Po dlouhé době jedna pohádka, dnes s dopravní tématikou, věnovaná Kulíškům. Tu první - Kterak dorazil pražský krteček na Moravu- si můžete přečíst tady. Tak ať se líbí! :)
I hádala se jednou v hangáru letadla se vzducholodí, kdože je lepší a užitečnější. Letadla měla převahu jak početní, tak v argumentech. "Létáme každý den, dopravujeme tisíce lidí, zatímco ty jsi pořád tady!" Ale vzducholoď se nechtěla vzdát tak snadno. "Nezapomeňte, že nebýt vzducholodí, neexistovala byste!" "Ale existovala," nedala se odbýt letadla, "létáme totiž na úplně jiném principu, než ty! Jsme praktičtější a méně náročná na vítr!" Na to už neměla vzducholoď co říct, nemohla létat za silnějšího větru, kdežto letadla takový vítr zvládla. "Hele, vzducholoďko, je nás víc než vás, tady v hangáru jsi taky jen jediná vzducholoď, vozíme pravidelně lidi, závodíme, můžeme dělat akrobatické kousky a jsme rychlejší," řekla stíhačka zaparkovaná v koutě, "a taky mnohem bezpečnější. Do tebe když narazí pták, tak shoříš." "Kdepak, to jen kdybych byla naplněná vodíkem, ale zapomínáš, že ten se už nepoužívá. Hélium je lepší." "To nic nemění na tom, že nejsi moc bezpečná. Zafouká a tebe odfoukne. Kdy ses naposled proletěla, hm? Já včera."
Hádka pokračovala dál, když tu stíhačka navrhla: "A víš ty co? Pojďme změřit síly." Letadla se připravovala ke startu a vzducholodi bylo jasné, že proti nim nemá šanci. Jsou rychlejší, praktičtější, létají elegantně... I přes chmurné myšlenky to však nechtěla vzdát. "Nevzdám se, dokážu jim, že nejsem žádná slaboška, když už nic jiného," říkala si pro sebe.
Mezitím se Honzík loudal ze školy domů. Měl špatnou náladu, protože dostal pětku z angličtiny, nepovedl se mu obrázek na výtvarce, a Karlík se mu za to smál. Doma musí nakreslit nový. Nic se mu nechtělo dělat, byl nazlobený a vztekle kopal do šišky před sebou. Šel zrovna kolem hřiště, když na něj zavolalala nějaká malá holčička z pískoviště. "Tam, hele, letadla, moc letadel," řekla a ukazovala prstíkem na oblohu. Honzík zvedl hlavu a hned jí znuděně zase svěsil. "To je toho, letadla," říkal si, "je jich všude plno." A co, že dělají nějaké kaskadérské kousky, letí břichem nahoru apak zase prudce čumákem dolu? To už Honzík několikrát viděl a náladu mu to zlepšit nemohlo.
Letadla předvedla rychlost i akobacii. Letěla břichem nahoru, na boku, střemhlav dolů, potom všechna do kolečka jako kolotoč na pouti. Dokonce vypouštela z motoru barevné výpary a kreslila na nebi kolečka, čtverce, kytičky a srdíčka. A to všechno nemohla podlouhlá, široká, zakulacená a nepraktická vzducholoď dokázat. "Teď jsi na řadě ty," řeklo jí jedno z letadel. Připnula si k sobě dlouhý a ve vzduchu se vlnící nápis "PŘEJEME VÁM HEZKÝ DEN" a vyletěla z hangáru.
Honzík šel pořád znuděně domů. Po chvilce si všimnul nadšeného jásání okolních lidí. Nevěděl, čemu se diví. Pak zpozoroval, že se dívají na oblohu. "Že by zase ta letadla? No, to je fakt seznace, neviděli snad nikdy letadlo?" Přinutil se zvednout hlavu a když zjistil, že se mýlil, div nevyjuknul. Vzducholoď! Nad městem letí krásná, velká vzducholoď nesoucí v závěsu veselý nápis. Letěla pomalu, ne jako letadla, takže jí mohl dlouho pozorovat. Přitom úplně zapoměl na zpackaný obrázek i výsměch Karlíka. Když mu zmizela vzducholoď z dohledu, rozběhl se s úsměvem na tváři domů říct to mamince. Už ví, co bude kreslit! A Karlík se mu nemůže smát, protože on viděl vzducholoď, zatímco byl Karlík na plaveckém tréninku!
Ať už se snažila, jak chtěla, ani jeden kuriózní kousek vzducholoď nezvládla. Stalo se ale něco jiného, něco, co netušila ani ona sama, že by se mohlo stát. Všichni lidé se dívali na ni s úsměvem či s údivem. "Jů, hele, vzducholoď," ozývalo se zezdola. Všimla si chlapečka, kerému se rozzářily oči a s úsměvem od ucha k uchu na ní fascinovaně koukal. Hned byl den veselejší, vzducholoď sice nedokázala žádné speciální letecké triky, ale dokázala vykouzlit úsměv a údiv na tváři lidí. Vykouzlila radost z její vzácnosti, což zcela obyčejná letadla nedokázala.
Zde hledá
Krásna! Pútavá a nápaditá!