Ukončený osobní blog české šperkařky, jíž učarovaly korálky.

Za pastelkovou vílou

19. května 2012 v 13:59 | Monica Otmili |  Postřehy (nejen) odjinud
Tak si říkám, celý týden nemám čas, za květen tři články, ale článek o vydařeném srazu bych konečně mohla napsat. :) Vlastně nejen srazu. To byla záminka k návštěvě výstavy pastelkové víly Marie Brožové. Vlastně naopak, ta výstava byla záminka ke srazu. On ní se ale neupustilo.

Před Vánocemi jsem byla v nákupním centru na Zličíně a všimla jsem si tam paní kreslící svoje obrazy pastelkami na veřejnosti. A že byly ty obrazy fascinující, barevné, úžasné, zkrátka stihly mě zaujmout, že jsem se zastavila, prohlédla si je a nakonec se rozpovídala s autorkou. Už tehdy na mě působila příjemně. Jenže to jsem pořádně nevěděla, kdo to vlastně je. A brzo jsem se dozvěděla, že je to opravdu Umělkyně s velkým U, co vidí fantazii všude kolem nás. Takové jsou její obrazy. Barevné a plné fantazie.




A tak se stalo, že blogerka Mniška napsala pozvánku na sraz ku příležitosti výstavy Marie brožové v OC Edenu. Ze začátku mi to bylo trochu blbé optat se, jestli bych mohla jít s nimi, ale evidentně byl můj strach zbytečný. Sraz se konal v neděli, jediné, co nám to kazilo, bylo počasí. Vlastně nejen to. Já, co bydlím v Praze přes deset let jí znám poměrně málo (donedávna jsem nevěděla, kde je třeba taková Kampa), takže jak se dalo čekat, Mon nevěděla, kde se Eden nachází. Internet však poradí se vším a Idos mi naplánuje cestu. Jenže ouha! V Praze se běžel Marathon a tramvaje se nemohly dostat přes řeku. S čímž ovšem idos nepočítal a já taky ne. Zbývalo mi vymyslet náhradní dopravu. Ku podivu jsem dorazila jen o minutu pozděj. Už vím, že Eden je hned vedle Syntop arény, přičemž jsem si vzpoměla, že nebýt čachrů s lístkama na Ticketpru, tak bych tam byla před týdnem viděla na živo Metallicu. No co už, oni z nás ještě přijedou vytáhnout tisíce... :)

Stojím před hlavním vchodem, tak jak bylo domluveno. Po chvíli volám Mnišce, že už jsem na místě. že je na místě i ona, to zjišťuju, když vidím tři slečny pochodující směrem ke mně a jedna z nich s mobilem u ucha. Mniška dorazila s doprovodem ze Slovenska - Lucernou a její kamarádkou Domčou. Okamžitě jsem si s Mniškou padla do noty, je to totiž stejně ukecaný člověk jako já. Teď ještě odchytnout Šeříkovou. Kolem nás se mihla drobounká křehká tmavovlasá víla, nebylo pochyb, že to je ona. Styděla jsem se jí dát tu polochcíplou kytičku, ale nejspíš z ní i tak měla radost. Šeříková přijela o něco dřív, takže už měla centrum zmapované, tudíž nás vedla za paní Brožovou. Zrovna kreslila obraz Anděl zamilovaných.

Maruška Brožová kreslící Anděla zamilovaných, vedle ní můj oblíbený obraz - Říjnová víla.

A na nás dýchla vlna pozitivní energie hned, jak jsme jí uviděly. Mniška ně ni měla připravenou hromadu otázek, ale na polovinu jsem nevědomky zeptala já. Ta pozitivní slova, fantazie, co jí šla z úst, je to člověk, co se dokáze naprosto koncentrovat a vnímat jen to, co si přeje. Po poměrně dlouhém rozhovoru jsem se vydaly po stopách jejích obrazů a taky za vůní sladkého. Kvůli cenám jsem pročly tak dvě patra, až jsem zůstaly v jedné kavárně-cukrárně, kde jsme usoudily, že ty peníze za to dáme. Tam jsem vypila to nejlepší horké jablko. Taky byla venku pěkná zima.
A tak jsem si začaly povídat. Vlastně jsem nejvíc mluvily já a Mniška, v některých chvílích mi to přišlo jako taková nevřčená soutěž, která z nás toho poví víc. Dost jsme se nasmály zážitkům z její honby na erby. Inu ne vždy jsou lidé příjemní a jejich neochota jí při hledání jistého erbu moc nepomohla.
Bohužel křehká Šeříková víla se s námi musela brzy rozloučit. Ještě jsem jí dala na rozloučenou avanturinové srdíčko an krk. Zanechala ve mně dojem opravodvé víly z jiného světa. Ze světa obrazů Marie Brožové. Těmi jsme se poté kochaly a hledaly zakomponované podpisy. Přičemž jsem zjistila, že i milá slečna Lucerna kreslí krásně a nakonec nám ukázala svůj blok.

Vzpomínka na podzim, obrázek odsud.

Znovu jsme se vrátily k jejímu stanovišti, že si koupíme pohledy nebo autorský tisk. Byla toho fůra k výběru, ale Mon byla jako obvykle poněkud švorc. Nakonec jsem si vybrala pohlednici se Vzpomínkou na podzim. Původně jsem chtěla nějaký hodně barevný obrázek, ale tenhle podzimní na mě prostě zapůsobil a bylo to jasné. Ještě jsem pomáhala ve výběru Mnišce a pak jsem zamířily do obchodu s kameny. Zjistily jsme, že obě sbíráme minerály, akorát Mniščina sbírka je třokrát talová, jako ta moje. Oblíbený obchod s kameny mi před dvěma lety zrušili a teď je tam Cigarett's Store...Tak jsem alespoň svojí sbírku rozšířila o zelený achát, citrín a sokolí oko.


Pro Marii Brožovou jsem měla připravený dárek, tedy náušnice z malých pastelek, při rozhovoru jsem zjistila, že nemá dírky, tudíž jsem jí je nemohla dát... :D Nakonec jsem je dala Domče, počítala jsem, že nás bude na srazu o jednu míň a já tedy pro ni původně neměla dárek.

Při odchodu jsme se přesvědčily, že Praha je pitomé město, v němž sehnat lístky na tramvaj je dost těžké, zvlášt v neděli. Dobíhaly jsme tramvaj jak splašené, řidič nám zavřel před nosem. a to bylo dobře, protože bychom se zavezly bůhví kam. Aneb nechte mě organizovat dopravu. Před křestem Pohádek pro Kulíšky jsem zavedla Polgaru a Maky omylem do podzemní garáže a ne do metra.
A počalo loučením, dost rychle nám to uběhlo. Na to, abych doprovodila Lucernu s Domčou an Karlův most už mi nezbyl čas.
Mniška pro nás měla milé dárky, barevnou pastelku i něco sladkého. Ale nejvíc mě potěšilo přáníčko s milým textem, prosím cituji: "Ať vždy Tobě slunce září jen a Tvůj život promění se v sen." Mimochodem krásně píše. :) Přáníčko už má místo v mé krabici an vzpomínky. Sakryš, měla bych ji vyměnit za větší, už se mi toho do ní moc nevejde.

Celý večer a druhý den jsem myslela pořád na vydařený sraz (vydařený, až na maličkost, přesvědčit Domču, aby si založila blog, se nám nepodařilo) a pastelkovou fantazii Marie Brožové, která mě nenuceně donutila započít obrázek, jež jsem měla v hlavě už dlouho. Až bude hotovo, pochlubím se.

Děkuju moc holkám za příjemně strávený den!
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Mňoukla&vymňoukla Mňoukla&vymňoukla | Web | 19. května 2012 v 14:05 | Reagovat

Marii Brožovou zbožňuji, protože mi trvá i týden než na jejím obrázku najdu všechny detaily... A tu vílu mi vždycky připomínala, jen jsem neměla to štěstí ji vidět živou jako ty :)

2 Daysy Daysy | E-mail | Web | 19. května 2012 v 14:19 | Reagovat

No to je přenádherné.

3 jaweb jaweb | Web | 19. května 2012 v 14:39 | Reagovat

Obrazy této ženy jsou naprosto úchvatné. Také jsem je viděla poprvé na Zličíně a byla jsem uchvácena. Nejvíce miluju obrazy víl. Jsou plné fantazie a krás přírody. Moc hezký článek.

4 Babe Babe | Web | 19. května 2012 v 15:07 | Reagovat

já ju už jednou vidělo když mi bylo tak devět někde myslim že v jičíně a matka mi koupila http://www.mariemab.com/images/gallery/mabh020.jpg :) potřebuju vážně papíry, mam chut pastelkovat. :D

5 Houp Houp | Web | 19. května 2012 v 15:18 | Reagovat

Muselo to být vážně skvělé. Sama doma vlasním jeden obrázek, Šeříkovou Šahrazád jen ve zmenšeném provedení, ale i s podpisem. :D Byla jsem na táboře a tam obrázky dostala za první místo v tanci a Marie Brožová zmenšené obrázky dodala. Z jejích obrázků jsem vždy nadšená i když jsem neměla ještě možnost vidět je naživo. Rozhodně to musí být něco úžasného! Ještě jsem neviděla nikoho kdo by takto ovládal pastelky, kdo by s nimi opravdu uměl takto čarovat. Skutečně označení pastelková víla je dokonalé! :D

6 Lilly Lilly | E-mail | Web | 19. května 2012 v 15:44 | Reagovat

Úžasné! :O Závidím ti, u nás nič také nie je -_-

7 Joeí Joeí | Web | 19. května 2012 v 15:54 | Reagovat

Její obrazy jsou něco úchvatného. Sama jsem je viděla naživo a ačkoliv mi bylo pouhých asi osm let,ty její obrazy na mě nějak zapůsobili. Měla jsem tehdy možnost s ní mluvit a používat její pastelky,myslím že někteří z nám mohli pomoct vybarvit kousek na obrázku.

8 Mniška Mniška | E-mail | Web | 19. května 2012 v 16:50 | Reagovat

Já jsem fakt ráda, žes měla tu odvahu a přihlásila ses. Je fakt, že jsem čuměla jak puk (mimochodem,budeš taky dneska našim fandit? :)), protože jsem se trochu divila, že se hlásíš dobrovolně navzdory tomu, že jsme se moc neznaly. Ale jsem fakt ráda, že Tě to neodradilo (od týhle doby můžu používat velké "T"), protože i já si myslím, že jsme si padly do oka, čehož si všimla i Lucerna. A myslím, že máme taky dost společného, nemluvě o té ukecanosti a nevyřčené soutěži :)
Při čtení Tvého článku jsem zčervenala jako ředkvička, hezky o mně mluvíš, děkuju :) Jsem fakt nadšená z toho, že se to povedlo a překonalo to moje očekávání a taky Ty jsi mě příjemně překvapila, taky svou povahou.
Někdy mi musíš ukázat tu Tvou sbírku kamenů, jsem zvědavá :)
Koukám, že organizace dopravy je Tvoje specialita zrovna tak jako moje :D taky patřím k pěkným zmatkářům...

9 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 19. května 2012 v 21:13 | Reagovat

Parádní obrazy plné fantasie...

10 Šeříková Šeříková | Web | 20. května 2012 v 11:00 | Reagovat

Bylo vílomilé se s vámi všemi setkat. A paní Brožová.. Je prostě kouzelnice :-)

Těším se na další setkání!

11 Vendy Vendy | Web | 20. května 2012 v 21:37 | Reagovat

Ty jseš taky excelentní průvodce svým rodným městem, zdá se... :-)
Ale hlavně že jste se sešly, četla jsem už reportáž u Mnišky, a zdá se, že jste spřízněné duše. Možná bych byla spřízněná duše i já, i když jsem věkem kapku napřed... ale obrázky paní umělkyně mě taky nadchly, asi bych u nich postávala pěkně dlouho. Kamínky mám taky ráda, ale nekupuju je, i když se říká, že kamínky působí svou energií... tak nevím. Ano či ne...
Taky jsem se chtěla zúčastnit, ale nevyšlo mi to, bohužel.
Lucernu znám jen z blogu, a má opravdu fantastické obrázky, takové své, podobné jsem zatím nikde neviděla.
Na její obrázky jsem udělala i dva klipy na youtube, kdyby ses chtěla podívat, tak je najdeš u mě v rubrice Youtube... (a plánuji i třetí, až bude mít víc dalších...)
Hezky vám to vyšlo. I přes to nepříznivé počasí...

12 Lucerna Lucerna | Web | 22. května 2012 v 20:11 | Reagovat

S Mnisku ste si naozaj sadli do noty, to som si hned vsimla a to je dobre, ved nebyvate od seba daleko! :) Vystava bola ohromnam a som rada, ze sme sa tam stretli.
Ak by si niekedy mala cestu na Slovensko tak mi pisni na luccerna@azet.sk, urcite by som bola rada ak by sme pobehali po Ziline, neviem ako casto tam chodis :D.
V kresleni na pani Brozovu nemam. Ked sa ma spital otec doma, kedy budem aj ja tak kreslit.. tak som sa zasmiala a povedala mu ze by som potrebovala na to aspon dalsie dva zivoty :DD. Napodobnit by som ju po nejakom case si myslim dokazala.. ale budiz mi omluva, ze mam uplne odlisny styl kresby :)). Ona ma pastelky ja mam slabost pre pero :D.

13 tail-haris tail-haris | Web | 26. května 2012 v 20:43 | Reagovat

wow... nemám slov, naprosto úžasné :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Zanechte komentář, neboť zpětná vazba je motorem pokroku. :-)


Kopírování jakýchkoliv článků, fotek, obrázků a vytváření kopií mých šperků bez svolení je zakázáno! Umístěním reklamy souhlasíte s jejich okamžitou likvidací a označením vaší osoby vulgárním výrazem pro ženské (příp. mužské) přirození. Za reklamu pro hlasování hlasuju pro soupeře!

Design by Violett - pieklo.blog.cz
Autor obrázku v záhlaví: annick