Ukončený osobní blog české šperkařky, jíž učarovaly korálky.

O normálu, světu a lidstvu

17. března 2012 v 22:32 | Monica Otmili |  Názorově-úvahové okénko
Co je v tomto světě normální?
Článek (odkaz) přemýšlivé blogerky Mnišky, který vznikl zase na základě článku Vendy, mě popudil k přemýšlení a mně bylo jasné, že se k tomu vyjádřím. (Doufám, že to Mnišce nebude vadit.)

Kdyby to šlo, slovo "normální" bych zrušila. Nehledě toho, že má tahle slovní potvora dva významy. Normální jako něco běžného, co se běžně dělá, používá, například čištění zubů. A normální jako přijatelné pro společnost. Že je to vícevýznamové slovo, to je vlastně jedno, jelikož posuzovat obojí význam je čistě subjektivní záležitost. Zatímco pro mě je normální = běžné vyjít ven s plastovými trubkami (cyberlox) na hlavě, kdežto podle někoho nejsem normální, nosím-li něco takového. Lidstvo je totiž hrozně konzervativní. V tom to vězí. Podívejte se na lidi na náměstí nebo do výkladních skříní. Většinou oblečení bez nápadu, jaká šeď. Lidé se zdají stejní. Spěchají do práce, z práce, do obchodu, pro děti, a kdyby se jich člověk zeptal, co je jejich smyslem života, asi by řekli, že rodina nebo kariéra. Ale jak vnímají život, jako něco nutného, co se prostě stalo a proto tomu teď tak je? Nebo jinak? Lidé působí stejně, přitom myšlenkami je každý jiný. Nedávají ty své myšlenky najevo. Žijí svůj "normální" život a filozofování si nechávají na chvíle samoty. Venku jsou nevýrazní. Dalo by se říct "jako každý jiný," ale my víme, že to není pravda.


Jakmile přijde někdo s něčím jiným, většinou je hned odsouzen, protože ta většina nic takového nenosí nebo nedělá, zkrátka není to normální. Strašně těžko se přijímají nové věci a já už se ani nedivím, jak si babičky na lavičkách stěžují na dnešní dobu a raději se vrací do doby svého mládí. Jednak z důvodu, že byly prostě mladé a jednak proto, že ve vzpomínkách je jejich svět, ten jaký znaly a mají ho rády. Možná je to tím, že těch novot je tolik, že si na ně lidé nestačí zvykat. Jak se říká, zvyk je železná košile, takže to na jednu stranu chápu, proč někteří křiví ústa, když vidí na něčí hlavě něco, co ještě neviděli.

Na otázku, co je naším smyslem života (což teprve na otázku "Co je smysl života?") je těžké odpovědět a nezáleží, jestli jsme typický student, co jde do školy, pak se učí, pak má volný čas a pak jde spát, nebo kdokoliv jiný. Nechci vůbec tvrdit, že jsem v tomto lepší než jiní lidé, jsem na tom naprosto stejně. Co je můj smysl života? Nevím přesně, řekla bych "něco dokázat". Ale nevnímám ho jen jako to, noc prostě je, jednou začalo a jednou skončí. Občas si říkám, jak je vůbec možné, že žiju, že exituju, že to není jen nějaký sen, ale realita. Že ta ruka, kterou pozoruju, tvoří mojí skutečnou tělesnou schránku. Že je možnost žít neuvěřitelně kouzelná. Nepřipadám si tím jináříct, že si připadám jiná, myslím, že takhle myslí nebo myslel každý, ať už vnímá život a svět jakkoliv.

Chtěla bych, aby se modernizace světa zastavila. Aby ulice už pořád vypadaly stejně, už žádné nové technické vymoženosti typu počítačů s hydraulickou obrazovkou a věcí, které známe ze sci-fi filmů. Modernizace je příliš a až nám dojdou zdroje, budou dvě třetiny lidí ztraceny, protože si na svět, který jsme si vybudovali, zvykneme a najednou se to změní. Věda ať jde dál, ale obejde se to i bez toho, abychom museli letět na Pluto. Ale vím, zastavit modernizaci a pokrok a zároveň nechat fungovat možnosti vědy, je nemožné.
Být bez elektřiny, dokážeme si tak představit celý život počínaje zítřkem? Jak bychom žili s věděním, že byla skutečnost, co nám ulehčovala život a najednou není, a že nejde nijak získat zpět (i když třeba ze Slunce by to šlo). Tato generace by nezapomněla, ale jakmile by se nám narodily děti do bezeletkrikové budoucnosti, žily by spokojeně, aniž by jim taková skutečnost chyběla. Třeba by jí chtěly poznat na živo, když by ji znaly z vyprávění, bystřejší možná i vyrobit, ale málokteré by si umělo představit, žít s ní napořád. Jako my, někteří by chtěli zkusit na týden žít ve starém Římě nebo na venkově jako chudina a dřít od nevidim do nevidim, ale málokdo si představí, jaké by to bylo žít tak napořád a věděním.

Záměrně píšu někteří, protože mluvit o lidstvu jako celku je hloupost. Nám připadá normální elektřina, lidem v Africe ne. Jsou lidé, kteří berou extravaganci a jiní nad ní obracejí oči v sloup. Lidé, kteří by se teď vrhli do doby, kdy by žili na venkově a dřeli, protože tenhle svět jim přijde tak zkažený. Přestože se o nich (většinou) mluví jako o menšině, není jich málo. Čím dál víc.

Každý je jiný a my to prostě nevidíme. Vidíme skupinky lidí, kteří vypadají stejně, myslí podobně, mají stejné názory, ale ve skutečnosti jsou to masky. Přitom každý má obrovský potenciál, svojí osobnost. Některým to ani nevadí. Chtějí tak žít. Je jen na nás, jak budeme žít a líbí-li se nám to tak (třeba být jedním z mnoha, žít podobně atd.) je to v pořádku.
Změny docílíme jedině tak, změníme-i sebe, ne ostatní. Vyhovuje-li jim jejich způsob života, nemá cenu cpát jim za každou cenu naše názory.
Už jen z existenčního hlediska, o tom, zda zítra šlápnu do hovna, rozhoduje mávnutí křídla motýlka v Malajsii. (Nebo třeba něco, co se odehraje na jiné planetě.) Je nekonečno verzí budoucnosti a i maličkosti jí můžou změnit. Což teprve člověk. Myšlenka je silná zbraň (nebo spíš věc?), i Tajemství o tom mluví. Každý máme ve Vesmírném řádu svoje místo a nikdo není bezvýznamný.
Ačkoliv ve světě, kdy peníze ovládají lidi (ale zase ne všechny) se to nezdá moc pravděpodobné. . Jít sám proti celému světu se svým názorem, jak to mnohdy působí, potřebuje ale zatraceně dost odvahy. Někdo jí od přírody prostě nemá.
Říkáme si, že ti lidi, co dřeli na poli pod velením drábů, byli vlastně šťastnější. Na světě bylo víc lásky, lidé se měli víc rádi a ti prostí většinou neřešili majetek, šlo-li jim o manželství. Většina si nedokazovala nic značkovým oblečením, které je z poloviny také bez nápadu, ale ovšem značkové. Většina si nekoupila drahou věc, aby ukázala, že na to má.

Ale zase píšu většina, protože říct nikdo je taky hloupost. Každá doba má něco a žádná není stoprocentně ideální. Peníze začaly hrát velkou roli od doby, co vznikly. To, že jednou budou ovládat svět, to se dalo čekat. Teď tomu tak je. Že peníze kazí lidi, to se ví. Je-li ale někdo šťastný s tím, že jich má hodně a pár tisícovek pro něj nic neznamená, proč ne. Dokud tím nikomu neškodí samozřejmě… Posuzovat štěstí je totiž taky vlastně subjektivní věc.

Někdy si přeju, aby neexistovala média a doprava. Noviny, internet, rádio, televize, letadla. Nevěděli bychom, co se děje na druhé straně světa a jistým způsobem byli šťastnější. Spoustu bychom totiž nevěděli a neměli o tom ani tušení. Žili bychom pro přítomnost v tom místě, kde žijeme. Neřešili bychom takovéto problémy. Ale jsme jeden druh, měli bychom držet pospolu a neřešit, jestli ten vedle mě je muslim, když já su křesťan.
Svět je jedna obří hra na pravdu a na to, kdo má moc. A pak se objeví zemětřesení a myšlenkově rozhádaní lidé dají pracky dohromady. Pořád jsou tady lidé ochotní pomoct, pořád tady je spousta lidí, kteří nejsou lhostejní. Stěžovat si na to, že tací nejsou všichni můžeme, ale není to ztráta času?

V písni Infinity zpívá kapela Stratovarius mimo jiných k zamyšlení hodných věcích také: "What happens when we have what we want?" nebo "Is not too late to change the course, we can make this world a better place to be in."
Jaké by to bylo, kdybychom mohli mít všechno, na co si vzpomeneme? Nuda. Jaké by to bylo, kdyby se všichni chovali normálně - přijatelně pro společnost, drželi se pravidel stejného chování, oblékání, živobytí jako všichni ostatní? Taktéž nuda.
Možná právě to je smyslem života. Žít tak, abychom byli spokojení i přesto, že nikdy nemůžeme mít všechno, neškodit tak druhým a přitom vědět, že pánem nejsme my, ale Matka Příroda, která námi pěkně zamává (např. zemětřesení). Ona drží tu Pravdu. Egyptská bohyně Maat, součást harmonie přírody.

Na každou skutečnost se lze dívat z různého úhlu pohledu a taktéž má většina svou dobrou i špatnou stránku. Zdražují nám vejce, ale nezvedají platy, kdežto slepice budou mít větší komfort. Taková kuponová privatizace měla pro někoho užitek. Sice ne pro většinu a některé věci jsou hnusné zlo (holocaust, války), ale jak víme z historie, najdou se tací, co se na to dívají jinak…

Ach, já si v tolika věcech tak protiřečím. To bude tím, že na každou věc se dá hledět různě. Proto žijte tak, abyste byli spokojení a neškodili druhým. Jedině tak se tady budeme mít lépe. A byť se najdou zločinci, kteří si budou něco dokazovat, nezapomeňme na Vyšší spravedlnost. A jestli v nic vyššího nevěříte, je to vaše věc, nic vám nutit nebudu. Mnohdy věřit znamená hodně. Nezáleží, jestli v Boha nebo třeba v lepší zítřek.

Mějte se a užívejte života. :)
Zase jednou filozofující Monica Otmili

P.S. Jestli počítám dobře, tak se mi tu slilo asi šest Témat Týdne dohromady.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ïvča Ïvča | Web | 17. března 2012 v 23:15 | Reagovat

Jé, dost podobný článek jsem chtěla napsat už hodně dlouho, ale vždycky jsem nemohla najít ta správná slova a nějak nacpat všechny svoje myšlenky do jednoho článku, ale tobě se to povedlo skvěle. Dobrá práce, díky ti.

2 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 18. března 2012 v 8:02 | Reagovat

Asi souhlasím s tím, že lidi se snaží nevypadávat z normy a na ostatní se dívají divně.

Ale babičky na lavičkách vzpomínají na svou dobu proto, že jim paměť zařídila, že vzpomínají jen na to hezké a to špatné jako by nikdy neexistovalo.

3 Mniška Mniška | Web | 18. března 2012 v 8:35 | Reagovat

Ne, určitě mi to nevadí, právě naopak, čím více lidí o tom bude vědět a přemýšlet nad tím, tím lépe, určitě. Za tímto účelem jsme se s Vendy dohodly, že uspořádáme projekt a o tom projektu mám na blogu také článek (jestli to nevadí, dovolím si přiložit odkaz http://tefohe.blog.cz/1203/zmenime-svet)
Pojala jsi to téma opravdu velmi široce. Nejprve jsi definovala, co je slovo "normální", co může být, co ne. Rozváděla jsi, jaké je to být bez elektřiny, která je dnes normální. Já osobně si ale troufám říct, že dnešní člověk, který si na elektřinu už zvykl, by bez ní už být nemohl. Když slunce opravdu způsobí tu magnetickou bouři, jak se tím hrozí, bude to katastrofa - nebudou fungovat nemocniční přístroje, těžko se budou zachraňovat nemocní, postřelení lidé...elektřina je i ve sférách, které právě bereme jako normální, takže nás ani nenapadne, kde všude je vlastně potřeba. Myslím, že dnešní člověk už by bez ní prostě nedokázal žít.
Dovol, abych tě také opravila s těmi dráby na polích. Studuji historii, takže vím, jak to s nimi v minulosti skutečně bylo a garantuji ti, že zcela určitě nebyli šťasnější, než my dnes (zvláště pokud mluvíme o novověku, kde existovalo nevolnictví). Lidé jsou pořád stejní, pořád stejně chamtiví, byl tu král (a většinou nebýval spravedlivý jako v pohádkách), šlechta, vrchnost, měšťané a i pro ně byly peníze na prvním místě a intriky byly všude. I historie se s tím potýkala.
Článek jako celek ale působí dobře, nejsem tady, abych ti zkritizovala každou tvou tezi, to ne, jen jsem chtěla něco kapánek upřesnit. Pojala jsi to trochu jinak, než jak jsme to myslely s Vendy. Nevadí, samozřejmě, každý to vidí jinak a subjektivně. Ale co se týče toho našeho projektu, zaměřily jsme se na to - když uvedu pár konkrétních příkladů - že normální pro nás jsou už i věci špatné, např. potraviny špatné kvality, které se normálně v obchodě prodávají, nevěra, vulgarity, sprostá slova, špatná komunikace mezi lidmi, korupce, nenávist, upřednostňování jen a jen sama sebe před ostatními - zkrátka problémy společnosti, věci, nad kterými se dřív kroutilo hlavou, protože je to něco špatného, se dnes stávají být běžnou součástí našeho života, čili normální. A to bychom chtěly změnit.
Ale jak říkám, článek je to skvělý, je osobitý a také má, co sdělit ostatním :)

4 Martin Martin | Web | 18. března 2012 v 8:57 | Reagovat

[3]:Řekl bych, že s těmi dráby to bylo psáno s nadsázkou, pak bych tedy neřekl, že to myslela nějak špatně, nebo to bylo špatně napsáno....

5 Mniška Mniška | Web | 18. března 2012 v 9:13 | Reagovat

[4]: Já jí to také záměrně zle nekritizuji, moje puntičkářská povaha má ale tendenci všechno upřesňovat, ať už je to myšleno, jak je to myšleno, protože spousta lidí má pocit, že ti lidi byli dřív opravdu šťastnější. Co bys chtěl jiného od historika, který myslí historii smrtelně vážně?

6 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 18. března 2012 v 10:12 | Reagovat

[5]: Že ty stejné společenské problémy byly v minulosti, to jsem psala tím, že žádná doba nebyla ideální. A drábi? Chtěla jsem říct, že prostí lidé byli v té době šťastnější pocitově, že víc stáli při sobě a v neděli se přátelsky scházeli. Byť tehdá žádnou moc neměli a byli jako pracovní síla. Všechno tohle cítím z našeho folkóru, který je mi dost blízký. Chtěla jsem přiblížit ty prosté lidi k nám, lidem, kteří nejsou v politice, berou průměrný plat, mají dítě nebo dvě. Oni měli Boha, víru (i když církev byla tehdá s prominutím svinstvo) a cítili, že jejich život má alespoň tuhle náplň. Věřili, kdežto teď je lidí, co věří stále míň. Ne třeba v Boha, jak jsem psala, ale v cokoliv. Historii sice nestuduju, ale čtu jak už klasickou fantastiku i historické romány, takže taky něco o životě nejen prostých vím.
Copak sleze se letos každou neděli celá ulice k někomu? (Takovou uličku znám jednu jedinou a atmosféra v ní je úžasná. Nabitá přátelstvím.) Na sousedy se usmíváme upřímně, nebo si stěžujeme, jak jsou nepříjemní a pomlouváme je?

Jinak Tvůj článek o změně světa jsem četla, ale záměrně jsem ikonku nepoužila, neboť je mi jasné, že můj článek je z jiného úhlu pohledu.
Jinak s tou důležitostí elektřiny si to myslím stejně. :) Přeju vám v projektu s Vendy hodně zdaru. :)

7 Karol Dee Karol Dee | Web | 18. března 2012 v 20:30 | Reagovat

Skvěle napsané. Hodně obsáhlá úvaha, nevím, k čemu se mám vyjádřit dřív :D Ale myslím, že si to nejlíp rozčísla tou větou, že lidstvo je hrozně konzervativní. A ještě bych chtěla říct, že ne všechno má smysl, a honit se za smyslem života mi připadá jako ztráta času.

8 David Bachmann David Bachmann | E-mail | Web | 20. března 2012 v 9:53 | Reagovat

Líbí se mi způsob tvého uvažování, ale ať tě chválí ostatní. Já tě jdu kritizovat, protože jen kritika člověka může někam posunout. V článku vidím pár nelogických tvrzení. Tak třeba na jednom místě píšeš o matce přírodě, ale jinde o vyšší spravedlnosti. A to jako tu vyšší spravedlnost působí ta matka příroda? Pampelišky a bodláky, nebo třeba kráva a zebra? Jak může být spravedlnost přírodní silou?
Je mi jasné, že odpovědi na smysl života si člověk ve tvém věku teprve hledá. Já pevně věřím, že ty je najdeš! Ale ušetříš si dost hledání, když ze svých úvah vyloučíš matku přírodu. Každý ale jdeme svou vlastní, nám na míru připravenou cestou. Důležité není kudy jdeme, ale že jdeme. Moc se mi líbí, jak ty jdeš a chceš jít! Podstatné je neustrnout a zůstat otevřený pro nová a nová poznání.

Hodně souhlasím s komentářem č. 3. Mnoho lidí si myslí, že jakési lepší období lidských dějin už bylo. Představa, že se lidé měli dřív víc rádi, že byli šťastnější a soudržní, je sice romantická, ale nepravdivá. Závist, lež, násilí a všechno ostatní představitelné zlo tu bylo vždycky.

9 Several Aiko Several Aiko | Web | 20. března 2012 v 17:41 | Reagovat

Normální...to slovo je samo o sobě divné a zvláštní ^^. Podle mě není nic normální a běžné. Každý ti neodsune (nenabídne) židli, když si chceš sednou, ale ani ti ji nikdo neshodí a nenapíše na ni OBSAZENO. (Ani jedno z předešlých situací není normální.)

PS: Ta EU je diskutabilní, přesně jsi to vystihla!

10 Gabriel Decay Gabriel Decay | Web | 23. března 2012 v 13:35 | Reagovat

Dlouho, opravdu dlouho, jsem nečetl, tak skvěle napsaný článek. Smekl bych klobouk, kdybych nějaký měl.
Reagovat dále nemusím, jelikož už bylo vše řečeno v ostatních komentářích.

Jsem dost extravagantní, oblékám se jinak a pohledy všech lidí okolo mi stačí, abych si myslel svoje a někteří z nich jsou až "bezpáteřní"

11 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 24. března 2012 v 21:37 | Reagovat

Mohu se vyjádřit k tomu, jak na svůj život pohlížejí staří lidé. Nevzpomínají na něj jen v dobrém, neměli ho ani oni ideální a těch nedobrých věcí mezi lidmi bylo vždycky dost. Jen se snaží vzpomínat právě na ty hezké chvíle, vytěsní to zlé, ale nezapomenou. Také pohled na způsob života se mění s vývojem techniky. Připadá nám samozřejmé, co máme dnes a většina by se nechtěla vracet natrvalo ke starému způsobu života. To jen tak někteří říkají, ale málokdo by to z dnešních lidí vydržel dlouho, snad pár výjimek. Jen si myslím, že by mělo být ,,normální" slušné chování vzájemné, protože toho zlého kolem je i tak dost.
Je dobré, že přemýšlíš, srovnáváš a umíš to spojit v takovou úvahu .

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Zanechte komentář, neboť zpětná vazba je motorem pokroku. :-)


Kopírování jakýchkoliv článků, fotek, obrázků a vytváření kopií mých šperků bez svolení je zakázáno! Umístěním reklamy souhlasíte s jejich okamžitou likvidací a označením vaší osoby vulgárním výrazem pro ženské (příp. mužské) přirození. Za reklamu pro hlasování hlasuju pro soupeře!

Design by Violett - pieklo.blog.cz
Autor obrázku v záhlaví: annick