Ukončený osobní blog české šperkařky, jíž učarovaly korálky.

Mým čtenářům, přátelům a zákazníkům

26. července 2016 v 20:26 | Monica Otmili
Drazí,

dnes tento blog slaví své šesté nározeniny. Za tuto dlouhou dobu se změnila spousta věcí, avšak jedno je stále jisté - blog, ať už se jmenoval Monnino místečko, Místečko na výsluní (Moniky Otmili), trasa Mezi Grónskem a Ithakou, Střípky ze zvuků niněr či Moře korálků, myšlenek a severní vítr v plachtách, si našel své věrnné čtenáře. Kdybych měla spočítat, co vše mi toto internetové moře na Blog.cz dalo, nedopočítala bych se. Spousta z Vás se stala mými přáteli (a jedna osůbka dokonce i něco víc) a stýkáme se i za oponou internetového světa, čehož si obrovsky vážím a všem vám neskonale děkuji!

Člověk se vlastně ani nenadál a najednou je to přesně šest let, kdy jsem 27. července 2010 ve 20:26 začala psát blog me-for-all, čili já-pro-všechno nebo také já-pro-všechny. Ve stejný čas před šesti lety zde vyšel první článek s naprosto trefným názvem Start! Blogovat jsem začala na popud své někdejší nejlepší kamarádky The, jejíž blog již skoro pět let pokrývá vrstva prachu. V září by tak můj internetový domov nastoupil do školy.
Avšak nebudu chodit kolem horké kaše, moc nechybělo, aby se dnešní článek jmenoval (opět trefně) Konec, neb mé plachty jsou nataženy a já jsem připravena na plavbu, z níž již není návratu...

Každý člověk se vyvíjí a já jsem neskutečně vděčná, že tento můj osobní šestiletý vývoj je zaznamenán na těchto stránkách. Blog se mnou žil polovinu druhého stupně na ZŠ a přežil i celé období mé střední školy přes všechny nastavené překážky například v podobě učitelů a rodičů jako čtenřářů. Avšak jak jsem vyrůstala ze svých šatů, nabyla jsem pocitu, že i tento můj koutek mi začal být jaksi těsný. Vy všichni, mí pravidelní čtenáři, jste už jednou drastickou vývojovou změnou prošli - v momentě, kdy má šperkařská tvorba začala hrát prim a z původně úvahářského blogu se stal více či méně art/hobbby blog. Část z vás tehdy odešla, avšak zůstala řada takových, kteří jste se mnou zůstali dodnes.

A právě šperkařská tvorba je jedním z hlavních důvodů, proč je dnešní narozeninový článek zároveň tím posledním. Původně přezdívka Monica Otmili se postupem času stala nejen mým civilním jménem, ale také jménem mé značky. Má původní idea - propojení svých zákaznic s mou osobností prostřednictvím tohoto blogu se z dlouhodobého hlediska ukázala jako nežádoucí. Ačkoliv jsem za celou dobu existence tohoto blogu smazala maximálně čtyři články a dala si závazek, že tak to zůstane, mé skoro dvacetileté já jž není spokojeno se starými články a nutně cítí, že je třeba opustit blogovou školku a východ nasměrovat do školy. Tak jako já sama opustila tu střední a těším se na brány školy vysoké.
A zejména pak postupně oddělit svou značku od tohoto místa, kde se lze setkat od osobních zápisků přes názory a tragické staré kreseby po celou mapu mého mentálního vývoje, což nadále pod tímto jménem již nejde. Je jasné, že vyhledávače budou tento blog ve spojitosti s mou značkou zobrazovat zvědavcům nadále, avšak k přečtení bude pouze minulost, což je něco, přes co mi nezbývá nic jiného, než se přenést.

Dále v tomto rozhodnutí hrál roli i fakt, že schci své psaní směřovat jiným směrem a dřív nebo později by zde musela vzniknout další dramatická změna obsahu. Jsem si storpocentně jistá, že další takový radikální zásah byste vy, moji milí čtenáři, již nepřežili. Občas je lepší něco ukončit, než změnit k nepoznání. A proto není zbytí, dnešní Mon již bloguje pod novou přezdívkou jinde.
Původně jsem koketovala s myšlenkou, zachovat tento blog pouze jako místo pro prezentaci svých šperků, to jsem však hned vzápetí zavrhla, spuštění vlastních webových stránek věnovaných mé značce se blíží. Nemělo by tedy smysl obsah duplikovat.

Je ještě jedna věc, kterou bych chtěla dodat na závěr.
V neposlední řadě se za těch šest let změnil i charakter samotného Blog.cz. Nebudeme si nic nalhávat, éra Autorského klubu je pasé a já už se necítím na oživování jakýchkoliv (polo)mrtvých projektů, pro něž můj zápal dávno vyhořel. Vyhořela také touha po desítkách komentářů pod každým článkem a čím dál více jsem si začala vážit útulné atmosféry, kterou tu a tam narušoval fakt, že se mi ozývali zákazníci a fanoušci mých šperků, že objevili můj blog....
Poté, co v tichosti bylo z AK odejito několik vynikajících autorů, kteří splňovali všema deseti jeho původní význam, zlomila jsem nad AK definitivně hůl a dokonce chtěla požádat o své vyřazení. Pak jsem si vzpomněla, že když jsem chtěla před lety napsat e-mail Standovi či správcům, ukázalo se, že pošta z mé e-mailové adresy je blokována. Nevím, jak je tomu nyní, ale už je mi to vlastně jedno. Nadále chci být svým vlastním pánem beze strachu, že se má osoba objeví na pomyslném seznamu nepohodlných (kde už je beztak na finančním úřadě, neb otevřeně nesouhlasím s EET).


Blogerka Monica Otmili končí, místo ní je tu však stejnojmenná šperkařka a mladá žena, která tímto nesmazává stopy, nýbrž jen vylétá z hnízda. Své oblíbence budu nadále samozřejmě číst a komentovat jejich články. Všem náhodným zbloudilcům odpovím na komentáře a e-maily a se všemi přáteli, které nyní mám díky tomuto blogu, budu nadále chodit na čaj (jako třeba s Taychimono, na jejíž blog na blogspotu je pod hrozbou zrušení blogu zakázáno odkazovat stejně jako na všechny ostatní stránky ze stejné domény; bohové, ta ublíženost!), na pivo (jako například s Lawiane), posílat si navzájem dárečky (jako s Viollet <3) či navštěvovat oslavy jejich tvůrčích úspěchů (třeba ty Temnářčiny) a všemožné sleziny ve "staré" partě, neb jste součástí mého života i za monitorem počítače.

Adresu svého nového působiště jsem sdělila pouze několika málo nejbližším a tak to také zůstane. Jsem přesvědčena, že forma a část obsahu nového blogu by většinu z vás nezaujala a dost možná pozměnila váš názor na mou osobu. Třeba zjistím, že se mi v novém domově nelíbí a možná se jednoho dne vrátím. Anebo již nebudu psát, kdo ví? Jedno je jisté - mé další korálkové kroky můžete sledovat na mých FB stránkách či na Fleru.

Vážím si všech vašich komentářů, rad, postřehů a dlouhodobé věrnosti. Děkuji za ta krásná společně prožitá léta. Sfoukněte prosím se mnou pomyslných šest svíček na dortu Moře korálků, myšlenek a severního větru v plachtách a poté mu zamávejte, neb nastává nová epocha. Je čas zvednout kotvy a osídlit utajený ostrov za mořem....

S láskou a díky
vaše Monica Otmili
 

Ruku na to!

20. června 2016 v 19:27 | Monica Otmili |  Šperkařská tvorba
Jako dítě jsem mívala náramky ráda, byly mým nejoblíbenějším doplňkem, když jsem si hrála na princeznu. Můj vztah k nim se však měnil a dnes by se dalo říct, že nepatřím mezi "náramkové ženy." Neříkám, že je nenosím vůbec, sem tam se najde den, kdy si nějaký vemu, ale častěji mě potkáte spíš s koženými nátepníky či krátkými rukavičkami. Proto byly náramky v mém sortimentu šperků vždy spíše okrajovou záležitostí. Jak jsem se však přesvědčila několikrát na trzích, ne všechny dámy to mají stejně jako já a po náramcích je celkem poptávka. Navíc jsou takový ten typ dárků, jimiž nic nezkazíte. Několik málo jsem jich vytvořila již dříve, avšak dnes již tvoří plnohodnotnou součát mé nabídky a spousta z nich vznikla teprve nedávno. Jak tedy vypadají náramky z mé dílny?


Strom ve střetu zájmů

14. června 2016 v 17:07 | Monica Otmili |  Ze života O(c)t(o)milky
Střet zájmů - toliko oblíbené slovní spojení našich politiků. Tu je oním střetem kousek soukromého pole, který "brání" výstavbě dávno naplánovaného úseku dálnice, a tam zase volný zelený prostor města, kde by jedni nejraději viděli věžák s kancelářemi a ti druzí zachovali městu tuto oázu přírody. Tahanice, o nichž je nepříjemné už jenom slyšet. Avšak dokud člověk nepocítí takovou zapeklitou situaci na vlastní kůži, nemůže vědět, jak moc to dokáže být nepříjemné. A přesně něco takového jsem na vlastní kůži pocítila letos na jaře.

 


Tajemství konce doby krabičkové v Čechách

6. června 2016 v 13:32 | Monica Otmili |  Rukověť spotřebitele
Fenomén měsíčních krabiček s překvapením, které se u nás objevily třemi lety a doslova zaplavily internet, pomalu, ale jistě vyhasíná. A já jsem si nedávno - velkou náhodou poté, co jsem na jedné z blogerských FB stránek objevila článek se stížností jedné blogerky, uvědomila, proč tomu tak je. Protože on "krabičkový byznys" není žádná sranda.

To, co vypadalo před několika lety v Americe nevinně, totiž krabička, která každý měsíc přinese svým odběratelkám novinky ze světa kosmetiky, aniž by předem věděly, co přesně obdrží, se rozmohlo do masivního měřítka a netrvalo dlouho, z těchto zajíců v pytlích (či kočkách v meších) se stal mezinárodní fenomén. V roce 2012 zavítal také do Česka. Avšak ať se nám to líbí, nebo ne, po spoustě nadějných projektů tohoto tipu jako by se dnes zem slehla. Čím to?


Při zvuku krétského folklóru

31. května 2016 v 16:44 | Monica Otmili |  Hudební okénko
Miluju bouřku, ostatně to není těžké uhádnout, když před sebou vidíte můj blogový avatar. A jednu takovou mám právě za okny, i s kroupami. Ty největší, o průměru dvou centimetrů, už spadly, liják k mému potěšení však ne a ne skončit. Z přehravače se linou melancholické tóny bouzoki, tak typické pro krégtský folklór. Poslední dobou jej poslouchám čím dál častěji. O svaťáku jsem si uvědomina, že se nedokážu učit u ničeho jiného. Jestli ono to ovšem nebude taky tím, že jsou to instrumentálky. Melancholické, ale přesko skočné instrumentální skladby. A teď se ony melodie výborně doplňují s četbou, jíž zbývá na příjmačky (které jsou pochopitelně za dveřma) ještě mraky. Anebo také s bouřkou, která řádí za okny. Když přicházela, pokaždé, když v právě přehrávané písni zaznělo arpeggio, ozval se z dálky tlumetý hrom. Kouzelné. Až mi to přišlo, že to vůbec nebyla náhoda.


Šprtí taneček

29. května 2016 v 14:26 | Monica Otmili |  Ze života O(c)t(o)milky
Přesně ten jsem si chtěla zatancovat hned poté, co mi bylo oznámeno, že má nejhorší známka z maturity je dvojka z dějin umění. Ještě se musí sečíst hodnocení ústních a písemných z angličtiny a češtiny, avšak už teď vím, že ani to nemůže dopadnout hůř.

V pondělí jsme obhajovali praktickou část, přičemž má obhajoba musela všechny naprosto vyčerpat. Aby mohl být můj model na téma Black Metal: Po stopách křehkosti na půdě extrémního undergroundu vůbec pochopen, bylo zapotřebí seznámit komisi s historií žánru (včetně náležitého hudebního doprovodu) a až poté se zabývat mým dílem.


6 důvodů, proč je seriál Vikings faktograficky mimo

23. května 2016 v 22:10 | Monica Otmili |  Život kolem nás
Mnozí z vás jistě zaregistrovali, že poté, co upadla všeobecná vlna nadšení pro fantasy seriál Hra o trůny, zraky mnohých diváků padly na seriál produkce History Channel, Vikings. Ten je inspirován islandskou ságou o Ragnaru Lothbrokovi (Ragnaru Huňaté Nohavici) a původním cílem režie bylo přiblížit veřejnosti život starých seveřanů.

Když jsem se před rokem a půl o existenci seriálu dozvěděla skrze mou drahou polovičku, mávla jsem nad ním rukou s tím, že to zas bude něco nezáživného s doprovodem "tradičních" vizuálních prvků, jako jsou dvoubřitvé sekery a podobně. Nechala jsem se však přesvěčit ke shlédnutí, úroveň seriálu mě tehdy velmi pozitivně překvapila a zanedlouho mě zachvátilo stejné nadšení, které dnes cloumá masou. Nepovažuji se však za masového fanouška, neb severská mytologie a vikingové mě zajímali dříve, než jsem takový seriál znala. A jelikož mi povrchní znalost problematiky nestačí a se řídím se citací "Vím, že nic nevím," v obou úzce souvisejících oblastech se s radostí vzdělávám nadále. V rámci mého putování historií mi tedy nemohla uniknout závažná fakta, která jsou v rozporu s jejich seriálovým podáním.


Kam dál

Zanechte komentář, neboť zpětná vazba je motorem pokroku. :-)


Kopírování jakýchkoliv článků, fotek, obrázků a vytváření kopií mých šperků bez svolení je zakázáno! Umístěním reklamy souhlasíte s jejich okamžitou likvidací a označením vaší osoby vulgárním výrazem pro ženské (příp. mužské) přirození. Za reklamu pro hlasování hlasuju pro soupeře!

Design by Violett - pieklo.blog.cz
Autor obrázku v záhlaví: annick