Ukončený osobní blog české šperkařky, jíž učarovaly korálky.

Jméno

21. května 2012 v 19:39 | Monica Otmili |  Názorově-úvahové okénko
Věc, která nás provází po celý život. Pro někoho pár písmen, které mu kdysi rodiče vybrali, pro jiné téma na dvě hodiny. Hádáte správně, že patřím do té druhé skupiny, jinak by tenhle článek nevznikl. A nebýt dnešního data, tak by se stejně objevil, ale o něco později. Dnes je prostě na místě. Jednadvacátý květen, den každoročních bouřlivých diskuzí u nás doma. Protože (cituji mojí mámu): "Ty jsi není žádná Monika!"




Od mala nemám svoje pravé jméno ráda, není nijak divné či cizí, teď už obyčejné. Děcka se mi vysmívala, což jsem v první třídě těžce nesla. Co si pamatuju, tak jsem jednou letěla za učitelkou, zopakovala jí to, co mi řekli a ona se začala smát taky. Asi jí nenapadlo, že mě má metr od sebe a že si toho určitě všimnu a zanechá to ve mně určitý dojem. Chápu, že jí přišla taková banalita úsměvná. Čert to vem, su ráda, že z té školy jsem odešla dokud to bylo možné, z vícero důvodů. I kdyby se mi nesmáli, pořád jsem si vymýšlela různá jména, co jsem byla na jeden, dva dny. Jednu delší dobu jsem byla Lily. Ale nikdy jsem tyhle jména zvlášť neprožívala, bylo to takové pobláznění. Pak jsem si v páté třídě přečetla knížku Dárek pro Moniku od Hany Pražákové a měla jsem ve jméně jasno. Ani tak hlavní hrdinka Klárka ani samotná Monika, ale to jméno mi zaimponovalo. Menší roli v tom hrála jedna holčina z hřiště, kam jsem s kamarádkou chodila, co se shodou okolností taky jmenovala Monika. (Mimochodem někdy v té době jsem si vymyslela jméno Otma, původně pro mě, pak mi došlo, že to nejsem já, ale Ona a teď už je to moje druhé jméno. Něco o Otmě tady.)

A tak začalo opravování (nebo spíš otravování) lidí, co mě oslovovali, aby si zvykli na moje nové jméno. Bylo mi jasné, že rodiče se to nikdy nepřeučí a ani to nebudou chtít akceptovat. Nemýlila jsem se, ale mamka mi občas píše vzkazy s oslovením Moniko, Mončo. Nevím, jestli nevědomky, nebo mi chce udělat radost. Několikrát jsme se kvůli tomu pohádaly. Všichni si mysleli, že mě to za pár týdnů přejde a ono nic, jsou to čtyři roky a pořád se kolikrát ošívám, když slyším, jak na mě volají původním jménem.

Zastávám názor, že jméno člověka vypovídá o charakteru. Jednu dobu jsem byla hodně zabraná do numerologie. V jedné z knížek jsem se dočetla při vypočítávání jmenného čísla, že přeje-li si osoba, aby jí bylo říkáno jinak, než se úředně jmenuje, vybrala-li si jiné jméno, než to, co má v rodném listě, pak se má počítat s tímto jménem. A s tím souhlasím nejen z hlediska numerologického, ale i hlediska lidského a lidských vztahů. Je to taková laskavost, tolerovat toho druhého. A nedělá to dobře, když někdo nechce. Jak píšu, bylo jasné, že naši si nezvyknou a lidi co mě znají dlouhou dobu taky ne. A pak jsem nastoupila do nové školy, jejíhož třídního kolektivu si vážím, cítím se mezi nimi dobře. Bohužel ani tady moje jméno neakceptovali. Někteří sice ze začátku ano, dokonce i někteří učitelé, ale bylo lidí, co to prostě nepobrali a ti, kteří ano, se díky jejich oslovování zpátky přeučili. Vím, že zvyk je železná košile, ale tady ani tak nehraje roli zvyk jako neochota. Někteří si prostě řekli ne, tudy cesta nevede a budou si tvrdit své. Prostě nechcou. Sice je to hlavně moje věc, ale evidentně mi do ní chtějí skoro všichni mluvit. Nebo si do toho já nemůžu mluvit, protože je to druhý dar od rodičů, hned po tom, že mi dali život?

Jméno je věc, která nás provází celým životem, ale nemusí být to to samé jméno. Někdo, komu se nelíbí jeho jméno si řekne "Stalo se, no co už." a nijak moc se nad tím nevzrušuje, jako by to udělal můj kamarád, kdyby měl jméno, co by se mu nelíbilo. A někdo se rozhodne to řešit. Jako já. Ale spousta lidí mu s tím nepomůže. S mým přejmenováním naši nesouhlasí, změna mého jména je proti srsti a vyhazovat za to ještě peníze, no netřeba komentovat. Takže jinak než snahou přesvědčit sama sebou to k akceptování nepovede. Většinou si můžeme vybrat, co půjde s náma životní cestou. Kdo bych už neřekla protože lidi si nevybereme. Lidi si myslí, že takové chování je trapné a přiblblé, chtít si nechat říkat jinak, než se oficiálně jmenujeme. Ale my jsme lidi, novoty neradi přijímáme, to známe. tak je to třeba i s extravagancí. Samozřejmě není-li něco takového jako jméno na papíře je s tím holt problém. Ptám se sama sebe, proč to mému okolí tolik vadí? Sama sebe se ptám, protože nikdo mi nedal dobrý důvod. Mamka řekla "prostě proto, jemenuješ se...", táta neřekl nic, jméno Monika bere trochu s humorem, ale nikdy nedal najevo nějaký odpor jako mamka. Širší příbuzenstvo do toho netahám (ty by trefil šlak okamžitě), určití kamarádi tvrdí, že prý se to ke mně nehodí, jiní zase, že je to trapný, hloupý, nebo že mi tak v dospělosti nikdo říkat nebude. Někde tam je ta bariéra NE, ale žádný obrovský důvod, kromě rodičovství, které z toho teď vyjímám. Přitom tolik lidí mi řeklo pravý opak i jméno Monika jakožto moje akceptovali. Vlastně mínění druhých mi může být jedno, pořád se najdou ti, kteří proti tomu nejsou zaujatí a navíc se nechci řídit míněním ostatních, ale především sebou. A já tvrdím toto, jmenuju se Monika. Tak jako je Lúmenn Lúmenn, Ophelia Opheliou, David Davidem (kterému ještě jednou děkuju za přání k svátku*), já su Monika. Proč by mi to pořád chtěl někdo brát? Protože to není normální?

Věřím, že teď čtete vy, kteří si myslíte to samé, že je to na palici, i ti, co to mají stejně, vybrali si jiné jméno, i vy z mojeho blízkého okolí, kteří o tom víte (a já si nedala bacha, takže víte i o blogu :) ale mám vás ráda). Možná pod článkem právě vy rozpoutáte diskuzi, jaký je váš důvod, nebrát to.
Inu ve třídě jsem to převážně vzdala, byť ačkoliv jsou ti lidé úžasní a bude se mi těžko s nimi na konci roku loučit, v tomhle ohledu je většina z ní poněkud zatvrzelá. Ale jinak to nevzdávám, vlastně mi nic jiného nezbývá.
Obecně se nerada představuju, radši říkám, že se jmenuju tak a tak, ale říká se mi Monika, tohle jméno používám. Když to není oficiálně na papíře, cítím trochu ten pocit lži, chci jednat na férovku. Poslední dobou si říkám, že se na tohle představování vykašlu. Bude to možná do budoucna pro některé překvapení, neublíží jim však. Zvykám si, oslovovat lidi v přezdívkách, chtějí-li to tak, protože vím jaké to je, ošívat se v něčí (byť milé) společnosti, kde mě volají tím, co mi bylo dáno, přitom ve druhé mi říkají tak, jak si přeju.

Pevně doufám, že v září na střední škole moje jméno přijmou a ve třídě nebude žádná Monča. To by byl problém na obzoru a další bariéra pro lidi. Nejspíš bych si nechala říkat Otma (Otmílie), tohle jméno ke mně přirostlo jako moje druhé. A najdou se lidi, co mi říkají jenom tak. Nevadí mi to, je to milé jméno, mám ho ráda, navíc jsem si ho sama vymyslela. Je to o lidech.
Stejně tak pevně věřím, že jméno "Monika Otmílie" budu mít jednou v občance. Snad se nebudu jednou rozhodovat, které z těch dvou je to hlavní.

Co vy a vaše jméno?

Jinak ohledě jmen jako takových chystám ještě pár článků, miluju procházení databází a pitvání jmen celkově. a za tu dobu, co se tohle stalo mojí oblíbenou činností jsem si utvořila různé názory.
(S)mějte se!

Monica Otmili

*Vím, že celý tento článek i poznámka k Davídkovi zavání přáním k svátku. Tato poznámka vás ale k ničemu nezavazuje. :D No uznejte, kdy jindy by se tento článek hodil víc, než dnes?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Míša* Míša* | Web | 21. května 2012 v 19:42 | Reagovat

super článek:)

2 Any :) Any :) | Web | 21. května 2012 v 19:43 | Reagovat

Pěkný článek a moc hezký design!

3 Erista Erista | Web | 21. května 2012 v 19:45 | Reagovat

[1]: Tys to stihla přečíst za 2 minuty? Tě obdivuji, to samé [2]:, tak rychle teda nečtu... Já se ke článku, s dovolením, vyjádřím až zítra, jelikož se musím učit ;)

4 Mňoukla&vymňoukla Mňoukla&vymňoukla | Web | 21. května 2012 v 19:51 | Reagovat

Je fajn, že ses se svým jménem srovnala, to mně se nepovedlo... Svoje jméno nemám ráda, ale nemám nikoho, kdo by byl ochoten mi říkat jinak. Přejmenovat bych se chtěla  nechat, ale zase vzniká problém, jak by se mi moje nové jméno líbilo po X letech... Nechme to tak, jak to je, ikdyž se mi to nelíbí.

5 Skřítek Skřítek | Web | 21. května 2012 v 20:06 | Reagovat

Já se jmenuju Hana. To jméno mi vadí a ještě víc jeho zdrobněliny, třeba "Hanička (to je úplně nejhorší), Hanča, Hanka ad.". Vždycky se představuju Hana a vždycky mi někdo řekne jinak, takže všechny opravuju. V neposlední řadě je příšerný oslovení "Hani".
Jako malá jsem se tak nějak přejmenovala na Scarlett. Ještě ve dvanácti jsem se lidem občas představovala jako Scarlett a nutila sestru, aby mi tak říkala. Doma jsem se ale s nechutí ke svému jménu nesvěřila.
Moje přezdívka je Skřítek, ale nikdo mi tak neříká a já ani nechci, je to prostě jenom moje blogové jméno a "Hana Skřítek" zní trochu divně...
Pak se taky říká, že když rodič pojmenuje své dítě po sobě, je to projev lásky. Já v tom ale vidím spoustu nevýhod a vůbec jenom to, že nikdy nevím, jestli volají mě nebo mámu.
Když se ale podívám na spojení svého jména s příjmením, líbí se mi to. On je ale problém, že i když se člověk představí celým jménem, stejně mu dál budou říkat Hani.
A poslední odstavec. Je pravda, že málokoho zajímá, jestli jste pokřtění a jaké je vaše druhé jméno, já ho ale znám a hrozně mi to vadí. Takže ano, přejmenovat bych se nechala. Hrozně ráda.

6 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 21. května 2012 v 20:32 | Reagovat

Pátral jsem po původu a významu jména Monika:
osamělá, jediná (z řečtiny); bohyně (fénický význam); rádkyně (z latiny).
Tak nevím.
Ale každopádně všechno nejlepší.

7 David Bachmann David Bachmann | E-mail | Web | 21. května 2012 v 20:35 | Reagovat

Tohle je i moje oblíbený téma. V Bibli je řada příběhů, v nichž Bůh přejmenovává lidi. Chce tím většinou vyjádřit to, že když uvěřili a stali se jeho služebníky, prakticky se znovu narodili, stali se jinými a to je vyjádřeno i jménem.
O numerologii si myslím, že je zcela nesmyslná!
I já nemám své původní jméno rád a nikdy jsem ho rád neměl! Od šesti let jsem se chtěl jmenovat David a proto jsem si ve svých dvaceti letech při křtu vybral jména David Pavel. Paradoxně právě můj kmotr u křtu to nerespektuje a říká mi mým původním jménem. Už je takových lidí málo, ale tetičky už se nejsou ochotné učit říkat mi jinak. Mám nepříjemný pocit, když někde uvádím původní jméno. Legrační je, jak úředníci reagují na zjištění, že moje mailová adresa je se jménem David, když v dotazníku mají původního Miroslava.
Plně respektuji přání lidí jmenovat se, jak si sami zvolí.

8 Arvari Arvari | E-mail | Web | 21. května 2012 v 20:38 | Reagovat

No, já mám víceméně kliku v tom, že nesnáším jen plnou podobu svýho jména (Kateřina), takže při všech neoficiálních příležitostech používám jméno Katka. Už je to pár let, co jsem s tím začala. A vtipný bylo, když mi maminka řekla, že mě tak vlastně CHTĚLA pojmenovat, ale na matrice to nedovolili. Popravdě, až budu mít peníze, asi zvážím přejmenování.
Jinak, i když ten problém jako ty nemám, docela tohle chápu. Když má člověk pocit, že k němu jméno nesedí, prostě... nesedí. A má právo na to, aby mu aspoň nejbližší okolí říkalo tak, jak se on rozhodne. Takže já ti držím palce, aby začali. Aspoň trochu.
Jo, a všechno nejlepší k svátku. ;)

9 Liliana von der Heide Liliana von der Heide | Web | 21. května 2012 v 21:08 | Reagovat

Mně se moje jméno nelíbí. Prostě ne, fuj. Úplně mě vytáčí, když někdo používá jeho pitomé zkomoleniny nebo ho říká špatně. To bych vyletěla z kůže. Ještě když někdo něco chce a osloví mě tak, tomu říkám opovážlivost! Vrr! To jméno se ke mně nehodí, nevystihuje můj charakter. Když mě jím někdo osloví, tak oslovuje jen určitou část mého já, přesněji řečeno představu, kterou si o mě vytvořil. Na křestní jméno často ani nereaguju, protože si neuvědomím, že tím lidé myslí mě. Naštěstí mě někteří lidé oslovují správně. Například ve skupině, kdyby se řeklo moje dané jméno, tak nikdo ani pomalu neví, o koho jde, jak si na to zvykly. Často se už představím jako Lily, protože jsem prostě Lily a basta :-D

10 V. (alias veruce) V. (alias veruce) | Web | 21. května 2012 v 21:23 | Reagovat

Kdysi jsme své jméno neměla ráda, ale časem jsem si zvykla a teď už mám problém jen s psanou zdrobnělou verzí, mluvená mi taky nevadí :)

11 Babe Babe | Web | 21. května 2012 v 21:39 | Reagovat

[8]: já znalo jednu Katku, která to měla i v rodnym listu :)

~otmuš, ty víš, že já se vyjadřovat neumim, ale souhlasim :D  ˁ(^o^)ˀ

12 Arvari Arvari | E-mail | Web | 21. května 2012 v 23:29 | Reagovat

[11]: Hádám, že to je hlavně o tom, jestli se na matrice narazí nebo nenarazí na blbce, případně na fázi menstruačního cyklu baby za okýnkem. :-D Já měla na gymplu spolužačku, co se jmenovala Kristina, to taky není právě obvyklý, a taky to povolili. Takže... :-D

13 Lucerna Lucerna | Web | 22. května 2012 v 20:24 | Reagovat

Ako mala som sa chcela volat roznymi menami, hlavne preto ze moje meno ludia skomolovali na Mirku.. co je uplne ine meno a chytila som na to alergiu :-D.
A vsak nechcela by som sa inak volat, som spokojna s Miriam. Myslim si, ze ma vystihuje :). Najlepsie by bolo k tomu este priezvisko Luccerna :D
Po pravde ani neviem ake je tvoje meno od rodicov, ja som si ta zapametala z Prahy ako Moniku :). Takze vsetko naj!

14 Kelly Kelly | Web | 22. května 2012 v 21:36 | Reagovat

Ja sa tiež zlostím, keď ma niekto nazve mojim rodným menom, pretože nielenže ku mne nepasuje, ale väčšinou mi tak ľudia hovoria keď ma chcú podpichovať :D Už veľa rokov používam jedine meno Kelly :)

15 Xavier Fender Xavier Fender | Web | 23. května 2012 v 19:48 | Reagovat

Dnes už téměř každému chybí takt ... Proč tolerovat nějaké výmysly, když to původně kdosi stanovil jinak? Proč bychom se měli oslovovat jinými jmény, než těmi, co nám vybrali rodiče? :D To je hloupost ... Asi se tolik bojíme vykročit ze stáda, že už máme i strach říkat lidem jinak, než jak to káže občanský průkaz. :D A přitom máš pravdu - jméno vypovídá o charakteru ... do jisté míry ... ale hlavně, pokud jde o hloupé jméno, malé děti to snadno zparodují a ten člověk pak může mít trauma na celý život. Prošel jsem si svým ... a mnoho mých spolužáků zrovna tak. Vždy se nějaký takový debil najde ... ale každému je jedno, že to pramení ze špatně zvoleného jména. :(

Kvalitní článek :)

16 Ell Ell | E-mail | Web | 24. května 2012 v 11:27 | Reagovat

Taky svoje jméno nemám ráda.. Očividně Moniky znám dvě   Kdešto Nositelky jména Andrea znám minimálně sedm (nepočítám sebe) ach proč se nemůže člověk jsemnovat tak jak zrovna chce... Někdy si řikám Proč? Proč mi dali tak tuctové jméno, ale už se tak jsemnuji. i kldybych svoje jméno někdy s chutí strčila pod jedoucí vlak..

17 lady Lianna lady Lianna | Web | 24. května 2012 v 15:39 | Reagovat

Mám známého, který si nechal změnit příjmení už 2x. Já mám svoje jméno ráda. Přezdívku už mám sice druhou, ale dát ji do občanky - nevím nevím :-)

18 Alisa Alisa | Web | 25. května 2012 v 19:24 | Reagovat

Podľa mňa toto dokáže riešiť iba človek, čo nemá čo robiť preboha . Oukej, je to môj názor, neukameňuj ma za to . Moja kamarátka sa volá Natálka, nie, Natália, proste Natálka . A ja som Alisa . Ehm, druhým menom Darja, lebo mala je ruska a otec polovičný francúz, takže sa nezhodli . Nemám to meno rada, pretože si ho extrémne veľa ľudí nepamätá a keď niekto povie "Aluška" znie to príšil... hmmm, sarkasticky . Ale preboha, aby som riešila meno ? Čo som šľahnutá ? je to len meno, nehovorí to o človeku nič, proste obyčajné oslovenie, ktoré si môžeš upraviť (v mojom prípade "Lis", "Allie", "Al"... volajú ma všelijako) a koniec . Bože, ja mať takéto problémy, bola by som happy person .

19 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 25. května 2012 v 23:10 | Reagovat

[1]: Ty jo, tos byla rychlá, víš o čem byl?

[2]: ... Design dělala Blanch. :)

[4]: Taky jsem přemýšlela, jak to bude po X letech. Upřímně nevím, nejspíš budu s "novým" jménem a už to řešit nebudu.

[5]: Hanka, tak mi říkaly na jednom táboře před pár lety. :) Ani nevím, kde to tenkrát vzali.

[6]: Taky jsem pátrala, ty významy se ke mně moc nehodí, ale jakmile mám ráda to jméno, nevymluví mi ho nic. A děkuju za přání. :)

[7]: Však s tím se my známe. :)

[8]: To též nechápu, jak ti může někdo zakázat pojmenovat dítě tak, jak si přeješ. Divná to matrika.

[9]: Tak tak, Lily. :)

[18]: Neukamenuju. A právě, to je kámen úrazu, jestli je to "jen" jméno nebo "právě proto" jméno.

20 Šeříková Šeříková | Web | 26. května 2012 v 9:41 | Reagovat

Obě Tvá jména se mi líbí. Jsou taková jemná, fialková a voňavá. Moc se mi líbí nápad. Napsat o něčem všedním, přitom důležitém, nastrčí málo koho! Povedené :-)

Se svým jménem spokojená vůbec nejsem. Kdybych mohla, poprosila bych okolí, aby mě oslovovalo jinak, třeba Šeříková, ale ... copak bych mohla?

21 hahaporadnevimjakouprezdivkusemmampsat. hahaporadnevimjakouprezdivkusemmampsat. | Web | 1. června 2012 v 23:01 | Reagovat

mám jméno, které se moc často nepoužívá, nevadí mi. ale poslední dobou s tím mám trochu problém. vždy když se opiju,mám v hlavě učitý blok, který mi přikazuje, abych se představovala jinak. nechci aby mě lidi znali jako "tu holku co se opila" když se představím jako bára, nikdo mě nezná, nenajde mě na fb, nic. takže..prostě bára.

22 maydayberry maydayberry | Web | 5. června 2012 v 1:00 | Reagovat

Přezdívek mám 100+1, ale vždycky a napořád budu po mamince Marie (máma se teda píše Mária, ale to je jedno). Dřív jsem svoje jméno nechtěla, smáli se mi. Ale pak mi jedna osoba řekla, že já se ani jinak jmenovat nemůžu, tak jsem se to naučila mít ráda a pořád lepší než nějaký častý jméno. (Marie častá je, ale spíš u starších ročníků.) I když, oslovení Marie mě občas štve, protože to většinou říkají lidi, kterým něco vadí, nebo chtějí být kousaví a tak.
Významy typu "milovaná Bohem", "trpící" beru s rezervou, ale někdy mě ta podobnost v jistých situacích až děsí..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Zanechte komentář, neboť zpětná vazba je motorem pokroku. :-)


Kopírování jakýchkoliv článků, fotek, obrázků a vytváření kopií mých šperků bez svolení je zakázáno! Umístěním reklamy souhlasíte s jejich okamžitou likvidací a označením vaší osoby vulgárním výrazem pro ženské (příp. mužské) přirození. Za reklamu pro hlasování hlasuju pro soupeře!

Design by Violett - pieklo.blog.cz
Autor obrázku v záhlaví: annick