Ukončený osobní blog české šperkařky, jíž učarovaly korálky.

Neztrácej naději - ono ji ztratit nejde

25. září 2010 v 13:16 | Monica Otmili
   Naděje. Vždy tu byla, je a bude s námi až do smrti. Tedy i potom. Známé pořekadlo: Naděje umírá poslední. Trochu poopravím. Ona totiž neumírá nikdy. Někdy je i smrt pro někoho nadějí. Naděje na lepší pokračování i přes to, že nevíme, co bude dál.
  
   Ať se děje cokoliv, máme ji. Pokud je někdo vážně nemocen, tázá se, jakou má naději na uzdravení. Třeba i malou, ale má jí. Naděje by se neměla stupňovat. Žádných 5%, 20%, 50%. U ní existuje jen jeden stupeň (teda podle mě) - a to ten, že skutečně JE, existuje. pro mě neexistuje ta 2. možnost, to že není, protože je mi to proti srsti. Zkrátka je to blbost, aby nebyla! Vždyť naděje je něco jako  Bůh. (Teď nechci napsat nic, co by se mělo dotknout křesťanů, je to jen mé přirovnání.) V těžkých chvílích se k ní upínáme, stále doufáme. A někdy stačí jen věřit. Všechno (teda skoro) je jen od psychického původu. Co si budeme namlouvat, co si vsugerujeme, to se skutečně stane. A tím, že přestaneme věřit v naději, uzdravení, zlepšení atd. tím ji jenom odháníme a opět záleží na nás - naší víře, zda k ní nalezneme cestu zpět. Ale i ta existuje. Snad nejlepší příklad. Narození a smrt. Přišli jsme sem bůhví odkud (z hlediska fyzického to víme moc dobře odkud :), ale já myslím to duševní hledisko), bůhví, jakého původu naše duše je a smrtí se opět vrácíme. Kam? Někam tam, tam pryč, někam. A že by takhle donekonečna? Já nevím, jak vy, ale tomu věřím. Mám tu naději, že smrtí život nekončí.

   Zbývá otázka co přesně je ta Naděje. Jak ji popsat? A lze ji nějak vyjádřit fyzicky? Něco jako strach. Jednou asi na prvním stupni jsme dostli úkol namalovat Strach. Ale ne jako postavu, zkrátka jako nějaké cosi. Příšerně těžký úkol. A to samé s Nadějí. Jak vlastně vypadá ta Ona? Nikdo to neví, snad se taky tím málokdo zabývá, ale jedno víme všichni jistě. Je s námi kdykoliv a kdekoliv. Někteří si to možná nechtějí připustit a raději se jí snaží odhánět, nechtějí jí? Proč, bojí se budoucnosti, nebo snad Jí samotné? Vždyť ona nám nemůže nic udělat, jen pomoct. Vždyť je to víra, ale ne jen tak ledajaká.  O Boží existenci pochyby jsou, ale vyslovilo se někdy někde něco, co by zpochybňovalo Naději? Ne, i když je to "pouze pocit".

   Neztrácejte naději. Protože ať se budete snažit sebevíc, nepovede se vám to. Akorát se budete cítit ještě více zužováni. Ono ji totiž ztratit nejde. Tak proč se snažit ji bezvýznamně ztrácet, když ji můžeme přijmout?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Shadows & Illusions Shadows & Illusions | Web | 26. září 2010 v 9:34 | Reagovat

Ano, naděje je tady vždy. I člověk,  který říká že v ni už nevěří, tak někdy v hloubi duše v ní nachází útěchu...

2 satin satin | Web | 27. září 2010 v 7:37 | Reagovat

pls koukni se na mmoe stranky
http://www.emacka113.estranky.cz
děkuju

3 The The | Web | 8. října 2010 v 20:16 | Reagovat

Naděje mne drží při životš. Myslíš, že by mne napadlo ji vědomě ztrácet? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Zanechte komentář, neboť zpětná vazba je motorem pokroku. :-)


Kopírování jakýchkoliv článků, fotek, obrázků a vytváření kopií mých šperků bez svolení je zakázáno! Umístěním reklamy souhlasíte s jejich okamžitou likvidací a označením vaší osoby vulgárním výrazem pro ženské (příp. mužské) přirození. Za reklamu pro hlasování hlasuju pro soupeře!

Design by Violett - pieklo.blog.cz
Autor obrázku v záhlaví: annick