebe daleko...s těmi přátely se vídám, protože chci, ale opravdu ne moc často. Doufám, že jsem Ti tím nějak nezakalila Tvé představy... znám i lidi, kteří se od gymplu stýkají často (ale hlavně proto, že spolu chodí i potom do jedné školy). Ale u každého je to jiné, neexistují jen příklad,y podle kterých tak musí být ostatní věci.
Tak už máš prázdniny, tak doufám, že si je patřičně užiješ a také držím palce ohledně Tvé nové školy. Stojíš před novým začátkem, tak Ti také přeji, aby jsi ho uchopila za správný konec svého začátku a následující léta pro Tebe byla úspěšná, příjemná a také plná zábavy :)

13 Gabriel Dantes Decay Gabriel Dantes Decay | Web | 1. července 2012 v 17:26 | Reagovat

mě stačí, když mám vylízt na kopec za vesnicí a chcípám, takže klobouk dolů.
Stěhoval jsem se, proto, že z mého blogu už byla za prvé skládka a za druhé tam chodil jeden člověk.

14 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 1. července 2012 v 18:11 | Reagovat

Pááni, kde jsou ty časy... :-) Jsem sice ze základky teprve pět let, ale připadá mi to, jako by to byl můj minulý život... Zřejmě jsem se od té doby hodně změnila :-) A i když jsem ve třídě měla celkem hodně kamarádek a troufám si říct, že dokonce moc dobrých kamarádek, ani s jednou už nejsem v kontaktu,... Říká se, že přátelství ze základy nevydrží, že vydrží až to ze střední.. Tak jsem na to zvědavá :D
Jinak černobílé filmy jsou moje vášeň, především ty s Natašou Gollovou.. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Zanechte komentář, neboť zpětná vazba je motorem pokroku. :-)


Kopírování jakýchkoliv článků, fotek, obrázků a vytváření kopií mých šperků bez svolení je zakázáno! Umístěním reklamy souhlasíte s jejich okamžitou likvidací a označením vaší osoby vulgárním výrazem pro ženské (příp. mužské) přirození. Za reklamu pro hlasování hlasuju pro soupeře!

Design by Violett - pieklo.blog.cz
Autor obrázku v záhlaví: annick