Ukončený osobní blog české šperkařky, jíž učarovaly korálky.

Co to vlastně je?

1. listopadu 2010 v 21:39 | Monica Otmili |  Názorově-úvahové okénko
   Co si asi představí dítě/puberťák pod pojmem dospělost? Volnost? Svobodu? Uznání?
Rozhodování sám za sebe? Nezávislost? Možnost kouřit, pít alkohol? Už nebudou muset poslouchat? V první řadě asi osmnáctku. Číslo štěstí. A to má znamenat, že jakmile padnou osmnácté narozeniny, jsou dospělí. Jako každý jiný "dospělý", jsou velcí, tolik toho můžou…
   Faktem je něco jiného. Teda vlastně pro mě. Volnost a svoboda asi těžko - s osmnáctkou škola nekončí, a i kdyby, povinnosti budou tak či tak. Inu práce, popř. vlastní dům/byt (jenže to taky nespadne samo z nebe; i pětadvacátníci bydlí u rodičů, kde platí ta samá pravidla jako tehdy, když jim bylo třináct), rodina. Znám pár osmnáctiletých, dvacetiletých. De facto u nich doma se s "příchodem dospělosti" nic moc nezměnilo. Chodí do školy nebo pracují, dodržují pravidla od rodičů (kteří stejně mají víc rozumu než oni i když jsou dospělí). Zkrátka žádná "volnost" či prolomení bariéry se nekoná. Z některých, kteří Tak proč si děti a pubeťáci tak přejí být dospělí? Co je na tom tak zvláštní, výjimečné?

   Já bych řekla, že nic. Ten alkohol stejně kolem patnácti všichni zkusí… A jaképak odpoutávání se od závislosti na rodičích? Tedy ve svém smyslu ano, jenže to neznamená nic, než se postavit na vlastní nohy. A to je mnohdy těžší než jen to chození do školy, učení, poslouchání rodičů. Najít si práci (rodiče nás nebudou živit nadosmrti), posléze byt, založit rodinu, to nám jen nikdo nepřinese pod nos jako maminka oběd. Jsou to roky dřiny a uvědomění si. A to, že by chtěl někdo cestovat, to taky bude stát peníze. Nemyslím si, že když takový čerstvý osmnáctek přijde za tátou se žádostí o peníze na cesty a zábavu, že mu je vstřícně dají jen tak.

   Nejradši mám kecy mých vrstevnic i mladších holčiček/kluků, co se sotva naučili češtinu, jak o sobě hrdě hlásí, že jsou dospělí, je jim kolem 12-15 a myslí si, že ví všechno. Ale o životě, jak to v něm chodí, neví nic. Vždyť se ani nestačili pořádně rozkoukat. Sedí za televizí/počítačem v iluzi, že rodiče se postarají a jaké to bude nádherné, až budou volní. Mnozí si "dospělost" potvrzují ještě pitím alkoholu či kouřením a chtějí všem ukázat, že jsou cool. Jenomže ti "praví dospělí", ti, co už si lecos zažili a cestu odpoutání mají za sebou, si nemusí dokazovat, jak moc jsou cool. Co to pro ně je? Nic, hloupost. Život nabírá jiné hodnoty - pro rozumné není důležité být in, oblíbený, vědět všecko z Brdíčka, ale být úspěšný. Jak ve svém povolání, tak v rodinném kruhu či kruhu přátel. Až moje generace dosáhne té dvacítky, možná nám dojde, že ten iluzivní svět v bezpečí u rodičů je jen zkouška, pak už to musíme více méně zvládnout sami a jinak než úsilím, pevnou vůlí a dřinou to nepůjde. Budoucnost si budujeme sami, nebudují ji nám rodiče. Oni mají tu úlohu připravit nás. Takže kecy třináctileté holky typu "Mami, já už vím, co je správné, nemusíš mi to opakovat, já jsem skoro dospělá!" jsou totálně na palici.
   Ano, i já jsem ještě nedávno byla přesně taková, jenže začíná mi docházet, že je to blbost. Taky je mi těch čtrnáct a nic o životě nevím a teď tady sypu moudra, která se mě ani netýkají, protože se de facto o sebe neumím pořádně postarat. Ale pro mě nemá cenu si dokazovat, že jsem to, co ve skutečnosti nejsem, či hrát si na to a žít v iluzi, že všechno vím, když je pravda jiná. Dospělost podle mě není o svobodě či o jakémsi prokopnutí bariéry, že už nejsme dítětem. Je o uvědomění, že už nejsme tím malým děckem, co nic nezvládne, ale na druhou stranu máme tu nejtěžší část života před sebou. A tu už si musíme "vypracovat" sami.
   A též se mi protiví někdy až přehnaná nadřazenost dospělých nad dětmi typu: Já jsem dospělý, jsem něco víc, ty jsi jen dítě... Jako ano, ke svým rodičům bychom měli mýt dostatečnou úctu, ale "dospělí" by nás také měli brát de facto za sebe rovné - jsem také lidé. Sice toho o životě víme o mnoho míň, ale oni byli kdysi jednou také ve stejném věku i situaci.


Jenomže mám takový jiný názor. Dospělost jako taková - vyzrálost, to, že všechno víme, jsem dokonalí je hloupost. Nikdy nedospějeme. Ale budeme stále dospívat. Vždyť učení nekončí maturitou či vysokou školou popř. titulem. Učíme se stále. Život nás pořád učí, ale myslím, že nás nevyučí být mistry životní cesty. Učíme se od mala od rodičů, ve škole až z chyb či situací, co se odehrají v budoucnu. Takže jaká pak dospělost? Spíš jen dospívání, přibližování se, ale úplné úplném "dospění" se asi hovořit nedá.

Jsme jako zahradník, jen na něm záleží, jak kvalitní květiny vypěstuje a neustále se učí z chyb, aby se už neopakovaly, a přibližuje se ke svému ideálu rostliny. A to, že se mu podaří ten svůj ideál vypěstovat, ještě neznamená, že má vyhráno. Jsme jako jablka v královské zahradě - slepě věříme, že se o nás postarají, že dozrajeme, budeme červená, slaďoučká, bez chyby, dokonalá, zkrátka úplně dozrajeme. Ale je to jen iluze - takové jablko nejspíš neexistuje. Záleží na odolnosti. A mnohdy se může stát, že až přezrajeme, nebo nás mrazy zase o pár krůčků na cestě vrátí zpátky. Radši nedozrát, či přezrát - pak už nejspíš není cesty zpět.


Článkem jsem chtěla říct, že vlastně podle mě ta "úplná dospělost" neexistuje, tudíž přát si být "dospělý" je celkem zbytečné. Na druhou stranu mám stále někde v hlouby duše ten střípek iluze, že až "budu dospělá", budu si moct dělat skoro vše, co chci a malé dítě už taky nejsem.
Ale dobře vím, že na to nejsem připravená, takže není důvod si něco nalhávat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 KaTHulle KaTHulle | Web | 1. listopadu 2010 v 21:48 | Reagovat

Čauky.
Hlásneš pro KaTHulle prosím ?

http://mywordabout.blog.cz/1010/finale-miss-blog-2010

Jestli chceš někam hlásnout napiš mi na blog, ovšem do rubriky REKLAMY.
Jestli ti tenhle komentář nepíšu do REKLAM tak je možné že je na blogu nemáš a nebo sem je přehlédla i to se stává - chybovat je lidské. :)

2 The The | Web | 4. listopadu 2010 v 19:11 | Reagovat

Promiň, došla mi slova.
Jednoduše pěkný článek.

3 Dailly <3 Dailly <3 | Web | 6. listopadu 2010 v 20:01 | Reagovat

Ahojda zvu tě ke mně na blogísek, máš kvásnej bloček jen tak dále :)

4 agrrr agrrr | Web | 7. listopadu 2010 v 15:08 | Reagovat

Co k tomu říct? Puberťáci se vždycky cítí nejvíce dospělí, nikdy předtím ani potom už se tak dospěle cítit nebudeme, ani po dospělosti už pak netoužíme.
Děkuju za pochvalu:-) Popravdě až teď mi došlo, že ten počáteční výčet budí dojem básně, i když je to jen soupis přání :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Zanechte komentář, neboť zpětná vazba je motorem pokroku. :-)


Kopírování jakýchkoliv článků, fotek, obrázků a vytváření kopií mých šperků bez svolení je zakázáno! Umístěním reklamy souhlasíte s jejich okamžitou likvidací a označením vaší osoby vulgárním výrazem pro ženské (příp. mužské) přirození. Za reklamu pro hlasování hlasuju pro soupeře!

Design by Violett - pieklo.blog.cz
Autor obrázku v záhlaví: annick