Ukončený osobní blog české šperkařky, jíž učarovaly korálky.

Nebát se nás nikde nenaučí

26. února 2012 v 20:51 | Monica Otmili
Ono by se toho určitě našlo víc, co nás ve škole nenaučili. Ale můžeme být rádi, že školy máme a máme možnost se vzdělávat. Reptám sice každé ráno, že musím brzo vstávat, jak se mi nechce, dnes odpoledne jsem nadávala nad absolventkou (člověk by nevěřil, jak je těžké napsat absolventku na téma, o co se zajímáte a víte toho opravdu dost), ale bez vzdělání to dneska nejde, na vysněnou práci může člověk zapomenout (jenže to může někdy i s titulem). Číst, psát a spočítat si, kolik nás bude stát nákup je nutnost a to nemusím ani zmiňovat, že děti v Africe nám školu závidí. Naše škola si adoptovala chlapce z Ugandy a na nástěnce nám vidí dopis od něho, kde píše, že je šťastný, že díky nám může chodit do školy.

Co ten strach tady dělá? První téma, proč chci využít fialový kontejner. Vždycky mi ta témata týdne padnou do myšlenek či událostí. Teďnemyslím dětský strach ze strašidla pod postelí, nějaké fobie či můj strach z psů.Přestat se jich bát mě ve škole nenaučili, ani jinde, ale zbavit se fobií můžeme různými terapiemi s odborníkem. A co že to trápí mě? Že mamka si nechá líbit křivdu z důvodu, že se bojí bránit se.


To bylo totiž tak, nejdřív jsme se jí snažili hodinu vysvětlit,že to, že jí strhli platovou třídu, je křivda. Následovalo hledání aktuálních tabulek pro platový výměr v její dané kategorii, snaha přesvědčit jí, že platovou třídu jí šéfka vzít nemůže, takže cože to v práci provedla? Nic. To jsme mysleli, že už to máme za sebou. Další hodina dohadování byla o tom, že se jí bojí zeptat proč. Prý aby jí nevyhodili. Co je to za logiku panebože? Nakonec slíbila,že se zeptá, ale já vím, že to stejně neudělá, na to jí znám dobře.

Každý člověk má jinou povahu, já chápu, že každý tedy nebude úplně průbojný, ale bránit se je přece přirozená věc. Nebát se říct v obchodě,že mi byl započítán dvakrát chleba, když jsem kupovala jen jeden, nenechat si líbit pomluvu, která není pravda, upozornit, že tu židli, kvůli níž na nás učitelka řve, jsem nerozbila já, ale Kristýna. I ten křeček mě kousne, když ho naschvál rukou probudím. (Ovšem kdybych takhle po ránu kousla mamku, když mě budí… :D)

Je to přirozené, přesto tomu tak nebývá. Už nevím, jak se jmenoval ten experiment s lidskou poslušností, kdy dávali dobrovolníkům na elektrickém křesle otázky a když dotyčný odpověděl špatně, "šéf" řekl jinému dobrovolníkovi, aby mu dal šok. S tím rozdílem, že ten, který poslouchalšéfa nevěděl, že do něj žádné šoky nepouští a dobrovolníci na křeslech to hrají. Kam až dosáhne lidská poslušnost a autorita? Zabije člověk, když mu to někdo, kdo má větší moc než on, přikáže? V historii se několikrát ukázalo, že ano, ve snaze zachránit sám sebe většinou. Takže když bychom šli po ulici a viděli někoho, jak bezdůvodně napadl jinou osobu, běželi bychom okamžitě tu druhou pro nás neznámou osobu bránit, nebo radši zůstali na místě ze strachu, aby se útočník neobrátil na nás? Ruku na srdce, kdo z vás by tam běžel? Naprosto upřímně říkám, že bych se bála a neběžela tam. Množná bych zavolala někoho silnějšího, než jsem já, ale silně pochybuju, že by si chtěl nechat dát dobrovolnědo držky.
Šikanované dítě ve škole taky hned neběží za učitelkou a nechá si líbit i to, že mu agresoři sebrali svačinu a ničí mu věci… I strach je přirozený.

Když jsem se jako malá holka setkala s úchylem, ani jsem se nějak nesnažila ho kopnout či kousnout, když na mě začal sahat, zařvala jsem tak hlasitě, že to bylo pěkně slyšet a pak se mi podařilo utéct. Nevím, jestli se leknul toho, že jsem začala pištět, že mě nechal zdrhnout, bůhví, jak by to bylo, kdyby mi třeba zaspal pusu nebo byl agresivní. S kamarádkou jsme doběhly k našim a, světe div se, táta ho podle popisu našel a dovlekl na policii. A strach z toho, že bych mohla potkat nějakého znovu, mám pořád, kdo by neměl, nicméně vím, že bych se nebála jim to zase říct. Když už jsem to udělala jednou. Zrovna to nás ve škole učili, nebát se něco takového říct. Se spolužačkou jsme se pak dohadovali, jestli bychom se to báli našim říct a já jí řekla, že ne. Ona mi nechtěla věřit, ale já jí nechtěla říct, že už jsem to jednou udělala. A jsem si tím jistá, že bych to udělala znovu.

Občas se mi zdají sny, že mě někdo přepadne. Cítím, že bych tu osobu chtěla kopnout, fláknout, cokoliv, ale vždycky mi zdřevnatí nohy a nejde to. Pak se probudím, už ani ne rozklepaná, jsem na to poměrně zvyklá, čas od času se mi to zase zdá, a za minutu usnu znovu, do jiného snu. Jednou jsem se ani neprobudila, to byl sen, kdy se nám vloupali do bytu a zloděj mě hodil do kouta a pak si mě nevšímal.

Říkám si vždycky ráno, proč to nejde, proč se nemůžu bránit? Proto, že je to sen, v realitě taky nelétám, ale ve spoustě snech ano?
Je člověk ten druh, který má strach sám ze svého druhu? Je. To mě nikde neučili, ale vím to. Strach z toho, může dokázat. A z toho, aby ta dovednost nebyla použita proti nám.
O to víc mě mrzí, že mamka v tom není sama, táta jíříkal, že cokoliv by se stalo, cokoliv by jí šéfka řekla, on by jí pomohl, klidně třeba napsat stížnost. My stojíme za ní, ale ona se bojí tam, kde má výhru jistou. Přitom když jí namarkovali dva chleby, hned si to nenechala líbit. V hloubi duše to ale chápu, bojuje především s vlastním pocitem - strachem.

Přeju si, aby se tenhle pocit dal zrecyklovat a smazat, mamka si to vybojovala. Aby nebylo strachu bránit se a pomáhat si. To by ale nesměl být útok, zlodějina či křivda, pak by nebylo třeba se bránit, nebylo by se čeho bát. Život nás pořád vystavuje zkouškám odvahy a tím si každý musíme projít. Užjsem chtěla napsat sami, ale to není pravda. No právě. Jak přemoci strach se možná lehce vysvětluje, těžce koná.
Jak se zachovat. To nás ve škole neučili, vždyť nás nemůžou učit to, co je pro každého jiné a mnohdy to sami nevědí. Život chce, ať se to naučíme sami. Když sami nevíme, nemůžeme učit. A já už vím, že táta se to naučil a mámě může pomoct.

Co vy? Máte svůj recept, jak se zbavit tohoto strachu? Máme společné přání?
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Robka Robka | Web | 26. února 2012 v 21:54 | Reagovat

Víš, ono je to těžké. Třeba se mamka bojí, aby o tu práci nepřišla. Dneska se dějí takové nespravedlnosti, že si člověk často nechá šlapat po hlavě, jen aby práci měl. Ale možná, že když ten strach přemůže, že jí to vyjde. Přeju, ať se jí to podaří - bude to určitě aspoň malé vítězství.

2 Eressiel Eressiel | Web | 26. února 2012 v 22:34 | Reagovat

Ty se bojíš psů?? Jé, já taky. - Určitě to bude naše magické spojení! :D

Každopádně strach/fóbie - to je už horší. Nejdůležitější je, aby si ho člověk uvědomil a byl odhodlaný s ním něco dělat. Ale Tvá maminka se asi bojí řetězové reakce. Znám to z vlastní zkušenosti, moje to téže prožívá.
Znám jedno meditační cvičení na odstranění strachu, ale to se hodí tak na tmu, psi a pavouky. Možná i na úchyli, ale na šéfky to asi nezabírá. :-)
Sama jsem ho nezkoušela, ale jestli máš zájem, někde ho jistě vyhrabu. Myslím, že by ti to mohlo pomoct proti těm psům. :-)

3 David bachmann David bachmann | 26. února 2012 v 23:02 | Reagovat

Jeden farář mi říkal, žev Bibli je 111 krát napsáno: Nebojte se!!! Strach je hrozně destruktivní. Já ho překonávám vědomím, že Bůh má můj život a celý svět pod kontrolou. Nemůže se stát nic, co by milující Bůh nedopustil! I když se dějou i zlé věci, On je obrací v náš prospěch.

4 David Pavel Bachmann David Pavel Bachmann | E-mail | Web | 27. února 2012 v 9:37 | Reagovat

Včera jsem komentoval jen z mobilu s dotykovým displayem a tak jsem koment zkrátil. Nejde mi počítač, ale snad ho zítra opraví.
Předchozím komentářem jsem nechtěl říct, že nikdy nemám strach. Jsem jen člověk a jako takový se bojím. Bojím se jak o sebe, tak ale snad ještě víc o své blízké. Ale strach je nejškodlivější pocit, jaký si člověk vůbec může připustit. Proto se snažím bojovat s ním jak svým rozumem a vírou, tak autosugescí. Věřím totiž, že strachu se člověk může zbavit. Většina strachu totiž nemá logický základ. Je dobré bát se do jisté míry ohně, nestrkat ze strachu hřebíky do zásuvky a nezkoušet vyskočit ze čtvrtého patra. Ale bát se psů obecně jen na základě jedné negativní zkušenosti, to nemá rozumné opodstatnění. Chápu, že se jich bojíš. Ale když si ten strach rozebereš logicky, zbavíš se ho. Ano, dejme tomu, že jeden z tisíce psů tě kousne. Jaká je ale matematická pravděpodobnost, že se ti to v životě stane několikrát? Nikdo rozumný by si na to nevsadil! Ach jo! Už zase nekomentuju, ale píšu článek a to ještě k tomu na cizí blog. To je moje nemoc. Omlouvám se!

5 *Wulfric* *Wulfric* | Web | 29. února 2012 v 8:17 | Reagovat

Dobrý den,
skvělý článek :) Něco takového mi taky vrtá hlavou...

Každopádně díky za komentář a hodně úspěchů v klub.blog.cz!

6 bludickka bludickka | Web | 29. února 2012 v 12:55 | Reagovat

někde jsem četla nebo slyšela že strach se překonává postupným překonáváním :) krůček po krůčku tomu strachu vzdoruješ a stavíš se mu, tak často, až se přestaneš úplně bát.

7 Lily Addams Lily Addams | Web | 2. března 2012 v 19:27 | Reagovat

K tomu spočítání nákupu, nedávno jsme si dělali srandu, že až půjdeme nakoupit pečivo, tak si první musíme vypočítat sinus rohlíku, jinak nám ho neprodají :-D

8 Terka ') Terka ') | Web | 2. března 2012 v 21:50 | Reagovat

Ahoj.. Na blogu mám soutěž, v které bys mohla uspět. :-) . Koukni se prosím na muj blog, komentuj a kdyžtak se zapiš ♥..Děkuju..

9 terez terez | E-mail | 10. března 2016 v 21:38 | Reagovat

Ahoj...no mam celkem problem s tim ze lide me porad pomlouvaj a dovoluji ai na me protoze se bojim branit nevin co to semnou je ale ..proste vzdy stuhnu a mlcim 😢 jednou sem se zastala kamosky a dosli si pro me holky od te doby se neumim branit bojim se moc 😢

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Zanechte komentář, neboť zpětná vazba je motorem pokroku. :-)


Kopírování jakýchkoliv článků, fotek, obrázků a vytváření kopií mých šperků bez svolení je zakázáno! Umístěním reklamy souhlasíte s jejich okamžitou likvidací a označením vaší osoby vulgárním výrazem pro ženské (příp. mužské) přirození. Za reklamu pro hlasování hlasuju pro soupeře!

Design by Violett - pieklo.blog.cz
Autor obrázku v záhlaví: annick