Ukončený osobní blog české šperkařky, jíž učarovaly korálky.

Reálně o Imaginaeru a Nightwish

21. února 2012 v 16:49 | Monica Otmili |  Hudební okénko
Předem říkám, že nemám talent (v tomhle případě ani vystříbřené napjaté ucho) na to, abych psala recenze, tudíž se o žádnou nejedná. V hlavě mi však dumá dobré hudební téma, navíc s novou deskou na kontě a já to nenechám bez povšimnutí.
Nechci vířit vody, i když jsem to nejspíš udělala, omlouvám se, ale mě to nenechá klidnou.


Nightwish. Kapela, která mě jednou navedla na jinou hudební cestu a otevřela mi rovnou dva nové hudební světy. Doma bývá puštěný převážně rock a metal, takže už od mala jsem měla tvrdší výchovičku. :) Prý jsem si ve třech letech běžně šla říct tátovi, aby pustil Maideny a pár dalších. Jako mladší (myšleno věk 8-10) jsem přičichala k věcem jako Big Country či Nazareth. Může za to táta a stejná záliba, nebýt něj, spoustu toho neznám. Když mi bylo 9, vydali jsme se celá rodinka do Uherského Hradiště za známými a následně na koncert Nazarethů. Můj první koncert tohoto typu, ten si zaslouží samostatný článek, ale to jindy.
Bylo mi jedenáct a já se často dívala na Óčko, když párkrát tam pustili právě Nightwish - Amaranth. Zalíbilo se mi to, něco jiného, než na Óčku hrajou obyčejně, zajímavý videoklip (pro mě jako jedenáctku tuplem) a já se rozhodla poslechnout si od nich něco dalšího. Když jsem pak zjistila, že jejich CDéčka máme doma, byla jsem nadšená a brzo se ze mě stal někdo, komuž by sedělo označení Nightwishofil. Rozdílné vokály jsem poznala okamžitě a brzo zjistila, jak to s nimi je.

Tarjovci vs. Anettovci. To už tady několikrát bylo. Dva rozdílné hlasy a mně se zalíbil víc ten Tarjin. Dřív jsem Anette fakt nemusela, snad kromě onoho Amaranthu. Věci psané pro Tarju zní v Anettině podání příšerně, samozřejmě až na pár vyjímek. I tak to prostě není ono. A právě proto, že to není ono, jsem se na to začala dívat z jiného úhlu.

Jakéže dva světy se mi otevřely? Označení "gothic metal" dělá své a já si myslela, že to co poslouchám je gothic. Začala jsem se o gothiku zajímat a poměrně rychle jsem i zjistila, jak se věci mají a přestala se za gothičku označovat. O mé cestě k pravdě se můžete dočíst v rubrice Gothic. Objevila jsem úžasnou subkulturu, okolo níž se můj zájem stále točí a taky si rozšířila hudební obzory. Nebýt toho, nedostanu se ke věcem typu darkwave či dark electro, industrial.

Ten druhý svět je metalový. Sama jsem si začala vyhledávat kapely, naposlouchávala ty, co jsem znala, zjišťovala informace a to vlastně pořád dělám. Na Nightwish nezbylo moc času a vlastně ani chuti. Poslouchám toho mnohem víc, ještě víc toho znám jen po názvu (mám papírový seznam se všemi kapelami, co si chci naposlouchat a že toho není málo), ta velká láska k nim opadla. Až do nedávna, kdy vyšlo jejich zatím poslední album.

Imaginaerum mě neskutečně nadchlo. Po Dark Passion Play, které si u mě nezískalo zrovna nejvíc sympatií (přesněji řečeno, že nástup Anette a celá ta změna mě zklamaly), je to velký pokrok. U Anette i u kapely celkově. Ten symfonický metal s operním hlasem Tarji je definitivní minulost, tohle je něco úplně jiného a kvalitnějšího než Dark Passion Play (alespoň já tak vnímám), něco co se hezky poslouchá. Když jsem slyšela Storytime, docela mě to navnadilo a jak poslouchám album po několikáté, říkám si jo, líbí.
Získaly si mě hlavně tyto skladby:
I Want My Tears Back, velkou roli v tom hrají ty dudy, folklórní nástroje v různožánrových využití mě dostávají.
Turn Loose the Mermaids
Slow, Love, Slow, byť se mi zdá, jakoby tam Anette napodobovala Tarju.
The Crow, the Owl and the Dove
Rest Calm
a Song of Myself, byť na mě někde působí víc popově.

A další si získávají víc obliby, za chvíli to bude celé album, jak to tak slyším. :)
Vezměme si takovou Scarytale a Sorytime, úplně jiné styly zpěvu. Taky závěrečná skladba Imaginaerum, projíždějící obsah celého alba je určitě dobrý tah.

Na živo se na ně nechystám (před dvěma lety bych šílela ale), především z důvodu, že nechci být zklamaná, víme, jak to na živo s Anette bývá.
Nechtěný, ale přece jen souboj Tarja versus Anette trvá pět let a asi bude nekonečný, já už nechci víc přilévat do ohně, Nightwish s Tarjou a Nightwish s Anette vnímám jako dvě rozdílné kapely se stejným názvem. A vy?

Jak u vás zabodovalo Imaginaerum? Máte taky některou kapelu s něčím pro vás důležitým spjatou?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Helium Helium | Web | 21. února 2012 v 18:18 | Reagovat

Máš pravdu, že Anette a Tarja jsou zcela rozdílné a taky máš pravdu že Imaginaerum se hoodně povedlo (víc než Dark Passion Play). Tarja je uplně jinný svět její hlas je nazapomenutelný, ale myslím si, že duety Anette+Marco víc ladí. A k výčtu písniček s Imaginaera bych přidala Ghost river. A jinak moc pěkný článek :D

2 Mielikki Mielikki | Web | 21. února 2012 v 21:09 | Reagovat

k jadru článku asi toľko, že som mala vždy rada i Anette a práve preto, že boli všetci proti nej, som ju mala vždy radšej :)

Storytime v prvom rade neznie ako klasický NW. I DPP malo ku klasickému bližšie, ale... pred pár rokmi by som na zmenu zrejme nadávala, v súčasnosti mám troška širší záber hudobného vkusu a celkom sa mi to páči, i keď to naozaj znie ako soundrack.

A inak, s tým hudobným vývojom kvôli NW som na tom dosť podobne, aj s oboma vetvami, ktorými sa môj vkus podal, až na to, že elektronické veci mi nesedia a u mňa veĺkú úlohu (ak nie aj väčšiu) zohrávali Evanescence, ktorí ma nakopli aj ku klasike (cez Lacrymosu k Mozartovmu Requiem, odtiaľ k ostatným dielam a už to šlo :D)

3 Madrak Madrak | 21. února 2012 v 22:03 | Reagovat

Já to mám s tímto albem podivné. Když jsem ho slyšel poprvé, byl jsem nadšen. Dokonce jsem si ho koupil a zaposlouchával jsem se do něj. Pak jsem si ale začal všímat detailů - špatně zakomponované a moc výrazné orchestriální pasáže, vykrádání starých nápadů, momentů, kdy by se píseň mohla rozjet, ale neudělá to, aby nerušila diváka při filmu. Nevím. Album bych hodnotil přibližně 8/10

4 Mniška Mniška | Web | 27. února 2012 v 8:55 | Reagovat

O kapele a jejich Imaginaeru jsem také nedávno psala na blog, je fajn vidět zase odlišný názor, odlišný popis. Já narozdíl od tebe mám jasno, co se týče zpěvaček a Anette mi vážně nevadí, naopak mě mrzí, že ten souboj musí neustále trvat, protože Tarja je jen jedna a nemá cenu ji napodobovat, každý jsme originál. Ač uznávám, že Tarja je skvělá zpěvačka a s ní kapela hrála trochu jinak, je fakt, že když zpívala, nemusela jsem všechny jejich skladby, poslední dvě alba se mi ale líbí celá. Naopak se na Tarju dívám skrz prsty, protože jestli byla opravdu vyhozena kvůli své nezměrné pýše, jak to kapela zveřejňovala, pak je mi jako osoba nesympatická.
Trošku mě mrzí, že se nad tím posluchači Nightwish víc nezamýšlejí a většinou reprodukují stejný názor - Tarja, Tarja, bez ní to není ono - ale Nightwish není a nikdy nebyla jen Tarja. Ano, je skvělá, výborná zpěvačka, ale věci se už mají jinak a je potřeba je brát, jak jsou a ne se vracet do minulosti. Anette jsem na živo neslyšela zpívat, ale když posoudím její "přednes" na albu a můj učitel zpěvu také, tak se shodneme na tom, že Anette je dobrá a šikovná zpěvačka. Její písničky jsou ke zpěvu taky velmi těžké.
Tenhle názor ale neovlivňuje fakt, že článek jsem si ráda přečetla :)

5 Kája Kája | Web | 14. srpna 2012 v 9:43 | Reagovat

Já si k novému albu ještě lásku nezískala, ale rozhodně se mi líbí styl, jakým je to udělané, tedy že na sebe písničky jakoby navazují a dávají dohromady jeden velký komplet, který je pak krásně shrnut v Imaginaeru.  Ať si někteří říkají co chtějí, Anette je náhodou šikovná.

Nightwish je zvláštní skupina, které člověk musí porozumět, aby se mu líbila. Tak bych to řekla. Vyznavači klasického heavy metalu z toho nadšeni nikdy nebudou, Anette neAnette...

A náhodou, koncert v Praze byl fajn. Anetka zpívala hezky, dokonce i Tarjiny písničky. Dobře, jednou ji to trošku ujelo, ale to beru jako důkaz, že to nebyl playback. K živému vystoupení zapochybení patří. A když se na to nedíváš jako na Tarjinou písničku, ale jako na ,,nějakou" písničku, tak je to v pohodě. Aneta je prostě něco úplně jiného. I kočka leze dírou každý zazpívá jinak ...

6 Deep Ocean Deep Ocean | Web | 25. září 2012 v 22:34 | Reagovat

Hezký článek, moc za něj děkuji na toto téma mi nikdy nedá nereagovat. Nightwish je moji srdeční záležitost a i když jsem NW objevila v době když už jim zpívala Anette její existenci jsem úspěšně docela dlouho popírala. A bez toho abych jí kdy slyšela odsoudila, protože prostě Tarja je Tarja. Naštěstí mi pak kdosi řekl, že nemůžu odsuzovat  něčí dílo, když ho dobře neznám....tak jsem se odhodlala poslechnou DPP a musím říct že se stalo spolu s Century Child moje nej. Pro mě je sice Imaginaeru až 3 v pořadí po výše zmníných, ale musím říct že je to úžasný počin. Nemohla jsem se koncertu v Praze dočkat a musím říct že bylo úžasné.! Jak už jsem tu četla někdo na koncert nešel protože se bál projevu Anette, já se bála taky...navíc jsme byla v lednu na Tarji koncertu v Pardubicích, který byl naprosto úžasný, takže jsem měla s čím srovnávat....jsem nesmírně ráda, že po NW koncertu o Anette už nemusím smýšlet jako o TÉ DRUHÉ....byla úžasná! jsem taky ráda že jsem se nazasekla v Éře Tarji, protože bych se ochudila o překrásnou hudbu která vznikla a vznikne po jejím odchodu. Omlouvám se že jsem se rozepsala i mimo téma...moje nej z Imaginaera: Turn Loose the Mermaids,The Crow, the Owl and the Dove,Taikatalvi

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Zanechte komentář, neboť zpětná vazba je motorem pokroku. :-)


Kopírování jakýchkoliv článků, fotek, obrázků a vytváření kopií mých šperků bez svolení je zakázáno! Umístěním reklamy souhlasíte s jejich okamžitou likvidací a označením vaší osoby vulgárním výrazem pro ženské (příp. mužské) přirození. Za reklamu pro hlasování hlasuju pro soupeře!

Design by Violett - pieklo.blog.cz
Autor obrázku v záhlaví: annick