Jméno
Včera v 19:39 | Monica Otmili
|
Moje názory a úvahy
Věc, která nás provází po celý život. Pro někoho pár písmen, které mu kdysi rodiče vybrali, pro jiné téma na dvě hodiny. Hádáte správně, že patřím do té druhé skupiny, jinak by tenhle článek nevznikl. A nebýt dnešního data, tak by se stejně objevil, ale o něco později. Dnes je prostě na místě. Jednadvacátý květen, den každoročních bouřlivých diskuzí u nás doma. Protože (cituji mojí mámu): "Ty jsi není žádná Monika!"
Za pastelkovou vílou
Sobota v 13:59 | Monica Otmili
|
Postřehy z Prdelovic
Tak si říkám, celý týden nemám čas, za květen tři články, ale článek o vydařeném srazu bych konečně mohla napsat. :) Vlastně nejen srazu. To byla záminka k návštěvě výstavy pastelkové víly Marie Brožové. Vlastně naopak, ta výstava byla záminka ke srazu. On ní se ale neupustilo.
Před Vánocemi jsem byla v nákupním centru na Zličíně a všimla jsem si tam paní kreslící svoje obrazy pastelkami na veřejnosti. A že byly ty obrazy fascinující, barevné, úžasné, zkrátka stihly mě zaujmout, že jsem se zastavila, prohlédla si je a nakonec se rozpovídala s autorkou. Už tehdy na mě působila příjemně. Jenže to jsem pořádně nevěděla, kdo to vlastně je. A brzo jsem se dozvěděla, že je to opravdu Umělkyně s velkým U, co vidí fantazii všude kolem nás. Takové jsou její obrazy. Barevné a plné fantazie.
Příběh ze zverimexu podruhé
13. května 2012 v 11:27 | Monica Otmili
|
Co se kde děje?
Před rokem a půl jsem psala článek o jednom místním zverimexu a chování ke zvířatům v něm. (Článek si můžete přečíst tady.) Předevčíremjsem navštívila rovnou dva zverimexy a v obou mě moc nepotěšili. Zatímco v tom prvním to byly šílené podmínky, v tom druhém hrála roli neochota pracovníků.
3 minuty na čištění zubů
4. května 2012 v 18:07 | Monica Otmili
|
Moje názory a úvahy
Aneb jak moc záleží na tom mít zdravý chrup?
Nebýt tady Madraka a našeho rozhovoru o rovnátkách, vlastně bych o zubech a nutnosti jejich kvality ani tak nepřemýšlela, přitom naši se nemají moc čím chlubit. Čistím, čistím, čistím, to to musí trvat tak dlouho? Nestíhám! Zabijou mě ty tři minuty? Do nedávna byla pro mě tato činost omezená ze tří minut na minutu jednu. Ráno i večer, minuta. Od malička jsem měla zuby zdravé, žádné kazy v době, kdy děcka ze školy měla první plomby. "Dospělácké" zuby se prorazily rychle, posledního mléčného zubu jsem se zbavila asi ve 13,5 letech. A pak jsem znenadání zjistila, že jeden zub, parchatn, horní šestka, bolí. Tak vemu mezizubní kartáček (zuby mám rovné a těsně u sebe, že ani tu nejmenší velikost mezizubního kartáčku tam nedostanu, aniž by nezačala téct krev, což je docela problém), že to prozkoumám a tmavý kus zubu je venku. A je to jasné, kaz je na světě. Ta potvora bolela dlouho i po zaplombování, půlka zubu musela pryč. Doktorka mě sprdla, že jsem tam prý nebyla tři roky. Jenže já pako a naši evidentně také jsme si mysleli, že chodit pravidelně na rovnátka (která jsem po dlouhé době konečně odložila) stačí. Objevila mi dva malinké kazy na dolních šestkách a já lítala k zubařce měsíčně snad dvakrát.
Dopadlo to tak, že tam mám dvě modré (jakési divné) plomby. Přitom to byly téměř neviditelné a bezbolestné kazy a po vrtání to byla díra jak cyp. A to jsem se ještě divila, že za to chce pětistovku...
V Brně nejen za Taychi
1. května 2012 v 20:49 | Monica Otmili
|
Postřehy z Prdelovic
Vrátila jsem se z dlouhou dobu plánovaného výletu a můžu říct jen to, že chci zpět. Houby jen to, je toho spoustu, město na mě okamžitě zapůsobilo. Brno, Brno, Brno, při procházení jím jsem zavzpomínala několikrát na Valencii, protože obě města mají příjemě široké ulice, ani málo, ani moc, jak některé pražské. A taky na Liberec, obchody a náměstí mi ho přípomínaly. Už jen chybí ona známá liberecká budova (jejíž název si nepamatuju). A v Liberci chybí orloj tvaru, jež pokouší k úsměvu. Pobyt znepříjemňovalo jen velké vedro, ovšemn to není nic vážného, deštivé počasí bylo několikrát důvodem, proč se moje brněnská návštěva posunula. Ale mám pěkně spálená ramena...
V sobotu ráno mi "Déjednička" nepřišla tak strašná, jako před dvěma týdny, kdy se cestovalo na koncert do Zlína.Pořídila jsem si nové sluchátka (z jejich ceny mě málem trefilo, ale do mojeho mobilu pasujou jen ty s tou idiotskou přípojkou). Tak tedy mi po půl roce hrála hudba do obou uší. Kdo ví, třeba právě díky nim jsem tu cestu tak nevnímala.
Po příjezdu mě čekalo vítání se strejdou a následné seznámení s jeho bytem (to bylo poprvé za desetiletí na půl, co jsem jela do Brna na déle než tři hodiny) i jeho nastávající. Milá slečna. Témat ke společnému hovoru se našlo dost. A taky skvěle vaří, zdravě, ale chutně. Zkrátka schvaluju jí. :)
Když už v Brně, tak žádné flákání, hned po obědě se vyrazilo na Špilberk.
Peříčková mánie
27. dubna 2012 v 17:34 | Monica Otmili
|
Hand(š)made
Nedávno jsem byla požádána Christinou o peříčkové náušnice. Barva hnědá, oranžová, přírodní a náušnice extra dlouhé, prosí. S pečíčky už mám zkušenost, takže žádný problém, navíc je to pro mě radost vyrábět. Dnes se pochlubím nejen těmi pro Chriss, ale i dalšími pro mamku a pro sebe.
Rhapsody of Fire, reportáž ze Zlína 17.4.
21. dubna 2012 v 20:56 | Monica Otmili
|
Hudba
V době, kdy jsem zjistila, že se Rhapsody chystají do Česka, by mě nenapadlo, že na koncert do Zlína vážně pojedu. Nicméně s tátou jsme se dohodli a brzo byla naše účast jasná. Ze začátku jsme řešili dilema, v jaké sestavě vlastně přijedou, jelikož kolem podzimu se objevily zprávy o rozpůlení kapely a já neměla moc informací. Kdo přesně přijede jsme se dozvěděli a poslední dny jsme se třásli nedočkavostí.
Zde hledá