Ukončený osobní blog české šperkařky, jíž učarovaly korálky.

Hudba aneb náplň radosti

27. srpna 2010 v 10:59 | Monica Otmili |  Hudební okénko
    Když se mi nepodařilo stihnout napsat článek na téma Strach, a zjistila jsem, že nové Téma týdne je Hudba, rozhodla jsem se, že naň nenapíšu. Chtěla jsem psát, ale i nechtěla - z mé strany není co dodávat, nebo by mi z toho vznikl neforemný nekonečný článek bez jakéhosi začátku či konce. Jak to tedy udělat, aby mi z toho vylezlo něco na úrovni? Řešení vzniklo skoro samo a za záhadných událostí. Předevčírem jsem se vzbudila asi v 4:45 s tím, že potřebuju na WC. Nevím, čím to je, ale potom jsem nějak začala hloubat nad tímhle tímto Tématem týdne. Rozhodla jsem se, že tedy napíšu. Tak jsem se asi hodinu převalovala v posteli a přemítala, jak to napsat. Dokonce jsem myslela, že už asi neusnu. A výsledek? Usnula jsem kolem 6:00 při zvonění tátova budíku, který stereotypně ohlašoval další nudný den v práci, a své ranní hloubání jsem z poloviny zapomněla. Skvěle… No, ale zpět k tomu, proč tedy píšu - k hudbě.

     Hudba je jedinečná. Provází nás jako lidstvo celá tisícileté od pravěku až do teď. Ptáci zpívají, les šumí (i to je hudba), ale taky obchodní centra, festivaly, párty… I teď, při psaní mého článku mě doprovází a já píšu bez starosti s úsměvem na rtech. Nádherný pocit. Miluju ty nekonečné možnosti hudby, jak vše do sebe zapadá, melodie, to úžasné uvolnění a radost z poslechu. Je úžasná a právem nesmrtelná. Narodila se s námi a nezemře (asi) nikdy. Někdy působí jako lék na problémy (u mě to vždycky zabralo). Vážně to zkuste - není lepší se zaposlouchat do něčeho nádherného, nespoutaného, co nám skoro vždy může dodat naději, než se utápět žalem u flašky Fernetu? Hudba je i hodně emotivní. Z něčeho se radujeme, z jiného se rozesmutníme. Kamarádi mají své oblíbené písničky, zamilovaní své zamilované…

    Také hudebních žánrů je pomalu nespočet a každý si určitě vybere minimálně jeden, protože já - hudební závislák si skutečně neumím představit člověka žijícího bez hudby (samozřejmě, když má možnost poslouchat; ty, co nemají přístup v zemích plných válek vynechávám). A se žánry přichází taky spousta jejich fanoušků a stylizace. Vždyť spousta subkultur vychází právě z hudby - metalisti, rockeři, punkeři, gothici, diskanti, hopeři, rapeři a sposuta dalších. O to víc mě mrzí někdy až nesnášenlivost mezi fanoušky jednotlivých z nich. Jedni obviňují druhé, že to co poslouchají je hrůza a naopak. Ale máme to zapotřebí? Co takhle se na mínění druhých vykašlat a raději se zaposlouchat?

     Jednomu (nevím, jestli se dá říct) žánru se chci věnovat o trochu víc. Je to folklór. "Sbírka" lidových zvyklostí, tanců, právě té hudby, tradic a úžasná rozlišnost jednotlivých národů a kultur. Děti na dnešní základce pomalu neví, co je to cimbálovka , natož, aby o něco takového měly zájem. Já vyrůstala ve folklórním zázemí. Naši se seznámili v jedné slovenské cimbálovce - Jedlovině a předtím si oba prošli nejméně 3 dalšími soubory. Táta se stále věnuje folklóru aktivně, stejně jako strejda, který je již delší dobou členem VUS Ondráš. Právě kvůli tomuto zázemí v naší rodině jsem se rozhodla učit se hrát na cimbál. Jejda, a to mi říká, že bych ho měla jít "oprášit". No jo, hodiny výuky už zase klepou na dveře .

     Je celkem neobvyklé, že se některé děti v této době počítačů, mobilů, playstationů, game boyů a nevím čeho všeho dalšího ještě dobrovolně učí hrát na nějaký hudební nástroj. A mají z toho skvělé pocity, že i oni vytváří a hrají krásnou hudbu. Tím spíš je neobvyklé, jestli se učí třeba na housle, violu, klarinet, hoboj, trubku, pozoun, kytaru (nikoliv elektrickou),harfu a už i ten klavír. Stále víc se setkávám s tím, že se děti učí (pokud se ovšem učí) na elektrickou kytaru, klávesy… Neodsuzuju to, ale zájem o ty "klasické" či neobvyklé nástroje upadá. Možná to byl i jeden z důvodů, proč se věnuju cimbálu. A lidé se tomu diví. Ale když jsem přijela poprvé na cimbálové kurzy (organizátor - Občanské sdružení cimbalistů), nestačila jsem se divit já - kolik někdy i 6-ti letých dětí začíná s hrou na cimbál.

    A jak jsem na tom s hudbou já? Dávám přednost metalu, rocku, již zmiňované hudbě folklórní, popř. gothické. Jsem totální závislák, a bez mobilu se sluchátky se ani nehnu. (Podle toho si asi umíte představit, co to bylo za tragédii, když jsem jednou bohužel sluchátka rozflákala…) Hudba na mě působí jako lék proti smutku, či něco, co mě naplňuje radostí nejen z poslechu, ale celkově ze života. Miluju ji a nevzdám se jí. Miluju i tu, ze které je mi do pláče. Na závěr vám tu dám pár písniček, které mě dost ovlivnily a pokud budete chtít, zkuste se taky zaposlouchat J.

                                              Pár na vyřádění :


                                          2 z mnoha, které zbožňuju :

               http://www.youtube.com/watch?v=4tD7DRxBbTE

               http://www.youtube.com/watch?v=6UztEfwHt14

                                   Tuhle mám ráda, ale skoro vždy u ní brečím :

               http://www.youtube.com/watch?v=bAsA00-5KoI
               
                                        A tahle mě dost zaujala :

                http://www.youtube.com/watch?v=SVNjx4k8mWk

                                                     A další skvělá :

                 http://www.youtube.com/watch?v=5-31Fa7XIVY

                                                    A mnoho, mnoho dalších...              (zdroj hudby - Youtube)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Arven Arven | Web | 27. srpna 2010 v 11:08 | Reagovat

pěkný :-) a krásný blog :-)

2 The The | Web | 27. srpna 2010 v 11:27 | Reagovat

Hezký článek. Já mám trochu jiné zkušenosti s tím hraním na hudební nástroje. Znám víc lidí, co hrají na ty klasické než těch, co hrají na ty elektrické - většinou totiž hrají zároveň na kytaru španělskou a zároveň na elektrickou. Já osobně na žádný elektrický nehraju, ale zato hraju na tři klasické - nevím, možná jsem prapodivná a jsem v divné skupině lidí.
A s hudbou, kterou posloucháš?
Jsem na tom samozřejmě stejně, vzpomínáš, jak jsme šly jednou z nauky a zpívaly na celou ulici Nightwish? :)

3 Monica Otmili Monica Otmili | 27. srpna 2010 v 11:33 | Reagovat

[1]: Díky

[2]: Jojo, vzpoménám, nejlepší byli ti lidi kolem :) A teď mě nějak napadlo naše "dobrodružství" s úúúchylným cukrem :d

4 Lawiane Lawiane | Web | 27. srpna 2010 v 11:38 | Reagovat

Mášš to moc moc moc pěkne napsané. Se vším souhlasím. Folk mám ráda i když se zaměřuju n aten severský.  Projela jsem i ukázky a pěkný, potěšila mě přítomnost Nightwish, Over the Hills je taky jednou z mých nejoblíbenějších. Akorát si nedovedu představit, že bych brečela u metallici, mě ta jejich hudba nic neříká, nějak se mi nelíbí Jamesův hlas a vůbec, všechny jejich písničky mě prostě nechávají totálně chladnou.

5 Monica Otmili Monica Otmili | 27. srpna 2010 v 11:58 | Reagovat

Já z toho brečím proto jednak, že je to krásné, a jednak, že mi to připomíná jednu osobu...
Mimochodem, právě to brouzdám po Tvém blogu a dávám ti palec nahoru :)

6 Lola-J (L.J) :) Lola-J (L.J) :) | Web | 28. srpna 2010 v 10:09 | Reagovat

Duchaplné :)
Hezké ukázky, ta 3. od spoda je zajímavá.. :)
Poznej také ostatní!
Dnes mám na výběr dva nové blogy ;)
Například bezvadná autorka jednoho blogu, který je uspořádaný a můžeš se na něm dozvědět co chceš!
www!selena-lovciduchu-gomez!blog!cz
Nebo tu mám taktéž jedinečnou autorku, které záleží na tom, mít dobrý vkus a mít pořádek
www!natalienka3!blog!cz
Obě dvě autorky s radostí přivítají nové blogery! :)
Lola-J :)
(místo vykřičníků tečky)

7 Jo Jo | 11. září 2010 v 17:44 | Reagovat

No,skoro bych řekla,že uronit slzu není někdy na škodu,průchod emocím je někdy dát potřeba.Ne že bych sama Metallicu "musela",ale tady jeskutečně neskutečné spojení dokonalého s ještě dokonalejším; elektriky s klasikou.Nějak z hloubi duše ti rozumím.Asi si budeme dost podobné.
Jo

8 PITRIS PITRIS | Web | 29. srpna 2011 v 9:32 | Reagovat

Perfektní výběr muziky!
Když už hraješ na cimbál,nezkoušela jsi zahrát něco něco metalováho nabo rockového?Mě se třeba hodně líbí metalová hudba zahraná tak trochu netradičně -na pijáno,smyčce...

9 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 29. srpna 2011 v 10:54 | Reagovat

[8]: Jasně, že jsem zkoušela. Momentálně trénuju Nothing Else Matters a hodlám se mrknout na The Unforgiven jedničku i trojku (ovšem tam si to budu muset upravit - budu hrát část not pro klávesy a část pro kytaru) a pak ještě na něco od Ozzyho (úplně mi vypadlo jak se to jmenuje). :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Zanechte komentář, neboť zpětná vazba je motorem pokroku. :-)


Kopírování jakýchkoliv článků, fotek, obrázků a vytváření kopií mých šperků bez svolení je zakázáno! Umístěním reklamy souhlasíte s jejich okamžitou likvidací a označením vaší osoby vulgárním výrazem pro ženské (příp. mužské) přirození. Za reklamu pro hlasování hlasuju pro soupeře!

Design by Violett - pieklo.blog.cz
Autor obrázku v záhlaví: annick