Ukončený osobní blog české šperkařky, jíž učarovaly korálky.

Umění

31. července 2010 v 12:06 | Monica Otmili |  Názorově-úvahové okénko
    Umění je nás obklopuje a provází už od vývoje lidstva. Vždyť i v jeskyních byly objeveny pravěké nástěnné malby. Je toho tolik - malířství, architektura, sochařství, fotografování atd. Ale i spousta jiných již ne materiálních "věcí". Krasobruslení, akrobacie, gymnastika, umění jazyků, filozofie i to je umění. Umění naučit se, dokázat to. A pak úžasný pocit, když shlédneme něco takového.
  
   Ale otázkou je, co je vlastně opravdu umění?
Jsme např. na výstavě známého malíře (pokud jsme ovšem ochotni výstavu navštívit a nejít místo toho třeba na fotbal…) a mezi tou spoustou obrazů je jich pár takových, které nechápeme, nebo nám přinejhorším připadají jako pouhá "čmáranice", kterou bychom také zvládli. A proč se to tedy označuje uměním? Protože je to dílo slavného malíře? Protože to tak řekl nějaký kritik se dvěma tituly? To by taky mohl kolemjdoucí označit i vajgl na chodníku za umění. Jistým způsobem to je umění, ale přece… Co třeba proto, že v tom malíř vidí něco jiného než my a vzbuzuje to v něm nějaký pocit? Říká se, že spousta umělců a zvlášť malířů byli blázni. Nevím, jak moc je to pravda, ale co když je jen někdo nepochopil? Nechápal jeho díla, ve kterých toho autor tolik viděl, tolik našel….
    Včera jsem byla na procházce Prahou. Už jsem si dlouho nepochodila památky atd. A Praha je plná umění. Historické památky, výstavy, galerie, ale i sítě obchodů a celý velkoměstský ruch (ano, i to označuju za umění). Cestou jsem potkávala spoustu pouličních malířů. Od těch, kteří vás za 400 Kč namalovali a ve výsledku se Vám to ani moc nepodobalo až po ty, co by mohli být uznávanými osobnostmi, neboť jejich díla jsou úctyhodná. A mezi nimi byl jeden obraz, co mi až moc utkvěl v hlavě. Byl to černobílý obraz jedné z úzkých pražských uliček. Pršelo tam, a jediné barevné objekty co tam byly, byly staré pouliční lampy zářící žlutým světlem. Vypadaly jako plynovky. Dívala jsem se na ten obraz asi půl hodiny. Působil na mě tak zvláštně, i klidně, ale i trochu melancholicky. Mít něco takového doma…aaah. Shlédla jsem i ostatní díla té pouliční malířky, a myslím, že jsou hodna výstavy a ocenění. Ano, toto je umění. Schopnost nahodit člověku z toho nějaký pocit.

    Měli bychom ale umět odlišit, co je ještě uměním a co už je kýč. Kýč; uvedu asi nejznámější kýč. Sošku, ke které nebudu nic dodávat. Zahradní trpaslík. Ano, chrám sv. Víta, zámek Hluboká, díla Salvatora Dalího, Casa Batló v Barceloně, to je umění, o tom se se mnou asi nikdo hádat nebude, ale návrh městské knihovny v Praze pana Kaplického? Nebude ta vysoká nepřirozeně zelená stavbička v Praze trošku velký kýč? Jak asi změní celkový překrásný historický dojem Prahy? Někdo je pro, někdo proti. Někde jsem zase četla něco, co se opravdu nedá za umění označit. Jakýsi "umělec" uvázal na ulici v Pekingu nemocného psa, nedal mu ani krmivo, ani vodu. Celé toto dění i smrt psa označil za umění. Je možné, že je někdo vůbec schopen označit to za umění? Ne, týrání zvířat rozhodně umění není.

   Vidím dobře ve školních návštěvách galerií a výstav i přes to, že většinu žáků nebaví. Ano, i mne někdy nebaví. Ale ne proto, že by mě díla nezajímala. Naopak, ráda bych si prohlédla všechny, jenže máme program. A to mě nebaví. Průvodkyně nám dá pár informací tak, že ji není slyšet a stejně si prohlédneme jen něco a musíme v tom hledat něco jiného než právě ty pocity.

   Umění je tedy všude kolem nás. I ten uschlý strom v zahradě, i ta popelnice, co tak příšerně smrdí. My jsme umění. Umění přírody. Svět je umění. A právě umění má nekonečné možnosti a fantazii. Stejně jako ta příroda. A proto si ji važme, dokud si ji nezničíme, protože teprve pak dojde většině o co jsme vlastně přišli. A je až úžasně uklidňující sednout si na lavičku v zahradách Královského letohrádku a představovat si, že i já jsem součástí jednoho velkého uměleckého díla...
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 The The | Web | 2. srpna 2010 v 12:27 | Reagovat

V podstatě s tvým názorem souhlasím. Strávila jsem 10 dní v Nizozemsku a věř, že jsem u každého obrazu van Gogha a Vermeera stála dost dlouho.
Jenom Rembrandtovy obrazy ve mně nevzbudily vůbec nic - ačkoliv nádherné a propracované obrazy to byly. Ale srdce se netkly.
Ano, my jsme tím uměním. My jsme skládačka života. Celý svět tím je.
Ale jak rozlišit, kdo z nás je tím oním kýčem?

2 Monica Otmili Monica Otmili | 2. srpna 2010 v 12:36 | Reagovat

Krásně řečena poslední věta. Děkuju za koment. Horší bude, až my lidé to umění, jehož jsme součástí zničíme...

3 Alexandra Alexandra | Web | 30. srpna 2010 v 17:11 | Reagovat

Hezky napsaný článek, souhlasím s tebou s názorem na umění (nechat hladovět psa a považovat to za umění, to je spíše psychická nemoc „autora umění“). Poslední odstavec se mi moc líbí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Zanechte komentář, neboť zpětná vazba je motorem pokroku. :-)


Kopírování jakýchkoliv článků, fotek, obrázků a vytváření kopií mých šperků bez svolení je zakázáno! Umístěním reklamy souhlasíte s jejich okamžitou likvidací a označením vaší osoby vulgárním výrazem pro ženské (příp. mužské) přirození. Za reklamu pro hlasování hlasuju pro soupeře!

Design by Violett - pieklo.blog.cz
Autor obrázku v záhlaví: annick