Ukončený osobní blog české šperkařky, jíž učarovaly korálky.

Povídka o Stonehenge a jeho tajemství

20. října 2011 v 17:45 | Monica Otmili |  Z Otmilčina pera
Po dlouhé době mě při pobytu v Anglii chytla múza, když jsme dostali za úkol napsat příběh o vzniku Stonehenge žánru sci-fi, fantasy nebo lovestory. A mě se v hlavě uhnízdila paní múza a mohlo se začít psát. Ty kameny mě fascinovaly, i když nejsou tak veliké, jak působí na známé počítačové tapetě.

V povídce jsem spojila současnost, minulost i budoucnost, lidi - Kelty a (nejen) elfy. A nechybí ani mimozemská civilizace. Opírané z malinké části i o fakta (např. stáří či vyspělost keltské civilizace, i když ne zas až takovou, jak je v příběhu "popsána".) a z velké části o mou fantazii. No nic, pustťe se do čtení, doufám, že se bude líbit. Na závěr přidám ještě pár mých keců.


25. dubna, "Léta Páně" 2011

"Bylo to v době, kdy ještě elfové a lidé - Keltové žili na zemi společně, bez konfliktů a se vzájemnou pomocí. Vlastně když ještě obě civilizace na Zemi žily. Elfů zde nebylo mnoho a oblíbili si skupinu ostrovů, dnes zvaných Britské. Tedá došlo poprvé ke spojení elfa s člověkem - krále Anthraxe a elfské královny Lyndwyny. Poté si byli lié a elfové ještě bližší.
jde o příběh starý kolem pěti tisíc let, co se předával z generace na generaci, teda pokud byla ještě ta možnost předávat. Dodnes ho však chrání silné kouzlo, co bylo stvořeno nejlepšími elfskými mágy na ochranu prosti zatracení či přibarvování příběhu. Ale zpět k tomu, o čem vlastně příběh hovoří - ke Stonehenge.

Krajina zdejší byla hustě osídlena. Lidé se díky zemědělské činnosti zdržovali spíše směrem na jih a elfové na sever. Avšak všechna města či vesnice už měly většinou obojí obyvatele.
Po královské veselici se na polích začaly objevovat nevídané umělecké útvary, které doslova páchly silnou magií. Někteří lidé tvrdili, že viděli na obloze nějaké zvláštní létající předměty, které nesestrojil nikdo z nás. Začal panovat strach z neznámého, ba dokonce i z možných neznámých kmenů. Nejzasvědcenější mágové a samotná královna Lyndwyna však zjistili, že se jedná o něco nadpozemského. Něco, co má fungovat jako vzkazy z jiných světů. A objevovaly se čím dál více. Chtěli nás neznámí varovat?

To se záhy zjistilo, protože nejvyšší Představená - Lúthien rozluštila, co oné vzkazy znamenají. Říkaly nám, abychom vybudovali kamenno-kovovou svatyni a tu abychom obejmuli kouzlem. Jakým, to pravděpodobně zapoměli napsat...
A tak se stalo, pomocí rituálu bylo vybráno několik velkých kamenů, které mohly být nejvhodnější pro stavbu svatyně. Svatyně pro neurčité, neznámé božstvo. Anthrax s Lyndwynou neváhali nechat rozebrat vlastní hrad, když se ukázalo, že jeho základové kameny se pro stavbu hodí. Ze vzkazů plynulo, abychom do tří kamenů vložili železné kvádry. A tak se nejdříve šla hledat ruda.

Když byl materiál po dlouhé době shromážděn, mohlo se začít se stavbou. Keltové využili svou schopnost využívat a zpracovávat energii z krystalů. Pomocí vzducholodí na krystalový pohon a gryfo-lišek* byly kameny dopraveny na místo vzkazu, který po né době již nebyl viditelný, ale Pověření jej kdysi měli za úkol zmapovat. A samozřejmě zaznamenat význam. Poskládány byly do kruhového tvaru, se třemi jakýmisi bránami z kamenů s kovovým kvádrem, teď už jeho součástí. Zároveň byla vybudována i podzemní chodba , v níž se nyní zkrývám. Jsem jedna z posledních, kdo z elfů zůstal na Zemi.

Za uherský rok (a za tu dobu, co se skrývám a stále žiju, jsem do dneška poznala, co to vlastně uherský rok je; ti Češi, to je vám národ) se po magické stavbě, která je kouzly zajištěna, nic nedělo. Ženy začaly stavbu využívat pro sušení prádla, které tam z neznámého důvodu schlo fest rychle. A později všichni používali stavbu jako svatyni pro uctívání elementů. Jednou nás však vzbudila obrovská záře. Mezi kameny se objevily nedotknutelné obrazy jakýchsi cizích bytostí. Tyto bytosti byly rády, že se s námi spojily a že nám se podařilo roluštit jejich vzkazy. Vysvětlili nám, že žejí ve světě zvaném Xantirhaenjökull** a že nás kontaktovali pro spřátelení našich kmenů s nimi, protože se to prý v budoucnu bude hodit.

Byla tu bohužel jedna nevýhoda. Nevýhoda mezi soužitím lidí a elfů je taková, že člověk se dožívá zhruba padesáti let, kdežto elf žije i několik století, takže mnozí elfové, kdo byli na začátku stavby se dožili i onoho osudného dne. A lidé, co stáli u vzrodu se živí nedozvěděli, proč se stavělo. Král Anthrax umřel a Lyndwyna, stále ještě mladá stála po boku "cizího" krále. Sama jsem vyrůstala v době, kdy se bytosti z Brány (jak se kamenné stavbě začalo říkat) začaly zabydlovat mezi námi. Moje nejlepší přítelkyně byly také dvě - Otmike z řady lidí a Quentiie z Xantirhenjökullu. Byly jsme taková mnohonárodnostní trojka. Kde teď jsou...

Mimozemšťané se mohli bez problému dostat Bránou na Zem, ale my za nimi nikoliv. Říkali, že je to tak lepší, čert ví, jaký vlastně je ten jejich svět. Bohužel k nám začala proudit i další cizí, nepřátelská entita, která musela být zlikvidována. Ne vždycky se to však povedlo.
A teď konečně k jádru věci a vlastně i konci příběhu. Zhruba kolem 6. století Páně (jak tehdejší lidé říkali) došlo ke stěhování národů. Na našem území se objevily nové kmeny, které keltům, natož nám a Xantirhaeům nerozuměly. Začaly nás vytlačovat a vraždit. Tehdy nám Xantinhaerští velitelé vysvětlili, že se čekalo na tento den, den velké bitvy. Každý prošel očistným rituálem. Dozvěděli jsme se, že elfové jsou potomci prvních lidí spojených s Xantirhaeskou civilizací. Tisíce lidí, elfů mimozemšťanů musely uniknout Bránou pryč, jinak by riskovali zničení své kultury a elfové vlastní existenxi. Ze Země musela být odstraněna veškerá magie i podivné tvorové. Elfové celého světa byli kontaktování, gryfo-lišky a další tvorové pochytáni. Také umění využití energie z krystalů bylo odvezeno. Zápisy zůstalo, hromada knih u mých nohou stále přetrvává, ale takové věci jsou zapsány jen matně.

Bylo vybráno deset elfů, kteří zůstanou skryti na Zemi s funkcí kronikáře. Ano, i já jsem jedna z nich, pro mojí rodinu to byla velká čest, mít dceru Vyvolenou. Kdybych ale věděla, že to bude osamělý život bez lásky několik tisíciletí, nechala bych se klidně zabít Anglo-Sassy. Mé místo je nyní ve Stonehenge, v podzemní chodbě. Anglo-Sassové zničili elkou část svatyně - nevím, jak se jim to povedlo, ale pravděpodobně se spojili s cizími zlými entity a kouzlo společně prolomili. Chodba je však stále neobjevena.

Jedno je však jisté, entita cestují bránou i nadále, cítím to. Xantirhaeové se však neobjevují, ani elfové. Nyní - léta Páně 2011 se mnou komunikují pomocí ptáků, kteří v chodbě i hnízdí. Od nich vím a taky zapisuju celou historii Země, co jiného bych dělala. A jako poslední tenhle příběh. Má služba je u konce. Quentiie byla výbornou maminkou, babičou a prababičkou, umřela před X stoletími. Otmike zahynula při havárii vzducholodě nesoucí její jméno... Já zahynu tady, je to jisté vykoupení. Dokud tu bude stát Stonehenge, budou na Zemi cizí entita. Kdo ví, možná jsou i mezi vámi a sami o nich nevíte."

Z Kroniky elfské, psáno Silwynou.

Objeveno roku 5603 vedle kostry elfky pod posledním kamenem Stonehenge při Velkém návratu.

***
* gryfo-lišky - okřídlené lištičky. (Ano, inspirace od Alegandry Griffin-Fox. :))
** Xantirhaenjökull - inspirace islandskými sopkami a ledovci jejichž název končí na -jökull.
Nevím, zda elfové žijí několik tisíciletí, ale ti moji určitě ano. :)
Většina elfských jmen samozřejmě není můj výmysl.

Co vy na to? Zaujal vás mnou vymyšlený příběh o vzniku těchto kamenů? Chtěli byste si něco takového zažít - respektivě projít Bránou? Jak si představujete Velký návrat? Kritika? Šup s ní sem.

Zdar a sílu, Monica Otmili. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ilma Ilma | Web | 21. prosince 2013 v 20:03 | Reagovat

To se ti povedlo. Pro Stonehenge mám slabost, byl to důvod proč jsem do Anglie jela. :) Něco takového jsem si velice ráda přečetla. Ty kameny, však pro mě nejsou pouhými kameny na louce, jak mnozí řekli. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Zanechte komentář, neboť zpětná vazba je motorem pokroku. :-)


Kopírování jakýchkoliv článků, fotek, obrázků a vytváření kopií mých šperků bez svolení je zakázáno! Umístěním reklamy souhlasíte s jejich okamžitou likvidací a označením vaší osoby vulgárním výrazem pro ženské (příp. mužské) přirození. Za reklamu pro hlasování hlasuju pro soupeře!

Design by Violett - pieklo.blog.cz
Autor obrázku v záhlaví: annick