Reálně o Imaginaeru a Nightwish
Úterý v 16:49 | Monica Otmili
|
Hudba
Předem říkám, že nemám talent (v tomhle případě ani vystříbřené napjaté ucho) na to, abych psala recenze, tudíž se o žádnou nejedná. V hlavě mi však dumá dobré hudební téma, navíc s novou deskou na kontě a já to nenechám bez povšimnutí.
Nechci vířit vody, i když jsem to nejspíš udělala, omlouvám se, ale mě to nenechá klidnou.
Fimo - vlajkový set
Pátek v 8:33 | Monica Otmili
|
Hand(š)made
Jako malá jsem dost času proseděla za mapou, glóbusem či atlasem. Není divu, že zeměpis je jako předmět pro mě číslo jedna na žebříčku oblíbenosti. Měla jsem vytipováno spoustu států, kam jsem se chtěla podívat i pár států, kde jsem chtěla žít.
Nejdřív Venezuela. Možná to bylo tím, že jsem se občas dívala na telenovely z latinské Ameriky, ale Venezuela se mi líbila polohou, tvarem i jazykem. Potom jsem touhu změnila na německý Frankfurt. Jenže tomu teď říkám nikdy, němčinu doslova nesnáším, pro mě moc tvrdý chrčivý jazyk. Německo mě vůbec nebere.
Poslední dobou se mi ze zahraničí líbí tyto státy: Finsko, Japonsko, Island, Grónsko, Falklandy (spadající pod Velkou Británii) a Kiribati (souostroví v tichomoří). A vzhledem k tomu, že ráda vyrábím, udělala jsem si z Fima vlajkový set. Je to práce asi z října a vlastně to žádnou práci nedalo.
Líbí?
Původně jsem chtěla jen českou a finskou vlajku, nakonec jsem přidala i tu japonskou. Ale co tam dělá ta americká?
Spojené státy mě nikdy moc nelákaly, znám tolik lidí, kteří je milují a hned by tam jeli, pokud by mohli.
Vyhlášená velkoměsta, hlavní věc, proč Ameriku nemusím. Na druhou stranu Aljaška se mi líbí a některé přírodní úkazy v Americe mám ráda. Velký kaňon, Yellowstone, Redwood forest či velká jezera. Pro přírodu ale radši Kanadu.
Americkou vlajku jsem udělala pro kamarádku (The) spolu s jednou japonskou, která má k Americe stejný vztah asi jako já k Finsku.
Ve škole mi řekla spolužačka, že ta česká vlajka je trapná. Ať si to třeba myslí, já mám naši zemi ráda a je škoda, že tím dál málo Čechů je hrdé na své češství. Takové "české" náušnice se budou hodit třeba i na dobu různých mistrovství pro fanoušky.
Jak to vnímáte vy, jste hrdí na své občanství? Máte oblíbený stát, kam byste se chtěli jet podívat či se odstěhovat?
Fialový kontejner
16. února 2012 v 17:05 | Monica Otmili
|
Fialový kontejner
Po předvčerejší události doma na mě přišel nápad s novou rubrikou. Podporuju třídění, ale těch kontejnerů je nějak málo. Třeba kontejner na měkké kovy, na hliník... A taky by to chtělo pár abstraktních kontejnerů. Takový přesně fialový kontejner je. Vlastně ho máme v hlavě, ale nějak na něj nepomyslíme. Fialová je pro mě barva snů, kdekdo by mohl vyvodit, že jde o schránku na sny. Jenže já sním dost často a je to součást mé reality, takže sny mám napsané už v deníku papírovém i blogovém. Na co tedy je?
Najdi tmu
12. února 2012 v 14:40 | Monica Otmili
|
Moje tvorba
Mám pro vás bojový úkol k tématu týdne. Najdi tmu v tomto pytli.
Bez světla by tma nebyla tmou
10. února 2012 v 20:38 | Monica Otmili
|
Moje názory a úvahy
A pod jeho zdrojem je tma největší. Jako v pytli asi ne, protože mám před sebou igeliťák a ten je, světe div se, průhledný.
Potvrzuje to zážitek ze života. Hledala jsem brýle a měla jsem je na sobě. Taktéž jsou průhledné.
Tma je fascinující i děsivá a beze světla by to nebyla ona. Všechno pochází ze tmy. (Někdo by řekl, že z hovna jako v jednom filmu, jehož název neznám.) A pak začalo Velké pogo, jak s oblibou po letních cimbálových kurzech říkám, a všechno se proměnilo. Jaký mám vztah ke tmě? Co mě napadá?
Pocity zamrzlých dní
3. února 2012 v 8:03 | Monica Otmili
|
Monica Otmili
Jak se asi cítí den, když mrzne, až praští? Jakou má Vesmír náladu? Jsou čtyři Dny a ty se střídají podle ročního období? A ono i v létě bývá zamračeno, stejně tak v zimě, nebo je zase sluníčko. Poslední dobou často filozofuju. Ale nechtěla jsem psát o pocitech dnů, ale mých pocitech.
Přemýšlím a sním. Furt, všude a o všem možném. Tenhle mráz na mě nějak působí. Každodenní stereotyp do školy, odpoledne jsem ráda, že jdu domů. Už se tam ani netěšívám, nevím, jakou zas bude kdo mít náladu a jak se k němu chovat, aby nebyl oheň na střeše. Za některé lidi tam jsem opravdu ráda. Od začátku šesté jsme se dvěma kamarádkami držely spolu. S tou jednou já ještě dřív, přešly jsme spolu. Byly párkrát spory, ale nikdy netrvaly dlouho a za to jsem opravdu moc ráda. Když jsme přibraly třetí slečnu, okolo bylo vždycky dost lidí, se kterými jsme se bavily, někdy tak na střídačku, avšak vždycky jsme nějak měly to pouto a byly spolu.
Pohádka o vzducholodi a letadlech
28. ledna 2012 v 19:36 | Monica Otmili
|
Moje tvorba
Zde hledá 