Ukončený osobní blog české šperkařky, jíž učarovaly korálky.

Nadpřirozeno & vyvolávání duchů

15. ledna 2011 v 14:22 | Monica Otmili |  Názorově-úvahové okénko
Znáte něco, co vás fascinuje a zároveň děsí? Já mám takové věci dvě, jednak tmu a jednak právě ty paranormální jevy a s nimi spojené nadpřirozeno. Co si vybavíme pod pojmem paranormální jev? Já bílou siluetu (brr, už se opět třesu).

Říká se, že 98% všech divných zjevů, událostí atd. se dá vysvětlit logicky. Ale co ta zbylá 2%? Když si představíme, že je takových událostí 1 milion, tak na ta 2% připadá 20 000 nevysvětlitelných. Co pak to tedy je? Možná duše zemřelých, zbloudilé existence, ztělesnění energií. Či jen práce našeho podvědomí?

Tak si říkám, zda vlastně tyto "jevy" nazýváme správně. Jsou skutečně paranormální, nebo je to jen výraz stvořen pro člověka, aby byla jeho zvědavost uspokojena? Co když jsou "jevy" naprosto běžné, jen je člověk nezaregistruje a poté jednou?

Chtěla jsem toho napsat o hodně víc, ovšem jaksi mě nic nenapadá. Napadla mě s tímto tématem ale jedna spojitost. Vyvolávání duchů. Tak dobrá, přece se rozepíšu.

Přiznávám se, taky jsem to jako malá hloupá holka zkoušela. Mohla jsem chodit tak do čtvrté třídy a byli jsme na škole v přírodě. Ten rok řešila média sebevraždu (pokud to ovšem byla sebevražda) skladatele Karla Svobody. Jednou mi dovolili rodiče zůstat déle vzhůru a na Nově vysílali jakousi reportáž, jak jeho známí vyvolávají Svobodova ducha. Zaujalo mě to, už tehdá mě takové "nadpřirozené" věci zajímaly. A tak jsem se o tom na škole v přírodě zmínila. Napadlo nás samozřejmě, že to zkusíme. Vzaly jsme bílý papír, nakreslily abecedu a vzaly mentosku.* Jak jsme se držely té mentosky, začala se posouvat (nebo spíš ji holky začaly posouvat...). Ku podivu nám něco vyšlo - třeba trefa jména jeho ženy a syna.  Jedna spolužačka měla nad postelí větrák. Jenže budova byla už starší, takže větrák vypadal jak velká krabice. V tu ránu spadl. Na ní. Kruh jsme rozpustily a šli za vedoucí. Nikomu jsme samozřejmě nic neřekly. Za pár dní jsem našla za postelí pozlacený prstýnek. Svatební, bylo na něm datum 15.7. 1939. Někdo se bral za války. Celou dobu se pak už nic nestalo, ani jsme se nebály. Doma jsem však zjistila, že 15.7. se brali mí rodiče. Akorát v jiném roce. Prstýnek mám odložený do teďka.

Jasně, mohla to být všecko jen náhoda, holky posouvaly bonbón prstem, prstýnek tam mohl zapadnout a starší děcka nahoře mohly dupat, že to starej větrák nevydržel.
Ale stejně si není radno s tímto zahrávat (což asi rozumný člověk ví). Teďka bych si za to nafackovala.  Ovšem co naplat, stalo se. Někdy za pár let jsem mluvila s jedním vedoucím na táboře. Byl jiný, než ostatní. Zjistila jsem, že se zabývá vyvoláváním. A řekl nám, že mu démon zabil bratra. Naštěstí měl dost rozumu, že když ho začaly děcka nabádat, aby s nimi vyvolával, nepovolil.

Možná se mi vysmějete, jasně, vedoucí nás chtěl postrašit. Možná ano, ale stejně. Co si myslíte o vyvolávání duchů, jako táborové hře, či pouhé zábavě na párty? Nevím jak vy, ale těmto věcem věřím. Takže mi to přijde jako absolutní hloupost. Vyvolávat duchy jen pro zábavu. Pochopím, pokud někdo vyvolává za nějakým účelem, třeba chce se dovědět něco z mi nulosti atd. ale čistě jako hra?
Asi vám tedy nemusím říkat, jak reaguju, když na nějakém blogísku objevím "zaručený návod jak vyvolat ducha". I když přehlédnu 90% ze všech, jež tvoří hlouposti, některé návody působí fakt přesvědčivě. Zajímalo by mě, kdyby pisatel těchto návodů náhodou nějakého ducha vyvolal. Pravděpodobně by měl brzo v kalhotkách.
Myslím, že zahrávání si s něčím takovým jen pro zábavu je pěkná hloupost.


Co vy, myslíte, že paranormální jevy neexistují, či je to běžná věc? Zkoušeli jste někdy vyvolat ducha? Pokud ano, jak to dopadlo?

(*Jak jsem přesně postupovaly, to popisovat nebudu, co kdyby se to přece jen povedlo. :D
**P.S. Berte to s rezervou, byly jsem malé děti, ale co když?)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Destiny Destiny | Web | 15. ledna 2011 v 15:12 | Reagovat

fajnový smysluplný článeček :) já jsem nikdy duchy nevyvolávala, ale chtěla jsem to zkusit....vyvolat dědečka...jenže jsem se od toho upustila, co kdyby by ten duch byl nějak deformovan? pak by naprosto zmizela dědečkova laskovost a byla by z něj....
hele tohle je dobrý podklad pro můj článek :D

2 Starrling/3.blog Starrling/3.blog | Web | 15. ledna 2011 v 15:23 | Reagovat

duchy nevyvolávám,mám s nich stach.Jinak s tím procentem,to je dobré..zajímavá uvaha.Jinak hezký dess-takový mystický

3 Šílená bruneta P Šílená bruneta P | Web | 15. ledna 2011 v 15:23 | Reagovat

Super článek. já jsem s akamarádkou taky vyvolávala duchy... A právěže Karla Svobodu... byli jsme pod stolem, a byl tak zabarigádovaný, že tam byla tma... a  měli jsme žolikové karty. na vrch jsme dali pikového krále... a kldyž jsme se zeptali, jestli tu je at prohodí karty...byl tam srdcový král... a já se strašně bála.
Mám doma knihu stínů... pentagrami, moci živlů, meditace...je to zajímavé... a vychází to ze zkušeností dospělého člověka.

4 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 15. ledna 2011 v 15:33 | Reagovat

[1]: Doufám, že jen podklad pro vymyšlení, ne pro kopírování. :D

[3]: Kniha stínů? Chci!

5 Bonbón Bonbón | E-mail | Web | 11. ledna 2012 v 20:58 | Reagovat

Duchové neexistují !

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Zanechte komentář, neboť zpětná vazba je motorem pokroku. :-)


Kopírování jakýchkoliv článků, fotek, obrázků a vytváření kopií mých šperků bez svolení je zakázáno! Umístěním reklamy souhlasíte s jejich okamžitou likvidací a označením vaší osoby vulgárním výrazem pro ženské (příp. mužské) přirození. Za reklamu pro hlasování hlasuju pro soupeře!

Design by Violett - pieklo.blog.cz
Autor obrázku v záhlaví: annick