Ukončený osobní blog české šperkařky, jíž učarovaly korálky.

Unesená a nepřející si návrat

7. listopadu 2010 v 22:07 | Monica Otmili |  Hudební okénko
  Je to tak, v pátek jsem oslavila čtrnáctku. A tohle čísílko mi to v hlavě jaksi pomotalo, či jen prohloubilo myšlenku, kterou bych byla ráda zrealizovala, a doufám, že se mi to povede.

   Stereotyp, nesnáším stereotypy. Podle mě je zkrátka vstávačka v sedm, škola do dvou nebo do dýl, splnění milionu povinností, učení se do noci, spánek a pak zas to samé od začátku každý den strašná debilita. I když to hold musím dělat, nevydržím s myšlenkou, že za ten den neudělám pomalu nic jiného. A zoufale se snažím před tím utéct. A právě jedinou možnost vidím v hudbě. Ta totiž pro mě nebude stereotypní snad nikdy. Je snad jiný způsob, jak utéct před světem, než si něco pustit, zaposlouchat se a užívat si tu bezstarostnost? S hudbou mě jaksi problémy světa unikají a já to vítám s radostí. Jak už jsem psala, miluju ty nekonečné hudební možnosti. A vždy se nestačím divit, čím novým mě zase překvapí.

   Asi jste už poznali, že jsem hudbě totálně propadla a stala jsem se závislákem. Ano, i teď mi tady něco hraje. A zrovna tahle písnička. Někomu (kdo se prohrabal mými pár články o hudbě, nebo mě čirou náhodou zná) už asi došlo, jaká hudba přesně mě to tak unáší, aneb jakou hudbu miluju. Kdo neví, tak je to hlavně metal, potom rock. Nepohrdnu ani goth hudbou. Konkrétně Bauhaus, XIII. Století, Lacrimosa, Blutengel a The Crüxshadows, o nichž se nestačím divit, že se mě, zapálené metalistce někdy bude něco takového líbit. (Takže když mi někdo pod tenhle článek podstrčí reklamu na blogíííseQ plný Miley Cirkus, tak ho slušně pošlu do pr*ele.)
Nejvíce mě unáší hlavně power a speed metal. V poslední době jsem taky přišla hodně na chuť Metallice. Zrovna včera (když už jsem byla dost vyřáděná z oslavy) tak kolem dvanácté jsem ležela v posteli se sluchátky v uších a zpustila si mi písnička My Friend of Misery. Já dostala takovou touhu otevřít okno, pustit to naplno a vyřvat to do ulic! Samozřejmě jsem se musela krotit (bohužel). Jenže já bych se zkrátka nejradši vyřádila, vyřvala to nadšení z něčeho tak dokonalého ze sebe, ale nejde to. Zdá se mi, že v tomhle světě toho jaksi hodně nejde. Kvůli dědovi mi toho naši museli sebrat hodně - pokoj, soukromí, nervy… Ale kdyby se mi snažili sebrat i tu hudbu (speciálně mamka), tak bych za sebe neručila a vzít bych si ji rozhodně nenechala.

   Takže když potkáte v Praze holku oblečenou do tmavších barev, s tmavými a části červenými vlasy, s brýlemi, se sluchátky v uších a vypadající zasněně, tak jsem to já :D Speciálně na mě můžete natrefit v tramvaji č. 22.

Když já si chci tááák užívat života a vykašlat se na zbytek! Takže mě musíte pochopit, že bez té hudby mi to prostě nejde. Kdo nechápe, nemusí nad tím bádat - blázni se nejspíš pochopit nedají. Takže zase na noc odlétám, nebo čekám na hudební únos.
                                                              Mějte se a užívejte života dokáď to jde. Monica Otmili
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 JO JO | 9. listopadu 2010 v 22:44 | Reagovat

jo, bacha ale na 22ku, je to známý přímo vyhlášený ráj našich miloučkých všude diskriminovaných avšak naprosto bezproblémových spoluobčanů, takže se sluchátky na uších, ale bez šrajtofle v kabelce, bacha na to, teď už ví, kde tě hledat

2 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 10. listopadu 2010 v 14:53 | Reagovat

[1]: Brr, už mi naskákala husí kůže. S našimi bezproblémovými spoluobčany ´jsem měla nejeden konflikt...

3 The The | Web | 11. listopadu 2010 v 18:29 | Reagovat

Ap ředstav si, já na tebe vždycky natrefím..na nauce. Muhahahaha. :D

4 veruce veruce | Web | 23. listopadu 2010 v 20:30 | Reagovat

Jo hudba na všechno lék, třeba já díky ní přežiju cestu i davem... Jinak se možná v 22 potkáme, jezdím si dost často (kdysi Mírák - Újezd, teď už jen na Pavlák), takže o sobě kdyžtak dej vědět :D

5 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 24. listopadu 2010 v 11:07 | Reagovat

[4]: No, já spíš jezdím na horní části trasy - směr Bílá hora a dlolů, ale občas zavítám i do jiných končin :)

6 veruce veruce | Web | 24. listopadu 2010 v 18:20 | Reagovat

[5]: Tak to se asi nepotkáme, trasa 22 je přece jen dost dlouhá, no :)

7 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 24. listopadu 2010 v 20:02 | Reagovat

[6]: Asi pražská nejdelší trasa tramvají :)

8 Nebožka Nebožka | Web | 10. ledna 2011 v 14:14 | Reagovat

Jestli se ti líbí Blutengel, tak by se ti možná mohla líbit i Psy´aviah, VNV Nation, Lola Angst nebo Hocico:)
A pokud chceš nějakou harshovinu, tak zkus třeba Tactical Sekt nebo aggrotechový Combichrist. I když už to na tebe bude možná až moc elektronický:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Zanechte komentář, neboť zpětná vazba je motorem pokroku. :-)


Kopírování jakýchkoliv článků, fotek, obrázků a vytváření kopií mých šperků bez svolení je zakázáno! Umístěním reklamy souhlasíte s jejich okamžitou likvidací a označením vaší osoby vulgárním výrazem pro ženské (příp. mužské) přirození. Za reklamu pro hlasování hlasuju pro soupeře!

Design by Violett - pieklo.blog.cz
Autor obrázku v záhlaví: annick