Ukončený osobní blog české šperkařky, jíž učarovaly korálky.

O vodě a očích

4. března 2012 v 13:49 | Monica Otmili |  Názorově-úvahové okénko
Oči jsou prý zrcadla do duše. A tak jsem je několikrát vystavila zkoumání, protože si nemůžu pomoct, ale často to tak nevnímám. Když čtu různé povídky či knihy, kde autor popisuje výraz v tváři a je tam pasáž např. o vystrašených očích, mám-li možnost, nedá mi to, musím jít zase ty svoje oči zkoumat. Jak můžou působit vystrašeně? Tak se nakrucuju před zrcadlem jak kohout na báni, tou plochou zajímavého materiálu, u něhož by mě zajímalo, jak byla vytvořena, a ať se tvářím jakkoliv, nikdy na mě ty oči nepůsobí vystašeně. Je to snad tím, že vystašená nejsem.
Nedojdu k výsledku bádání, ale baví mě sledovat tu kresbu v duhovce, vypadá prašně jako motýlí křídlo. Kdysi, to my bylo tak šest, na školkovém táboře, jsem objevila na zemi mrtvého motýla, co měl úžasná křídla, modrá a přitom tak zářivá jako pomyslné světlo Vesmíru, které vnímám. Ten prach, ta tkáň, z níž křídla byla mi připomínají tkáň duhovky, alespoň na pohled.


Na druhou stranu za nimi tu duši cítím. Za očima je takové centrum vnímání, tam sídlí to naše Já, neumím si představit si tu "imaginární část sebe" třeba v prstech u nohou. Nemyslím jimi, necítím to centrum tam. Taky to tak vnímáte? A hned druhé centrum je srdce. Pocity se v něm totiž skutečně dají cítit. Radost, láska, strach i nenávist.
Když se podíváte někomu do očí, vidíte v nich malý odraz svojí hlavy. A mnohdy je podívat se někomu do očí hodně těžké. (Zvlášť, když se vám dotyčný líbí a vy se mu bojíte do těch očí kouknout, aby to nebylo poznat...:-)) To, že mě teď baví jezdit MHD, to někteří víte a taky mě baví sleovat při tom lidi. Spousta z nich si mě prohlíží. Mnohdy i já se zastavím na nich. Někdy vidím v jejich tváři takový odměřený, unavený či pohrdavý výraz a ta osoba mě sleduje, tak já také, dívám se jí do očí a trochu posměšně přemýšlím, kdo z nás to vydrží déle. Zkuste to, stojíte-li sio za svým, ta druhá osoba přestane.
Jednou jsme s našima letěli do Řecka a autobus, co nás na místním letišti vezl z letadla do haly byl pěkně narvaný. Byla jsem dítě (netvrdím, že teď nejsem), tak jsem si "urvala" místo. Vedle mě stálá žena, asi 55 let a pronikavě se mi podívala do očí a já do jejích. Měla je tmavěmodré a panenky strašně malé. Dostala jsem z toho pohledu až strach, zeptala se, jestli si chce sednout, ona nechtěla. Na její oči asi nezapomenu. Kdo jednou vyslovil větu, že oči jsou zrcadla do duše, měl pravdu, všechno tomu nasvědčuje.
Radši bych ale přišla o zrak, než o sluch, neslyšet nic, to by bylo skutečně utrpení. A oči by mi zůstaly zrcadly. Co je pro vás důležitější?

Příhodou z Řecka se dostávám k barvě těchto zrcadel. Od mala mě fascinovaly fialové oči. Viděla jsem je na reklamním plakátu na kontaktní čočky u očaře. Dodnes nevím, jestli je může mít někdo fialové skutečně. Žluté se prý dají najít, ale fialové? Hnědá barva očí mě uklidňuje, sama mám tmavě hnědé. Černá je tajemně elegantní a šedá, na druhém místě v mém pořadí oblíbenosti, je mrazivá, ale fascinující. K zeleným očím nemám žádný vztah, nevadí mi, s modrýma je to horší. Ty tmavě modré se jen tak nevidí a bleděmodré, vodnaté na mě působí divně. Nepopírám, že jsou lidi, kterým sluší, proti nikomu modrookému nic nemám. :) Co vy, jaká je vaše nejoblíbenější barev očí? A jakou máte vy?

Konečně u vody. Ať už nevím, z čeho vlastně velká zrcadlová skříň v mém pokoje je (kromě dřeva), vyhovuje mi, pozoruju se v ní ráda, hodí se mi, když se snažím tancovat industrial dance, nikdy mi však nevynahradí vodu. Živel který miluju a mám k němu respekt. Voda, byť je to třeba městská louže. Nezobrazí jenom nás, ale i přírodu kolem a pokud je to město, tak minimálně oblohu. Fouknu a můj obraz se rozpohybuje a všechno kolem také. Voda je pro mě fascinující, jiná dimenze života, vytváří úžasné obrazy, proto to bude pro mě to nejlepší zrcadlo. Zrcadlo s vlastní duší a příjemným pocitem na dotek.

Zrcadla, zrcadla, zrcadla...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 andilek28 andilek28 | E-mail | 4. března 2012 v 14:41 | Reagovat

Dokonalý článek!
P.S:Někdy prosím navštiv můj blog a zanech komentář..děkuju..paa Barča!;)

2 Fredy Kruger Fredy Kruger | 5. března 2012 v 17:51 | Reagovat

" V poslední době, se mi zdá,
že hlavní centrum  mého  ,, Já ,,
přešlo mi do palce u nohy !

Jak se mám zhostiti úlohy :
svléci, - či navéci  ponožku ? ....

Pak vidím  howno !  ne trošku !

John Prtt  nazul boty, chvilku stojí,
... pak vrávorá mávajíc slepeckou holí !

3 Le fille Ash Le fille Ash | Web | 5. března 2012 v 21:40 | Reagovat

Moc pěkný článek. Víš, pro mne jsou oči odjakživa zajímavé a důležité. Opravdu "Oko, do duše okno," Na nich se dá poznat ledacos... jsou nesmazatelnou součástí našeho já. Stejně jako naše pohyby...

4 Amelie Amelie | Web | 10. března 2012 v 0:32 | Reagovat

O co všechno přicházejí autisté, když nemají oční kontakt... A o co všechno přichází manželka takového autisty...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Zanechte komentář, neboť zpětná vazba je motorem pokroku. :-)


Kopírování jakýchkoliv článků, fotek, obrázků a vytváření kopií mých šperků bez svolení je zakázáno! Umístěním reklamy souhlasíte s jejich okamžitou likvidací a označením vaší osoby vulgárním výrazem pro ženské (příp. mužské) přirození. Za reklamu pro hlasování hlasuju pro soupeře!

Design by Violett - pieklo.blog.cz
Autor obrázku v záhlaví: annick