Ukončený osobní blog české šperkařky, jíž učarovaly korálky.

Nebezpečné vyvolávání

9. října 2010 v 14:06 | Monica Otmili
Tak jsem tady s dalším mým dílkem. Tentokrát nevím, zda to nazvat příběhem nebo povídkou. Každopádně mě k tomu inspirovala jedna událost, která se mi stala ještě před odjezdem do Anglie cestou do hudebky. Jakožto hudební maniak nevyjdu pomalu bez sluchátek po ruce z domu, opět jsem si něco pouštěla. Můj mobil sice neobsahuje veškerou hudbu, co bych chtěla, ale nevadí. Takže do sluchátek mi hráli Edguy. Jenomže asi po půl hodině jsem si uvědomila, že mi tam hraje ta samá písnička. Ale přitom mobil byl nastavený dobře. Furt jsem nemohla přijít na to čím to je. Je to pokazený nebo co? Tak jsem to přepla na jinou, jenže za chvíli jsem zjistila, že mi zase hraje ten praštěný Headless! Sakra jak to? Potom mi tedy došlo, že můj dotykový mobil se v tašce odemyká a překlikává. A tak proto! :D
A s tímhle zážitkem mě něco napadlo. Příběh nebo povídka. Chtělo to jen trochu propracovat a povymýšlet. Tak mi z toho snad vylezlo něco, co se vám bude líbit. Zapojila jsem do toho tak nějak i amatérské vyvolávání duchů, což vám nikdy nedoporučuju, protože s ním fakt nemám skvělé zkušenosti.
Tak tedy tady dole je slíbený příběh a tady všezpůsobující písnička.


Hned po probuzení mi došlo, že to nebyl dobrý nápad. Všude kolem byly rozbité flašky od vína nebo piva, bordel jak po výbuchu a jedna prohořelá spirituální tabulka... Alkohol ovládá lidi hmm, říkám si teď. A na druhou stranu se utěšuju, že to byla jen opilostní halucinace, i když stav Jitky, která de facto nic nepila a ani její prohořelá spirituální tabulka o tom nesvědčí. Stalo se to. ,"Sakra vstávejte! Dělejte, musíme to dát do pořádku, než se naši vrátěj!" Je pondělní dopoledne a je asi jasné že z téhle party se asi dnes nikdo na přednášku na fakultě nedostaví. "Aaa Kláro, myslíš, že v tomhle stavu vůbec něco uklidíme?" Má pravdu, Martin totálně zpitý vůbec ani nereaguje, Zuzka s kocovinou se sotva udrží chvíli v sedě, napůl spící na smrt vystrašená Jitka se bude vzpamatovávat z tohohle úletu ještě dost dlouho, Tomáš taky nevypadá nejlépe a já s Marcelou to asi všechno nezvládnem'. "Za jak dlouho se vrátí?" ,,Nevím, ale říkali, že ať dopoledne všecko uklidíme." No, nikdy by nám party nedovolili, kdyby věděli, jak to dopadlo.
"Ty bláho, jsem celá zničená!"" "No, to mi povídej, ty štyři jsou stále na kaši. Řekni mi, kdo je dotáhne domů? No já asi těžko." "Nedá se nic dělat, asi je tady musíme nechat." "Pššt!,"ozvalo se odkudsi, "Jitka konečně usnula." Tomáš.
(zhruba po 7 hodinách)
Asi se mi porouchal mobil. Pokaždé, když volám, ozve se mi přerušení hovoru. Ale já tak nutně musím zavolat!!! Jitku odvezla sanita... Navíc mě pravděpodobně něco pronásleduje. Nějaká síla. Už dvakrát se mě snažila "hodit" na křižovatku do silnice. Pořád kolem slyším to hrůzné: "Hahahaha!" Mrazí mě v zádech. Zkusím to něčím ztlumit. Sluchátka! Okamžitě je najdu v tašce a pouštím moje milované Edguy. Flyy, riding away...! Nedá se nic dělat, za Jitkou budu muset dojít, ale nejdřív musím sehnat Zuzku.
Zvoním. No tak, buď doma, prosím! Jo, vyšlo to, je tam. Otevírá dveře. "Zuzko-" "Mami, to je divný, nikdo tu neni! Zas si ty děcka z nás dělaj' srandu." "Ale já tu jsem! Zuzko! Ne, počkej, nezavírej! To jsem přeci já. Zuzkoooo!" Ach ne! Ona mě nevidí, to se mi snad jen zdá! Nevydržím to a začínají mi téct slzy. Hle, někdo jde. "Dobrý den!" To není možné, ani si mě nevšimla. Nějaká nedoslýchavá babka... Musím jít. Kráčím po Holešovicích a zjišťuju, že mě nejspíš nikdo nevnímá. Nikdo si mne nevšiml! A co doma? Nechci tam zpátky, to bude průser!

Stíny. Obklopují mě a děsí mě. Spočítala jsem lidi na zastávce. 23 i se mnou. Stínů je však jen 22. Jeden chybí. Můj. Pomalu mi začíná všechno docházet. A stále mě doprovází ten hrůzostrašný smích. Rozbíhám se v pláči pryč. Běžím, pořád běžím-. Bum! "Jau!" "Jsi celá?,"ptá se mě jakýsi známý hlas. Tomáš! "Tomáši! Ty mě vnímáš? Vidíš, slyšíš?,"ptám se jej ustrašeně. "Proč bych tě neměl vnímat? Co je to za otázku?" "Podívej se na silnici, na stíny lidí a na svůj..." Myslím, že mu to právě došlo, jelikož se otřásl. "Kláro, musím ti toho tolik říct, co se stalo." "To já taky." "Předpokládám, že to o Jitce víš. Je to smutné, brečel jsem..." "Snad se uzdraví." "To je ta potíž. Ona se už-" "Cože?!? To snad ne! Kvůli takový pitomosti!" "Nikdy víc. A to není všechno." "Co?" "V záchvatu si vyrvala všechny vlasy. A má znamení." Tentokrát jsem se otřásla já.. "Jaké?" "Má na zádech vyrytou spirituální tabulku. Tak, že by nebylo možné, aby si to udělala sama." Na další řeči nebyl čas. Nějaká síla nás odnášela.
Snažili jsme se vzdorovat, ale probudili jsme se v nějakém parku uprostřed hrůzostrašného smíchu. Když jsme se trošku vzpamatovali, Tomáš se mě zeptal: "Vidím, že taky něco posloucháš." V tom jsme si oba uvědomili, že máme sluchátka. Došlo mi to. "Co tam máš?,"vyhrkli jsme oba. "The Headless Game, Edguy." Stejná odpověď. V tu chvíli mi došlo, že ta samá písnička mi hraje už asi dvě hodiny vkuse doprovázená hrůzostrašným smíchem. Fly! Riding away, rising today! Chytáme se s Tomášem za ruku a rozbíháme se pryč. Ta hudba, smích, stíny nejdou zastavit. Běžíme co nejrychleji umíme. Lidem se ani nevyhýbáme - není třeba... Dobíháme do našeho domu. To, co jsem tam uviděla, mě málem stálo smrtelnou ránu. Jitku ale stálo... Celý byt byl přeházený, jako po opravdickém výbuchu. Nejvíce obývák. Tam to včera začalo. Na zdi byl krvavý nápis: SATANA SE NEZBAVÍŠ!!! Pod ním leželo Jitčino tělo. Cosi nás vtáhlo do místnosti a obestoupily nás stíny, zase ten hrůzostrašný smích, vítr a ze všech koutů se ozývala ta písnička od Edguy. Fly! Riding away, rising today. No, we don't play your headless game...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 The The | Web | 10. října 2010 v 14:08 | Reagovat

*otřásla se*
Povídka není špatná..ale teď potom, co jsem se válela smíchy u Červuš a Modruš tohle nějak nedávám..

2 Amia Amia | Web | 8. října 2011 v 19:53 | Reagovat

Nápad to byl výbornej, škoda jen, že to není delší :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Zanechte komentář, neboť zpětná vazba je motorem pokroku. :-)


Kopírování jakýchkoliv článků, fotek, obrázků a vytváření kopií mých šperků bez svolení je zakázáno! Umístěním reklamy souhlasíte s jejich okamžitou likvidací a označením vaší osoby vulgárním výrazem pro ženské (příp. mužské) přirození. Za reklamu pro hlasování hlasuju pro soupeře!

Design by Violett - pieklo.blog.cz
Autor obrázku v záhlaví: annick