Ukončený osobní blog české šperkařky, jíž učarovaly korálky.

To přece není normální!

10. června 2012 v 13:42 | Monica Otmili |  Názorově-úvahové okénko

Jak tak poslední dobou čtu, na spoustu témat týdne jsem napsala článek dřív, tak už se o nich znova nemusím vyjadřovat. Samozřejmě i na normálnost jsem si počíhala v poměrně dlouhé úvaze. To je ale tak obsáhlé téma, co se dá rozpitvat z mnoha úhlů, že to jednou nestačí.

Co jsem napsala už dříve, to zopakuju (akorát s trošku větším rázem). Zabte to slovo normální! Lidstvo je jednak konzervativní a jsou v něm strašné rozdíly, nemá se každý stejně. Nebýt toho, nebylo by toto slovo třeba. I když toho druhého faktu se evidentně nikdy nezbavíme, protože v Africe se bude pořád žít jinak, než v Evropě. Jiná kultura. (Počkat, to je dobrá poznámka, kterou ještě rozvinu.) A konzervativnost je lidská povaha, návyk a to se bude měnit těžko. Aneb jak jsem psala o zatvrzelosti nejen proti oslovování toho druhého tak, jak si přeje, byť to není jeho oficiální jméno, jsou lidi, kteří si řeknou "Ne, to není normální, bude to podle mě!"

Kolem sedmé mi zazvoní budík, vstanu, jdu se nasnídat, pak (ne)hurá do té hnusné školy se sluchátky v uších. Odpoledne, kdy už jsem naobědvaná hurá domů, sednout za počítač, pustit hudbu, číst a tak dále. Běžné=normální činnosti. Běžné pro tu (údajně) vyspělou část civilizace a ty, kteří měli to štěstí se do ní narodit. Kolik z nás (těch, kteří máme tu možnost mít počítač a internet) občas nevečeří? Nikoliv proto, že nemá hlad, ale že na to rodina nemá. Myslím, že nikdo, protože kdyby byl někdo v takové nouzi, dávno by se odpojil od internetu, počítač prodal a můj článek si přečetl maximálně v knihovně.




Rozdíly v pohodlí obyvatelstva nejsou jen mezi vyspělými zeměmi a obecně známou Afrikou. Měla jsem kamarádku, která skutečně nevečeřela, protože neměli peníze. Její táta zůstal na dvě dcery sám s platem uklízeče v jakési firmě a v bytě v azylovém domě. Vzpomínám si, jak jsem jim nosila jídlo, když nevyšli s penězi, jak jsme uklízely u nich doma, jak těžké bylo vysvětlit mladší dceři, že si nemůžou dovolit koupit jí bárbínu. Oproti nim byla naše rodina bohatá. Zatímco pro nás je normální mít okolo 13-ti televizních kanálů, oni měli dva na staré televizi, jejíž kabel byl téměř nebezpečný. Ohlédnu-li se na ně zpětně, říkám si, proč tu televizi neodpojili? A do neblahé finanční situace přispívalo také kouření jejich táty...

Tuhle kamarádku jsem před pár lety ztratila, když se vrátila do krajiny svého původu - Libye. Od té doby o ní nemám žádné zprávy.

Životní poměry budou na Zemi vždycky jiné, a čím budou vyspělé země vyspělejší, tím větší propast bude mezi námi a lidmi z chatrče. Jaké my máme štěstí, kterého si pomalu nevážíme, protože nám přijde normální. Ano, zvykla jsem si na takovýto život a některých věcí bych se vzdávala těžko. A nechci se povyšovat stylem "Jsem jiná, lepší, protože nad tímhle přemýšlím a uvědomuju si to." Ne nejsem, nevěřím totiž, že by se nad tímhle každý alespoň jednou nezamyslel. A ano, to, v jaké situaci žiju, mi připadá normální. Jsem ráda, za to, že jsem se narodila v Česku. Budu sice pořád pindat na naší politickou situaci, jak se tu krade a jak nás furt o něco ožebračujou, přesto budu vědět, jak dobře se mám, protože bych nechtěla žít v Etiopii.

Ale co mi přinese budoucnost a jak se to tady změní? Co bude normální za 20 let? Chci zastavit modernizaci! Zůstaňme takhle s tisíci nezodpovězených otázek, bez hydraulických obrazovek a ještě geniálnějších softwarů, než je internet, který je úžasný a svojí strukturou pro mě nepochopitelný vynález.

Přesuneme se do sféry života většiny z nás, většinové pseudospolečnosti a normálu.

Vdávat se v pětašedesáti, nosit do školy elfí uši, občas sebrat na ulici plastovou flašku a hodit jí do kontejneru, mít děti po čtyřicítce, vzít si domů nějakou věc od popelnic. Pár věcí, na které jsem si rychle vzpomněla, nebo se nějak dotýkají mé rodiny či mě. Skutečnosti, které nejsou pro většinu lidí normální, je to padlé na hlavu, ježišikriste, kdo kdy viděl pětašedesátiletou nevěstu, co na to řeknou sousedi? Fúj, přece nebudu šahat na cizí petlahev, nejsem uklízečka! Fúj, odpadky, nejsem socka, abych je tahal domů! Panebože ty uši, to přece není normální, aby takhle někdo chodil mezi lidi! Mít dítě po čtyřicítce není běžné, stejně tak ta seniorská svatba, je to blbost.

Nebudu víc rozpitvávat ani jednu z těchto skutečností. Vybrala jsem namátkově pár věcí, na něž se většina lidí co znám, nebo jsem měla možnost přečíst si jejich názor, dívá skrz prsty a já proti tomu nic nemám. (Babi, jestli chceš, klidně se znovu vdávej, je to tvůj život, neohlížej se pořád na ostatní. Nosím elfí uši, stejně tak občas seberu tu petlahev, když mi na tý zemi tolik vadí. Uvidět u popelnic - u, nikoliv v - starý počítač, asi ho beru, rozeberu a nadělám z procesoru steampunkové doplňky. Podobně jsme získali funkční prvorepublikové rádio! Děti po čtyřicítce klidně, je-li na tom budoucí maminka zdravotně v pořádku.)

Všechno záleží na člověku, na názoru. Na jedinci. Řídit se okolím, jak se k jednotlivým věcem staví, znamená ničit sama sebe a o hodně přijít. Máme to za potřebí? Budu radši za blázna, než se pořád omezovat tím, co na to řeknou lidi, jak se na mě budou koukat. A už vůbec nemá cenu řešit, co je IN a co ne. Už je mi jedno, jestli ta a ta věc je ze sekáče nebo HáeMka. Dřív mi jedno nebylo, teď už je. Na některé věci od našich vietnamských prodejců skrz prsty po pár zkušenostech pořád koukám, radši do sekáče, než k nim.

Samozřejmě záleží i na tom, jak je člověk vychován, od toho se bude jeho názor odvíjet. Budu za blázna, protože to, co mám/dělám není normální, ale ve většině případů nebudu někomu vnucovat, ať to dělá taky, byť si o něčem budu myslet svoje. Jeho názor. (Za pravdu se však bít budu, je-li na mojí straně a mám to podložené.) Na subjektivní věci můžu argumentovat nebo se o nich bavit, ale měnit je na tom druhém je nesmysl.

Nemůžu se nevyjádřit ke kultuře, tradicích a zvycích. Není pro nás normální mít život do velké míry ovlivněn náboženstvím a striktní hierarchií v postavení rodiny, muže a ženy a pravidlech celkově, jako je tomu třeba v Íránu. Pro ně není normální vybrat si partnera podle sebe, oblékat se po evropském způsobu, poslouchat západní hudbu. Jiná kultura. Kultura určitého území. Proto mi nejde do palice, proč se lidé bydlící v Evropě, ale ovlivnění svojí kulturou chovají tak, jak se chovají - jejich kultura je vnucovaná, jako v případě islámských komunit ve Velké Británii nebo Skandinávii ála kauza Breivik. Britští muslimové si přejí zavést právo Šaría, ve Skandinávii považují norští muslimové nezahalenou Norku za děvku a jsou zde případy znásilnění s tímto kontextem. Tuším, že ve Francii byla díky zvyšujícímu se napětí mezi lidmi naopak islámským dívkám zakázána nosit burka.

Nemá člověk, který se dobrovolně přestěhuje do určité cizí země jejich způsob života respektovat, než se ho snažit měnit? Má možnost žít podle spousty svých zvyků, ale některé bude muset oželet, jelikož země, kterou si vybral za svůj nový domov, žije poněkud jinak, než jeho rodná země.

Podle mě by tomu tak mělo být a "islámský problém" by byl vyřešen, stačí, aby se lidé-kultury respektovali navzájem. Je to ale vůbec možné? Jak to vidíte vy?

A váš názor na normálnost?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lilly Lilly | E-mail | Web | 10. června 2012 v 14:12 | Reagovat

Podľa mňa ani normálnosť neexistuje. Teda aspoň definícia. Pretože pre každého je to niečo iné. Myslím si, že je to proste jeden veľký nezmysel.
Pekný článok :)

2 Barbora Čecháková Barbora Čecháková | E-mail | Web | 10. června 2012 v 14:36 | Reagovat

Podle mého názoru (Kterého by ses dočetla i na mým blogu) je to tak, že normálnost neexistuje, ale vždy z jiného pohledu, z jiného pohledu to může být tak, že pro někoho je normální dotyčný, ale pro ostatní je nenormální.
Jinak je to velmi hezky zpracovaný článek.

3 Lady Diabolus Lady Diabolus | Web | 10. června 2012 v 15:15 | Reagovat

Ve všech věcech s tebou souhlasím, takže je tady nebudu opakovat. Samozřejmě si každý může v podstatě žít jak chce a podle mě by měl kašlat na to, jestli to opravdu je normální nebo ne. Já osobně třeba žiji podle japonské kultury. Nesnáším Vánoce, hlavně kvůli té komerci a tak, takže slavím 1. ledna gandžicu, což je japonský nový rok. A slavím i narozeniny jejich císaře. Nesmrkám na veřejnosti, protože v tomhle souhlasím s  Japonci - je to nechutné. Vezmu-li to tak, že strkám do kapsy několik milionů, ne-li miliard bakterií... Nic moc. :)
No, k čemu jsem se chtěla dostat... Spoustě lidí to přijde nenormální. Asi právě proto, jak jsi už psala, že jsou strašně konzervativní, navíc většina Japonce vidí jen jako "ty žluťáky" a o nějaké porozumění se ani nesnaží. Což je podle mě škoda. Takže normálnost se opravdu nedá definovat. Záleží na určité zemi, na určité skupině, jedinci... Takže ano, pro mě je normální říkat ráno ve škole "Ohayou gozaimasu, minna-san!". :) :)

4 Robka Robka | Web | 10. června 2012 v 15:22 | Reagovat

Ano, respekt k sobě navzájem a ke svým odlišnostem, v tom to je. Kdyby většina lidí dokázala respektovat druhé i s elfskýma ušima, nebo třeba netopýřími křídly, bylo by na světě fajn.

5 Madrak Madrak | Web | 10. června 2012 v 16:13 | Reagovat

Svět by byl nádherné a jednoduché místo, kdyby lidé měli k jiným respekt. Ale každý v něčem žije - žije už od malé ve svém malém světě s věcmi a lidmi které zná. Když do něj přijde někdo neznámí, hned znejistí. A co teprve, když je odlišnej úplně od základů? V tom je problém, který se podle mého nikdy nevyřeší. Možná za sto, či dvěstě let - jestli se toho lidská rasa dožije.

6 edithhola edithhola | E-mail | Web | 10. června 2012 v 16:31 | Reagovat

Respekt prostě neumíme. Jezdíme se dívat do cizích zemí jako turisti. Mnoh z nás je  v uzavřených zonách pro turisty a vlastně domorodce nevídáme nebo z nich máme i strach. Evropani vždyky, kdž objevili novou zemi, tak ji násilně převeli na své náboženství a svou kulturu. Je to v nás zažrané, že my jsem ti "normální". Možná je to v každém člověku. Časem nás třeba převálcují Číňané a ti zase normálnost viíd jinak. Musleo by se zajít až do archetypů kultur a vím, že jedna jediná dokázala žív v klidu a míru:-) Jinak ty další tři druhy kultur měly v sobě vždy agresi, strach a převálcovaly tu druhou.

7 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 10. června 2012 v 17:14 | Reagovat

Všechno je to relativní.
Normální je chovat se na návštěve slušně podle tradic hostitele.
Anebo na návštěvu vůbec nejezdit.

8 Arvari Arvari | E-mail | Web | 10. června 2012 v 19:49 | Reagovat

No jo, lidi se prostě respektovat neumí. Bohužel. Co pro nás není 'normální', je automaticky špatný. Ono to, že něco respektuju, automaticky neznamená, že se mi to musí líbit, že jo. Ale většině lidí to nedojde...

9 Liliana von der Heide Liliana von der Heide | Web | 10. června 2012 v 21:46 | Reagovat

Tak jsem si hezky početla a téměř nemám co dodat. Jo některé věci se mi třeba moc nelíbí nebo s nimi příliš nesouhlasím, ale v takovém případě spíš nad tím mávnu rukou. A k těm islamistům....ať si žijí jak jsou zvyklí a mají své zvyky....ale ve své zemi....pokud jsou někde jinde, měli by respektovat tamnější zvyky...

10 Skye Skye | Web | 12. června 2012 v 20:21 | Reagovat

to byl vyčerpávající článek, že skoro nemám co dodat :) souhlasím ve spoustě bodech, především v těch islamistech, měli by respektovat zvyklosti země, ve které žijí. Neznamená to, že se musí naprosto vzdát své kultury, ale neměli by ji praktikovat tak, aby to někomu vadilo, nebo se klidně můžou vrátit odkud přišli (jakkoliv těžké to může být)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Zanechte komentář, neboť zpětná vazba je motorem pokroku. :-)


Kopírování jakýchkoliv článků, fotek, obrázků a vytváření kopií mých šperků bez svolení je zakázáno! Umístěním reklamy souhlasíte s jejich okamžitou likvidací a označením vaší osoby vulgárním výrazem pro ženské (příp. mužské) přirození. Za reklamu pro hlasování hlasuju pro soupeře!

Design by Violett - pieklo.blog.cz
Autor obrázku v záhlaví: annick