Ukončený osobní blog české šperkařky, jíž učarovaly korálky.

Militaristické drabble

5. března 2011 v 21:02 | Monica Otmili |  Z Otmilčina pera
Jak někteří víte, u The (http://povidkareni.blog.cz) probíhá spisovatelská soutěž a já jsem jedna z účastníků. tentokrát bylo za úkol napsat drabble. Ovšem mě múza nepolíbila a ani jsem nevěděla, jak na to. Takže původní termín jsem prošvihla. No, The o tom ví, tak snad se to dá ještě zachránit.

Drabble jsem nikdy nepsala, ale žánr pro mě nebyl neznámý. Nakonec se mi dnes při večeři povedlo něco vymyslet. Zadaná slova byla ponožka, mrkev, nebesa, pohřeb a křídla. Původně to mělo mít jiný námět, avšak původní dospělá osoba - punker, mi do toho nějak nějak nezapadala. (Teda zapadala by, ale nevím, jak bych tam pasovala zadaná slova.) S vojákem přišel i jiný námět. Militaristický a možná až trochu morbidní (zjistítě proč).
Tak snad se vám bude líbit.


Voják se zadíval do očí holčičky, které byly modré jako nebesa. Měla špinavé šaty a byla bosa. Tedy až na děravou ponožku na pravé noze."Pane, kde je maminka?," ptala se ho, "já mám hlad." Nevěděl co říct. Poté se začal přehrabovat v brašně, z níž za chvíli vytáhl malou mrkev. "Nic víc bohužel nemám." Holčičce se na chvíli objevil na tváři úsměv. Pomalu se zakousla do mrkve, při čemž sledovala holuba, který si čistil křídla na střeše vybombardovaného domu. Voják se ohlédl na náměstí plné mrtvol, jímž se asi nedostane řádný pohřeb, a přemýšlel, co si s holčičkou počít.


Co na to říkáte? Na to, že je to moje první drabble, tak se mi celkem líbí.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kate Kate | 5. března 2011 v 21:18 | Reagovat

Je to dobrý povedlo se, fakt zajímavý jak se dá napsat dobrá povídka na 100 slov :)

2 veruce veruce | Web | 5. března 2011 v 21:18 | Reagovat

Jen lehce morbidní, ale přecejen dle mého gusta, líbí :)

3 Dark Angel Dark Angel | 5. března 2011 v 21:50 | Reagovat

Je to poněkud syrové, ale i když si má melancholická duše potrpí spíš na ormantiku, líbí se mi.

4 Werí Werí | Web | 5. března 2011 v 23:40 | Reagovat

Poprala ses s tím vážně dobře :) navíc mám ráda povídky na takovéhle téma :)

5 The The | Web | 6. března 2011 v 13:13 | Reagovat

Moje hodnocení jsem napsala do článku. Prostě pěkné. :) Píšu proto, že u mě na blogu už je vyhodnocení. :) (A pevné nervy s tím Repetitiem. Já na to teď chvíli peču :D Chvíli. Předpokládám, že večer se do toho zase vrhnu...ale proč to tu kecám? Achjo.)

6 Tiya Tiya | Web | 6. března 2011 v 23:27 | Reagovat

Krásný námět, nemůžu si pomoct, takový romantický :o)
Povedlo se ti to...

7 Jedna Holčina Jedna Holčina | Web | 7. března 2011 v 21:24 | Reagovat

Výborý :D Drabble je zajímavý žánr, ale nevěřím, že toto je tvůj první pokus. Ne a ne :D Na to je to moc povedený ;)))

8 nel-ly nel-ly | Web | 15. června 2011 v 19:55 | Reagovat

žádný extra pocity, smilování nebo poetičnost, prostě takové, jaké to je... hezký, ale líbilo by se mi to spíš jako ne-drabble ale něco delšího O:)

9 jkorcak jkorcak | E-mail | Web | 24. srpna 2011 v 12:33 | Reagovat

TOLIK JSEM JIM UBLÍŽILA?

Řekni. (Řeknu.) Nevěřícně se dívám kolem sebe. Možná jsem se probudila z nějakého hrozného snu. Možná jsem se ocitla v ráji, nemůžeme za sny, které se nám zdají, co dělám v tomhle přenádherném pokoji? Dívám se dolů, na čem to stojím? Ty přenádherné vzory! Koberce na stěnách, na stropě, na zemi a co to leží na posteli? Šklebí se na mě tygří kůže, pozlacené lože, možná je dokonce z pravého zlata … co to je?

„CO TO JE?“

Nikdy jsem nebyla tak strašně bohatá! Možná. Možná. Všude se toho válí hromady, hromady zlata, drahého kamení, broušené karafy, hedvábný šál … Stejně jako kdysi krásné dívky na stěnách visí, samé obrazy historických vizí, v dobových kostýmech, v radovánkách, v boji a mezi nimi, mezi šavlemi … obyčejná puška. Ne! Samopal!  Hele! Mě vynech! Já sem nepatřím!  Tak co tu děláš?  Já jsem tu omylem,   to ty jsi mě sem pověsila!  JÁ? KDE JSI? KAM ZMIZEL SAMOPAL?

Možná jsem se octla v prokletém domě? V prokleté zahradě? Za prokletou zdí? Prokleté bloudění hned tak neskončí, to vím, sem mě přivezli, hodili do studny jako kámen, jsem těžší a těžší a zpátky netrefím, držím se provazu jako houba stromu, rozprostřeny po kamení vzpomínky běží jako film, vrací se někam, ale kam … tohle všechno přeci není, poulím oči do neznáma, ve snu uzavřena jako žába v lahvi. Kdy jsem tu byla naposledy? Už jsem tu někdy byla? Určitě! Když jsem byla malá …

OKO KOČKY

Svítí na mě
V černočerné tmě

JEJÍ OCAS
TO JE PROVAZ

Houpá se nade mnou
Přímo nad mou hlavou
Zavěšen jako slunce
Nad zlatou pampeliškou

TLUKOUCÍ SRDCE  BUŠÍ PRUDCE
Spíš? Ještě ne!
Co se děje?

OBRAZ S HUSOPASKOU
KDE JE?

A čaroděj z pohádky se směje
A tahá za provaz
A hle Nad mou hlavou
Obraz se houpá
Jako zvon beznaděje

Hele, zmije!
Uštkla mě!

NA HLAVĚ ŠÁTEK
ČERVENÝ
Jak to, že jsem zapomněla

V ruce prut
Byl zelený?
Jakpak bych to nevěděla!

Jakpak bych neviděla
Bílé husy v obilí
Prokvetlém chrpami
Modrými jak tvoje oči

A KOLO VLČÍCH MÁKŮ
JAK SUKNĚ ČERVENÁ  TOČÍ SE
A TOČÍ

Prokletý černý kůň
Ach, jak byl krásný!
ZVÁLENÉ OBILÍ
A KOLEM DÍVKY
VYSOKÁ TRÁVA

Špalek se kutálí
Na dvorku Padlý kmen
ZAŤATÁ SEKERA
HOTOVÁ POPRAVA!

Netahej za provaz!

Kouzelníkův úsměv je rozšlápnutý šnek
Kniha jako harmonika rozložena na cestičce

NAD CESTOU SE KLENE
PAPÍROVÁ DUHA

Rozházené pampelišky
Jsou jedna jako druhá
Věneček z jejich hlaviček
Nikdy nebude dopleten
Pampelišky leží v klíně
Je bílý den
Pole plné vlčích máků
Zahalen v modrém oblaku
Sen se počíná
NOC PLNÁ ZÁZRAKŮ

Mladičká husopaska
V červeném šátku
Usmívá se na mě v zelené trávě
A její ústa jsou půlkruh hřebíků
Na koženém kanapátku
Plném dětských zmatků

Křeslo z lidské kůže
Novinový článek
KDO ZA TO MŮŽE

A za stolem voják se usmívá
A PTÁ SE

Co je to pánbu?
KDE JE?

OBLOHA JEDE PO RUDÉ DRÁZE
Na přejezdu obrys stromu
Proti ní se vzpíná
Jako závora
Vrata u východu rozšklebená
Černá jáma dračí sluje
Železný jezdec Zlomený dřevec
Skrz zuby kolejnic
Jak po peřejích pluje

Zářivá
Nepřirozeně velká
Kulatá
A čistá
JE LUNA
Když proti ní běží
RUDÁ OPONA

Zatahujem! Zatahujem!
Všichni zpátky do stroje!
Zpátky do obrazu!
A za stolem voják se usmívá
A ptá se
Stále se ptá
CO JE TO PÁN BŮH?
KDE JE?

Tak povíš mi to?

KOHO TO ZAJÍMÁ
V PROKLETÉM DOMĚ!

SLUNCE SE LESKNE NA OSTŘÍ NOŽE
HROMADA KOSTÍ NA PODLAZE

Zaštěkej!
Pane?
Zaštěkej!

Ne! Co jsem vám udělala? Já jsem tady doma!
Já … Ne …

Jsem doma na obraze.
Za sklem!

ZA SKLEM!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Zanechte komentář, neboť zpětná vazba je motorem pokroku. :-)


Kopírování jakýchkoliv článků, fotek, obrázků a vytváření kopií mých šperků bez svolení je zakázáno! Umístěním reklamy souhlasíte s jejich okamžitou likvidací a označením vaší osoby vulgárním výrazem pro ženské (příp. mužské) přirození. Za reklamu pro hlasování hlasuju pro soupeře!

Design by Violett - pieklo.blog.cz
Autor obrázku v záhlaví: annick