Ukončený osobní blog české šperkařky, jíž učarovaly korálky.

V Brně nejen za Taychi

1. května 2012 v 20:49 | Monica Otmili |  Postřehy (nejen) odjinud
Vrátila jsem se z dlouhou dobu plánovaného výletu a můžu říct jen to, že chci zpět. Houby jen to, je toho spoustu, město na mě okamžitě zapůsobilo. Brno, Brno, Brno, při procházení jím jsem zavzpomínala několikrát na Valencii, protože obě města mají příjemě široké ulice, ani málo, ani moc, jak některé pražské. A taky na Liberec, obchody a náměstí mi ho přípomínaly. Už jen chybí ona známá liberecká budova (jejíž název si nepamatuju). A v Liberci chybí orloj tvaru, jež pokouší k úsměvu. Pobyt znepříjemňovalo jen velké vedro, ovšemn to není nic vážného, deštivé počasí bylo několikrát důvodem, proč se moje brněnská návštěva posunula. Ale mám pěkně spálená ramena...

V sobotu ráno mi "Déjednička" nepřišla tak strašná, jako před dvěma týdny, kdy se cestovalo na koncert do Zlína.Pořídila jsem si nové sluchátka (z jejich ceny mě málem trefilo, ale do mojeho mobilu pasujou jen ty s tou idiotskou přípojkou). Tak tedy mi po půl roce hrála hudba do obou uší. Kdo ví, třeba právě díky nim jsem tu cestu tak nevnímala.
Po příjezdu mě čekalo vítání se strejdou a následné seznámení s jeho bytem (to bylo poprvé za desetiletí na půl, co jsem jela do Brna na déle než tři hodiny) i jeho nastávající. Milá slečna. Témat ke společnému hovoru se našlo dost. A taky skvěle vaří, zdravě, ale chutně. Zkrátka schvaluju jí. :)

Když už v Brně, tak žádné flákání, hned po obědě se vyrazilo na Špilberk.

Uvnitř byl chládek, už je mi naprosto jasné, proč se říká " jít sedět do chládku." jde z té věznice respekt, co jsem se dočetla o podmínkách a něco viděla, zacházení s vězni jako z hororu. Dotkla jsem se telefonní ústředny, na níž sahali nacisti. (Čímž nechcu říct, že bych sympatizovala s jejich ideologií, naopak, ale přece jen je to kus historie, byť její temnější stránka.) Mobil v temných prostorách moc nereagoval, fotky jsou od strejdy a ještě je nemám, tudíž se nepochlubím. Pod hradbami se promenádovala krásná černá kočka, čímž mi naprosto jasně dávala najevo, že chce na fotku. Jenže pak si to nejspíš rozmyslela, takže z fotek není nic.
Na vyhlídce hezky foukalo a já měla za chvíli vlasy jako čarodějnice, no co, svět se nezboří. Následoval sestup-výstup na Petrov a noční můra pro mě - dostat se po točitých a průhledných dřevěných schodech nahoru. Nesnáším tyhle schody, brr.
Ještě před tím jsme stihli potkat strejdova kamaráda s dcerou, co pokračovali s námi. Brno působí zezhora malince, ale příjemně. Pak ještě na Svoboďák ke slavnému orloji. O kuličce později. Večer jsme zakončili špekáčky u známých a hrou Activity. Vznikaly geniální kresby, snad nejvíc nemůžu z "bundy s kapucí" jež byla hádaná jako brnění, nebo Praha spletená s Plzní.

I neděle byla ve znamení výletu - hurá na přehradu a na hrad Veveří. Po přehradě už lítali windsurfisté i nudisti, na jwjichž holé zadky jsme měli pěkný výhled z horní paluby lodi. A já si připadala úplně někde jinde. Jak dlouho jsem nebyla v lese.A po té dlouhé době to na mě zase dýchlo. A jak! Chci častěji stoupat na hrady u lesa. A v okolí ta příjemná krajina, jíž bych se chtěla prohánět s fujarou v ruce a s toulcem šípů na zádech, jak už jsem někde psala.

Je tam krásně, co?

Veveří.

Následovala večeře v příjemné restauraci a debata o mimozemšťanech. Schválně, jaký je váš názor na mimozemský život?
Normálně si už nepamatuju, co se dělo večer! A jó, už si vzpomínám. V Brně mám totiž plno znamých a i ti se navzájem znají. Sedli jsme do podniku zvaného Podnebí s rodinným kamarádem cimbalistou, co taktéž jezdí na letní cimbálové kurzy na Soláň.

V pondělí však museli oba do práce, čehož jsem využila na to, abych osobně poznala Taychi. Sraz v deset na "nádru" se nepovedl úplně podle představ, otáčecí hodiny u zastávky jsou tam totiž dvoje (stejně tak zastávky), nicméně našly jsme se. Dala jsem jí gumičku a ona mně knoflík. Průvody maturantů snad nebraly konce, pořád někdo žebral, tak jsme se občas slitovaly. Ti, kterí se mi ale opravdu zalíbili, ty jsme viděly jen ze šaliny. Zamířily jsme na Svoboďák, protože jsem se pochopitelně jako každý turista hodlala pokusit získat pověstnou kuličku. Jasně, že ju nemám, mrchu. Nepodařilo se, všechny otvory už byly ucpané rukou těch, kteří přišli dříve než my. Ale aspoň jsme si pokecaly s několika poloopilými lidmi. Jak jsem později zjistila, zaregistrovala nás blogerka Skřítek. Po procházce do čajovny (já totiž při příjezdu dostala strašnou chuť na chalvu, která nevydržela do chvíle, dokud jsem jí nekoupila a po pár hltech opět zjistila, že mi nechutná. Zvláštní, ale dostala jsem chuť na něco, co mi zas až tak nechutná.) jsme ulehly pod stromy v parku, snad v Lužánkách nebo nevím, chtěly jsme tam jet, navigovali nás stejným směrem. Příjemně jsme pokecaly a nasmály se kdesčemu. "Tož divaj sa na Pražáka." nebo "Nechlemté tu vasru, chčijó o teho mordoši!" Taychi je zajímavá milá slečna se srdcem na správném místě.
Stala se nám menší kuriozita, jak se tak válíme, přichází za námi chlapík, evidentně bezdomovec s tím, zda nehledáme maséra. Že masíruje ženy i lecos jiného na ženách. :D Ano, půjdu do parku a budu čekat, jestli nějaký masér nespadne z nebe. V Brně není nemožné.

Taychi pózuje a stříká jí na záda "vasra, do níž chčijó mardoši".

Bylo vedro, tak jsme se vycákaly v kašně, v níž si chlapíci chladili rovnou přepravku piv. Tay měla foťák pořád u sebe a máme fotky i s Johnem Lennonem (že jde jen o bustu, to je vedlejší).

Odpoledne ještě procházka se strejdovou nastávající k ohradě s divokými prasaty. Na zoologickou bylo málo času, ukázalo se však, že tohle byla lepší volba. Tam je totiž taky krásně, moc na mě zapůsobilo, jak v jedné části jedou tramvaje místem, kde mají stromy z obou stran, co se jich téměř dotýkají. Cestou filozofická debata i věci ze života, ezoterika a to vše zakončené večerní procházkou po Brně, Denisovy sady, Divadlo a tak dále. Se zmrzlinou v ruce.

Nevím jak vy, ale vidím veliký rozdíl mezi Brnem a Prahou. Na Brně se mi líbí, že působí až tak nečesky a je zde skvěle spojené město a příroda.

Tenhle strom se u obory tak vyjímal. Škoda, že byl za ohradou a nešel obejmout...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Daysy Daysy | E-mail | Web | 1. května 2012 v 21:06 | Reagovat

Nějaké fotky už jsem viděla i u Taychi. :) Určitě jste měli pěkný den.

2 Taychi Taychi | Web | 1. května 2012 v 21:18 | Reagovat

Bydlím docela blízko, takže k prasatům bych mohla chodit každej den, ale nechodím :-D

3 David Bachmann David Bachmann | E-mail | Web | 1. května 2012 v 22:09 | Reagovat

Já jsem přesvědčenej, že to nejkrásnější na Brně je dálnice do Prahy!
Snad nikde na světě jsem nepotkal tolik pitomců, jako právě v Brně. Dokonce jsem měl spolužáka původem z Brna a byl to takovej hodně sebevědomej, ukřičenej pitomec.
Ale všude jsou lidičky různí. Já mám jen na Brno a jeho obyvatele smůlu. Navíc nás tam nemají rádi, tak tam nejezdím, když nemusím.

4 Sever-rat Sever-rat | E-mail | Web | 2. května 2012 v 21:26 | Reagovat

Do Brna jsem se ještě nikdy nedostal..ani nevím, jestli tam budu mít někdy nějaký výlet...

5 Christina Christina | Web | 3. května 2012 v 19:04 | Reagovat

Tajčinka je fajn člověk, povídám si s ní jenom přes skype, ale také se chystám do Brna.

6 Šeříková Šeříková | Web | 6. května 2012 v 9:34 | Reagovat

Hezky sis výlet užila :)

7 Vendy Vendy | Web | 7. května 2012 v 13:32 | Reagovat

Taky mám Brno ráda. Dřív se mi líbila Praha, byla magická, plná kouzelných zákoutí a památek. No, líbí se mi i dnes, ale už je hodně komerční a příliš mnoho tůristů. (Já vím, musíme být světoví, ale že tam drnčí angličtina, němčina, francouzština, italština, to mi ani tak nevadí, jako že téměř neslyším češtinu.)
Brno se mi v posledních letech zamlouvá stále víc, taky rarita, že zde vlakové nádraží stojí téměř uprostřed města - a už dlouho se plánuje, že je odsunou o dobrý kilometr dál, ne-li ještě dál. Naštěstí na tento veleprojekt prý nejsou peníze, ale obávám se, že přestavbě nádraží se časem stejně nevyhnem.
Koukám, že se ti náramně zalíbil náš brněnský "orloj". I když do orloje má daleko, rozhodně je to však nezapomenutelný úkaz, a v tomto měl pravdu autor tohoto skvělého dílka, který tvrdil, že to bude něco, na co nikdo nezapomene. A něco, na co se každý bude chtít podívat.
Jsem ráda, že se ti v Brně líbilo, ano, ty ulice a pěší zóny jsou sympaticky široké, občas tam projede šalina, občas ne...
Masér úchyl?
Tohle byl spíš úchyl, než masér... aspoň se máte čemu smát.
Pěkné fotečky!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Zanechte komentář, neboť zpětná vazba je motorem pokroku. :-)


Kopírování jakýchkoliv článků, fotek, obrázků a vytváření kopií mých šperků bez svolení je zakázáno! Umístěním reklamy souhlasíte s jejich okamžitou likvidací a označením vaší osoby vulgárním výrazem pro ženské (příp. mužské) přirození. Za reklamu pro hlasování hlasuju pro soupeře!

Design by Violett - pieklo.blog.cz
Autor obrázku v záhlaví: annick